Povídka. Gustav Meyrink. Z němčiny přeložila Eva Pátková. Režie Hana Kofránková.
Čte Josef Somr.
Natočeno 1996 (28 min.). Repríza 25. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h) v cyklu Noční bibliotéka.
20. 9. 2007
Život je pes 1/124 (2007-2010)
Rozhlasový seriál. Námět Alex Koenigsmark a Jan Vedral. Scénář Alex Koenigsmark, Jan Vedral, Petr Kolečková, Václav Dušek, Jana Procházková a Jan Tošovský. Ústřední píseň František Soukup a Petr Kolečko, zpívá Vojtěch Dyk. Šéfproducent Miroslav Dittrich. Dramaturg Jan Vedral, Petr Kolečko. Režie Vladimír Gromov.
Osoby a obsazení: Malvína Křenová, spisovatelka (Dana Syslová), Monty, zlatý retrívr (Michal Pavlata), dr. Jarmil Martínek (Vladimír Brabec), Vilma, jeho žena (Milena Steinmasslová), Jan, chirurg, jejich syn (Lukáš Hlavica), Lucie, středoškolačka, jejich dcera (Barbora Poláková), Dominique Raifortová (Chantal Poullain), Karel Majer, rozhlasový redaktor (Pavel Soukup), Václav Zajíček, velkouzenář (Ladislav Županič), Petr, jeho syn (Kryštof Hádek), manželé Bezouškovi (Marcela Nohýnková a Antonín Molčík), Vomáčka, majitel bistra Sós (Svatopluk Schuller), jeho žena (Eva Kodešová), Alena Singrová, úřednice v pojišťovně (Dana Černá), Pavel Kostka, farář a fotbalový trenér (Jan Jiráň). Dále účinkují Jaroslav Horák, Miriam Kantorková, Apolena Veldová, Simona Vrbická – Koptová, Stanislav Zindulka, Barbora Poláková, Nela Boudová, Robert Tamchyna, Antonín Molčík, Michal Hruška, Jiří Hromada, Radka Dulíková, Sergej Serža (! – sic! Sergej Sanža?), Jiří Prager, Zdeňka Sajfertová, Petr Lněnička, Ivo Theimer, Veronika Nouzová, Jiří Suchý, Jiří Ptáčník a další.
Premiéra prvního dílu 24. 2. 2008 (Praha, 10:30 – 11:00 h.). Premiéra závěrečného dílu 14. 9. 2010 (ČRo 2 Praha, 10:30 – 11:00 h.).
Veřejný poslech prvního dílu 26. září v 10.00 hod. v zasedací místnosti Českého rozhlasu (Praha 2, Římská 12, 5. patro).
1. Kde to žijeme? Alex Koenigsmark. Premiéra 24. 2. 2008.
2. Ústřice po bretaňsku. Alex Koenigsmark. Premiéra 2. 3. 2008.
3. Život není pes. Alex Koenigsmark. Premiéra 9. 3. 2008.
4. Sdílená péče. Jan Vedral. Premiéra 16. 3. 2008.
5. Umění a showbysnys. Jan Vedral. Premiéra 23. 3. 2008.
6. Hledání ztraceného nápadu. Alex Koenigsmark. Premiéra 30. 3. 2008.
7. Králičí tango. Alex Koenigsmark. Premiéra 6. 4. 2008.
8. Nejdůležitější noha. Petr Kolečko. Premiéra 13. 4. 2008.
9. Malér. Petr Kolečko. Premiéra 20. 4. 2008.
10. Nadějné vyhlídky. Petr Kolečko. Premiéra 27. 4. 2008.
11. Sanitární den. Jan Vedral. Premiéra 4. 5. 2008.
12. Lázeňské momentky. Václav Dušek. Premiéra 11. 5. 2008.
13. Slohová práce. Petr Kolečko. Premiéra 18. 5. 2008.
14. První lekce. Petr Kolečko. Premiéra 25. 5. 2008.
15. Montyho parfém. Václav Dušek. Premiéra 1. 6. 2008.
16. Citová výchova I. Petr Kolečko. Premiéra 8. 6. 2008.
17. Citová výchova II. Petr Kolečko. Premiéra 15. 6. 2008.
18. Už víckrát ne… Jan Tošovský. Premiéra 22. 6. 2008.
19. Konec dobrý, všechno dobré. Jan Tošovský. Premiéra 29. 6. 2008.
20. Poslední sbohem. Václav Dušek. Premiéra 6. 7. 2008.
21. Španělská rapsodie. Jana Procházková. Premiéra 13. 7. 2008.
22. Bazar. Jana Procházková. Premiéra 20. 7. 2008.
23. Casanova a dům z trávy. Václav Dušek. Premiéra 27. 7. 2008.
24. Kominíček. Alex Koenigsmark. Premiéra 3. 8. 2008.
25. Lakomec. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 10. 8. 2008.
26. Romeo a Julie. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 17. 8. 2008.
27. Kravičky z Japonska. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 24. 8. 2008.
28. Zajíčkův horký den. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 31. 8. 2008.
29. Miliónová budoucnost. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 7. 9. 2008.
30. Unavené štěstí. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 14. 9. 2008.
31. Být nebo nebýt I. Autorská spolupráce Jana Procházková. Premiéra 21. 9. 2008.
32. Být nebo nebýt II. Autorská spolupráce Jana Procházková. Premiéra 28. 9. 2008.
33. Zapomenutá sestřenice. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 5. 10. 2008.
34. Husí játra. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 12. 10. 2008.
35. Jaké nohy má lež. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 19. 10. 2008.
36. Epidemie insomnie. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 26. 10. 2008.
37. Draze vykoupené kafe. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 2. 11. 2008.
38. Lekce tance pro pokročilé. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 9. 11. 2008.
39. Dívčí válka. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 16. 11. 2008.
40. Předposlední večeře. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 23. 11. 2008.
41. Fotbalové náboženství I. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 30. 11. 2008.
42. Fotbalové náboženství II. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 7. 12. 2008.
43. Selektor. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 14. 12. 2008 (25 min.).
44. Tristan a Isolda. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 21. 12. 2008.
45. Černý pasažér. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 28. 12. 2008.
46. Moderní žena. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 4. 1. 2009.
47. Výlet do minulosti. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 11. 1. 2009.
48. Španělské překážky. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 18. 1. 2009.
49. Natřít klády a zemřít na seně. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 25. 1. 2009.
50. Tlaková níže. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 1. 2. 2009.
51. Globální rekonstrukce. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 8. 2. 2009.
52. Úlety pana domácího. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 15. 2. 2009.
53. Koncerty a uši. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 22. 2. 2009.
54. Ztracený Shakespeare. Autorská spolupráce Jaroslav Gillar. Premiéra 1. 3. 2009.
55. Dějiny šílenství. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 8. 3. 2009.
56. Slibte mi, že to nikomu neřeknete. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 15. 3. 2009.
57. Nutné opravy. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 22. 3. 2009.
58. Ztráty a nálezy. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 29. 3. 2009.
59. Nálezy a ztráty. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 5. 4. 2009.
60. Kolo osudu I. Autorská spolupráce Jiří Aschermann. Premiéra 12. 4. 2009.
61. Kolo osudu II. Autorská spolupráce Jiří Aschermann. Premiéra 19. 4. 2009.
62. Týden v hlučném domě I. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 29. 4. 2009.
63. Týden v hlučném domě II. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 3. 5. 2009.
66. Zajíčkovy sny I – Rozlet. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 23. 5. 2009.
67. Zajíčkovy sny II – Skleněné zámky. Autorská spolupráce Václav Dušek. Premiéra 31. 5. 2009.
68. Luciina maturita I. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 7. 6. 2009.
69. Luciina maturita II – Tajemný muž. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 14. 6. 2009.
70. Luciina maturita III – Každému všechno nevyjde. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 21. 6. 2009.
71. Maupassantova nálada. Autorská spolupráce Alex Königsmark. Premiéra 28. 6. 2009.
72. Veliké Eiffelovo vítězství. Autorská spolupráce Alex Königsmark. Premiéra 12. 7. 2009.
73. Přemlouvat, prosím. Autorská spolupráce Evita Naušová. Premiéra 4. 10. 2009.
74. Lekce pro Mahulenu. Autorská spolupráce Evita Naušová. Premiéra 11. 10. 2009.
75. Babyboom. Autorská spolupráce Tereza Charvátová. Premiéra 18. 10. 2009.
76. Šarlatánky. Autorská spolupráce Tereza Charvátová. Premiéra 25. 10. 2009.
77. Last moment. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 1. 11. 2009.
78. Dva na lanovce. Autorská spolupráce Tomáš Svoboda. Premiéra 8. 11. 2009.
79. Problémy růstu I. Autorská spolupráce a dramaturgie Petr Kolečko. Premiéra 15. 11. 2009.
80. Problémy růstu II. – Děti Hospodinovy. Autorská spolupráce a dramaturgie Petr Kolečko. Premiéra 22. 11. 2009.
81. Dáma v pasti. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 29. 11. 2009.
82. Případ zmizelé sestry. Autorská spolupráce Evita Naušová. Premiéra 6. 12. 2009.
83. Životní šance. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 13. 12. 2009.
84. Gaskoňské koblížky. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 20. 12. 2009.
85. Efekt sněhové koule. Autorská spolupráce Jindřiška Mendozová. Premiéra 27. 12. 2009.
86. Farářův sen. Autorská spolupráce Tomáš Svoboda. Premiéra 31. 12. 2009.
87. Minimalizace škod. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 3. 1. 2010.
88. Optimod. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 10. 1. 2010.
89. Psí schovávaná. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Dramaturg Petr Kolečko. Premiéra 17. 1. 2010.
90. Dům hrůzy. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 24. 1. 2010.
91. Žena roku. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 31. 1. 2010.
92. Bilance. Autorská spolupráce Evita Naušová. Premiéra 7. 2. 2010.
93. Lidový vypravěč. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 14. 2. 2010.
94. Když není čas na hrdinství. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 21. 2. 2010.
95. Podraz. Autorská spolupráce Jindřiška Mendozová. Premiéra 28. 2. 2010.
96. Dámská koalice. Autorská spolupráce Jindřiška Mendozová. Premiéra 7. 3. 2010.
97. Společenstvo domu. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 14. 3. 2010.
98. Nevyžádané dědictví. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 21. 3. 2010.
99. Čas rozhodnutí. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 28. 3. 2010.
100. Červená knihovna. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 4. 4. 2010.
101. Nový tělocvikář. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 11. 4. 2010.
102. Brigádnice. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 18. 4. 2010.
103. Pimprlové divadlo. Autorská spolupráce Jaroslav Gillar. Premiéra 25. 4. 2010.
104. Není doktor jako doktor. Autorská spolupráce Evita Naušová. Premiéra 2. 5. 2010.
105. Jeskynní muž. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 9. 5. 2010.
106. Životní zkouška. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 16. 5. 2010.
107. Souboj titánů. Autorská spolupráce Jindřiška Mendozová. Premiéra 23. 5. 2010.
108. Noc oživlých mrtvol. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 30. 5. 2010.
109. Soutěž krásy. Autorská spolupráce Tomáš Svoboda. Premiéra 6. 6. 2010.
110. Mořský koník. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 13. 6. 2010.
111. Kavkazský zajatec. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 20. 6. 2010.
112. Čím vším prochází láska. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 27. 6. 2010.
113. Horor paní Bezouškové. Autorská spolupráce Tereza Šefrnová. Premiéra 4. 7. 2010.
114. Fiat lux. Autorská spolupráce Petra Svoboda. Premiéra 11. 7. 2010.
115. Programová změna. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 18. 7. 2010.
116. Maškarní. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 25. 7. 2010.
117. Masér. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 1. 8. 2010.
118. Závěť. Autorská spolupráce Petra Svoboda. Premiéra 8. 8. 2010.
119. Indiánská léčba. Autorská spolupráce Jindřiška Mendozová. Premiéra 15. 8. 2010.
120 Popelka. Autorská spolupráce Jan Vedral. Premiéra 22. 8. 2010.
121. Když se zamiluje kůň. Autorská spolupráce Jan Tošovský. Premiéra 29. 8. 2010.
122. Vikář. Autorská spolupráce Petr Kolečko. Premiéra 5. 9. 2010.
123. Strašidla. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 12. 9. 2010.
124. Zánik západu v anekdotách. Závěrečný díl. Autorská spolupráce Alex Koenigsmark. Premiéra 19. 9. 2010.
Lit.: Kácha, Pavel: Život je pes – nový rodinný seriál na Praze. In Týdeník Rozhlas 8/2008, s. 9. (anotace) – Cit.: Od konce února se o přízeň posluchačů stanice Český rozhlas 2 – Praha bude ucházet nový rozhlasový seriál. Svým způsobem navazuje na slavné „nekonečné“ Vondrovy z osmdesátých let. Martínkovi, jejich pes Monty a spisovatelka Malvína jsou připraveni vyprávět své příběhy každou neděli dopoledne.
Počátek dramatického seriálu můžeme hledat nejspíš až někde u ohňů našich dávných předků, kteří si vyprávěli o lidských osudech a slavných činech. Obliba příběhu na pokračování spočívá v podvědomé touze po opakovaném setkávání s jeho hrdiny. Ta je asi vrozená. Pokud jste někdy vyprávěli dětem pohádku, víte, že děti nejdříve očekávají stále stejné příběhy, později rády přijmou i něco nového, ale pak určitě chtějí vědět, jak to bylo dál. Jen rčení „Zazvonil zvonec a pohádky je konec“ učiní té touze aspoň na nějaký čas přítrž.
A JAK TO BYLO DÁL?
Seriálů je dnes ve všech možných médiích nepočítaně. V den, kdy píši tento text, napočítal jsem jen v programech čtyř nejsledovanějších českých televizních stanic třicet pět epizod různých dramatických i dokumentárních seriálů tuzemské i zahraniční provenience. Inu zdá se, že celý svět je jeden velký seriál.
Původní český rozhlasový seriál už tak často nezaslechnete. Český rozhlas 2 – Praha od roku 1989 uvedl v žánru „rodinného seriálu“ jen dílko Jana Míky Okresní noviny (na konci devadesátých let). V paměti starších posluchačů tak jako reprezentant rodinného seriálu zůstává především opus Jak se máte, Vondrovi? ze sedmdesátých a osmdesátých let. Přesto je rozhlasový seriál produktem žádaným a stále vyhledávaným – byť třeba jen v podobě četby na pokračování. Proti televiznímu seriálu má totiž všechny výhody, kterými disponuje obecně rozhlasová dramatická tvorba.
O PSU NEMLUVĚ
Nyní se tedy bude ucházet o přízeň posluchačstva seriál Život je pes. O čem vypráví? O našich současnících, o lidech, které sice neznáme osobně, ale s jejichž typy se setkáváme možná každý den. Dějištěm (tím hlavním) je satelitní městečko Ořechovice u Prahy. Je to místo, v němž žijí starousedlíci s novými obyvateli, kterým se poněkud hanlivě přezdívá „náplava“.
A kdo dává v novém seriálu všanc své životní osudy? Nejdůležitější dvojici tvoří vypravěči a glosátoři – DÁMA a PES. Dáma je spisovatelka Malvína Křenová (Dana Syslová), majitelka dvou kocourů a autorka jímavých příběhů, které v prvorepublikových časech dostaly označení červená knihovna. Dnes je nahradilo množství čtiva s jinými názvy, ale na popularitě jim to myslím neubralo. Pes je zlatý retrívr Monty (Michal Pavlata). Tvor kritického ducha, všímavý a inteligentní. Ve světě lidí si většinou dokáže zajistit své psí zájmy. Jeho hodnocení všemožného lidského hemžení nám často otevře nové obzory.
Monty žije v rodině Martínkových. Dr. Jarmil Martínek (Vladimír Brabec) je ořechovický doktor, jehož odchod na penzi urychlí infarkt. Jeho syn Jan (Lukáš Hlavica) je chirurg: jeho odchod z pražské nemocnice zase urychlí neshody s nadřízeným.
Má ženu Vilmu (Milena Steinmasslová), ambiciózní výtvarnici báječných loutek, která je zamilovaná do rozhlasového redaktora Karla Majera (Pavel Soukup) a spěje k rozvodu. S Janem však zůstávají přáteli. A pak je tu ještě Lucie Martínková (Barbora Poláková), středoškolačka, jejíž situace – s přihlédnutím k blížící se maturitě, událostem v rodině a k drobným soukromým vztahovým problémům -není nikterak jednoduchá.
V příbězích seriálu Život je pes poznáme též velkouzenáře Václava Zajíčka (Ladislav Županič) a jeho fotbalově umanutého syna Petra (Kryštof Hádek), svým šarmem nás okouzlí Francouzka Dominique Raifortová (Chantal Poullain), kromě jiného úžasná kuchařka, řadu pozoruhodných zážitků prožijeme s povedenými manžely Bezouškovými (Marcela Nohýnková a Antonín Molčík), s majitelem bistra Sós panem Vomáčkou (Svatopluk Schuller) a jeho ženou. Navážeme rozhlasový kontakt s farářem a fotbalovým trenérem Pavlem Kostkou (Jan Jiráň), dozvíme se, jak je to vlastně s úřednicí pojišťovny Alenou Singrovou (Dana Černá) a s mnoha dalšími postavami a postavičkami – lidmi i zvířaty.
Z OŘECHOVIC DO ČESKA
I když hlavním dějištěm seriálových příběhů jsou Ořechovice, některé epizody nás zavedou i do dalších míst naší republiky, která není tak rozlehlá, aby se v ní lidé nepotkávali a jejich osudy se tu neproplétaly.
Námět seriálu je dílem Alexe Koenigsmarka a Jana Vedrala.
Tým autorů kromě nich tvoří i Petr Kolečko, Václav Dušek, Jana Procházková a Jan Tošovský. Předpokládáme, že se v něm objeví i další scenáristé. Režie se ujal muž nad jiné povolaný a zkušený – Vladimír Gromov. Dílo uvádí a rámuje píseň, kterou napsali František Soukup a Petr Kolečko a nazpíval Vojtěch Dyk.
Lit.: Roháček, Pavel: Neobtěžujte nás reklamou. In web ČRo2 (Co vás těší a co vám naopak schází), 23. 2. 2008 (názor posluchače). – Cit.: Ačkoli jsem příznivcem jak Aleše Cibulky, tak pořadu Tobogan, po vyslechnutí dnešního Toboganu na téma (jak jinak) Život je pes, se mi už opravdu začal otevírat pověstný vreckový nožík v kapse, zejména poté, co byl následován reklamou na obchodní středisko v Hatích u Znojma, která už nejméně 2.týden tvoří jeden ze stěžejních programových pilířů Prahy. Nepatřím mezi seniory, jsem tak někde na půl cesty, takže jsem pro ČRo2 vlastně menšinový posluchač, navíc s jedním podstatným handicapem: Když nějaký PR pánbůh káže stádu, že stádo má jíst právě tenhle jogurt, tak já si právě ten jogurt nekupuji, protože ho mám plné zuby ještě dřív, než jsem ho vůbec okusil. A když různí PR bohové někde kážou příliš často, tak prostě trvale přeladím na jinou stanici. Tímto způsobem jsem se kdysi stal pravidelným posluchačem Prahy. Bohužel jak se zdá, vlezlý reklamní plevel začíná intenzivně pronikat už i sem. Vznik seriálu „Život je pes“ jsem zaregistroval již v rozhovoru s ředitelem ČRo2 31.12.07. Od té doby jsem plynutím času a poslechem Prahy bohužel dospěl k názoru, že tento seriál je zřejmě určen především mentálně zaostalým lidem, kteří neumí číst, neumí si najít program stanice na internetu, ale zejména si nejsou schopni cokoli zapamatovat bez toho, že by se jim to v různých pořadech nejméně 6x denně opakovalo. Při vší úctě k dobré práci, která na tom seriálu jistě byla odvedena, musím konstatovat, že agresivita, s jakou byla vedena reklamní kampaň, mi tento seriál už dopředu znechutila natolik, že si zcela určitě neposlechnu ani jeden z prvních 50 dílů, mj. i proto, že už pouhá znělka, kterou jsem zatím slyšel pouze asi 16x, mi nepřipadá, že by nějak vybočovala ze šedého průměru současné hudby, tak si raději nejdřív poslechnu či přečtu názory jiných posluchačů. Nehledě k tomu, že v neděli od 9 do 12 běží na ČRo Brno zábavně-poučný pořad Josefa Veselého, a toho se zatím nehodlám vzdát i přesto, že ho od 21 hodin opakují. Ten pořad jsem totiž objevil už před lety, bez jakékoli reklamy. V tomto případě totiž platí, že dobré zboží se chválí samo… A do těch Hatí ať se posluchači určitě jedou podívat. 10 minut reklamy na cokoli před Tobogan, 10 minut za něj! Ať si toho nemusí Aleš tolik připravovat… :-)
Lit.: Kácha, Pavel: Seriál je pes aneb Ohlédnutí v běhu. In Týdeník Rozhlas 47/2008 (článek). – Cit.: Ano, je jistě dobré se ohlížet, je-li ovšem za čím. V tomto případě je důvod docela zřejmý. Seriál Život je pes má za sebou už více než osm měsíců své existence, což představuje čtyřicet odvysílaných epizod. Na další se mohou pravidelní posluchači Českého rozhlasu 2 – Praha těšít v obvyklém čase – každou neděli před polednem v premiéře, ve středu po 20. hodině v repríze.
Seriál prokázal životaschopnost a nalezl svůj pravidelný rytmus. To je velice důležité. Ale důležitější je, že si na něj zvykli posluchači. Někteří už ho berou jako pravidelný doplněk nedělního dopoledne. Vysvětlení je docela jednoduché: Monty (Michal Pavlata) si je získal šarmem a nevídanou psí moudrostí, paní Malvína (Dana Syslová) laskavým, chápavým přístupem a úžasným nadhledem, s nímž se rozhlíží po ořechovických domácnostech. Příznivce má i studentka Lucie Martínková (Barbora Poláková) a fotbalem značně determinovaný Petr Zajíček (Kryštof Hádek). Oblibu zaznamenali oba doktoři Martínkové – otec i syn (Vladimír Brabec a Lukáš Hlavica) – a prostořeká sestra Johana (Miriam Kantorková). O úžasné paní Dominique (Chantal Poullain) ani nemluvě.
Tajemství úspěchu
Za úspěchem nebo neúspěchem každého rozhlasového dramatického díla stojí scénář. Jeho autoři vystupují sice jen jako „spolupracovníci“ spisovatelky Malvíny Křenové, bez jejich vkladu bychom si ovšem výsledné dílo nedokázali představit. Nejvýrazněji – aspoň co do počtu realizovaných scénářů – se kromě hlavního autora Alexe Koenigsmarka prosadili Petr Kolečko a Václav Dušek. Ani ostatní autoři se neztratili a rozhlasový román i díky jejich píli roste a košatí.
V režisérském křesle se od počátku usadil Vladimír Gromov. Jeho přínos byl opravdu zásadní. Určil protagonisty a podílel se na pojetí celého seriálu i dramaturgicky. Kromě něho se objevují i další režisérské osobnosti, jako je Vlado Rusko, Dimitrij Dudík nebo Jaroslav Kodeš.
Dobrý výsledek režisérské práce je závislý na výkonech herců. A je zcela nemyslitelný bez úsilí produkčních, tedy obětavých mladých žen, které se starají o to základní – aby se herci sešli a aby se dílo realizovalo. Věřte, že to je vyčerpávající činnost, které si tyto dámy vrchovatou měrou užívají: Kateřina Kamarádová, Dagmar Podlešáková, Dana Reichová a Jana Knappová si zaslouží uznání.
Tak velkoryse založený projekt vyžaduje kromě kvalitních scénářů i dobře promyšlenou a koordinovanou produkci. Při současné vytíženosti pražských herců je poměrně složité připravit natáčení seriálových epizod, dostat protagonisty i představitele takzvaných vedlejších postav do studia v čase, který vyhovuje všem. Zatím se v jednotlivých dílech objevilo ve větších nebo menších rolích na čtyřicet herců a další se na natáčení připravují, mimo jiné i v regionálních studiích Českého rozhlasu, kde se budou točit některé díly – nejčerstvěji v listopadu v Ostravě. Ukazuje se, že realizovat seriál v regionálních studiích Českého rozhlasu není nijak jednoduché, vyžaduje to porozumění a dobrou koordinaci úsilí produkčních pracovníků.
Seriál na webu
O tom, co se děje v Ořechovicích, i o tom, co se v té satelitní obci nedaleko Prahy chystá, pravidelně referuje zvláštní a věru velmi dobře informovaný ořechovický zpravodaj Jan Burda. S výsledky jeho zpravodajské činnosti se můžete seznamovat nejen ve vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha, ale také na webových stránkách. Nedílnou součástí seriálu je totiž i jeho internetová prezentace, kterou naleznete na adrese www.rozhlas.cz/zivotjepes. Najdete tam nejen množství zajímavých informací o seriálu, ale i soutěže, recepty a spoustu zábavného čtení. Velkolepou účast například měla Velká letní fotografická soutěž o nejhezčí psí portrét a vydařilo se i slavnostní vyhlášení vítězů v pořadu Pes je život, který se natáčel ve Středisku výcviku vodicích psů v Praze – Jinonicích.
Seriál a jeho posluchači
A rozhlasoví posluchači? Jsou seriálu věrní, se svými hrdiny žijí. Ale je jakýmsi letitým rozhlasovým pravidlem, že spokojená většina nenapíše, neboť jí chybí důvod. I přesto došlo mnoho kladných ohlasů, z nichž jsem vybral čtyři ukázky:
„Seriál se líbí celé naší rodině včetně našeho psa. V neděli si přizpůsobujeme program tak, abychom si ho mohli poslechnout. Jsou tam hlášky z běžného života a rozhodně je lepší než většina televizních seriálů.“
„Seriál je skvělý, pouze jsem se chtěla zeptat, jestli vyjde v knižní nebo ve zvukové podobě.“
„Děkuji za moc hezký a vtipný seriál. Těším se na každý díl. Nejvíce se mi líbí pes Monty a spisovatelka Malvína, kterou mluví Dana Syslová.“
„S odstupem času musím konstatovat, že se seriál opravdu vydařil, a těšíme se na to, čím nás zase autoři překvapí.“
Negativních ohlasů jsme zaznamenali nepoměrně méně. Jistě, není na světě program ten, který by se zalíbil lidem všem. Dokonce bychom si to ani nepřáli.
Tolik tedy stručná zpráva o rodinném seriálu Život je pes na vlnách Českého rozhlasu 2 – Praha. Pokud vás zaujala, nalaďte si ho. Myslím, že se nudit nebudete.
Lit.: Kamberský, Jakub: Jak dál v Ořechovicích? In Týdeník Rozhlas 39/2009, s. 4 (zkrácená verze článku Útok na dramatickou tvorbu?).
19. 9. 2007
Princ a chuďas 1/2 (1999)
Mark Twain. Přeložil František Gel. Dramatizace Zuzana Bohdanecká. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Jiří Horčička.
Účinkují Ladislav Frej, František Němec, Jan Vlasák, Petr Pelzer, Otakar Brousek st., Alois Švehlík, Jolana Smyčková, Věra Hučínová, Daniela Kolářová, Miroslava Pleštilová, Tomáš Racek, Michal Michálek, Jiří Čapka, Antonín Molčík, Martin Zahálka, Rudolf Jelínek, Ivan Řezáč, Jiří Schwarz, Steva Maršálek, Jan Hrubec, Dimitrij Dudík, Miloš Rozhoň, Roman Hemala, Antonie Hegerlíková, Miloš Hlavica a Filip Blažek.
Natočeno v roce 1999 (56 + 56 min., celkem 1:51 hod.). Repríza 1. dílu 19. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 1. a 2. dílu 20. a 21. 4. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Veverková, Lenka: Mark Twain: Princ a chuďas. In web ČRo 2 Praha, 19. květen 2019 (článek). – Cit.: Půvabný i vzrušující příběh s hvězdným obsazením: Ladislav Frej, František Němec, Otakar Brousek, Alois Švehlík, Daniela Kolářová, ale i Antonie Nedošínská.
Přeneste se do Londýna 16. století, kdy vládl Jindřich VIII. Setkají se tam princ Edward a syn londýnského zloděje Tom Canty. Protože si jsou podobní, vymění si šaty i role. A co se bude dít dál? Jak si povede chudý chlapec na královském dvoře a princ mezi obyčejnými lidmi?
Velký americký spisovatel Mark Twain si trochu pohrál s historií a vytvořil půvabnou a vzrušující pohádku, v níž dobro vyhrává nad zlem, spravedlnost nad bezprávím a lhostejností k bídě a lidskému utrpení. Tomu všemu však předchází velké dobrodružství.
Pocit nočního vlaku (2007, 2009)
Radek Malý. Metaforická koláž plná tísnivé atmosféry, agrese a nemožnosti porozumění mezi lidmi. Pět dvojic v pěti různých vagonech na trase Praha – Osvětim. Noční vlak se mění v dobytčák a jeho průvodčí se postupně smiřuje se svým cháronovským údělem. Hudba a zvukový design Michal Rataj. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Průvodčí (Alois Švehlík), Cestující – ona (Barbora Hrzánová), Cestující – on (Ivan Řezáč), hlasy (Andrea Elsnerová, Jiří Laštovka, Ivo Theimer a Daniel Šváb).
Natočeno v roce 2007. Premiéra 30. 10. 2007 (Vltava, 21:30 – 22:20 h.; 48 min.). Repríza 15. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).
Vydal Radioservis, duben 2009 (1 CD, CR0436-1 – EAN 8590236043619).
Pozn.: Hra oceněná Cenou ČRo v soutěži Nadace Alfréda Radoka.
Lit.: Malý, Radek: Pocit nočního vlaku. Brno: Větrné mlýny, 2008 (ed. Současná česká hra, sv. 4), 30 s. (text hry).
Lit.: Velíšek, Martin: Radek Malý: Pocit nočního vlaku. In web ČRo 3 Vltava, 15. srpen 2017 (článek). – Cit.: Pět dvojic v pěti různých vagonech na trase Praha – Osvětim. Noční vlak se mění v dobytčák a jeho průvodčí se postupně smiřuje se svým cháronovským údělem. Metaforická koláž plná tísnivé atmosféry, agrese a nemožnosti porozumění mezi lidmi s Barborou Hrzánovou, Ivanem Řezáčem a Aloisem Švehlíkem v hlavních rolích.
Pět situací pěti dvojic spojuje v čase a prostoru jízda nočním vlakem na trase Praha -Osvětim. V pěti různých vagonech – jídelním voze, první třídě, oddělení pro matky s dětmi, oddílu pro průvodčího a v dobytčáku – se setkáváme s matkou a jejím dospělým synem, podivným postarším mileneckým párem, otcem a dcerou obtíženými tajemstvím a vystrašenou sourozeneckou dvojicí. Vedle nich je tu i průvodčí, smiřující se se svým cháronovským údělem.
Autor hry, básník a překladatel Radek Malý, za ni v roce 2007 obdržel Cenu Českého rozhlasu, udílenou v rámci Cen Alfréda Radoka.
Pozn.: Někdy uváděno také jako Pocity nočního vlaku.
Pozn. 2: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače. Barboře Hrzánové byla udělena hlavní cena v anketě Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu 2007/2008 za hlavní role ve hrách Pipi Dlouhá punčocha a Pocit nočního vlaku (sobota 20. září 2008 v Divadle U Hasičů).
Pozn. 3 : Vítek, Jakub: Analýza rozhlasové hry Radek Malý: Pocit nočního vlaku. – Samotný autorův koncept impresí a pocitů zachycených a uvězněných v časoprostoru při nočních cestách vlakem je výsostně rozhlasový. Samotná poetika vlaků/nádraží/příběhů cestujících je uměleckému vyjádření skrze rozhlas blízká a rozhl. tvůrci často zpracovávaná /Vyskočilova „Cesta do Úbic“, český rozhlasový feature, jímž provází personifikovaná vlaková mašina, Aškenázyho „Nevhodná pohádka“ atp./.
Forma jakou autor pro svůj text volí – jakési pocitové pásmo, dialogy pestrých postav, v nichž se proplétá a mísí navenek vyřčené a uvnitř pocítěné, prostříhané s lyrickými pasážemi – by mi jako dramaturgovi byla sympatická: otevírá cestu sdělení zajímavému/barevnému pro poslech i z hlediska významu /nasvícený z různých úhlů/. Do takto nastaveného mustru bych s chutí přimíchal i vyjádření „pouze“ přes zvuky a hudbu, dal jim stejný prostor /k čemuž obsah navíc přímo vybízí, protože k poetice vlaků a cestování nepatří jen myšlenky bzučící cestujícím v hlavě/ a pokusil se vytvořit různobarevnou zběsilou mozaiku myšlenek, pocitů, promluv, zvuků a pachů, protože přesně takový podle mě musí být „pocit nočního vlaku“ přeložený do řeči rozhlasu.
Problém mám s naplněním takto zvolené formy. Postavy dialogů, ač zajímavě nastaveny, nejsou tak rozdílné, jak se zdají. Všechny vyslovují ty samé pocity autora /pořád dokola mateřství, rodičovství versus peníze a co si za ně můžeme pořídit/, jejich životní situace jsou vždy ty první a nejjednodušší nabízející se, totální klišé na druhou /otec osahávající dceru, malí sourozenci na cestě do koncentráku, syn a prudící matka, mladý pár – ona by chtěla ještě jedno dítě, protože potratila, on přemýšlí o prémiích od šéfíka a všichni jsou zajatci světa, kde je nákup v OBI vrcholem štěstí: to by mi stačilo v jednom obrazu a v dalším nahlédnout zase do jiného světa, než v jakém žije autor a do něhož posílá všechny svoje ze začátku zajímavě nastavené postavy/. Naopak jazyk, kterým spolu komunikují, připouštějící přesahy do podvědomí postav i do ostatních dialogů, jazyk spojující rozdílné postavy různých dialogů, jazyk svébytné poetiky autora je pro mě jako čtenáře prvek odlišující text od literárního průměru.
Naprosto nepřijatelné je pro mě opět vyřešení lyrických předělů jakýmsi pokusem o „coolness“ vyjmenovaná slova. Kdyby nebyly shlukem rádoby „v pohodě a drsných“ nahodilostí a „šokujících“ perverzit typu „Promrdán jako plat s prostopášnou prostitutkou, propit v prochcané putyce prostříhaný jako špatný porno.“, kdyby skutečně souvisely s atmosférou zachycenou v nočním vlaku, dejme tomu. Noční vlak jako poblité a prochcané místo ožralých trosek je opět čistě jen autorovým pocitem neustále v těchto předělech opakovaným a nikam se nevyvíjejícím.
Autorka rozhlasové úpravy se nechala textem tak unést, že pro mě její rozhlasová úprava právě ve věci „rozhlasovosti“ selhává. Nikde nepřekládá jazyk literární prózy do výrazových prostředků vlaků, nenechá např. některé pocity a sdělení vystoupit skrze mix zvuků nebo hudby. Naopak svůj obdiv k adaptovanému textu vyjadřuje skrze řazení literárních pasáží do textu:
(Míšenec Joe tluče krasojezdkyni rukojetí biče, ta klesá, strhává Joeovi šaty a rozpoznává, že její tyran je žena s jedním prsem. Omdlévá hrůzou, clown poděšeně vykřikne, pozoruje celý výjev okénkem. Joe, nechtíc přijít o své tajemství, prořízne baleríně hrdlo a jme se sledovat ječícího clowna. Všeobecné troubení slonů, dusot zeber a plivání velbloudů. Tamburíny, nanebevstoupení hlavních hrdinů a zdánlivé rozuzlení.)
A to aniž by měl v rozhlasovém scénáři nějakou funkci. Pouze tak připouští, že text obsahuje zajímavé surreálné pasáže, se kterými si jako rozhlasová autorka neví rady, nedokáže pro ně najít cestu k zrealizování, a tak je aspoň nesmyslně překopíruje do textu v závorkách. To silně zavání diletantismem.
Stěžejní intermezzo Průvodčího, jenž se stává jakýmsi mluvčím vlaku, tlumočí ve zběsilém proudu vědomí, „pocity nočního vlaku“ pro mě naprosto v této snaze selhává.
Výňatek z textu:
V nočních vlacích sráží se chlípná vlhkost, každá buňka, každý atom křičí Umíráš, umírej, směřujeme ke smrti a mozek nočního vlaku je hnízdo hlístů, tělo past pístů, čistka krvelačných motýlů vyhřezlosti. Je noc, pomoc, směřujeme ke smrti a průvodčí jsem já.
Hlas: Já!
Jiný hlas: Ne, já!
Oba hlasy: My!
No tak pardon, ale tohle je bezobsažná skrumáž „silných“ emocionálních i vizuálních obrazů, která existuje jen sama pro sebe. Při louskání tohoto několikastránkového rádoby coolness výlevu se mi vybavovaly scény z komedií, kde se hlavní postava dostane na rádo by intelektuální představení/veřejné čtení/výstavu, které je tak abstraktní samo pro sebe, že publikum pokrytců/snobů jen uznale pokyvuje hlavou nad tím, jaké je to novátorské a hlavní hrdina trpí, protože se cítí trapně za interpreta a jeho snahu šokovat.
Pochopil bych jako vtípek, jako ozvláštnění – obraz „pocitu nočního vlaku“ z pera špatného abstraktního autora, který dělá takové nesmysly, že si sedne a píše a píše a píše a píše a myslí si, že volný proud vědomí bez vnitřní kompozice a významu bude čtenáře zajímat a držet jejich pozornost, to by ale nesmělo být přes několik stránek. A samozřejmě by musel následovat podobný systém dál: „pocit nočního vlaku“ uchopený impresionistickým malířem, „pocit nočního vlaku“ z pera realistického autora, z pera modernisty, romanitckého autora. To by mi přišlo zajímavé. Jeden pocit pojmutý různými literárními styly jako interpunkce mezi dialogy. Ale ne několikastránkové žvástání zajímavé jen systémem volného proudu vědomí a slovní obrazivosti, která chce být tak strašně moc silná/otevřená/drásavá/upřímná, až v tom pro mě selhává, protože z žádného jiného důvodu v textu neexistuje, jen proto, že má s někým cloumat. A to samo o sobě jakoukoliv možnost opravdu na čtenáře/posluchače zapůsobit ruší.
Celá abstraktní pasáž nabízí a neustále omýlá jediné východisko, jedinou myšlenku: vlak a koleje jako symbol cesty do neznáma se spoustou zastávek, temnými tunely, do konečné stanice „Smrt“, což je ve vztahu k vlakům to nejprofláklejší podobenství, které už popsaly tisíce autorů a mnohem lépe.
Rozhlasová realizace textu je o poznání kvalitnější. Textová předloha se mi sice nelíbí, je pro mě pozérská a až na styl literárního jazyka trapná, ale režisér se jí chápe s očividným respektem a láskou k textu takovému jaký je, uzavírá ho do precizně odvedené zvukové a hudební ambaláže, zajímavé i herecky. Asi to nebyl záměr, ale předloha i realizace se potkávají i v připouštění klišé /např. Alois Švehlík v roli vypravěče…ehm, ehm/, jediný problém je, že dialogy bez vnitřního vývoje, repetitivně se dotýkající bezobsažných frází mohou fungovat v textu, ale při realizaci jsou nesnesitelně dlouhé, natahované /16 min žvástů o ničem je i na Vltavu hodně/.
Jak jsem naznačil v úvodu, literární i rozhlasové podchycení „pocitu nočního vlaku“ by v mé režii vypadalo jinak. Milionkrát zpracované téma bych protlačil skrz širokou škálu prostředků a neuzavřel ho do opakujícího se systému vyprázdněních frází, vztahů, světa, který mě nudí a ničím novým pro mě není. Pocit nočního vlaku je nakonec o hloupých postavách ze světa „grilování s šéfikem“ a „lezením do bordelu“ a „jdi do prdele matko“, což může někomu připadat strašně pravdivé, otevřené, ze života. Mně ne, já v tomhle světě nežiju a postavy z něho by pro mě byly zajímavé v jednom z dialogů, ne ve všech, kde fungují pořád stejně jako vulgární prázdný kolovrátek, všechny jako jediná postava /autor, jeho pohled, jeho názory, jeho život/. „Pocit nočního vlaku“ nemá s poetikou drah, možností vyjádření, s VLAKEM, nic společného. Bohužel není pro jednopohledovost a plochost postav ani zajímavý jako příspěvek do žánru coolness.
(ze stránky RDTS)
Taneční hodiny pro starší a pokročilé 1/6 (1989, 2020)
Bohumil Hrabal. Četba na pokračování. Připravila Věra Pašková. Režie Petr Adler.
Účinkuje Lubor Tokoš.
Natočeno v Československém rozhlase v roce 1989 (6 x 23 min.). Premiéra 1. dílu 28. 3. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.), 6. dílu 2. 4. 1989 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).
Vydala Radiotéka, květen 2020 (MP3).
Pozn.: Stylově originální novela Bohumila Hrabala. Experimentální text, který je jedinou jakoby nekonečnou větou, monologem zestárlého vychloubačného pábitele. (anotace)
Láska za časů cholery 1/15 (199?)
Gabriel García Márquez. Překlad Blanka Stárková. Připravil Václav Cibula. Režie Dimitrij Dudík.
Interpretace Boris Rösner.
Natočeno 199?
Pozn.: Plných jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové znovu vyznat lásku, již k ní pociťoval od mládí. Chvíle pro kdysi opuštěného milence přichází v okamžiku, kdy Ferminin manžel, proslulý lékař, ve věku osmdesáti let umírá. Oba staří lidé se spolu vydávají na cestu po řece Magdaleně. Gabriel García Márquez, autor románu Láska za časů cholery, představuje své postavy v rozmanitých podobách lásky. Líčí lásků milenců i manželů, lásku skrývanou i stavěnou na odiv, lásku na jednu noc i na celý život, lásku tělesnou i spirituální … Ukazuje i mnohost podob samoty, jež je především prostorem, který láska vyklidila nebo dosud nezabydlela. Tento kolumbijský romanopisec, povídkář a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1982 se s jistotou pohybuje i v oblastech, v nichž jeho vyprávění hraničí s triviální literatutou. Láska za časů cholery je dílem jeho životní zralosti. V době před dokončením románu (kniha vyšla roku 1986) autor o své knize v New York Times Book Review prohlásil : Prvním obrazem této knihy byla představa dvojice starých lidí, kteří prchají na lodi. Párek šťastných starých lidí tančících na lodním můstku. (…) Začínám si uvědomovat, co to znamená věk. Kniha, kterou píši, mne nutí šest hodin denně přemýšlet o věcech, o nichž jsem dosud vážně nepřemýšlel: stárnutí, láska a smrt.Román lze však číst i jinak než jako příběh o stáří, lásce a smrti. A sice jako chvalozpěv na dobu, kdy se ještě pěstovalo epistolární umění. Vždyť psaní milostných dopisů je jedním z jeho významných motivů. Nejmenovaným dějištěm je starobylé kolumbijské město Cartagena de Indias na pobřeží Karibského moře a povodí řeky Magdaleny … (-tur-, Týdeník Rozhlas, nezjištěný rok)
Kdo za ním půjde (1997, 2007)
Slovem uvádí Jan Sulovský. Účinkují Karel Novák Ivana Koktová, Josef Bartoň a Vladimír Hrabal.
Natočeno ve studiu Olomouc Českého rozhlasu v roce 1997. (40 min.) Premiéra v roce 1997.
Obnovená premiéra 9. 4. 2007
18. 9. 2007
Paní a podomní obchodník
Povídka jednoho z nejvýznamnějších hebrejsky píšících autorů 20. století.
Přeložil Jindřich Vacek.
Účinkuje Hana Maciuchová.
Režie Hana Kofránková.
Krásná Abigail (1993)
Paul Heyse. Povídka německého autora. Překlad Tomáš Kratěna. Dramatizace a režie Jan Žáček.
Účinkují Jan Hartl, Josef Somr, Vilma Cibulková a Ilja Racek.
Natočeno v roce 1993. Premiéra 11. 6. 1993 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Příběhy – Tajemno v dílech německých autorů 19. století. Obnovená premiéra 26. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:50 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Hu: Tajemno v dílech německých autorů. In Týdeník Rozhlas 24/1993 (31. 5. 1993), s. 4 (článek). – Cit.. Jedním ze záměrů měsíce německé kultury ve vysílání stanice Vltava je zpřístupňovat ony literární hodnoty, s nimiž se posluchači doposud (ať už z jakýchkoli důvodů) neměli příliš příležitosti setkat. Cyklus s názvem »Tajemno v dílech německých autorů« přináší šest povídkových zastavení s autory, jejichž jména budou pro mnohého z nás možná zcela neznámá, v příznivějším případě zazní jako vzpomínka na kohosi, kdo už dávno patří jen do literární historie. Rozhlas by rád dokázal, že pokud tito autoři skutečně upadli v zapomnění, bylo to neprávem.
Společným jmenovatelem všech šesti příběhů je prvek tajemství, záhady, nádech fantastiky, který v určitých případech nabývá podoby bizarně snové vize, jindy charakterové studie osoby posedlé jistou obsesí, případně se blíží až k podobě drsného hororu. Typ fantastické prózy má v německé literatuře (počínaje romantismem, možná ještě dříve) dobře vybudovanou tradici. Každého snad v této souvislosti napadne jméno E. T. A. Hoffmanna.
Autoři zařazení do cyklu Hoffmannův odkaz – byť každý po svém – rozvijejí. Theodor Storm např. akcentuje ve svém příběhu s názvem Dům pana Bulemanna jistou formu sociálního motivu, současně tón smutku a nostalgie; Oskar A. H. Schmitz přináší ve svém Panu Strašrybkovi a jeho strašákovi motiv pomíjejícnosti lidské existence; Heinrich Daniel Zschokke (původem Švýcar) nenechává niko ho na pochybách, že ho okouzlila hrůzostrašná a rytířská romantika autorů 18. století, a píše hotorový příběh Noc v Brczwezmcislu; Friedrich Gerstäcker, označovaný za tvůrce německého dobrodružného románu 19. století, halí tajemství městečka Germelshausen (to je i titul jeho povídky) do téměř baladického hávu. Krásná Abigail Paula Heyse pak skrývá démonicky umocněný upírský motiv… A zcela na konec této malé přehlídky pozapomenutých autorů 19. století jsme ponechali povídku autora, s jehož jménem jsme se nepochybně již všichni někdy setkali ovšem: četli jsme ho? Leopold rytíř von Sacher Masoch Byl Rakušan, ale patří do kontextu německy psané literatury a jeho povídka s názvem Mrtví jsou nenasytní pak v literárně vytříbené podobě zprostředkovává motiv oné svébytné posedlosti, jež se s autorovým jménem už tak neoddělitelně spojuje.
Cyklus pro rozhlas zdramatizoval a režijně nastudoval Jan Žáček a stěžejní role svěřil skutečně výrazným hereckým osobnostem: Rudolfu Hrušínskému, Eduardu Cupákovi, Janu Hartlovi, Vilmě Cibulkové…
Mezi polednem a půlnocí 1/12 (2001)
Lubomír Martínek. Připravila Jana Soprová. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Ladislav Mrkvička.
Natočeno 2001.
Pozn.: Spisovatel Lubomír Martínek (narozený 9. 5.1954 v Českých Budějovicích) vystudoval strojní průmyslovku a pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, poté působil jako kulisák v Divadle na Zábradlí (1976 – 1979). Zážitky z tohoto období se inspiroval i pro svou prozaickou prvotinu Představení (Index v Kolíně nad Rýnem). V roce 1979 emigroval do Francie, kde pracoval v dlouhé řadě povolání (konstruktér, řidič, dělník nejrůznějších profesí, tlumočník aj.) a studoval dějiny umění a psychologii. Podnikl množství cest po Evropě i exotických zemích. Zkušenost z exilu a s ní nejúžeji spjaté poznatky a prožitky hledání identity – životní, sociální, jazykové, schopnost či neschopnost zakotvení v určitém prostředí, představují hlavní témata Martínkovy dnes už značně rozsáhlé románové i esejistické literární tvorby.
Ve svém nejnovějším románu Mezi polednem a půlnocí využívá Lubomír Martínek svých vynikajících teoretických a praktických znalostí mořeplavby. Jeho hlavní hrdina Jeroným Fok se na přání místního bosse vydává na své devítimetrové plachetnici Alibě z jižní Afriky do Norska, aby doručil jejich společnému kumpánovi Olafovi záhadný balíček. Krok za krokem sledujeme jeho cestu provázenou zastávkami a setkáními s přáteli i s jen náhodnými známými, jak je Jeroným posbíral za léta takto praktikovaného putování. Jsou mezi nimi lidé rozdílných povah a zkušeností, lidé mnohdy vnitřně rozervaní, poznamenané rozličnými zážitky. Je lhostejné, zda sami skutečně na moře vyplouvají, nebo se pouze pohybují v přístavech a přímořských střediscích. Často jsou to uprchlíci z různých zemí a totalitních režimů. Tím je spolu se způsobem jejich života i s jejich názory zřejmé, že těmto lidem se přes všechny rozdíly společná snaha uchovat si nejen vnitřní svobodu, ale především nezávislost a nečitelnost vnitřní. Jen se nenechat spoutat konvencemi, nestat se krasoduchem. Ovšem ne vždy a ne všem se to úspěšně daří. Nedaří se to ani Jeronýmově norskému příteli Olafovi. Jeroným se tak nechtěně stává svědkem rodinné tragédie.