Eva Nachmilnerová. Dokument o jedné z nejvýraznějších osobností poválečné generace českých skladatelů zpracovává cenná svědectví rodiny a přátel. Dramaturgická spolupráce a redakce Michal Lázňovský. Mistr zvuku Tomáš Gsolhoffer. Na flétnu hrála Klára Nováková.
V pořadu hovoří příbuzní Eliška Nováková, Dora Nováková, Hana Šlapetová, Monika Šlapetová a emeritní profesor mnichovské univerzity Wilfried Stroh.
Komentář čte Vojtěch Babka.
Natočeno v roce 2008. Premiéra 13. 2. 2008 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 53 min.). Repríza 18. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.).
Pozn.: Slova Rafaela Kubelíka snad nejlépe vystihují charakter jedné z nejsvéráznějších osobností poválečné generace českých skladatelů, Jana Nováka (1921-1984), osobitého a originálního umělce s humanistickým rozhledem, který v srpnu 1968 emigroval. (anotace)
Lit.: Nachmilnerová, Eva: Božský rošťák Jan Novák. In web ČRo 3 Vltava, duben 2013 (článek). – Cit.: „Božský rošťák“, takto trefně charakterizoval dirigent Rafael Kubelík jednu z nejvýraznějších osobností poválečné generace českých skladatelů, Jana Nováka (8.4. 1921- 17.11. 1984), osobitého a originálního umělce s humanistickým rozhledem, který se nenechal svazovat dobovými konvencemi a módními hudebními styly, ani požadavky oficiálních stranických autorit.
Rodák z Nové Říše na Moravě nastoupil v roce 1940 na brněnskou konzervatoř. Ve válečných letech byl nuceněnasazen v Německu, odkud se mu podařilo uprchnout. Zásadním způsobem Novákaovlivnilo setkání s Bohuslavem Martinů, u kterého v roce 1947/8 ve Spojených státech studoval. Po návratu v únoru 1948 se usadil v Brně, kde působil jako nezávislý skladatel a v 60. letech se stal vyhledávaným autorem scénické a filmové hudby (m.j. spolupracoval s K. Kachyňou a J. Trnkou). V srpnu 1968 emigroval.
Po roce exilu v Dánsku odešel do milované Itálie a roku 1977 se z existenčních důvodů usadil v německém Ulmu, kde v roce 1984 ve svých třiašedesáti letech zemřel.Novákova vášeň pro latinu, kterou plynule hovořil, psal i básnil, zásadně ovlivnila utváření jeho skladeb a stala se od konce padesátých let určujícím znakem jeho tvorby. Jeho charismatickou osobnost přibližují v dokumentu rozhovory s jeho manželkou, dcerami a přáteli z německé emigrace.