Literárně-hudební pásmo z české a světové nonsensové poezie 15. až 19. století. Z vlastních překladů připravili Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. Úvodem hovoří Jan Halas. Hudební spolupráce Wanda Dobrovská. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Valérie Zawadská a Jiří Schwarz.
Natočeno před rokem 2005.
Lit.: Šrut, Pavel: Nic miloval Nicku. In web ČRo (anotace). – Cit.: V anglicko-českém slovníku najdeme pod slovem „nonsense“ český ekvivalent: „nesmysl“. Ale jak přeložit toto slovo a jeho význam jako dnes již vžitý termín poetiky? Docela prostou definici má Emanuel Frynta, mistr nonsensových básniček pro děti – a nejen pro děti: „Nonsens je nesmysl, který má smysl.“
Básnický nonsens je spojován především s anglickou tradicí a se jmény Lewise Carrolla a Edwarda Leara. Ale neplatí to časově ani geograficky: vždyť básnický nonsens provází dějiny od začátku – a všude. A to z prostého důvodu: kulturní dějiny lidstva jsou mimo jiné dějinami hravosti, která chce ukázat, že věci jsou navzájem propojeny i jinými zákony než těmi logickými, nebo chcete-li rozumnými.
Z této hravosti právě nejvíce těží poezie nonsensu, neboť umožňuje pomocí slovních hříček, novotvarů, parodií a mnohavýznamových výkladů strnulou logiku zpochybnit, postavit na hlavu dosavadní způsoby vnímání a slovním vtipem nebo nehorázným nápadem člověka rozesmát – a vlastně jaksi „osvobodit“.
Významný anglický spisovatel a katolický myslitel Gilbert Keith Chesterton napsal esej nazvaný Obrana nonsensu. Tvrdí v něm, že pocit trvalého dětství světa, toho, co je v každé době svěží, náhlé a objevné, navozuje alespoň pro něho – právě literatura nonsensu. A říká: „Mé tvrzení, že nonsens je nová literatura, by se nedalo nijak obhájit, kdyby nonsens byl jen estetický vrtoch. Z pouhého umění nikdy nevzniklo nic vrcholně uměleckého, právě tak jako z čistého rozumu nikdy nevzniklo nic skutečně rozumného.“
Nuže, v souzvuku rozumu a nerozumu, a v našem pořadu také v souzvuku slova a hudby, vám doporučujeme: nesnažte se luštit nonsensové verše, neboť nesmysl těchto veršů je smyslem sám o sobě. Tak zní rada překladatelů Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, kteří pásmo z české a světové nonsensové poezie 15. – 19. století připravili. V režii Vlada Ruska účinkují Valérie Zawadská a Jiří Schwarz. Hudbu vybrala Wanda Dobrovská.