Josef Štefan Kubín. Čte Stanislav Neumann.
Natočeno 1952. Vydal Supraphon v roce 1952 (78 ot/min.).
7. 1. 2009
Hedvábné oči (1998)
Françoise Saganová. Povídky francouzské spisovatelky (1935-2004) z výboru Hedvábné oči. Překlad Jarmila Ortová. Hudba Mlhoš Kafka. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Obálka Marina Richterová. Produkce Otakar Konětopský. Režie Helena Vaňurová.
Účinkuje Jaroslava Adamová.
Natočeno červen 1992 (studio Národní divadlo, historická budova). Vydalo AudioStory v roce 1998 (1 MC).
Obsah: Strom džentlmen – Psí noc – Italské nebe – Hedvábné oči.
Pozn.: Láska a štěstí, které nelze ani koupit, ani se mu není možno naučit – to je leitmotiv povídkové knížky slavné, opěvované i skandalizované autorky, která se zázračně rychle proslavila už jako osmnáctiletá studentka románem Dobrý den, smutku. To bylo v 50. letech. Po poměrně rozsáhlé tvorbě na poli románu a divadelních her přechází autorka ve zralejším věku k formě povídkové. Krátký prozaický útvar však zvládá mistrně. (anotace)
Večer trojkráľový (Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, 1958)
William Shakespeare. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Překlad Ján Kováč. Rozhlasová adaptace Ján Vdovják. Režie Jozef Palka.
Účinkují Ján Gubala, Miroslav Chorvát, Martin Kolesár, Jozef Hrdý, Jaroslav Cimbalík, Róbert Horniš, Viktor Blaho, Anton Lysonek, Ján Bildner, Oto Horňák, Gustáv Legéň, Bohumila Horňáková, Naďa Kotršová a Matilda Zlatohlávková.
Nastudovala Bratislava v roce 1958 (120 min.).
Fůra dřeva (1957)
Frank J. Hardy. Rozhlasová hra. Překlad Zdeněk Kirschner, Jan Zábrana a Miroslav Florian (verše). Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Zvuk Jiří Drexler. Záznam Bohuslava Krátká. Inspicie Marie Fantová. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Otakar Bílek.
Osoby a obsazení: Ernie Lyle (Zdeněk Kutil), jeho žena Mary (Dagmar Neumannová), Murphy (Josef Kaňkovský), Darky (Otto Hradecký), Sniffy (Vladimír Stach), Joe (Jiří Miegl), Matches Anderson (Vilém Besser), Tye (Josef Bulík), Coulson (Karel Roden), matka Johnsonová (Věra Horáková-Filipová), zpěvák (Roman Kratochvíl).
Nastudovaly České Budějovice v roce 1957. Premiéra 23. 5. 1957 (Praha II, 20:25-21:08 h.; 40 min.) v cyklu Dva týdny rozhlasové hry. Repríza 3. 9. 1960 (Praha I – Ostrava, 10:00 – 10:42 h.).
Lit.: anonym: Dva týdny rozhlasové kultury. In Čs. rozhlas a televize 1957-21, s. 3 (článek).
Pohlazení slunce (1967)
G. K. Saunders. Anglická rozhlasová hra. Překlad Karol Reif. Režie Otakar Bílek.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1967. Premiéra 11. 8. 1967 (Československo II, 19:45 – 20:45 h.). Repríza 20. 8. 1967 (Československo II, 18:00 – 19:00 h.); 9. 1. 1968 (Praha, 19:45 h.); 10. 7. 1968 (Praha, 22:50 – 23:50 h.).
Lit.: Zbavitel, M.: {Pohlazení slunce}, 1967 (recenze). – Cit.: „Zásluhu o vyrovnanou inscenaci této rozhlasové hry má režisér O. Bílek – znamenitě, typicky rozhlasovým způsobem zvládl výjev přepadení: téměř beze slov, výrazným, přesně voleným zvukem se mu podařilo vyvolat před divákovým vnitřním zrakem vidění základní a nejdramatičtější scény hry.“
Pasažérka z kabiny 45 (1962)
Zofia (Žofie) Posmyszová. Rozhlasová hra. Překlad Ludmila Králová. Režie Otakar Bílek.
Osoby a obsazení: Walter, obchodník z NSR (Jaroslav Kaňkovský), Anneliese, jeho žena (Hana Bauerová), číšník (Milan Jedlička).
Nastudovaly České Budějovice v roce 1962. Premiéra 23. 10. 1962 (Praha – RPD, 20:00 h.). Repríza 29. 3. 1963 (Československo II, 19:30 h.) v cyklu Festival polské rozhlasové hry.
Pozn.: Polská hra, podle které byl natočen úspěšný polský film Pasažérka (1963, režie Witold Lesiewicz a Andrzej Munk). Odehrává se na lodi,s reminiscenčními scénami z koncentračního tábora. Jedna z cestujících žen poznává v druhé bohaté pasažérce velitelku komanda.
Lit.: anonym: Představujeme vám autory polských rozhlasových her. In Čs. rozhlas a televize 12/1963 (12. 3. 1963), s. 2 (článek).
Tři přání (1960)
György Sós. Rozhlasová hra. Režie Otakar Bílek.
Účinkují Renata Olárová, Josef Bulík a další.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1960.
Cit. recenze: „…poetičnost hry není v lyrizaci intimních scén, náladových obrázcích nebo sentimentalitě citových projevů, ale v základním motivu hry.“ (Cit. z knihy 99 uměleckých osobností rozhlasu).
Kolébka (1952)
Alois Jirásek. Historická veselohra z doby mládí Václava IV. Rozhlasová úprava Miloslav Jareš. Hudba Jaromír Otto Karel. Hraje orchestr činohry Národního divadla, dirigent Vlastimil Pinkas. Inspicie Bohumil Semerák. Vedoucí činoherního sboru Jaroslav Synák. Hudebník Gustav Brettschneider. Technická spolupráce Ota Bretšnajdr a Antonín Soukup. Dramaturg Dalibo Chalupa. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: vypravěč (Miroslav Doležal), Alena (Jiřina Krejčová), Jíra, polesný, její dědeček (Karel Pavlík), Maří, jeho sestra (Otýlie Beníšková), Jan, student z Rakovníka (Otakar Brousek I.), Daniel z Mrákotína, purkrabí (Jaroslav Marvan), Margaréta, purkrabího hospodyně (Eva Svobodová), Dobronička, služebník polesného (Rudolf Široký), král Václav IV. (Václav Voska), mistr Purkart, lékař (Ladislav Kulhánek). Dále účinkuje Jiří Suk, Marie Krtičková, Karel Fořt a Karel Sedláček.
Natočeno 1952. Repríza 13. 2. 1966 (Československo I – Ostrava, 16:30 – 17:40 h.; 67 min.). Obnovená premiéra 22. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky k 170. výročí narození českého spisovatele, dramatika a básníka Aloise Jiráska. Repríza 2. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: Venclová, Renata: Alois Jirásek: Kolébka. Veselohra odehrávající se v době Václava IV. In web ČRo 3 Vltava, 22. srpen 2021 (článek). – Cit.: (…) Jak uvádí ve své knize vzpomínek Z mých pamětí, divadlem se Alois Jirásek zabýval už od dob studií. Nejen jako čtenář Tylových, Klicperových nebo Štěpánkových her, rád vystupoval také jako herec v ochotnických představeních. Jako autor však zpočátku psal jen prózu, k dramatickým pokusům se odhodlal až v souvislosti s rozmachem české činohry v Národním divadle. Po dramatu o nenaplněné lásce Vojnarka z roku 1890, následovala o rok později historická veselohra z dob Václava IV. Kolébka (premiéra 1891).
Podobně jako v o mnoho let pozdější a úspěšnější Lucerně, i v Kolébce zasazené na Křivoklátsko hraje roli dávné zvykové právo. K veřejnému potrestání nevěrných žen v kraji sloužila kolébka, na které biřici záletnici přede všemi pohoupali. V Jiráskové komedii se takto chystá vytrestat místní purkrabí pohlednou vnučku polesného Alenu, proti které purkrabího navedla závistivá hospodyně Margreta. Naštěstí se vrací do křivoklátských lesů mladý král Václav IV., který tu rád loví a Alenu i jejího dědečka dobře zná. Propůjčí na chvíli svůj královský majestát Aleninu milému, studentu Janovi a purkrabího i Margretu vytrestá.
Pro reprízu jsme tentokrát sáhli až do roku 1952, kdy vznikla inscenace režiséra Miloslava Jareše evokující v hereckých výkonech nadšení i naivitu divadla národního obrození.
Ostrov Tulipatan (1958)
Jacques Offenbach. Zpěvohra. Režie Jiří Vasmut. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1958.
Pozn.: Premiéra proběhla po smrti režiséra.
Gelo Sebechlebský (1957?)
Jozef Hollý. Veselohra. Překlad Zdeněk Bláha a Zdeňka Bláhová. Rozhlasová úprava Evžen Turnovský. Režie Jiří Vasmut.
Osoby a obsazení: Gelo, student (Karel Novák), Potocký, pekař (Čestmír Řanda), Amalie, jeho žena (Netta Deborská), Želmíra, jeho dcera (Eva Wimmerová), Karolína, jeho sestra (Jarmila Balašová), Elena, neteř (Zora Jiráková), Fedor, student (Václav Neužil I.), Kováč (Josef Větrovec), Záhorský (Zdeněk Jiřičný), Voňavka (Josef Patočka), Topolský, advokát (Jaroslav Choc), Zelenák, lékař (Vladimír Krška), Rubanus, filosof (Zdeněk Procházka), Veksler (Jiří Kostka), detektiv (Josef Benátský).
Nastudovala Plzeň v roce 1957 (?). Premiéra 19. 1. 1958.
Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.