Průvodce literárními antiutopiemi XX. století. Obsahuje ukázky z románů My (Jevgenij Zamjatin), Báječný nový svět (Aldous Huxley), 1984 (George Orwell), Kallocain (Karin Boyeová), Invalidní sourozenci (Egon Bondy). Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 2005 pro cyklus Schůzky s literaturou.
Alphonse Daudet. Z knihy Listy z mého mlýna vybrala Ilona Janská. Překlad Jaroslav Šonka. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Ladislav Mrkvička.
Natočeno 2008. Premiéra 7. 9. 2008 (15 min.). Repríza 1. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
O snu jako způsobu existence českého židovského spisovatele Richarda Weinera. Připravil Josef Hrdlička, Václav Kinský a Karel Skalický. Režie Jaroslava Šiktancová.
Účinkují Barbara Kodetová, Jaromír Meduna, Lukáš Hlavica a Jan Meduna.
Natočeno 2008. Premiéra 7. 9. 2008 v cyklu Schůzky s literaturou (55 min.). Repríza 23. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: anonym: Z Písku, z Paříže a ze sna. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (anotace). – Cit.: Richard Weiner (6. listopadu 1884 Písek – 3. ledna 1937 Praha) byl český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu. Za první světové války prošel mobilizací (bojoval v oblasti Srbska), ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, působil jako dopisovatel Lidových novin z Paříže.
Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Jeho druhým domovem byla Paříž, odkud psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. V posledních sbírkách a povídkách se úzkost vyvíjí v odcizení od reálného světa, v jehož vidění autorem se mísí realita a halucinace. Weiner zůstal ve své době u českých čtenářů nedoceněn, jeho vliv na další generace českých básníků byl však mimořádný. Schůzky s literaturou, nazvané Z Písku, z Paříže a ze sna, se zabývají principem snu ve Weinerově díle a vykládají jeho dílo v kontextu psychoanalýzy, jíž se básník i sám zabýval.
Lit.: Zemančíková, Alena: Rozhlasové téma týdne. Z Písku, z Paříže a ze sna. Alena Zemančíková o vltavských Schůzkách s literaturou věnovaných spisovateli Richardu Weinerovi. In Týdeník Rozhlas 34/2015 (článek).
O přátelství, spolupráci i zborceném vztahu prvního československého prezidenta a dávného druha, básníka, generálního inspektora armády. Napsal Karel Tejkal.
Natočeno 2008. Premiéra 7. 9. 2008 (27 min.).
Připravili Terezie Bečková a Leo Pavlát.
Natočeno 2008. Premiéra prvního dílu 7. 9. 2008 (30 min.).
Karel Čapek. Pohádka z knihy Devatero pohádek. Dramatizace Míla Brožová (= František Pavlíček). Hudba Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Antonín Trutina (Michal Pešek), přednosta spolku na ochranu zvířat (Jiří Samek), pohodný Petránek (Vlastimil Brodský), Amina (Miroslava Hozová), strážník Pour (Alois Švehlík), strážník Choděra (Vladimír Hrubý), pan domácí (Antonín Hardt), zpěv (Lydie Henychová).
Natočeno v roce 1983. Premiéra 13. 5. 1984 (Praha, 13:03 – 13:46 h.; 41 min.). Repríza 7. 9. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.), 11. 1. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 9. 1. 2020 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.; 20:00 h.) k 130. výročí narození Karla Čapka; 27. 7. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: V roce 1979 vznikla televizní verze pohádky nazvaná Velká policejní pohádka, kterou natočila Svatava Simonová.
Lit.: Ledvinková, Václava: Nedělní pohádka: O té sani z Vojtěšské ulici – 7.9. In web ČRo 2 Praha, září 2008 (anotace). – Cit.: Draci neboli vícehlavé saně se objevují v pohádkách často. V té, o které psal Karel Čapek, vystupuje saň se sedmi krky a sedmi hlavami. Nikdo ji nechce, a tak se jí nakonec ujme zřízenec ze Spolku pro ochranu zvířat pan Trutina. Zamiluje si ji a Amina, jak ji pojmenoval, ho taky za to náležitě a pohádkově odmění. Pohádkový příběh O té sani z Vojtěšské ulice uslyšíme po 13:05 hodině.
Lit.: anonym: Karel Čapek: O té sani z Vojtěšské ulice. In web ČRo 2 Praha, leden 2015 (článek). – Cit.: Nalezené vejce velikosti melounu způsobí poprask v Praze! Sedmihlavá saň je nepřijatelná jak pro ochránce zvířat, tak pro pana domácího jednoho pražského činžáku v podání Antonía Hardta. Pohodný, kterého hraje Vlastimil Brodský, nabízí radikální řešení.
Mladý pomocník ve Spolku pro zatoulaná zvířata pan Trutina se rozhodne, že si do své péče vezme sedmihlavou saň, která se vylíhla z vejce nalezeného ve Vojtěšské ulici. Vůbec ale netuší, jaké potíže ho při tom čekají. Pohodný chce saň nechat utratit, pan domácí trvá na vystěhování z bytu a přednosta Spolku vyhodí mladého Trutinu z práce. To vše kvůli jednomu neškodnému zvířeti, které si Trutina oblíbí. Stolovat ve dvou je přece příjemnější, než být úplně sám.
Příběh z doby, kdy Prahou ještě chodila nejrůznější strašidla, napsal spisovatel Karel Čapek. Jeho 125. výročí narození jsme si připomněli 9. ledna.
Hermann Hesse. Z němčiny přeložil Vladimír Tomeš. Účinkuje Radovan Lukavský. (5min.)
Leopoldo Lugones. Povídku argentinského prozaika přeložila Martina Hulešová. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Michal Pavlata.
Natočeno 1998 (22 min.). Repríza 23. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 17. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 11. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Fantastické příběhy „argentinského Poea“ Leopolda Lugonese. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2024 (článek). – Cit.: Argentinský básník, prozaik a publicista Leopoldo Lugones se narodil před sto padesáti lety, 13. června 1874. Patří k nejvýznamnějším představitelům latinskoamerického literárního modernismu. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil romantismus a symbolismus, zejména v jeho povídkách lze pozorovat inspiraci dílem Edgara Allana Poea. Z českého výboru Fantastické povídky vybíráme několik z nich do programu vltavské Povídky. (…)
Lugonesovými příběhy prostupují různá tajemství a záhady, častým motivem jsou všemožné paranormální jevy, ale i dobové vědecké objevy. Vedle toho dokáže vytvářet i detailně propracované obrazy reálií argentinského venkova, kde se mísí starousedlíci s novými přistěhovalci, přicházejícími především z Evropy.
Svým precizním a vytříbeným literárním stylem, mísícím spiritualitu s realitou, a schopností mimořádně sugestivního vyprávění výrazně ovlivnil budoucí literární proud nazývaný magický realismus. Jeho čelný představitel Jorge Luis Borges opakovaně označoval Lugonese za svůj literární vzor.
Ve dvacátých letech 20. století se Leopoldo Lugones dočkal formálního i společenského ocenění své tvorby. V roce 1938 v důsledku rozčarování ze společenského vývoje i soukromých nezdarů spáchal sebevraždu. (…)
Vypravěč cestuje po argentinském venkově a zavítá do domu přistěhovalce z Anglie, který kdysi jako voják sloužil v Indii. Oba záhy sblíží zájem o homeopatii a vědecké experimenty, ale hostitele stále obestírá jakési nepopsatelné tajemství a lze tušit, že klíč k němu se ukrývá v místě, kam dopadá jeho stín. Navenek racionálně probíhající rozhovor ale postupně směřuje k odhalení naprosto nečekanému.
Povídka Nevysvětlitelný jev vyšla poprvé v roce 1926 v souboru s názvem Fantastické povídky. Nese všechny znaky charakteristické pro Lugonesovu povídkovou tvorbu. (…)
Edvard Munch. Literárně-hudební pásmo z deníkových záznamů norského malíře. Překlad Jarka Vrbová. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Mistr zvuku Roman Špála. Režie Petr Mančal.
Účinkují Jiří Schwarz, Lukáš Hlavica a Jiří Hromada.
Natočeno 2008. Premiéra 7. 9. 2008 (58 min.) v rámci cyklu Souzvuk. Repríza 14. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: {Bezdíčková, Vladimíra}: Násilník snu. In web ČRo 3 Vltava, září 2008 (článek). – Cit.: „Edvard Munch – Být sám“ je název publikace, která nabízí netradiční pohled na osobnost norského malíře. Představuje totiž jeho literární dílo. Deníkové záznamy a drobné poznámky si psal od svých třinácti let, celá písemná pozůstalost tvoří asi 350 sešitů a bloků, listů, lístků, útržků papíru. Určitá témata či motivy se v záznamech vracejí v obměnách. Je to způsob podobný jeho výtvarné práci, neboť i v ní různými technikami rozpracovával stále jen několik témat.
Texty Evarda Muncha zazní v nedělním Souzvuku v podání Jiřího Schwarze a Lukáše Hlavici za technické spolupráce mistra zvuku Romana Špály a režie Petra Mančala.
„Před Edvardem Munchem snad nebylo v evropském umění umělce, který by tak otevřeně a systematicky prezentoval bouře vlastního nitra,“ píše Otto M. Urban ve studii v knize Edvard Munch – Být sám. Publikace nabízí netradiční pohled na osobnost norského malíře. Představuje totiž jeho literární dílo.
Deníkové záznamy a drobné poznámky si psal od svých třinácti let, celá písemná pozůstalost tvoří asi 350 sešitů a bloků, listů, lístků, útržků papíru. Určitá témata či motivy se v záznamech vracejí v obměnách. Je to způsob podobný jeho výtvarné práci, neboť i v ní různými technikami rozpracovával stále jen několik témat. Edvard Munch se narodil roku 1863 v Kristianii. Jako pětiletý přišel o matku, která zemřela na souchotiny. Otec, vojenský lékař, se z této rány nikdy nevzpamatoval, zvláště když na tutéž nemoc zemřela i Edvardova nejstarší sestra Sofie. U Munchovy kolébky stály nemoc, smrt, trudnomyslnost a předtucha šílenství, ale zároveň i neobyčejný talent a intelektuální síla. Maloval, kreslil, ryl, leptal grafická díla. Obrazy bývají řazeny k impresionismu, naturalismu, symbolismu, pointilismu či expresionismu. Jejich společným rysem je silný vnitřní náboj provázený pocity neklidu a strachu.
Pro norské umění (tedy i pro Muncha) byly od 19.století klíčové vazby na německé a francouzské umění. V Kristianii roku 1889 připravil Munch svou první samostatnou výstavu. Přijata byla kriticky, příznivě ji hodnotili pouze přátelé z prostředí kristianské bohémy. Záhy ovšem získal státní stipendium na studijní cestu do Paříže. Po krátkém návratu do Norska se znovu vydává do Francie, pracuje a cestuje. Zatímco veřejnost jeho dílo příliš nepřijala, mezi výtvarníky Munchovo renomé rostlo, dostává pozvání do Berlína, kde se koncem roku 1892 usadil. Další desetiletí je časem horečné tvorby i cestování, neustálého pohybu mezi Kristianií, Kodaní, Berlínem a Paříží. Vystavuje cyklus Láska (s obrazy Hlas, Polibek, Vampýr, Madona, Melancholie, Výkřik), který tvoří jádro pozdější série nazvané Vlys života.
Rok 1902 znamenal určitý zlom v Munchově kariéře. Dílo je ceněno, přicházejí pozvání k pořádání výstav. Na druhé straně jeho soukromý život je v troskách, zdravotní a psychický stav Munchův se bortí a vyžaduje sanatorní pobyty. V mezidobí, roku 1905, přijíždí umělec vystavovat do Prahy. Brzy je konstatováno, že výstava jeho obrazů patří k mezníkům ve vývoji moderního výtvarného umění v českých zemích. V našem prostředí je Munch přímo spojován s okruhem kolem časopisu Moderní revue. Zhoršující se stav a závislost na alkoholu vyvrcholily pobytem na klinice dr. Jacobsena ve Warnemünde, odkud na jaře 1909 odjíždí Munch do Norska, kde se, v určité izolaci, rozhodl tvořit a setrvat. Jeho cesty a hledání optimálního místa neustaly až do roku roku 1916, tehdy koupil dům v Ekely, kde žil a pracoval až do své smrti v roce 1944.
Karel Michal. Povídka ze sbírky Bubáci pro všední den. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Ladislav Mrkvička.
Natočeno 1994 (30 min.). Repríza 30. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Moderní povídka; 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 27. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Powered by WordPress