Jorge Manrique. Z díla největšího španělského básníka středověku přeložil a pořad připravil Josef Forbelský. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Marcel Vašinka a Markéta Jahodová.
Natočeno 1992. Repríza 2008 (14 min.); 21. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Původní pohádku napsala Melita Denková, vypráví Karel Hábl.
Natočeno v roce 1991 (10 min.).
Jules Verne. Na motivy povídky Prorazili blokádu napsal Miroslav Slach. Hudba Stanislav Chudoba. Dramaturgie Alena Šimůnková. Režie Gustav Heverle.
Osoby a obsazení: Zdeněk Kryzánek (rejdař Vincent Playfair), Bořivoj Navrátil (poručík Matthew), Oldřich Musil (loďmistr), Milan Mach (Crockston), Daniela Šrajerová (Jenny Haliburttová), Jan Faltýnek (zpěv), Jiří Práger (stráž vězení), Otto Lackovič (námořník), Mirko Musil (námořník), František Vicena (kapitán James Playfair).
Natočeno v roce 1975. Premiéra 7. 2. 1976 (ČsRo Praha, 13,45 – 14,35 h.). Obnovená premiéra 29. 11. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:00 – 13:50 h.; 48 min.).
Hostem pořadu je první polistopadový velvyslanec v Izraeli Miloš Pojar. Připravila a uvádí Vladimíra Lukařová.
Natočeno 2008. Premiéra 29. 11. 2008.
Pozn.: Židovský historik Josephus Flavius a jeho příběh v díle Liona Feuchtwangera. – Jeruzalém – historické srdce Izraele. Sión biblický i současný. – Židovské památky: Zeď nářků. Citadela s Davidovou věží, nejstarší památky v okolí. – Současný Jeruzalém. Památník holocaustu Jad Vašem. – Jeruzalém muslimský a křesťanský. – Tel Aviv – moderní srdce Izraele. Bauhaus a jeho architektura. – Novodobá éra československého a českého velvyslanectví v Izraeli. Součástí pořadu je reportáž, kterou u Damašské brány a v Tel Avivu natočil zpravodaj ČRo na Blízkém východě Břetislav Tureček. Připomeneme atmosféru procesu s nacistou Adolfem Eichmannem a část jeho výpovědi před jeruzalémským soudem v roce 1961. (anotace)
O rozdílnosti a podobách ve středoevropském a čínském prožívání emocí, rituálů a nálad rozmlouvají, improvizují, zpívají a hrají zpěvačka Feng-yün Song a instrumentalista Jaroslav Kořán.
Natočeno 2008. Premiéra 29. 11. 2008.
Jean Jacques Rousseau. Překlad Eva Hirschová a Jan Skálá. Připravil Václav Cibula. Účinkuje Josef Somr. Režie Jan Tůma.
Natočeno 2008 (13 min.). Repríza 1. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.) v cyklu Etická knihovna; 5. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.) v cyklu Etická knihovna.
Rádio-verité aneb Prostý záznam skutečnosti. Experimentální rozhlasová hra. Johana Švarcová. Spoluúčinkují Midi Lidi. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2008. Premiéra 29. 11. 2008 v cyklu PremEdice (30 min.).
Lit.: Švarcová, Johana – Železný, Ladislav: Ukradené písničky. In web ČRo – Radioacustica, 29. 11. 2008 (anotace+nahrávka ke stažení). – Cit.: Experimentální rozhlasová hra Ukradené písničky volně navazuje na aktivity projektu Rádia IVO, který jsem založila společně s Petrem Markem v roce 2004. V roce 2006 jsme přizvali ke stálé spolupráci Mariána Moštíka. Rádio IVO je improvizovaná (tedy pokaždé původní) rozhlasová hra přenesená na divadelní jeviště. Text hry vzniká improvizovaně na místě, v reálném čase se mixuje z pěti různých zdrojů ruchová a hudební stopa. Výsledná vizuální podoba není náhodná, tři staticky nasvícení aktéři tvoří záměrně „neatraktivní“ složku celého představení.
Můj autorský projekt Ukradené písničky částečně navazuje na poetiku Rádia IVO, s tím rozdílem že vychází z předem napsaného scénáře a výsledná podoba je fixovaná v čase. Tedy na rozdíl od Rádia IVO jsem pracovala se střihem a kompozicí. Idea však zůstala, co nejvíc reálných zvuků a ruchů. Výsledný tvar pak vypadá jako soundtrack k neexistujícímu (v tomto případě krátkému) filmu.
Tématem radiofonické kompozice je komunikace s lidmi, s televizí, s počítačem a s kočkou záhadou. Co by se snad dalo považovat za konceptuální přístup, je fakt, že se ve hře pracuje s věcmi, které jsou tak trochu pravda … jedna scéna ze života domácnosti… Třináctiletý Jakub komunikuje spíš s počítačem než se svojí matkou a s mladším bratrem, který si zase nejlépe rozumí s televizí. Do celé situace zasáhne kočka záhada a sociální pracovník. Budou spolu nakonec všichni mluvit?
Připravila a uvádí Eliška Závodná. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Valerie Zawadská a Ivan Řezáč.
Natočeno 2008. Premiéra 28. 11. 2008 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.).
Pozn.: Jak to bylo s Popelkou nebo s Popelkami? Putování napříč zeměmi, žánry i staletími – ale i hudbou na „popelkovské“ téma. O prvních inspiracích (Giovanni Francesco Straparola, Giambattista Basile), zdrojích (čínské a řecké příběhy), překladech a převyprávěních: Velmi kratochvilné čtení o zchytralé Finnetě jinak Popelce zvané, Knížky lidového čtení, Božena Němcová, František Hrubín, aj. – O autorech, Marii Catherine d’Aulnoy a Charlesi Perraultovi, jejichž životní příběh dodneška vypadá jako z „pohádky“. – Příběh o splněných přáních a metafyzické spravedlnosti. – Popelka jako příběh o střevíčkové mánii, která ovládla Francii za časů vlády Ludvíka XIV. – O „popelkovském nazouvacím střevíčku“, jednom ze symbolů francouzské módy, který pronikl až do pohádky. Nebo z pohádky do módy? (anotace)
Juan Emar. Povídka chilského spisovatele z knihy Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek (Brno: Host, 2008). Překlad Markéta Riebová. Připravil Petr Turek. Zvukový mistr Miloš Kot. Režie Petr Mančal.
Natočeno 2008 (29 min.). Premiéra 27. 11. 2008 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Moderní povídka. Repríza 11. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.).
Lit.: Turek, Petr: Juan Emar: Hotel Mac Quice. In web ČRo 3 Vltava, 11. prosinec 2019 (článek). – Cit.: Chilský prozaik, výtvarník, kritik umění Juan Emar měl osud téměř prokletého básníka – za svého života byl čten a uznáván jen úzkým okruhem přátel. Dnes je považován za nejvýznamnějšího představitele chilské avantgardy a předchůdce tzv. nové latinskoamerické prózy. (…)
V roce 1919 Juan Emar (1893-1964) odjel na čtyři roky studovat do Paříže, kde se stal členem umělecké skupiny Montparnasse, která se později v Chile snažila prosazovat evropské moderní umění. V roce 1935 vydal tři romány (Miltín, Jeden rok, Včera), o dva roky později vydal sbírku povídek Diez (Deset), z níž také pochází povídka Hotel Mac Quice. Ani jedna z Emarových knih nevzbudila ve své době zájem kritiky ani čtenářů, autor byl objeven a částí kritiky doceněn až v 70. letech.
Emarovy fikce nabourávají tradiční realismus, jsou fragmentární a alegorické, silně ovlivněné dobovými evropskými uměleckými proudy. Povídka Hotel Mac Quice je dokonalou ukázkou Emarova prozaického umu: rozpadající se realita kolem kráčejícího vypravěče je děsivá i humorná zároveň, vypravěčovo nejisté vědomí tápe v kulisách světa, který není racionálně uchopitelný. (…)
Jiří Vondráček – Vladislav Merhaut. Epizody ze života Vladimíra Boudníka. Redaktor, dramaturg a režie Michal Lázňovský. Zvuk Roman Špála.
Hovoří Vladimír Boudník (1), Vladislav Merhaut (1), Zdena Brosingerová-Kolihová (1), Jaroslav Rotbauer (1-2), Věra Chytilová (2), Jiří Balcar (2) a manželky Vladimíra Boudníka Tekla Holenyová-Novodvorská (2) a Věra Špánová-Boudníková (2).
V pořadu jsou použity nahrávky jazzových uskupení Junior trio a SH kvintet. Unikátní nahrávku, která dosud nikdy nebyla zveřejněna, pořídil amatérsky Vladislav Merhaut v roce 1963 na magnetofonu Tesla B3.
Úryvek z textů Bohumila Hrabala Exploze Gabriel (1), Automat svět (2) a Amor a Psyché (2) čte Jaromír Meduna.
Natočeno v roce 2008. Premiéra 26. 11. a 3. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 2 x 60 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 1. a 2. dílu 13. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 21:00 h.) v cyklu Večer na téma.
Powered by WordPress