Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

31. 3. 2009

Pohádky Václava Říhy (1982, 1983, 1995)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 11:18

Václav Říha (= Dr. Václav Tille). Výběr a sestava dr. Jarmila Servítová a dr. Věra Formánková. Hudba Milan Baginský, soubor sólistů řídí autor. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk Ivan Mikota (slovo) a Jiří Bartoš (hudba). Střih a mixáž Ivan Mikota. Výtvarník obalu Cyril Bouda. Režie Jiří Šrámek (3, 4) a Tomáš Vondrovic (1, 2, 5).

Čte Petr Haničinec (1), Růžena Merunková (2), Jaroslav Moučka (3), Antonie Hegerlíková (4) a Luděk Munzar (5).

Natočeno 18. 1. – 3. 2. 1982 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1983 (1 LP, Su 1218 0475-F). Reedice Supraphon v roce 1995 jako Zvířátka a Petrovští a čtyři další pohádky Václava Říhy (1 CD, SU505).

Obsah: 1. Zvířátka a Petrovští – 2. Tři práce – 3. Zlatý ptáček – 4. Dvě Maričky – 5. Jan.

Meditace o čase (2009)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Literární pásma — Přemek @ 10:45

Karel Vrána. Esej o čase v nás a kolem nás. Napsáno v roce 1984 v Rotterdamu. Vybráno z knihy „Svoboda k pravdě“.  Pořad připravil Petr Hanuška. Redaktor Jan Sulovský. Technická spolupráce Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Schindler.
Režie Michal Bureš.

Účinkuje Vladimír Krátký.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2009. Natočeno 18. 3. 2009 (09:00 – 18:00 h./R1). Premiéra 19. 4. 2009 (ČRo Olomouc, 20:30-20:55 h.) v cyklu Setkání s literaturou (programová řada Současná česká literatura, č. 164).

Z druhé světnice (2009)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:41

Rozhlasová kompozice ze vzpomínkových črt a básní spisovatele Klementa Bochořáka (1910 – 1981). Klement Bochořák. Pořad připravil Tomáš Soldán. Dramaturg Michal Bureš. Redakce Jan Sulovský. Technická spolupráce Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkují Ladislav Lakomý jako Klement Bochořák, Lukáš Král.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2009. Natočeno 15. 3. 2009 (09:00 – 18:00 h./R1). Premiéra  12. 4. 2009 (ČRo Olomouc, 15:05 – 15:50 h.; 45 min.).

O autorovi: Klement Bochořák, básník, prozaik, autor knih pro děti (18. 1. 1910 Kunštát – 10. 8. 1981 Brno) patřil k plejádě literátů narozených ve stejném období, kteří svůj tvůrčí i osobní život spojili s Brnem (Mikulášek, Těsnohlídek, Mahen, Kainar). Pocházel z rodiny berního úředníka a s rodiči už v dětství Brno navštěvoval. Když mu bylo patnáct let, zemřel mu otec. Obecnou a měšťanskou školu vychodil Klement v rodném Kunštátě, studium na obchodní akademii v Brně (1926 – 27) nedokončil. Kromě několika krátkodobých pracovních příležitostí (soudní praktikant v Brně 1930 – 31, dělník hrnčířského závodu v Kunštátě) dlouho neměl trvalé zaměstnání.

Rok 1935 byl pro mladého literáta významný: Získal cenu v básnické soutěži a seznámil se s Františkem Halasem. Do roku 1949 s ním pak udržoval přátelské kontakty, které narušil Bochořákův odmítavý postoj k politickému vývoji u nás po únoru 1948. K okruhu Bochořákových literárních přátel patřili také Kamil Bednář, Ivan Blatný, Jiří Orten, Zdeněk Urbánek, Jan Čep, Jan Dokulil, J. M. Tomeš a zejména Jan Zahradníček, později Ludvík Kundera a Jan Skácel. Pod šifrou -kb- nebo -nt- přispíval do Lumíru, Akordu, Kritického měsíčníku, Řádu, Lidových novin, Lidové demokracie, Vyšehradu, Národní obrody, Dne, Hosta do domu, Května a dalších periodik. V lednu1941 se oženil s brněnskou rodačkou Julií Halířovou, s níž měl dva syny a dceru. V roce 1942 získal místo úředníka zásobovacího oddělení Služeb města Brna a natrvalo se do města přestěhoval. Od roku 1945 působil Klement Bochořák jako úředník brněnské Městské knihovny, potom brněnské krajské knihovny a nakonec obvodní knihovny v Brně-Židenicích.

Pro své náboženské přesvědčení byl roku 1960 nucen zaměstnání opustit. Žil ze skromného invalidního důchodu a věnoval se jen literatuře. Básnickou tvorbu spirituálně založeného umělce ovlivnili zejména František Halas a moderní česká katolická poezie, hlavně Jan Zahradníček. Počínaje prvotinou Mladý žebrák (1935) rozvíjí Klement Bochořák téma pokory a odevzdanosti Bohu, které pak prolíná celým jeho dílem, stejně jako hledání harmonického vztahu k životu, touha po kráse a úvahy člověka, hledajícího lidskou prostotu a opravdovost. K básníkově konfesi neoddělitelně patří láska k důvěrně známému prostředí Vysočiny a její přírodě. Vydal dvě desítky básnických sbírek (Žluč a víno, 1938, Jasy, 1940, Listopad, 1940, Uschlé květiny, 1942, Zápisník, 1943, Snář a planetář, 1944, Tři slzy , 1947, Svět, pláň andělská, 1947, Poutník, 1948). Po roce 1948 nesměl Klement Bochořák po určitou dobu svou poezii vydávat, k ideologickým důvodům se později přidala i emigrace nejstaršího syna do Vídně. Básník se uchýlil do světa tvorby pro děti a mládež (Barevná sklíčka, 1948, Betlém, 1948, Hračky, 1949, přepracované Kouzelné hračky, 1956, U krále Vendelína, 1950). Krásně výtvarně vypravený Betlém, připravený pro Vánoce 1948, byl stažen z prodeje. Bochořák – prozaik se ve své tvorbě obrací k dospělým i mládeži. Z rodného kraje čerpá sbírka krátkých próz Příběhy a vzpomínky po večerech sebrané (1958), na kunštátské mládí a literární přátelství vzpomíná v memoárové knížce V druhé světnici. V roce 1971 vydalo brněnské nakladatelství Blok básnickou sbírku Proudění. Další sbírky básní, Křížová cesta a Staronové básně, vydalo Křesťanské nakladatelství v Římě roku 1976. Druhý titul vyšel v roce 1993 posmrtně i ve vlasti. Klement Bochořák sestavil také výbory moravských lidových pohádek (B. M. Kulda: Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského, 1946) a výbor povídek moravských autorů Šedé perly (1944). Zabýval se i překlady německé poezie (Goethe, Novalis, Rilke).

Tichý a skromný umělec si zamiloval Brno a dokonale se sžil s brněnskou literární obcí, kde se stal přední osobností. Jeho srdce i dílo patřilo stejnou měrou Brnu i rodnému Kunštátu. Je po něm pojmenována ulice v Brně – Žabovřeskách.

Arne Novák v dopisech příteli (2009)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 10:33

Literární pásmo sestavené z dosud nepublikované korespondence Arna Nováka (1880 – 1939) s romanistou Otokarem Šimkem (1878 – 1950), která byla nalezena v Šimkově pozůstalosti. Připravil Jan Slavotínek.  Redakce Jan Sulovský. Technická spolupráce Jakub Tandler. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Dramaturg Michal Bureš. Režie Michal Bureš.

Účinkují Jan Fišar, Miroslav Hruška, Jan Slavotínek (úvodní slovo).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2009. Natočeno 14. 3. 2009 (15:00 – 23:00 h./R1). Premiéra 12. 4. 2009 (ČRo Olomouc, 21:00 – 22:00 h.; 52 min.).

Bratislavské krutosti 1/4 (2009)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 9:25

Boris Filan. Hudba Katarína Bielčiková. Zvuk Eva Irmanová a Peter Hájek.

Účinkuje autor.

Natočeno 2009.

Pozn.: Hlavná myšlienková línia knihy Bratislavské krutosti je Filanovo vyznanie lásky tomuto mestu. Prečo potom taký krutý názov? Stalo sa mu vraj v perle na Dunaji niečo kruté? „No milión vecí. Zbili ma, ja som zbil nejakých ľudí, spadol som do výkladu medzi kaktusy, okradli ma, môjho syna zbili, vykradli nás, ukradli mi štyri autá…,“ spomína Boris Filan. Kniha je aj o bitkároch. Filan totiž vyrastal na predmestí Bratislavy. „Tam rodičia bili svoje deti tak, že z nich boli invalidi, otcovia spávali so svojimi dcérami a všetci boli alkoholici. Ja toto mesto poznám ako drsné,“ priznáva.

30. 3. 2009

Velkovýroba ctnosti 1/8 (1992)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:33

Jiří Haussmann. Četba na pokračování ze satirického románu českého spisovatele z dvacátých let. Pořad připravil Jiří Plachetka. Redaktor Dagmar Jaklová. Režie Petr Adler.

Účinkuje Rudolf Pellar a Milan Neděla.

Natočeno v roce 1992  (8 x 30min.).

Obsah: 1. Divný návštěvník (24:49) – 2. Dva selfmademeni (24:59) – 3. Horečné přípravy (25:32) – 4. Tragédie belikázská (24:49) – 5. Mobilizace (25:27) – 6. Tajemná schůzka (25:10) – 7. Konečná vítězství (24:11) – 8. Důsledky vítězného konce (23:20).

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou 1/6 (1991, 2023)

Arnošt Lustig. Četba na pokračování. Připravila Iva Steinová. Zvukový mistr Hana Milenová. Dramaturg Jiří Vondráček. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Rudolf Pellar, Jan Teplý a Ota Sklenčka.

Natočeno 1991. Repríza 5. – 9. a 12. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 1. dílu 30. 4. 2021 (ČRo České Budějovice, 18:03 h.) v cyklu Podvečerní čtení; 29. 4. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Vydala Radiotéka, listopad 2023 (MP3, CR.ES.2023.355). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Ale já nechci zemřít,“ odpovídá Kateřina Horowitzová svému otci při příjezdu na kolejiště koncentračního tábora. Právě tato slova, její krása, hrdost a vůle k životu jí zajistí, že je vykoupena a připojena ke skupině dvaceti amerických bohatých židů. Těch se ujal nacistický důstojník Bedřich Brenske a slíbil jim cestu na západ. Mluvčí skupiny zajatých židů Herman Cohen přejímá starost o Kateřinu a u tamějšího krejčího objednává jí i sobě drahý cestovní oblek.

Pozn. 2: Kateřina Horovitzová je velmi krásná, odvážná dospívající dívka, která na rampě po vystoupení z vlaku ve vyhlazovacím táboře prohlásí, že nechce zemřít. Zahlédne ji při tom Herman Cohen, bohatý židovský obchodník, který se jí ujme a vyprosí si její záchranu. Jenže oba se stanou obětí cynické hry nacistů. Kateřina Horovitzová ale bojuje až do konce. Tento příběh prý napsal Arnošt Lustig za pouhých dvanáct dní a vycházel z reálné události.

Své knihy měl Lustig tendenci přepisovat či rozšiřovat, snad proto, aby se nezapomnělo a aby bylo řečeno co nejvíc.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jednou z mála knih, kterou dodatečně téměř neupravoval. Vychází z reálné události, která se stala italským Židům, a z příběhu o polské tanečnici, která se na poslední chvíli před plynovou komorou vzepřela svému osudu. (anotace)

Pozn. 3: Podle tvrzení Hany Kofránkové (in Páteční večer – Rudolf Pellar) interpret Lustigův text zásadně přestylizoval. V úvodu každého dílu je použita nahrávka židovského zpěvu, která zazněla i v Horčičkově inscenaci textu Jistý den daleké minulosti (Jaromír Ptáček, 1965).

Lit.: Toušková, Martina – Kliková, Marie: Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Novela o marné touze po svobodě a odvaze uchýlit se k poslednímu zoufalému činu. In web ČRo České Budějovice, 30. duben 2021 (článek). – Cit.: Spisovatel Arnošt Lustig za druhé světové války prošel terezínským ghettem a koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo utéct z transportu smrti a až do konce války se ukrýval v Praze.

Po zbytek svého života prý přemýšlel nad tím, proč zrovna on přežil. To, že přežil, znamenalo, že zabili někoho jiného. Hrůzy koncentračních táborů a toho, co zažil na útěku za svobodou, nosil v sobě a zpracovával do svých knih.

Věnoval se tématu holocaustu i života po válce, kdy prožité děsy zůstávají s vámi a je těžké znovu začít žít. Hrdiny jeho próz jsou většinou obyčejní lidé, velice často mladé dívky a chlapci, vrženi do neúprosného prostředí koncentračních táborů. Své knihy měl Lustig tendenci přepisovat či rozšiřovat, snad proto, aby se nezapomnělo a aby bylo řečeno co nejvíc.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je jednou z mála knih, kterou dodatečně téměř neupravoval. Napsal ji prý za pouhých 12 dní. Vychází z reálné události, která se stala italským Židům, a z příběhu o polské tanečnici, která se na poslední chvíli před plynovou komorou vzepřela svému osudu. Knize se dostalo jak filmového, tak divadelního zpracování.

Kateřina Horovitzová je velmi krásná, odvážná dospívající dívka, která na rampě po vystoupení z vlaku ve vyhlazovacím táboře prohlásí, že nechce zemřít. Zahlédne ji při tom Herman Cohen, bohatý židovský obchodník, který se jí ujme a vyprosí si její záchranu.

Kateřina se tak dostává mezi další bohaté obchodníky s americkými pasy, kterým bylo přislíbeno, že můžou výměnou za německé zajatce odplout do Ameriky. Kateřina může odjet s nimi, stává se však jen dalším nástrojem k vydírání. V uzavřeném vlaku na cestě mezi táborem a pomyslnou svobodou se pod vedením důstojníka SS Bedřicha Brenskeho začíná odehrávat krutá a cynická hra nacistů. (…)

Africká farma 1/? (1990)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:28

Karen Blixenová. Četba na pokračování. Režie Markéta Jahodová.

Čte Rudolf Pellar.

Natočeno 1990.

Legendy a invokace 1/6 (1990, 2022)

Mluvené slovo Karel Schulz: Legendy a invokaceKarel Schulz. Dramatizovaná četba. Natáčecí technik Jiří Němeček. Zvukový mistr Karel Nedorost. Pořad připravila Sabina Langerová. Hudební spolupráce Jaroslav Krček, Jarmila Miháliková. Režie Hana Kofránková.

Účinkují Viktor Preiss, Jana Štěpánková, Rudolf Pellar, Eliška Balzerová, Boris Rösner, Radovan Lukavský, Taťjana Medvecká, Eduard Cupák.

Natočeno 1990. Repríza 1. dílu 20. 12. 1991 (Vltava, 8:25 – 9:00 h.); 24. 5. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.). Repríza v podobě 3 dílů 27. – 29. 12. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Vydala Radiotéka, duben 2022 (MP3, CR.ES.2022.204, celková délka 2 hod. 58 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Soubor několika legend o životech svatých z pera Karla Schulze, autora slavného románu Kámen a bolest. Legendy vycházejí z původních pramenů. Karel Schulz je předkládá ve své typické barokizující formě. (anotace)

Panské sídlo 1/? (1988)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:26

William Faulkner. Četba na pokračování. Překlad Luba Pellarová a Rudolf Pellar. Režie Olga Valentová.

Čte Rudolf Pellar.

Natočeno 1988. Repríza 1. dílu 21. 2. 1989 (Vltava, 17:30 – 18:00 h).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress