Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Bohuš Balajka. Četba na pokračování z historického románu, vyprávějícího o spletitých osudech krále Václava IV. a arcibiskupa Jana z Jenštejna. Děje se na sklonku 14. století. Rozhlasová úprava Magda Wdowyczynová. Hudba Markéta Mazourová. Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler. Dramaturgie a režie Michal Bureš.

Účinkují Josef Pejchal (Václav IV.) a Filip Čapka (Jan z Jenštejna).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2008.

Jaroslav Havlíček. Dramatizovaná četba na pokračování. Připravili Jan Dvořák a Nella Mlsová. Dramaturgie Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Luděk Munzar, Pavel Novotný, Petr Hübner, Lucie Štěpánková, Tomáš Buchar, Leopold Běhan a další.

Nastudoval Hradec Králové v roce 2003 (?).

Pozn.: Uvedeno k 60. výročí Havlíčkova úmrtí. – Toník Skála se sice narodil jako pohrobek, hmotnou bídou ani nedostatkem lásky však v dětství rozhodně netrpěl. Spíše naopak: hýčkala jej nejen matka, ale také obě babičky se předháněly, aby mu splnily každé přání. A tak není divu, že si ve škole vysloužil přezdívku Synáček.
Možná právě přehnaná ženská péče ho nutila vyvádět nejrůznější alotria, uličnické kousky a zlomyslnosti. Od jisté doby však překvapil celé městečko nepochopitelnou náklonností ke spolužáku Xaverovi – neduživému synovi chudého punčocháře. Toto neobvyklé přátelství a jeho peripetie ovlivnily celý Synáčkův život: z lehkomyslného světáka a povaleče se postupně stává samotářským škarohlídem – až do chvíle, kdy do hry nečekaně vstoupí Xaverova nemocná dcera Markétka.
Jaroslav Havlíček (1896-1943) zaujímá v naší literatuře významné místo mezi „kronikáři“ českého maloměsta. Nikdy se nemohl věnovat literární tvorbě naplno (živil se jako bankovní úředník), a přesto dal české literatuře několik vynikajících psychologických románů. Lze v nich vystopovat znalost ruské klasické literatury, zejména Dostojevského, i vliv francouzského naturalismu, z domácích autorů pak hlavně K. M. Čapka-Choda. Dnes je z Havlíčkova díla nejznámější román Petrolejové lampy – bezesporu díky skvělému filmovému zpracování s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Čtenářským žážitkem jsou však i jeho další psychologické romány, jako např. Neviditelný, Helimadoe, Ta třetí. V těchto románech i v četných povídkách se projevuje Havlíček jako důvěrný znalec mentality podhorského maloměsta (byl rodák z Jilemnice) a skvělý analytik lidských charakterů.
Novela Synáček vyšla až na sklonku autorova života, v roce 1942, první verze však vznikla již celých deset let předtím. V tomto malém chef d’oeuvre nacházíme všechny typické znaky Havlíčkovy tvorby: oceníme jeho vypravěčský styl, smysl pro ironii a nadsázku, přesnou psychologickou charakteristiku postav, vkomponování snových prvků do realistického popisu maloměstského prostředí atd. Ústřední autorovo téma – smrt – nachází zde protipól v očistné síle obětavé, nezištné lásky. Historie Synáčkova milostného vztahu k Markétce přerůstá v podobenství o nalézání a ztrácení smyslu života. Rozsahem nevelká baladická novela Synáček se řadí k nejhlubším milostným příběhům v české literatuře první poloviny 20. století. (anotace)