Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 10. 2007

Vinnetou (1987, 1988, 2007)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:42

Karel May. Dramatizace Drahomír Illík a Tomáš Vondrovic. Hudba Ladislav Štaidl, hraje Orchestr Ladislava Štaidla. Zvukové efekty skupina Regius. Zpěv Lída Nopová a sbor. Zvuková koláž Jiří Bartoš. Konečná zvuková úprava kompletu Ivan Mikota. Producent Jiří Tušl. Ilustrace Jan Henke, 2007. Design Magda Lášková, 2007. Režie Tomáš Vondrovic.

Osoby a obsazení: Old Shatterhand (Petr Kostka), Vinnetou (Boris Rösner), Sam Hawkins (Rudolf Hrušínský st.), Inču-čuna (Radoslav Brzobohatý), Nšo-či (Hana Maciuchová), Klekí-petra (Eduard Cupák), Rattler (Jaroslav Kaňkovský), Tangua (Alois Švehlík), Mr. Henry (Ota Sklenčka), Ing. Bancroft (Petr Pelzer), Ing. White (Otakar Brousek st.), Bao (Miroslav Moravec), Metan-akva (Jan Schánilec), Sharp-eye (Josef Větrovec), Santer (Petr Haničinec), Sus-homasa (Pavel Pípal), Pida (Marcel Vašinka), Kokho-oto (Ilona Svobodová), Payne (Otto Lackovič), Farrel (Jan Faltýnek), Monk, muž (Ladislav Trojan), Willy (Ilja Prachař), Til-lata (Pavel Trávníček) a indián, Kiowa (Stanislav Šimek).

Nahráno v říjnu 1987 a v lednu a únoru 1988 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 2007 (4 CD, SU 5834-2). Vyšlo 20. 4. 2007

Pozn.: Jde o komplet nahrávek Vinnetou (3xLP, Supraphon 1987) a Old Shatterhand (3xLP, Supraphon 1988).

Pozn. 2: Hrdinové nestárnoucí klukovské četby ožívají ve velkolepé dramatizaci s předními interprety, bohatými zvukovými efekty a westernovou hudbou Ladislava Štaidla. Vinnetou vychází poprvé jako CD box, jehož součástí je textová vložka se zajímavými údaji o hrdinech i Karlu Mayovi, autorovi tohoto dnes už klasického několikadílného románu s indiánskou tématikou. Komplet 4 CD nabízí více než pět hodin poslechu plného romantiky a napětí. (anotace nakl. Supraphon)

Lit.: Pokorný, Milan: Vinnetou věčně živý. In Týdeník Rozhlas 34/2012 (článek). – Cit.: (…)  K téhle nahrávce se pojí zvláštní vzpomínka: díky laskavosti redaktora Jiřího Dohnala jsem mohl být přítomen setkání zrakově postižených dětí s Petrem Kostkou a Borisem Rösnerem,kteří ztělesnili ústřední hrdinskou dvojici.„Můžu si vás prohlídnout?“zeptal se jeden chlapec a opatrně se začal dotýkat jejich obličejů. Po něm si dodali odvahy další a soustředěně, bez hlesu,jak mravenečci svými prsty prohlíželi tváře těch,které dosud znali jen po hlase. Pak si spokojeně odcházeli sednout. Když odešlo poslední dítě, viděl jsem, jak Vinnetouovi a Old Shatterhandovi stékají po tvářích slzy.

Lit.: Hnilička, Přemysl:  Greenhornův rudý bratr. In Týdeník Rozhlas 38/2012 (recenze). – Cit.:  V podstatě to byl vynikající dramaturgický tah. Po zázračném nalezení staré dramatizace Jaromíra Ptáčka Zpěv o Vinnetouovi a jejím novém odvysílání v únoru letošního roku zpestřila Vltava letní vysílací schéma o postupné odvysílání dvou kompletů Supraphonu Vinnetou a Old Shatterhand (natočeno v roce 1988, vydáno na LP 1989, zkrácená reedice na CD 2007). Klasický příběh dobrodružné literatury zpracoval dramaticky Drahomír Illík a Tomáš Vondrovic a režijně projekt vedl Tomáš Vondrovic. V titulních rolích hráli Boris Rösner a Petr Kostka, starého Sama Hawkinse ztvárnil Rudolf Hrušínský, Tanguu Alois Švehlík a In-Čučunu Radoslav Brzobohatý.

Fanoušek zná dobrodružství hrdinů Karla Maye především z filmového zpracování, které dodnes plní gauče před obrazovkami. Ve srovnání s ním je gramofonová verze podrobnější a přesnější. Zvukové zpracování umožňuje dát větší prostor vypravěči (v našem případě se této role zhostil Petr Kostka coby Old Shatterhand) a jeho myšlenkovým pochodům – díky tomu je posluchači mnoho scén jasnějších než ve filmové verzi. Zároveň však dramatizace není rozvleklá, děj se neustále rychle posouvá kupředu a napětí udržuje i při opakovaném poslechu. Vedle kvalitní dramatizátorovy a režisérovy práce vynikají herecké výkony Petra Kostky a Borise Rösnera; Kostka coby „greenhorn“ Shatterhand dokáže obsáhnout všechna duševní hnutí svého hrdiny (a že jich v ději vystřídá!), Boris Rösner je ideálním představitelem důstojného a hrdého náčelníka Apačů. Jediné, co do dnešního dne zastaralo, je hudební doprovod Ladislava Štaidla; především aranžmá, stvořené zcela v dispozicích diskotékového kolovrátku osmdesátých let. V rámci objektivity však nutno říct, že se Štaidl s úkolem složit zcela novou a od filmu odlišnou hudbu vyrovnal docela s úspěchem (například hlavní hudební motiv či komický motiv Sama Hawkinse).

Celkem čtyři čtvrteční večery zaplnil mayovský příběh (jednotlivé díly nesly názvy Indiánské léto, Rudý gentleman, Ve stínu věčných lovišť a Poslední výstřel); v pátém byl – jako přívažek – odvysílán další dobrodružný román téhož autora: Syn lovce medvědů. Příběh, který vyšel v Čechách již v roce 1888, líčí dobrodružství Martina Baumanna a jeho přátel při záchraně Baumannova otce, lovce medvědů. Jde opět o nahrávku Supraphonu, tentokrát z roku 1986. V režii Jana Fuchse účinkovali Josef Bek, Čestmír Řanda či Miroslav Moravec; postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda ztvárnili Václav Mareš a Viktor Vrabec, titulní roli Lukáš Vaculík. Toto nastudování však již nedosahuje kvalit předchozího; herecky, režijně i dramatizátorsky je Syn lovce medvědů naprosto slabý, a to i přesto, že jej připravil rozhlasový režisér Jan Fuchs.

Celkově se dá říci, že srpnové vltavské večery se určitě setkaly s úspěchem a posluchači rádi usedali k dobrodružstvím bílého a rudého bratra. Přesto zbývá jeden drobný osten výtky: je opravdu nutné – vzhledem k tomu, jak bohatý je archív Českého rozhlasu a kolik dobrodružných her obsahuje – nasazovat do vysílání nahrávky Supraphonu? Nedávné obnovené premiéry her Syn padající hvězdy (1979) nebo Songaré (1975) svědčí o tom, že by si rozhlas vystačil s vlastními zásobami.

Obsah titulu

CD 1

1. Vinnetou (část 1 – 2) 02:37:10
1. Indiánské léto – Greenhorn 00:18:06
2. Indiánské léto – Na prérii 00:10:14
3. Indiánské léto – Smrt Klekí-petry 00:20:52
4. Indiánské léto – Kiowové 00:17:06
5. Indiánské léto – Uloupená kadeř 00:13:27

CD 2

1. Vinnetou (část 1 – 2) 02:37:10
1. Rudý gentleman – Boj na dvě strany 00:14:57
2. Rudý gentleman – Nšo-či 00:11:32
3. Rudý gentleman – Inču-čunův tomahawk 00:15:31
4. Rudý gentleman – Sbratření krví 00:26:21

CD 3

1. Vinnetou (část 3 – 4) 02:30:55
1. Ve stínu věčných lovišť – Smrt na Nugget-tsilu 00:24:48
2. Ve stínu věčných lovišť – Zákon pomsty 00:24:31
3. Ve stínu věčných lovišť – Znovu na divokém Západě 00:24:50

CD 4

1. Vinnetou (část 3 – 4) 02:30:55
1. Poslední výstřel – Stanice Echo a hora Hancock 00:15:02
2. Poslední výstřel – Vinnetouova smrt 00:08:06
3. Poslední výstřel – Závěť náčelníka Apačů 00:15:49
4. Poslední výstřel – V zajetí Kiowů 00:27:05
5. Poslední výstřel – Tmavá voda a Santerův konec 00:10:44 min.

Dorotka a mořští loupežníci PIRÁTI (2007)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:34

Dorotka a morsti loupeznici 2007Antonín Zhoř. Ideální nahrávka pro malé ctitele pirátských příběhů. Úprava textu Naďa Dvorská. Hudba Jaromír Klempíř. Text písně lidová irská, úprava František Špergr. Režie František Špergr.

Vypráví a zpívá Bára Hrzánová.

Nahráno 22. a 23. března 2007 ve studiu MI 91 Ivana Mikoty. Vydal Supraphon v roce 2007 (1 CD, SU 5846-2, 78:22). Vyšlo 27. 4. 2007.

Pozn.: V pouzdru vložen text kapitoly Dorotka před soudem.

Lit.: Graclík, Miroslav: Bára Hrzánová – Jsem pirát! In Aha!, 3. 7. 2007.

Pozn.: Desetiletou holčičku Dorotku unese kapitán Šabršulíno na svou pirátskou loď a chce z ní vychovat plavčíka. Kapitán je hamižný zločinec, který kvůli pokladům neváhá potápět lodě plné cestujících. I ke svým námořníkům se chová zpupně, bije je a tyranizuje. Jen Dorotka se zlého piráta nebojí a chytře nad ním vítězí. S pomocí hodného kormidelníka zachrání loď Trezor, kterou hodlají piráti přepadnout a nakonec se jí podaří starého loupežníka dostat i s jeho partou do vězení. Před tím však Dorotka zažije mnohá dobrodružství, kdy se na lodi ukrývá ve skladištích oděvů či potravin a straší starého mořského vlka tak, že ten ji považuje za čarodějnici. Bára Hrzánová se při vyprávění tohoto úžasného děje dokonale vcítila do postavy zlého kapitána, bystré Dorotky i popletených pirátů. Navíc zpívá staré pirátské písně, jako by se odjakživa plavila na moři. (anotace nakl. Supraphon) (more…)

Nezbedné pohádky (1992, 1997, 2007)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 14:06

Josef Lada. Hudba Miloš Vacek (1, 2) a Mlhoš Kafka (3). Studiový orchestr řídí Miloš Vacek (1, 2). Dramatizace Eva Košlerová (3). Režie Marie Křepelková (3).

Účinkují Naďa Konvalinková (1), Václav Vydra III (2), vypravěč (Václav Postránecký, 3), krejčí (Otakar Brousek ml., Čestmír Randa, Marek Eben, 3), král (Vladimír Brabec, 3), Jíra (Vlastimil Zavřel, 3), první obr a městský rozhlas (Jiří Šrámek, 3), druhý obr (Alois Švehlík, 3)

Nahráno v únoru 1997 ve studiu Lyry Pragensis (1, 2) a 21. 4. 1992 pro firmu Panton (3). Vydal Bonton Music, a. s., na CD Nezbedné pohádky 2 v roce 1997 (1 MC, 71 0548-4, 39:14 a 32:06, části 1 a 2) a Panton v roce 1992 (část 3). Reedice Supraphon v roce 2007 (1 CD, SU 5854-2). Vyšlo 15. 6. 2007.

Pozn.: Rozpustilé pohádky vycházejí k významnému výročí malíře Josefa Lady (1887-1957). Obsahuje pohádky O zázračném jablíčku a O líném Honzovi. Bonus: Sedm krejčí a jedna moucha – dramatizace (účinkují Marek Eben, Vladimír Brabec, Václav Postránecký a Alois Švehlík).

Pozn. 2: Málokteré novodobé pohádky setrvají v paměti tolika generací, jako popletené Nezbedné pohádky Josefa Lady. Pobavit se nad nimi ovšem může jen ten, který zná původní báchorky, ze kterých autor rošťácky vyšel a celé je po svém zamotal. Například v pohádce o líném Honzovi přisoudí roztržitá sudička lenochovi štěstí a tak se pecivál vůbec nemusí hnout z domu, ono štěstí za ním samo dokráčí až do chaloupky. Také v zázračném jablíčku je hrdinou Honza, zde je hloupý tak, že poplete kouzelná jablka. Krávě pak upadne jeden z jejích rohů a místo toho přiroste na čele princezně. Stačí ale několik soust vtipné kaše a vše se v dobré obrátí. Kromě vypravěčů Nadi Konvalinkové a Václava Vydry, můžeme na výběru dále také s požitkem poslouchat Marka Ebena, Vladimíra Brabce, Václava Postráneckého a Aloise Švehlíka v neobyčejně vtipné dramatizaci pohádky naruby Sedm krejčí a jedna moucha. V ní, oproti původnímu příběhu Sedm jednou ranou, statečně zvítězí nad sedmi krejčíky a dvěma obry jedna moucha – výtržnice. (anotace nakl. Supraphon).

Obsah: 1. O zázračném jablíčku (z knihy Nezbedné pohádky, 31:25), 2. O líném Honzovi (z knihy Nezbedné pohádky, 32:09), 3. 7 krejčí a 1 moucha (14:38).

Žluté mužátko (1968, 1999)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Povídky — Přemek @ 13:57

Jan Werich. Pohádka z knihy Lincoln 1933. Klavírní improvizace Emil Viklický. Sleeve-note a producent Jiří Tušl. Scénář a režie celé kompilace Tomáš Vondrovic.

Vypravuje Jan Werich a Stella Zázvorková.

Nahráno r. 1963 s Janem Werichem (historický archiv) a v únoru 1999 ve studiu Sprint v Praze-Nebušicích se Stellou Zázvorkovou. Hudba nahrána ve studiu Domovina v únoru 1999 v Praze. Vydal Supraphon v roce (1 CD, SU 5227-2 811, 1 MC, SU 5227-4 811, 76:33).

Pozn.: Nahrávka vznikla kombinací historické nahrávky z roku 1968 (Werich) a současného záznamu (Zázvorková).

Pozn.: Varianta názvu: O žlutém mužátku.

O žlutém mužátku (1968, 2007)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Povídky — Přemek @ 13:55

Jan Werich. Pohádka z knihy Lincoln 1933. Střih, mix, konečná zvuková úprava Ivan Mikota. Klavírní improvizace Jiří Pazour. Vypravuje autor.

Natočeno 1968 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 2007 (1 CD, SU 5831-2).

Pozn.: Werichova málo známá pohádka O žlutém mužátku byla zařazena do knížky Lincoln 1933, která vyšla v roce 1970 a – až na výjimky – už nedostala ke čtenářům. Téměř celý náklad byl totiž zničen. Podobný osud potkal i zvukový záznam pohádky. Přestože ji autor načetl pro Supraphon už v roce 1968, vyšla na CD až v roce 1999, kdy se na její interpretaci podílela Stella Zázvorková. Werichův přednes „Žlutého mužátka“ dostáváte tedy v premiéře až teď, na tomto CD. Vyznačuje se všemi přednostmi literárních textů i neopakovatelnou a osobitou interpretací vlastní pouze Janu Werichovi. (anotace nakl. Supraphon) (more…)

10. 10. 2007

Slavín – druhá sbírka hlasových dokumentů (1964, 1967)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Radiodokument — Přemek @ 16:26

Soubor dokumentárních záznamů hlasů významných osobností našeho uměleckého a vědeckého života. Výběr a průvodní slovo Jan Wenig. Úvodní slovo a spojovací texty čte Zdeněk Štěpánek. Režie Jiří Šrámek.

Z historických záznamů hovoří Václav Talich, Vítězslav Novák, Pavel Eisner, Vladislav Vančura, Jiří Karásek ze Lvovic, Petr Jilemnický, Zdeněk Wirth, Max Švabinský, Josef Lada, Václav Špála, Arnold Jirásek a František Lexa.

Úprava a sestřih ve studiích SHV v září 1964. Vydal Supraphon (DM 15231-4 E, Gramofonový klub, 4 LP vinyl (25 cm), příloha 24 stran ) v roce 1967.

Obsah:  Úvod – Otakar Šourek – Mikuláš Schneider-Trnavský – Václav Talich – Vítězslav Novák – Otakar Ostrčil – Otakar Jeremiáš – Zdeněk Chalabala – Jan Bor – Janko Borodáč – Jaroslav Hurt – Pavel Eisner – Vladislav Vančura – Vlastimil Rada – Emanuel z Lešehradu – Jiří Karásek ze Lvovic – Zdeněk Wirth – Arnold Jirásek – František Lexa – Petr Jilemnický – Fraňo Král“ – František Hečko – Max Švabinský – Josef Lada – Václav Špála.

Lit.: Wenig, Jan: Slavín (sleeve-note). – Cit.: Středem vyšehradského hřbitova, tohoto Antonínem Wiehlem architektonicky upraveného menšího protějšku slavného pařížského hřbitova Pere Lachaise, je Slavín, vybudovaný v letech 1889-93. Podnět k němu dal vyšehradský děkan Mikuláš Karlach a získal pro tuto myšlenku pražského občana Petra Fischera. Ten byl původně vrchnostenským úředníkem, pak majitelem dřevařství v Praze, kde začal čilou komunální a národní činnost. V roce 1848 byl pobočníkem národní gardy, v roce 1864 byl povolán do městské rady a tři roky poté se stal pražským starostou, když už byl také nástupcem Fügnerovým jako starosta Sokola. Na podnět Karlachův dal Fischer, tehdy smíchovský starosta a spoluzakladatel smíchovského pivovaru, vytvořit Antonínu Wiehlovi plán monumentální hrobky „k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy nebo uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu národa českého pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti“. Za sochařskou výzdobu Slavína, okřídleného génia na sarkofágu a dvě sedící ženské sochy po stranách, dostal sochař Josef Mauder v roce 1892 cenu České akademie. Téhož roku zemřel i budovatel Slavína Petr Fischer; nedočkal se prvního mrtvého v Slavíně, básníka Julia Zeyera, který sem byl pohřben 29. ledna 1901. Do doby osvobození byly do Slavína uloženy pozůstatky celkem šesti osobností, po první světové válce byla první pohřbenou spisovatelka Růžena Svobodová (1920), kterou bylo prolomeno i Fischerovo ustanovení o pohřbívání mužů – druhou ženou byla pěvkyně Ema Destinová (1930). Prvním pohřbeným po druhé světové válce byl národní umělec básník Josef Hora (1945). Ve Slavíně je místo pro 44 rakví a místnost pro urny. Je tu zatím pohřbeno 37 našich vynikajících lidí.

Nad deskami, uvádějícími jména zde pohřbených, je na vyšehradském Slavíně nápis „Ač zemřeli, ještě mluví“. A toho také použily tehdejší Gramofonové závody, když v letech 1954 – 57 vydaly tři desky, zachycující hlasy odešlých význačných osobností našeho života uměleckého a kulturně politického, jak byly obsaženy ve zvukových archívech Československého rozhlasu. Teprve poté vydal v prosinci 1960 kulturně osvětový odbor umělecké oblasti Gramofonových závodů, n. p., pro Gramofonový klub album pěti dlouhohrajících desek s hlasy 35 význačných a již zemřelých osobností českého kulturního života, opět z archivních snímků Československého rozhlasu. Živý ohlas tohoto alba, které už neslo název Český Slavín, přivedlo Státní hudební vydavatelství k myšlence v této cestě pokračovat vydáním druhého dílu Slavína pro Gramofonový klub. Tentokrát jsou v něm zastoupeni i někteří umělci slovenští. Všichni pracovníci na tomto druhém díle, čerpajícím svůj materiál jak ze snímků Československého rozhlasu, tak i Divadla hudby, věří, že posluchači budou naslouchat jeho obsahu s touž láskou, s jakou na něm bylo pracováno.

Album scén z divadelních her bratří Čapků a Karla Čapka (1967, 2013)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Radiodokument — Přemek @ 16:16

Karel a Josef Čapek. Krátké výňatky z her Lásky hra osudná, RUR, Loupežník, Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka a Adam Stvořitel. Spolupráce na gramodesce Vladimír Müller a Josef Cincibus.Album scen (1967)

Obsazení nezjištěno.

Nahráno v roce 1966 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1967 (3 LP, DV 15308-10 F). Reedice Supraphonline 16. 12. 2013 (2 CD, VT 9782-2, 2:21:27). Lit.: X: Ze světa desek – Mluvené slovo. In Hudba a zvuk 6/1967, s. 162 (recenze).

Lit.: X: Ze světa desek – Mluvené slovo. In Hudba a zvuk 6/1967, s. 162 (recenze).

CD 1: 1. Lásky hra osudná. Prolog (8:12)
Josef Čapek a Karel Čapek. Hudba Josef Matěj. Účinkuje Martin Růžek.

2. R.U.R. Drama o 3 dějstvích se vstupní komedií. Scéna ze vstupní komedie (14:54)
Karel Čapek. Účinkují Otakar Brousek, Naďa Gajerová, Vladimír Brabec, Jaroslava Tvrzníková.

3. R.U.R. Drama o 3 dějstvích se vstupní komedií. Závěr 3. dějství (13:23)
Karel Čapek. Účinkují Naďa Gajerová, Vítězslav Vejražka a Bořivoj Navrátil.


4. Loupežník. Komedie o 3 dějstvích s prologem a epilogem. Dějství 1. Prolog; Scéna z 2. dějství (10:53)
Karel Čapek. Účinkují Zdeněk Štěpánek, Luděk Munzar a Blanka Bohdanová.

5. Ze života hmyzu. Komedie o 2 dějstvích s předehrou a epilogem. 1. dějství: Motýlkové (24:32)
Josef Čapek a Karel Čapek. Hudba Zdeněk Liška. Účinkují Ladislav Pešek, Marie Vášová, Jiřina Petrovická, Vít Olmer, Eduard Kohout a Martin Růžek.

CD 2: 1. Věc Makropulos. Hra o 3 dějstvích. Scény z 3. dějství (21:45)
Karel Čapek. Hudba Leoš Janáček. Účinkují Oldřich Janovský, Ferdinand Krůta, Radúz Chmelík, Slávka Budínová, Vladimír Huber, Josef Langmiler a Marta Kučírková.

2. Matka. Hra o 3 dějstvích. Závěr 3. dějství (15:11)
Karel Čapek. Účinkují Leopolda Dostálová, Bořivoj Navrátil, Eliška Poznerová a Jiří Hurta.

3. Adam Stvořitel. Hra o 3 dějstvích. Scéna z 1. dějství (8:55)
Josef Čapek a Karel Čapek. Účinkují Karel Höger a Miroslav Doležal.

4. Bílá nemoc. Drama o třech dějstvích. Scény z obrazů 2, 4 a 6 (23:42)
Karel Čapek. Účinkují Bedřich Karen, František Smolík, Zdeněk Štěpánek a Jan Pivec.

Ruština pro samouky (1967)

Filed under: Cizojazyčné,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 16:11

Vl. Schön a El. Longauerová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Vydalo SHV a SPN (Su 033036-40, 5 SP) v roce 1967 jako přílohu učebnice.

Lit.: X: Ze světa desek – Mluvené slovo. In Hudba a zvuk 5/1967, s. 135 (recenze).

Album pro dějepis (1967)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Radiodokument — Přemek @ 16:09

Album pro dějepis na základních devítiletých a středních všeobecně vzdělávacích školách.

1. Antika – doc. dr. Jan Fišer. – 2. Husitství – dr. Miloš Kratochvíl. – 3. Velká francouzská revoluce. – doc. dr. Květa Mejdřická. – 4. Říjnová revoluce – prof. dr. Miroslav Drozda.

Vydal Supraphon (Su DM 15289-92) na 4 LP v roce 1967.

Lit.: X: Ze světa desek – Mluvené slovo. In Hudba a zvuk 5/1967, s. 135 (recenze).

Pastýřka a kominíček – Pasáček vepřů (1967)

Hans Christian Andersen. Pohádky. Překlad Oldřich Liška (1) a Gustav Pallas (2). Dramatizace J. Šmíd (1) a Miloslav Ston (2). Hudba Evžen Illín (1) a Alexej Fried (2). Režie Karel Weinlich.

Účinkují Otýlie Beníšková a Karel Höger (vypravěči) a další.

Natočeno 1966(?). Vydal Supraphon (Su SV 15303 F) v roce 1967.

Pohádka Pasáček vepřů byla vysílána 6. 12. 1966 (Praha, 16:00 – 16:30 h.).

Lit.: X: Ze světa desek – Mluvené slovo. In Hudba a zvuk 5/1967, s. 135 (recenze).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress