Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 7. 2008

Racek (1954)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:32

Anton Pavlovič Čechov. Překlad ?. Rozhlasová úprava Vladimír Procházka. Režie Josef Bezdíček.

Osoby a obsazení: Irena Nikolajevna Arkadina, provdaná Treplevová (Vlasta Fabianová), Konstantin Gavrilovič Treplev, její syn (Soběslav Sejk), Petr Nikolajevič Sorin, její bratr (Bedřich Prokoš), Nina Michajlovna Zarečná, dcera bohatého statkáře (Věra Kubánková), Ilja Ifanasjevič Šamrajev, poručík ve výslužbě, správce u Sorina (Miloš Nedbal), Polina Andrejevna, jeho žena (Emilie Hráská), Máša, jeho dcera (Jaroslava Adamová), Boris Alexejevič Trigorin, spisovatel (Otomar Korbelář), Jevgenij Sergejevič Dorn, lékař (Vladimír Leraus), Semjon Semjonovič Medvěděnko, učitel (Václav Švorc), Jakov, dělník (Bohumil Semerák), vypravěč (Josef Červinka).

Natočeno 1954. Premiéra 21. 11. 1954 (Praha I, 20.00 – 22:00 h.).

Lit.: anonym: K literárně dramatickým pořadům. In Československý rozhlas a televise 47/1954, s. 5.

Z mladé české poezie – Černá hodinka (1972)

Filed under: Poezie — Přemek @ 19:29

Rudolf Bařinka. Připravil Josef Suchý. Režie Olga Zezulová.

Recitují Ladislav Lakomý a Otakar Dadák.

Nastudovalo Brno. Premiéra (?) 25. 9. 1972.

O vodách, které přestaly zpívat (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:29

Rozhlasová pohádka na vietnamské motivy. Jiří Kafka. Hudba Jan Zdeněk Bartoš, řídí autor.  Režie Ladislav Rybišar.

Účinkují Josef Červinka, Ladislav Pešek, Marie Marešová, Věra Kubánková, Oldřich Musil, Jaroslav Kepka, Ljuba Hermanová, Gabriela Vránová, František Hanus, Pavel Wiener, Karolína Slunéčková, Jiří Hurta, Jiří Vala, Miroslav Konářík, Miroslav Samek, Ladislav Brothánek, Miroslav Moravec a další.

Natočeno 1971. Repríza 28. 11. 1971 (Praha, 13:15 – 14:00 h). a 24. 9. 1972 (Praha, 13:15 – 14:00 h.).

Pozn.: Hráčská vášeň Unzeje, vládce nebes, kdysi málem dovedla naši modrou planetu ke zkáze. Na počátku příběhu, o kterém vypráví pohádka, bylo několik partií královské šachové hry, kterou sehráli Unzej a Zasucha. Předmětem sázky se postupně staly vodopády, potoky a řeky, jezera a moře. A protože Unzej pokaždé dostal mat, voda z nich rázem zmizela. Svět usychal, chřadl a všechno živé strádalo. Liška s lištičkou, medvěd s medvídětem, slon a slůně, tygr s tygříkem, vedeni žábou, hledali vodu na zemském povrchu marně. A tehdy dostala malá žabka úplně prostý a přitom geniálně jednoduchý nápad, na který panovník přistoupil. Stalo se tak bez jakéhokoli podvodu a vytáček. Jen šachovnice s bílými a černými figurkami poté osiřela. Jediný, kdo litoval, byla zlostná Zasucha.

Jmenoval se Nálepka (1972?)

Filed under: Radiodokument,Rozhlasové hry — Přemek @ 19:27

Vyprávění o Janu Nálepkovi, hrdinovi, o jakém se píší balady. K 60. výročí jeho narození připravil s použitím dokumentárních materiálů bratislavského rozhlasu Michael Vaněrka. Hudba Milan Baginský. Režie Alena Adamcová.

Účinkují Josef Patočka, Jan Bartoš, Pavla Maršálková, Alena Daňková, Miriam Kantorková, Zdeněk Ornest, Bohumil Švarc, Michal Mach, Karel Richter a Jiří Suk.

Natočeno 1972. Premiéra 23. 9. 1972 (Vltava, 14:05 – 14:50 h.).

Chalupa č. 17 (Monology mrtvých i živých) (1972)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:26

Donát Šajner. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: hlas (Felix le Breux), otec (Bohuš Záhorský), Josef (Josef Patočka), Francek (Otakar Brousek I.), Marie (Drahomíra Fialková), muž (Jaromír Spal), Jeníkova teta (Libuše Havelková), Jan (Ladislav Županič).

Natočeno 1972. Premiéra 20. 9. 1972 (Praha, 19:15 – 20:15 h.).

Lit.: -MS-: Chalupa č. 17. In Československý rozhlas 39/1972, s. 9 (anotace). – Cit.: „Chalupa č. 17 je dramatickým zápisem osudů a charakterů obyvatel jedné vesnické usedlosti, jejíž majítelé se měnili. Autor tu těží ze společenského vývoje českého venkova v posledních desetiletích. Počátek hry je vložen do třicátých let, kdy české zemědělství bylo určeno kapitalistickými výrobními vztahy, ovlivňujícími charakterové rysy vesničanů i jejich každodenní vzájemný styk. V literárně vystupňované podobě zde Šajner s naturalistickou drsností přibližuje charakter starého rolníka a jeho dvou dospělých synů, jejichž sobeckost a vzájemná nenávist dosáhla zrůdných rozměrů. Novým obyvatelům chalupy přináší odlišné osudy druhá světová válka, jejich nástupcům pak přináší zcela nový životní běh doba poválečná s kolektivizací české vesnice. Autor tu v malé galerii postav jihočeských zemědělců postihl proměnu psychiky našeho venkovana od individuálního sobectví k družné velkorysosti moderně myslícího socialistického občana.
Hra má zvláštní formu. Šajner pro ni zvolil sled dramatických monologů, izolovaných promluv jednotlivých postav hry. Teprve v závěru se monology mění v dialog. I tímhle výrazovým prostředkem podtrhuje autor vystoupení vesnického člověka z jeho někdejšího ostražitého a nedůvěřivého samotářství, na jehož místo v současné době nastoupila socialistická komunikace.“

Zpráva číslo 3 (1972)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:22

Günther Rücker. Rozhlasový monolog. Režie Jiří Horčička.

Účinkuje Čestmír Řanda.

Natočeno 1972. Premiéra 3. 5. 1972 (Praha, 19:30 – 20:30 h.) v cyklu Festival „Mír“

Alternativní verze názvu: Zpráva č. 3

Portrét tlusté paní (1972)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:22

Günther Rücker. Rozhlasová hra. Překlad Petr Řezníček. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: tlustá paní (Jana Janovská), manžel (Josef Karlík), André (Miroslav Středa), dcera (Renata Doleželová), sochař (Leopold Franc), žena (Eva Hradilová), člen obecní rady (Oldřich Vykypěl), slévač (Josef Husník).

Nastudovalo Brno v roce 1972. Premiéra 19. 9. 1972 (Vltava, 20:30 – 21:40 h.) v rámci Měsíce socialistické kultury. Repríza 21. 1. 1975 (Vltava, 20:20 h).

Maják na konci sveta (Maják na konci světa, 1970)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 19:18

Jules Verne. Rozhlasová dramatizace románu. Pro rozhlas napsal Miloslav Ston. Překlad do slovenštiny Viera Weidlerová. Hudební dramaturgie Ada Rehorová. Zvuk Zuzana Kubíková a Jozef Bezák. Dramaturgie Emil Fillo. Režie Viera Weidlerová.

Účinkují Martin Gregor, Ján Klimo, Gustáv Legéň, Ĺubo Roman, Jozef Čierny, Vladimír Štrobl, Vlado Kostovič, Jozef Cút a Július Vašek.

Natočil Československý rozhlas Bratislava v roce 1970. Premiéra 12. 9. 1970 (59 min.). Repríza 1. 1. 2025 (SRo Rádio Junior, 7:00 – 7:57 h.).

Pozn. 1: Jedná se o slovenskou verzi starší české dramatizace Maják na konci světa.

Pozn. 2: Maják na konci světa (1905, Le Phare du bout du monde) je první Verneho posmrtně vydaný dobrodružný zařazený do jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires).
Verne rozepsal tento román roku 1901 a příležitostně na něm pracoval až do roku 1903. Nakladatel Hetzel projevil o jeho vydání zájem těsně před autorovou smrtí roku 1905, takže se Verne za svého života vydání nedočkal a ani nestihl knihu k vydání zcela připravit. Tyto práce dokončil po otcově smrti až jeho syn Michel, který rukopis také částečně upravil. Podle mnohých odborníků nejsou tyto úpravy nijak zásadní, a proto je někdy Maják na konci světa považován za poslední autentické Vernovo dílo. Přesto jde o první Vernův román, který byl do cyklu Podivuhodné cesty zařazen až jeho synem. Podle knihy byl roku 1971 natočen americký film režiséra Kevina Billingtona The Light at the Edge of the World (Maják na konci světa) s Kirkem Douglasem a Yulem Brynnerem v hlavních rolích. Česky poprvé J. R. Vilímek, Praha 1908, přeložil Lubomír Petr.

Svůj kalich hořkosti (1993)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 19:16

Johannes Mario Simmel (v originále Bis zur bitteren Neige). Překlad M. Kouřimská.

Čte Petr Rychlý.

Načteno 1993.

Pozn.: Simmelovi rodiče pocházeli z Hamburku.Jeho otec Walter Simmel byl chemik, jeho matka Lisa rozená Schneiderová byla lektorka. Dětství strávil v Rakousku a v Anglii, maturitu složil z chemického inženýrství.
Po druhé světové válce pracoval nejdříve jako novinář, překladatel a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku. Při práci v deníku „Welt am Abend“ psal jako kulturní redaktor filmové kritiky a fejetony. Roku 1947 publikoval svoji první sbírku novel pod názvem Setkání v mlze (v originále Begegnung im Nebel). Poté se uplatnil jako redaktor novin ve Vídni a Mnichově.
Mezi lety 1950 a 1962 napsal sám nebo s různými autory celkem 22 filmových scénářů. Po jeho prvním velkém úspěchu Nemusí být vždycky kaviár (v originále Es muss nicht immer Kaviar sein, 1960) se začal věnovat především psaní populárních románů, pokaždé s aktuálním společensko-politickým tématem jako je násilí, obchod s drogami nebo manipulace s geny.
Od 50. let žil ve Starnbergu v Bavorsku. Postupem času se stal značně populárním, jeho romány byly přeloženy do 25 jazyků, přes 10 jich bylo zfilmováno (mnohé z nich byly režírovány Alfredem Vohrerem a Rolandem Klickem).
Simmelovy práce byly označovány kritikou dlouhou dobu jako „obyčejná literatura“. Teprve s románem A s klauny přišly slzy (v orignále Doch mit den Clowns kamen die Tränen, 1987) našel celkové uznání.

Nesmírně silný a působivý román „Svůj kalich hořkosti“, připomínající svým námětem Nabokovovu Lolitu, se snaží dobrat samého dna lidství a kořenů, i těch nejmučivějších, jež svým způsobem poznamenají každý život, zvlášť když utrpení bylo tak velké Tragický osud slavného filmového umělce z Hollywoodu, který byl nezapomenutelnou hvězdou už v dětství a jenž příliš pozdě a draze platí za svou první opravdovou lásku – lásku bohužel zakázanou, nedovolenou. Pocity strachu, úzkosti, viny a děsivý fakt, jenž nemůže být krásný a čistý, přinášejí všem zúčastněným tohoto dramatu příliš mnoho bolesti. Neuvěřitelný příběh muže, nevěrného manžela, svůdce nezletilé dívky, která mu byla svěřena do výchovy a jež s ním – drahým a milovaným – později čeká dítě. (anotace)

Prorok – Zahrada Prorokova (1998, 2003)

Filed under: Audiostory,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 19:14

Chalíl Džibrán. Přeložili Boris Merhaut a Eliška Merhautová. Hudba Jaromír Klempíř. Mistr zvuku Milan Mošna. Režie Jindřiška Nováková.

Čte Josef Somr a Jan Potměšil.

Vydalo AudioStory v roce 1998 (1 MC, AY0110). Reedice Popron music & publishing v roce 2003 (1 CD, 54963-2).

Pozn.: Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. Džibrán původně zamýšlel napsat trilogii (Prorok, Zahrada prorokova a Smrt prorokova). V úvodní části mladý prorok Mustafa promlouvá o všem podstatném mezi zrozením a smrtí. Ve druhém, ne zcela dokončeném oddíle Mustafa učí v zahradě své matky devět žáků. Ze zamýšlené třetí části se bohužel zachovalo jen několik náčrtů. Smrt ukončila básníkův život dříve, než dílo dokončil. Avšak i v této podobě zůstává stále vyhledávaným pramenem tvořivé životní inspirace. Prorok a Zahrada Prorokova jsou významné a po celém světě proslavené básnické prózy libanonského malíře a spisovatele. S myšlenkovou hloubkou a poetickým stylem v nich autor proniká do tajemství základních vesmírných zákonitostí i lidských hodnot. Naslouchejte moudrým vzkazům Proroka v sugestivním a charismatickém přednesu Josefa Somra a Jana Potměšila. (anotace) (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress