Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Per Olov Enquist. (Příběh o lásce v modré záři radia). Dvanáctidílnou četbu ze stejnojmenné knihy soudobého švédského prozaika. Překlad Zbyněk Černík. Připravil Tomáš Sedláček. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Drahomíra Hofmanová a Ladislav Lakomý.

Připravilo Brno. Premiéra prvního dílu 7. 12. 2007 (30min.).

Pozn.: Román soudobého švédského spisovatele o osudech a láskách Blanche Wittmanové a Marie Sklodowské-Curie v oparu modré záře radia.
Kniha o Blanche a Marii soudobého švédského prozaika a dramatika Pera Olova Enquista je zvláštní román o lásce. Jeho základ tvoří životní osudy skutečných historických postav – Marie je slavnou objevitelkou radia a polonia, dvojnásobnou nositelkou Nobelovy ceny, Marií Sklodowskou-Curie. Blanche Wittmanová byla zase neméně slavným médiem stejně slavného francouzského neurologa Jeanna Martina Charcota.
Obě ženy – navzdory své slávě – neprožily právě šťastný osobní život. Sama Blanche, která se stala v románu asistentkou Marie Curie, platí za svůj podíl na objevech mámivého modrého světla radioaktivity i tělesným zmrzačením, jež se nevyhnulo ani objevitelce radia. Jejich osud se stal vypravěči Enquistova románu prostředkem k hledání odpovědi na otázku, co je podstatou lásky.
Jak a proč vzniká a proč má často zničující důsledky? V dokumentární fikci, opřen o tři „knihy“ zápisků Blanche Wittmanové, buduje Enquist naléhavý a složitý svět lidských vztahů, tužeb i davových vášní; svět krutý i jímavý a stejně lákavý, jako byla vražedná modrá zář radia, která tolik okouzlila své objevitele. Jejich souzvuk i nesoulad posluchače zavede do hlubších vrstev citových dramat žen moderního věku, skrytých pod nánosem slávy a školních vědomostí.

Gertruda Gruberová-Goepfertová. Z próz exilové spisovatelky a výtvarnice připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Jana Franková (1-7) a Stanislav Zindulka (2-4, 6).

Natočeno 2007. Premiéra 6. – 13. 12. 2007. Repríza 15. – 21. 4. 2013.

Obsah: Část 1. – Letos zase. Premiéra 6. 12. 2007 (15min.). – Část 2. – O rozpustilejch. Premiéra 7. 12. 2007 (14 min.). – Část 3. – O veselých časech. Premiéra 9. 12. 2007 (15 min.). – Část 4. – O bojácných a nebojsech. Premiéra 10.12. 2007 (15 min.). – Část 5. – Trh v Kyjově. Premiéra 11. 12. 2007 (15 min.). – Část 6. – O Fabiánovi. Premiéra 12. 12. 2007 (15 min.). – Část 7. – závěrečná – Choroš. Premiéra 13. 12. 2007 (15 min.).

Lit.: anonym: Gertruda Gruberová-Goepfertová: Příběhy a sny (1-7). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2007 (anotace). – Cit.: V cyklu Stránky na dobrou noc uvádíme čtení z próz české exilové spisovatelky a výtvarnice ze sbírek Choroš, Rodokmen, a Půlnoční deník. Připravila Jana Doležalová. V režii Markéty Jahodové účinkuje Jana Franková a Stanislav Zindulka.

Výtvarnice, básnířka a prozaička Gertruda Goepfertová se narodila 16.4. 1924 v Janštýně u Jihlavy. Maturovala v roce 1943 na Klvaňově gymnáziu v Kyjově. Do konce války byla totálně nasazena v kyjovské sklárně. V letech 1946-1949 studovala na UMPRUM v Praze. V roce 1949 odjela na stipendijní pobyt do Curychu a do Československa se už nevrátila. Přestěhovala se do Francie, kde nastoupila na Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts. Do Francie uprchl z Čech i její muž Leo Gruber. 

V roce 1952 se přestěhovali do Mnichova, kde její manžel pracoval jako redaktor v Rádiu Svobodná Evropa. Od roku 1979 žije v Rosenheimu. 

Před odchodem ze země publikovala Gertruda Goepfertová v Akordu, Jitru, Rozkvětu, Řádu a ve Studentském časopise. Později její básně, prózy a kresby vycházely v exilových časopisech: Hlas domova (Melbourne), Kruh (Richmond), Nový život (Roma), Okno dokořán (München), Perspektivy (New York), Proměny (New York), Text (München), Zápisník (New York), Zpravodaj (Zürich). 

V šedesátých letech spolupracovala především s Křesťanskou akademií v Římě – navrhovala obálky knih, vydala papírový vánoční betlém a básnickou sbírku Hejna stehlíků (1966). Druhou sbírku, Ohňostroj marnosti, publikovala ve Švýcarsku (1975, Akt) s vlastními linoryty. V posledních letech vyšly v Čechách soubory jejích próz Choroš (2002), Rodokmen (2003) a Půlnoční deník (2005), z nichž byly vybrány texty pro tento pořad.