R
udolf Těsnohlídek. Rozhlasový scénář Jan Skácel. Hudba Gustav Křivinka. Režie Olga Zezulová.
Účinkuje Karel Höger.
Natočeno v Československém rozhlasu Brno 13. 4., 27. 5. a 3. 6. 1962. Premiéra 5. dílu 27. 5. 1962 (Praha, 11:00 h.). Repríza 31. 12. 2020 (ČRo Olomouc) v rámci cyklu Dobré ráno s Českým rozhlasem Olomouc. Repríza 1. dílu 8. 1. 2023 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v rámci cyklu Podvečerní čtení.
Vydal Český rozhlas Brno v roce 1996 (2 CD, CRB 0015-2 803, 3 MC, CRB 0015-4 803). Reedice Music Jazz – Radioservis, říjen 2011 (2 CD, JM 002-2 – EAN 8595026603486; pouze 6 dílů).
Pozn.: Karel Höger tuto četbu realizoval ještě v roce 1969 v pražskému studiu a v televizním studiu (1973).
Pozn.2 : Na letáku Čtyři svědectví o Lišce Bystroušce (Bedřich Golombek, Rudolf Těsnohlídek, Karel Höger, Olga Waltrová-Zezulová).
Obsah: 1. Jak se revírník Bartoš s Bystrouškou seznámil (23:17 min.) – 2. Bystrouška přijde do Jezerské myslivny (23:17 min.). – 3. Jak se Bystrouška vrátila do lesa (26:42 min.) – 4. Pamatuj , abys byl mužem dobrým (29:31 min.). – 5. Jak revírník střílel po lišce a byly z toho vepřové hody (23:43 min.). – 6. Láska je veliká věc a i ta liška jednou „zhlópne“ (24:41 min.). – 7. Půjdeme na svatbu a s Bystrouškou se, ač neradi, rozloučíme (29 min).
Lit.: Toušková, Martina: Příhody lišky Bystroušky. Slavný příběh o vychytralé šelmě v legendárním podání Karla Högera. In web ČRo České Budějovice, 10. leden 2023 (článek). – Cit.: Revírník Bartoš se vrací z hospůdky. Cestou domů – zřejmě poněkud společensky unaven – usne v lese. Aby měl omluvu pro pozdní příchod, chytí zaběhlé liščí mládě, které chce dát svému vnukovi na hraní. Ovšem chovat v hájence divokou šelmu, to není úplně nejlepší nápad. I liška prahne po svobodě. (…)
Poetické a vtipné vyprávění o jedné vychytralé šelmě, jehož autorem je Rudolf Těsnohlídek, pro rozhlas v roce 1962 skvěle načetl herec Karel Höger.
Slavná Liška Bystrouška vznikla původně na objednávku. Šéfredaktor Lidových novin, kde Rudolf Těsnohlídek pracoval, vybídl svého kolegu, aby napsal slovní doprovod k humorným kresbám bývalého myslivce a malíře přírody Stanislava Lolka.
Traduje se, že Těsnohlídek nebyl zpočátku nadšen, ale nakonec vznikl kouzelný příběh o přírodě, lidech i zvířatech. Liška Bystrouška zaujala i hudebního skladatele Leoše Janáčka. A to natolik, že o ní jen pár let po vydání knížky napsal operu – Příhody lišky Bystroušky jsou jedním z nejhranějších Janáčkových děl u nás i ve světě.
Liška se původně měla jmenovat Bystronožka, ale sazeč v tiskárně přečetl špatně Těsnohlídkův rukopis, a tak se zrodila liška Bystrouška.
Těžký osud autora Lišky Bystroušky
Rudolf Těsnohlídek se narodil v roce 1882 v Čáslavi. Jeho otec byl místní ras a děti se mu kvůli práci otce posmívaly, což citlivý chlapec těžce nesl. Velkou oporou mu byla matka. Ta ale předčasně zemřela, když byl budoucí spisovatel na vyšším gymnáziu v Hradci Králové. Pár let nato se mu před očima utopil v Labi kamarád. Těsnohlídek si prý do konce života vyčítal, že mu nedokázal pomoci.
Poprvé se oženil s překladatelkou severské literatury Jindrou Kopeckou. Na svatební cestu jeli do Norska. Tam ovšem došlo k tragédii. Těsnohlídkova žena se na společné procházce postřelila zbraní, kterou nosila stále u sebe, a zemřela. Zda se jednalo o sebevraždu, nebo nešťastnou náhodu, se nikdy nepovedlo zjistit. Pitva ukázala, že mladá žena trpěla tuberkulózou v nejvyšším stádiu.
Podruhé se spisovatel oženil pět let po norské tragédii. V manželství s Annou Kutilovou se mu narodil jeho jediný syn Milan. Žena ho ale o několik let později opustila.
V roce 1924 se Rudolf Těsnohlídek oženil potřetí. Jeho manželkou se stala učitelka Olga Vasická. Ač prý byl ve svém třetím manželství šťasten a díky Lišce Bystroušce se mu dostalo uznání i jako spisovateli, uznávaným novinářem už byl, rozhodl se pro dobrovolný odchod z tohoto světa.
12. ledna 1928 se po dlouhých psychických problémech v redakci „svých“ Lidových novin zastřelil. Na stole nechal vzkaz: „Nehněvejte se, že to bylo tady!“ Nebyl však na místě mrtev, zemřel až po převozu do nemocnice. Bylo mu pouhých 46 let.
Když se o smrti svého manžela dozvěděla Olga, odjela do jejich bytu a otrávila se plynem. Pohřeb měli manželé společný. Pohřbeni jsou na Ústředním hřbitově v Brně.
Lit.: Čunderle, Michal: Ach, Karel Höger. In Dialogy řeči. Praha: Brkola, 2013 (s. 27-30). – Cit.: „Höger je stále v jakémsi zvýšeném napětí, které si nachází optimální cestu k vyjádření. Aktivuje se tak pozornost a imaginace jeho i posluchačova a dochází ke skutečnému sdělování a sdílení. Vytváří se silové pole, v němž po počátečním zažehnutí proudí energie již sama, sama sebe nabíjejíc. Slova přicházejí k uchu posluchače nesena silou konkrétní představy – nabita věcným sdělením a emotivním vzrušením. (…) Höger mluví jako ten, kdo ví a na věděné bez zbytečných příkras poukazuje. Tu a tam se dostává ke slovu lehce ironický komentátor, zejména se však jako opozitum vůči intelektuálnímu rozumění objevují tóny emotivního, zúčastněného vědění.“
Lit.: Högerová, Eva: Faustovské srdce Karla Högera – Z dochovaného archívu K. Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Praha : Mladá fronta, 1994 (reakce posluchačky). – Cit.: Vážený Mistře, opravdu lituji, že dnes v rozhlase skončila četba Lišky Bystroušky, na niž jsem vždy toužebně čekala, neboť tento známý román zněl ve Vašem podání opravdu úplně nově – kouzelně.
(L. Vavřínová K. Högerovi, Praha 17. 6. 1962)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Láskyplné vyprávění o bystré lišce. In Týdeník Rozhlas 45/2011 (recenze na CD). Rozšířená verze na webu Panáček v říši mluveného slova, 1. 11. 2011.
Lit.: anonym: Příhody lišky Bystroušky. In web ČRo, 12. 6. 2009 (anotace). – Cit.: Před sto lety se narodil výjimečný rozhlasový vypravěč a všestranný herec Karel Höger. Ztvárnil množství jevištních, filmových i rozhlasových rolí. K nejslavnějším rozhlasovým patří sedmidílná četba na pokračování, kterou z knihy Rudolfa Těsnohlídka Příhody lišky Bystroušky připravil básník Jan Skácel a kterou Karel Höger natočil v brněnském studiu v režii Olgy Zezulové v roce 1962.
Karel Höger (17. června 1909, Brno-Královo Pole – 4. května 1977) se narodil před sto lety a před 47 lety vznikl v tehdejším brněnském studiu Československého rozhlasu snímek četby na pokračování z nejživější knížky novináře, básníka a prozaika Rudolfa Těsnohlídka Příhody lišky Bystroušky. Rozhlasové úpravy textu se ujal tehdy básník Jan Skácel a režisérka Olga Zezulová povolala k četbě půvabného zvířecího románku Karla Högera. Nemohlo být šťastnější volby. Höger, od roku 1932 pravidelný spolupracovník brněnského studia patřil k mimořádně disponovaným rozhlasovým vypravěčům a nadto si až do své smrti uchovával jedinečný smysl pro půvaby nářečí, v němž prožil svá dětská léta na Mojmírově náměstí v Brně-Králově Poli. Třicet let poté, co Karel Höger poprvé vstoupil do brněnského studia, tak vzniklo dílo, jímž si herec vystavěl trvalý rozhlasový pomník – sedmidílná četba Příhod lišky Bystroušky na pokračování. Při natáčení se interpret s režisérkou Olgou Zezulovou záhy domluvili na tom, že Těsnohlídkova brněnština Lišky Bystroušky „není zcela přesná.“ Karel Höger k tomu poznamenal: „… já si to musím upravit do té nářečové podoby, kterou velmi dobře znám a na kterou jsem zvyklý a která mně vyprovokovala k tomu, že Liška Bystrouška mně nesmírně zachutnala.“ Připomíná-li rozhlas 100. výročí narození Karla Högera, nemůže opomenout klenot ze svého Zlatého fondu – a posluchači ČRo 3 – Vltava se budou moci přesvědčit, že za ta léta nezestárl ani humor Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky, ani potutelná dovednost vypravěče Karla Högera.
Lit.: Sedláček, Tomáš: Příhody lišky Bystroušky, 2011 (booklet k CD). – Cit.: Za svého života vydal Rudolf Těsnohlídek (7.6.1882 – 12.1.1928) celkem 14 knih poezie a prózy, za román Kolonia Kutejsík získal dokonce v roce 1922 Státní cenu. Ale ze všech těch knih dnes žije jediná: Příhody lišky Bystroušky. „Liška“ nejprve uhranula čtenáře Lidových novin, kde vycházela v roce 1920 na pokračování, a pak čtenáře nových a nových knižních vydání, dočkala se i operního ztvárnění (premiéra Janáčkových Příhod lišy Bystroušky byla 6.11.1924 v brněnském Národním divadle). A v roce 1962 se jí v brněnském studiu tehdejšího Československého rozhlasu ujal básník a vedoucí literárně dramatické redakce Jan Skácel a připravil z ní sedmidílnou četbu na pokračování.
Už asi nezjistíme, byl-li to Skácel, koho napadlo svěřit Těsnohlídkův líbezný „zvířecí románek“ k interpretaci brněnskému, přesněji královopolskému rodákovi Karlu Högerovi (17.6.1908 – 4.5.1977). Nemohlo být lepší volby. Höger, od roku 1932 pravidelný spolupracovník brněnského studia, patřil k mimořádně disponovaným rozhlasovým vypravěčům. Jeho jemně ironický nadhled a jedinečný smysl pro půvaby „brněnštiny“, v níž prožil své dětství na královopolském Mojmírově náměstí, byly podmínkou, aby mu četba Příhod lišky Bystroušky obzvlášť „zachutnala“ a věnoval se jí pod režijním dohledem Olgy Zezulové s mimořádnou péčí. Pověst praví, že si herec dokonce přiobjednával frekvence a jednotlivé pasáže natáčel tak dlouho, dokud se výsledek dokonale nekryl s jeho představami.
Ale ať už to bylo jakkoli, záznam, který vznikl 13.4., 27.5. a 3.6.1962 v režii Olgy Zezulové a s hudbou Gustava Křivinky (půvabně odkazuje k Janáčkově opeře), je bezesporu mimořádný a patří ke Zlatému fondu Českého rozhlasu. Těsnohlídkem nemilovaný novinářský úkol doprovodit textem seriál kreseb Stanislava Lolka bezmála už padesát let září jako nepřekonatelný klenot Högerova vypravěčství. Na rozdíl od původní Skácelovy verze sedmidílné četby připouští datová kapacita dvou CD disků částí pouze šest. Tu sedmou si můžete čas od času poslechnout z repríz této trvalky slovesného rozhlasového vysílání ČRo.
Bohumil Říha.
Vydal Opus Bratislava v roce 1988 (1 LP, stereo 9118 2109).