Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

7. 7. 2008

Sestra úzkost 1/10 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:00

Jan Čep. Četba na pokračování ze zlomků autobiografického eseje. Překlad z francouzštiny Václav Čep a Bedřich Fučík. Připravila Magdaléna Jaklová. Režie Josef Melč.

Čte Jan Vlasák.

Natočeno 199?. Repríza 1. dílu 17. 12. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h) ke 110. výročí autorova narození; 9. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).

Lit.: Vondráček, Jiří: Jan Čep: Sestra úzkost. In web ČRo 3 Vltava, 17. prosinec 2012 (článek+ ukázka k poslechu). – Cit.: V cyklu Četba na pokračování uvádíme autobiografickou prózu českého spisovatele a esejisty. Z francouzštiny přeložili Václav Čep a Bedřich Fučík. Připravila Magdaléna Jaklová. V režii Josefa Melče účinkuje Jan Vlasák. Sestru úzkost Jana Čepa vysíláme ke 110. výročí autorova narození od 17. prosince vždy v 18.30.

Spisovatel a překladatel Jan Čep se narodil 31.12. 1902 v Myslechovicích u Litovle. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy V roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu téhož roku emigroval do Paříže. V letech 1951-1954 žil v Mnichově kde působil v rádiu Svobodná Evropa. Po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj. Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. V roce 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Zemřel 25.1. 1974 v Paříži.

Jan Čep psal především povídky – debutoval v roce 1926 povídkovou sbírkou Dvojí domov, následovaly sbírky povídek Zeměžluč (1931), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), Modrá a zlatá (1938) a jediný Čepův román Hranice stínu z roku 1935.

Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického charakteru, která je shrnuta v esejistických svazcích Rozptýlené paprsky (1946) a Události a lidé (1991). Čepovo prozaické dílo se vrcholí knihou autobiografických vzpomínek Sestra úzkost (psána po roce 1970, vyšla 1992).

Partitura čar (199?)

Filed under: Poezie — Přemek @ 11:56

Ilma Rakusa. Básnický text současné švýcarské spisovatelky a překladatelky. Překlad Bohumila Grégrová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Falošné dôvernosti (Falešné důvěrnosti, 1987)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 10:54

Pierre C. de Marivaux. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Překlad Alica Wüsterová. Rozhlasová úprava Mária Zelenková. Dramaturg Vladimír Holan. Hudba Jozef Malovec. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Zvuk Július Galát a Július Žigarčík. Režie Magda Grandtnerová.

Osoby a obsazení: Araminta (Zdena Studenková), Doran (Michal Gučík), Remi (Leopold Haverl), Argantová (Mária Kráľovičová), Dibua (Ĺubomír Roman), Marton (Táňa Hrivnáková), hrabě (Dušan Jamrich), sluha (Ján Valentík), mladík (Zoro Laurinc), číšník (Gustáv Legéň).

Připravil Československý rozhlas v roce 1987 (69 min.).

Tajné posolstvo mučeníka (Tajné poselství mučedníkovo, 1997)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 10:46

Jozef Repko. Hra pro mládež. Scénická hudba Roman Žiran. Hudební spolupráce Miroslav Nemec. Technická realizace Vladimír Mihálek, Andrej Kubík. Dramaturgie Katarína Revallová. Režie Pavel Gejdoš.

Osoby a obsazení: Prok (Kamil Kolárik), Velen (Róbert Roth), Gorazd (Vladimír Jedľovský), Jasoň (Štefan Kožka), baba Ružica (Jana Oľhová), Viching (Martin Huba), Alarich (Juraj Predmerský), Svätopluk (Peter Rúfus), kancelár (Ivan Laca) a hlasy (Viktor Lukáč, Mikuláš Bugár, Vladimír Obšil, Milan Bahul, Jozef Švoňavský, Marcel Ochránek a Miroslav Trnavský).

Natočeno 1997. Premiéra 5. 7. 1997 (55 min.).

Pozn.: Dobrodružný príbeh mladého pisára Proka zo staroslovanského obdobia, z čias, v ktorých vládol Svätopluk.

Oněgin byl Rusák (2008)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 10:31

Irena Dousková. Hudba a text Vladimír Mišík. Akustická kytara Vladimír Merta. Hraje skupina Nerez. Zpěv Vladimír Mišík a Vladimír Merta.

Vypráví Barbora Hrzánová.

Vydal Supraphon 20. června 2008 (2 CD, SU 5911-2 832, 2:25:34).

Pozn.: Je rok 1982, Helenka Součková, hrdinka románu Hrdý Budžes, přesídlila z Ničína do Prahy, povyrostla a začala navštěvovat gymnázium Nad štolou. Její další osudy zveřejnila autorka Irena Dousková v knize nazvané Oněgin byl Rusák. První díl, Hrdého Budžese, proslavila Barbora Hrzánová nejprve na scéně příbramského divadla, posléze pak ve stejnojmenné nahrávce Supraphonu. Logicky je tedy pro pokračování bestseleru ve zvukovém vydání opět ideální představitelkou. Deníkový záznam života studentky v období normalizace připomíná plíživou nesvobodu sešněrované společnosti, kdy studentský nevinný žert mohl svému autorovi přivodit osudové problémy. Stejně jako v Budžesovi, je tíživá atmosféra doby tušena v pozadí. V popředí zájmu hrdinky jsou její milostné, rodinné a školní problémy, popisované s upřímností a komickými detaily, jež si tolik získaly přízeň čtenářské i posluchačské veřejnosti. Drobné osobní vzpoury hrdinů příběhu, v naší současnosti již působící humorně, připomenou totalitu v celé její obludnosti. K ilustraci éry osmdesátých let přispějí i úryvky z dobových písní.

Obsah: CD 1 – 1. Strýček byl legionář (20:52), 2. Sedí, pije, cigarety kouří (11:35), 3. Miláčku, vrať se (4:55), 4. Kdyby se tolik nesnažil (9:53), 5. To jsou zas ňáký trable (9:37), 6. Jak uhry pod mýdlem (8:05), 7. Cirhóza, trombóza, dávivý kašel (10:18), 8. Přijde Mikuláš, dá ti guláš (3:45); CD 2 – 1. Pravda je omamná květina (5:21), 2. S nahrávkou vlčích smeček (5:15), 3. Ten krásný dlouhý tón (6:21), 4. Přicházejí maršálové (7:10), 5. Zdalipak tě něco nebolí (2:18), 6. V parku se hejbe ten chlap (6:16), 7. Už mají mou stopu (9:59), 8. Pár zbytků pro krysy (9:17), 9. Ještěže je tady máma (9:10), 10. Žralok zuby má jak nože (anebo jen cár přízemní mlhy, 15:19).

Lit.: Globuska: Hrdý Budžes vyrostl a vyzrál… In web FotoTerárium, 21. 11. 2015 (recenze). – Cit.: Z malé holčičky se stává velká slečna a to s sebou přináší první lásku i vyzrálejší vnímání reality a dění kolem sebe. Humor neubírá na síle, naopak je břitší a smíchaný s notnou dávkou zklamání z poznání… Oněgin byl rusák jako pokračování bestseleru Hrdý Budžes dozrál a baví stále skvěle.

Kombinace ironického humoru a hlasu Báry Hrzánové je téměř vždy sázkou na jistotu. Jako malá Hanička byla roztomilá, jako dospívající slečna je přidrzlá, emočně rozháraná, ale stejně svá jako tomu bylo dřív.

    Tlustá už nejsem, ale blbá jsem pořád stejně…

Oněgin byl rusák je plný postupného rozčarování. Dětská naivita se mění v pubertální vzdor a tím se i vývíjí vlastní názor – na věci, které se dějí v přímé blízkosti i ty, proti kterým by ráda bojovala, leč nemůže. Dobovou náladu výborně doprovází hudební podkres. I v prvním díle měl člověk pocit, že navozuje tu správnou atmosféru. V tomto dílu je celkové zpracování ještě lepší. Umožňuje posluchači vrátit se do doby, kdy nic nebylo řečeno jen tak mimochodem a kdy i malá neplecha nebo truc pomáhaly v boji proti režimu.

Ačkoliv stejně jako v minulém díle neřeší zásadní problémy, posluchačská základna je opravdu široká. Právě vzhledem k tomu, že podává obraz tehdejší doby z pohledu dospívající slečny, se může líbit jak těm, kteří dobu zažili a zavzpomínají si tak na staré časy, tak i mladším ročníkům, kterých se tato doba sice nedotkla, ale představu by o ní mít měli.

První láska, srážka s dospělostí a utváření vlastní identity – to vše společně s milým komentářem Barbory Hrzánové jsou dvě a půl hodiny humoru, ke kterému se rádi vrátíte. Děj nekulhá, ani se zbytečně nenatahuje. Prostě vám jen ukáže, jak se žilo v 80. letech.

6. 7. 2008

Peer Gynt 1/2 (1948)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:47

Henrik Ibsen. Dramatická báseň. Hudba Edvard Grieg, rozhlasové provedení Zdeněk Jonák. Režie Josef Bezdíček.

Natočeno 1948. Premiéra  20. 9. 1948 (Praha II., 20,30 – 22,30 h.).

Záznam neexistuje, režisér Bezdíček natočil další verzi v roce 1953.

Bez názvu (1946)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:45

Norman Corwin. Překlad Stanislav Balbín. Úprava Josef Bezdíček a František Kožík. Hudba Václav Nelhýbel, řídí Jaroslav Kovář. Technická spolupráce Jaromír Nosek a Jiří Cihlář. Inspice Bohumil Semerát. Úvodní slovo a režie Josef Bezdíček.

Osoby a obsazení: hlas (Antonín Zíb), četař (Oldřich Hoblík), desátník (Bohumil Švarc), vojenský lékař (Ota Ornest), porodník (Jiří Šrámek), matka (Vlasta Jelínková), učitel (Jiří Šrámek), učitel hudby (Ladislav Kulhánek), děvče (Ludmila Stambolieva), redaktor (Ota Ornest), nacistický voják (Oldřich Hoblík), Charlie Ferritor (Bohumil Švarc).corwin__Bez_nazvu__anonce__Nas_rozhlas__1946__40__2

Natočeno 1946. Premiéra 30. 9. 1946 (Praha I – Brno – Ostrava – Plzeň – České Budějovice, 20:45 – 21:23 h.; 35 min.). Repríza 16. 1. 1947 (Praha II, 21:50 h.).

Lit.: Coufal, Zdeněk: K problematice rozhlasové tvorby. In Blok 2/1948 (25. 11. 1948), s. 49-57.

Lit.: Zajíček, Karel: Rozhlas týdne. In Obzory, 1946, ročník 2 / číslo 41 (12. 10. 1946), s. 656 (recenze).

Lit.: Z. Č.: Rozhlasová hra Bez názvu. In Rudé právo, 10. 10. 1946, s. 4 (článek).

corwin__Bez_nazvu__recenze__Obzory_1946Rozhlasová hra Bez názvu. In Rudé právo 1946-10-10

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Triumfální akord bezejmenných hrdinů. In Týdeník Rozhlas 12/2016 (článek; také na Panáčkovi).

Žert (1940?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:44

Anton Pavlovič Čechov. Režie Josef Bezdíček. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno asi v roce 1940.

Baron Goertz (1940?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:41

Emil Bozděch. Režie Josef Bezdíček. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno asi v roce 1940.

Hanička (1940)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:40

Gerhardt Hauptmann. Hra – sen v básni. Překlad Bedřich Šaloun. Hudba Miroslav Ponc. Rozhlasová úprava a režie Josef Bezdíček.

Natočeno 1940. Premiéra 1. 11. 1940 (Praha I., 19,20 – 20,15 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress