Rozhlasové ohlédnutí za životem a dílem českého básníka, esejisty, literárního historika a překladatele Ivana Slavíka. Připravil Jiří Hauber. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Rudolf Kvíz, Rudolf Pellar a Hana Kofránková.
Natočeno 2004. Repríza 5. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou a ČeskoSlovenský rok; 19. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Natočeno 1983.
Zdeňka Psůtková. Mikrohra – monolog starého lékaře. Zvuk Ing. Pavel Šobr. Záznam a střih Miluše Dolejší. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Otakar Bílek.
Osoby a obsazení: Barnabáš Binney (Rudolf Hrušínský I.) a ??? (Věra Papírková).
Natočeno v ČRo České Budějovice v roce 1992. Repríza 1. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 8:35 h.; 25 min.).
Pozn.: Příběh Deborah Sampsonové založený na skutečné události. Deborah Sampson Gannett (17.12.1760 – 27.4.1827), spíše známá jako Deborah Sampson, byla americká žena, která se vydávala za muže, aby mohla sloužit v kontinentální armádě během americké revoluce. Byla jedinou ženou bojující v této válce. Sloužila 17 měsíců v armádě, jako „Robert Shurtliff“ z Uxbridge v Massachusetts, v boji byla zraněna a později byla slavnostně propuštěna z armády na West Point.
Věra Sládková. Hudba Zdeněk Pololáník, hraje instrumentální soubor, řídí Jan Štych. Zvuk Jaromír Pěnčík. Natáčení Jitka Barošová. Montáž a střih Jana Kuchovská. Asistent režie Jaromír Ostrý. Dramaturg Josef Zahradníček. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: otec (Stanislav Zindulka), matka (Libuše Billová), dítě (Jiřina Grunová-Ostrá), vypravěčka (Dagmar Pistorová-Karásková), Vémola (Pavel Kunert), děd (Rudolf Chromek), švagr (Jaroslav Dufek), Amálka (Jiřina Prokšová), učitel (Jiří Tomek), Sepp (Miroslav Středa), generál (Maxmilián Hornyš), průvodce (Alois Liškutín), ředitel (Dobroslav Riegl). Dále účinkují Andrea Piková, Dušan Baur, Karel Fajt, Ivan Hojar, Vilém Lamparter.
Nastudovalo Brno v roce 1979. Natočeno 26. 2. 1979 (studio 6, 18:30 – 22:30 h.). Premiéra 14. 3. 1979 (Praha, 19:15 – 20:15 h.; 55 min.). Repríza 25. 12. 2010 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 18. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 18. 5. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Obnovená premiéra 3. 10. 2007 (Praha, 20:06 – 21:00 h.; 54 min.). Repríza 1. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.
Pozn.: Volné pokračování rozhlasové hry Poslední vlak z Frývaldova (1978), následovala ještě závěrečná inscenace, Nedostateční dlouholebci (1980). V osmdesátých letech byla trilogie zpracována do TV seriálu Vlak dětství a naděje (1985).
Lit.: (tom) [=TOMÁŠ, Jiří]: Rozhlas. Tvorba. R. 1979, č. 13, 28. 3., s. 19-20.
Lit.: -jir-: Vlak dětství a naděje. Srdeční role Stanislava Zindulky. In TV Magazín 31/2012, s. 21 (článek o genezi TV seriálu)
Lit.: anonym: 3. ročník festivalu původní české rozhlasové hry Plzeň 19. – 23. května 1980. Praha: Český rozhlas, 1980 (anotace).
Lit.: anonym: Poslední vlak z Frývaldova: Bílé punčochy – 25. prosince. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2010 (článek). – Cit.: Spisovatelka Věra Sládková ve své trilogii Malý muž a velká žena dokázala nepateticky a přitom velmi poutavě očima malého děvčete zachytit pohnuté události II. světové války, jak se odrážely v každodenním životě obyvatel severomoravského pohraničí a Brna…
Český rozhlas 2 – Praha připravil rozhlasovou dramatizaci trilogie (sic!), oblíbené díky její filmové adaptaci. Seznámíme se tak s malou Věrou a jejím otcem, poštmistrem Josefem Pumplně. Čerstvý vdovec přivede do rodiny novou matku, tělesně mohutnou ženu rázovitých způsobů ale dobrého srdce. Ve Frývaldově sílí hnutí Němců za připojení k nacistické říši a české obyvatelstvo je vystaveno jejich častějším provokacím a útokům. V hlavních rolích uslyšíme Stanislava Zindulku, Libuši Billovou a Jiřinu Grunovou.
Začínáme ve 22:00 hodin.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Srágorka i Bilbo Pytlík. In web Týdeník Rozhlas, 24. březen 2019 (článek). – Cit.: Vynikající herec Stanislav Zindulka zemřel 14. března. V množství nekrologů byly připomenuty jeho role televizní, filmové i divadelní, nyní se ohlédněme za jeho prací rozhlasovou.
Často spolupracoval s brněnským rozhlasem – v dramatizaci Feuchtwangerova Jasnovidce (1989) hrál hraběte Zinsdorffa, v Tachovského Paní Šarlotce (1987) Němečka, v životopisné hře Jiřího Daňka Zadrž blesk na cestě jeho (1986) jednoho ze sedláků a v satiře Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova Rytíř zlatého rouna (1969) zase pořadatele.
Životní rozhlasovou roli mu nabídl pražský rozhlas v roce 1996 v dramatizaci Tolkienova románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Režisér Jiří Horčička Zindulku obsadil do titulní role hobita Bilbo Pytlíka, kterého čaroděj Gandalf (František Němec) pověří velkým úkolem: ukrást pro trpaslíky poklad velkého draka (Rudolf Pellar). Přes dvacet let stará nahrávka nabízí zcela jiný pohled na podivuhodný Tolkienův mytologický svět než nedávný Jacksonův film, je více groteskní, zábavnější… Zindulkův Bilbo do tohoto výkladu zapadá výtečně: je poděšený z úkolů, které na něj čekají, ale přesto dostatečně vychytralý, odvážný i moudrý.
V rozhlasovém studiu byl Zindulka častým hostem i v posledních letech: představoval otce hlavního hrdiny Lva Děmidova v dramatizaci románu Toma Roba Smithe Dítě číslo 44 (2011), faráře v Těsnohlídkových Dobrodružstvích lišky Bystroušky (2010), nerudného bankovního ředitele Merryweathera v Doylově Spolku ryšavců (2010), nespoutaného důchodce – pacienta Vocilku – v nastudování hry Alexe Koenigsmarka Humelšnábl a boj se smrtí (2006), skřítka v inscenaci loutkové hry Federika Garcíi Lorky Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (2018) či Bobyho v Durrenmattově Návštěvě staré dámy (2018). Hradecké studio dokonce zaznamenalo jeho herecké vzpomínky pod názvem Putování za divadelní vůní (2011).
To nejdůležitější mu ale rozhlas poskytl v dramatické trilogii Věry Sládkové. Tři hry, které napsala pro brněnské studio v letech 1978 až 1980 (Poslední vlak z Frývaldova, Bílé punčochy, Nedostateční dlouholebci), natočila zkušená režisérka Olga Zezulová a do postavy tatínka obsadila Stanislava Zindulku. Příběh československého pohraničí, brněnského prožívání okupace i konce války je tu vyprávěn pohledem malé holčičky, která vnímá okolní děje jako jakési přízračné divadlo a nechápe okolnosti, které naopak dobře chápe posluchač.
Rozhlasová trilogie se později stala předlohou k televiznímu seriálu režiséra Karla Kachyni Vlak dětství a naděje a Stanislav Zindulka později vzpomínal, že se na konkurz na postavu tatínka, kterému jeho žena (v seriálu ztvárněná Helenou Růžičkovou, v rozhlasovém zpracování Libuší Billovou) říká „srágorka“, vypravil, aniž byl pozván, protože ho prostě hrát musel. A režiséra, který s ním původně nepočítal, přesvědčil. Rozhlasové verzi chybí působivá melancholie, kterou oplývá televizní seriál. Přesto stojí za poslech, už pro srovnání.
Věra Sládková. Původní rozhlasová hra. Hudba Zdeněk Pololáník. Zvuk Jaromír Pěnčík. Natáčení Jitka Barošová. Montáž a střih Jana Kuchovská. Asistent režie Jaromír Ostrý. Dramaturg Josef Zahradníček. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: otec (Stanislav Zindulka), matka (Libuše Billová), dítě (Jiřina Grunová-Ostrá), vypravěčka (Dagmar Pistorová), Ema (Jana Janovská), Gluck (Milan Vágner), Wenig (Vilém Pfeiffer), Sepp (Miroslav Středa), turneři (Jiří Valchař a Karel Mišurec), Bretschneiderová (Olga Hauková), topič (Leopold Franc), úředník (Bohumil Slezáček), soused (Karel Adam), sousedka (Olga Hegerová), hlasatel (Stanislav Tesař), hlasy (Jaromír Ostrý, Ludmila Vacková, Tamara Luskačová, Milan Zezula).
Nastudovalo Brno v roce 1978. Natočeno 30. 8. 1978 (studio č. 6, 14:00 – 18:00 h.).
Obnovená premiéra 26. 9. 2007 (Praha, 20:05 – 21:00 h.; 54min.). Repríza 11. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 11. 5. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: Věra Sládková napsala ještě volná pokračování Bílé punčochy (1979) Nedostateční dlouholebci (1980). V osmdesátých letech byla trilogie zpracována do TV seriálu Vlak dětství a naděje (1985).
Lit.: -jir-: Vlak dětství a naděje. Srdeční role Stanislava Zindulky. In TV Magazín 31/2012, s. 21 (článek o genezi TV seriálu)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Srágorka i Bilbo Pytlík. In web Týdeník Rozhlas, 24. březen 2019 (článek). – Cit.: Vynikající herec Stanislav Zindulka zemřel 14. března. V množství nekrologů byly připomenuty jeho role televizní, filmové i divadelní, nyní se ohlédněme za jeho prací rozhlasovou.
Často spolupracoval s brněnským rozhlasem – v dramatizaci Feuchtwangerova Jasnovidce (1989) hrál hraběte Zinsdorffa, v Tachovského Paní Šarlotce (1987) Němečka, v životopisné hře Jiřího Daňka Zadrž blesk na cestě jeho (1986) jednoho ze sedláků a v satiře Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova Rytíř zlatého rouna (1969) zase pořadatele.
Životní rozhlasovou roli mu nabídl pražský rozhlas v roce 1996 v dramatizaci Tolkienova románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Režisér Jiří Horčička Zindulku obsadil do titulní role hobita Bilbo Pytlíka, kterého čaroděj Gandalf (František Němec) pověří velkým úkolem: ukrást pro trpaslíky poklad velkého draka (Rudolf Pellar). Přes dvacet let stará nahrávka nabízí zcela jiný pohled na podivuhodný Tolkienův mytologický svět než nedávný Jacksonův film, je více groteskní, zábavnější… Zindulkův Bilbo do tohoto výkladu zapadá výtečně: je poděšený z úkolů, které na něj čekají, ale přesto dostatečně vychytralý, odvážný i moudrý.
V rozhlasovém studiu byl Zindulka častým hostem i v posledních letech: představoval otce hlavního hrdiny Lva Děmidova v dramatizaci románu Toma Roba Smithe Dítě číslo 44 (2011), faráře v Těsnohlídkových Dobrodružstvích lišky Bystroušky (2010), nerudného bankovního ředitele Merryweathera v Doylově Spolku ryšavců (2010), nespoutaného důchodce – pacienta Vocilku – v nastudování hry Alexe Koenigsmarka Humelšnábl a boj se smrtí (2006), skřítka v inscenaci loutkové hry Federika Garcíi Lorky Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina (2018) či Bobyho v Durrenmattově Návštěvě staré dámy (2018). Hradecké studio dokonce zaznamenalo jeho herecké vzpomínky pod názvem Putování za divadelní vůní (2011).
To nejdůležitější mu ale rozhlas poskytl v dramatické trilogii Věry Sládkové. Tři hry, které napsala pro brněnské studio v letech 1978 až 1980 (Poslední vlak z Frývaldova, Bílé punčochy, Nedostateční dlouholebci), natočila zkušená režisérka Olga Zezulová a do postavy tatínka obsadila Stanislava Zindulku. Příběh československého pohraničí, brněnského prožívání okupace i konce války je tu vyprávěn pohledem malé holčičky, která vnímá okolní děje jako jakési přízračné divadlo a nechápe okolnosti, které naopak dobře chápe posluchač.
Rozhlasová trilogie se později stala předlohou k televiznímu seriálu režiséra Karla Kachyni Vlak dětství a naděje a Stanislav Zindulka později vzpomínal, že se na konkurz na postavu tatínka, kterému jeho žena (v seriálu ztvárněná Helenou Růžičkovou, v rozhlasovém zpracování Libuší Billovou) říká „srágorka“, vypravil, aniž byl pozván, protože ho prostě hrát musel. A režiséra, který s ním původně nepočítal, přesvědčil. Rozhlasové verzi chybí působivá melancholie, kterou oplývá televizní seriál. Přesto stojí za poslech, už pro srovnání.
Jaroslav Hašek. Čte František Filipovský.
Natočeno 1954.
Pozn.: Vyšlo na CD František Filipovský čte povídky Jaroslava Haška (Radioservis – TR 2007). Nahrávka ke stažení zde.
Jaroslav Hašek. Čte František Filipovský. Režie Jiří Hesoun.
Natočeno 1955.
Pozn.: Vyšlo na CD František Filipovský čte povídky Jaroslava Haška (Radioservis – TR 2007). Nahrávka ke stažení zde.
Jaroslav Hašek. Režie Oldřich Hoblík (2), Vladimír Tomeš (4).
Čte František Filipovský.
Vydal Radioservis v roce 2007 v edici TR. Vyšlo jako příloha Týdeníku Rozhlas 43/2007 (15. 10. 2007).
Obsahuje povídky Aféra s křečkem (1953, 24:23), Tasemnice paní kněžny (1952, 10:27), Má drahá přítelkyně Julča (1954, 16:06), Peníze telegraficky poukázané (1981, 24:06).
Lit.: Vieweghová, Šárka: František Filipovský – skrytý půvab rozhlasu. In Týdeník Rozhlas 43/2007 (portrét herce).
Obal CD:
Božena Němcová. Pohádková hra na motivy pohádky Boženy Němcové. Dramatizace Milan Navrátil. Hudbu složil a řídí Petr Mandel. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Dramaturgie Václava Ledvinková. Záznam a střih Lenka Kundrumová. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Asistentka režie Dana Reichová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Markétka (Linda Rybová), vypravěči (Tomáš Töpfer a Michal Pavlata), matka (Valérie Zawadská), otec (Boris Rösner), Dorotka (Slávka Hozová), vítr Bouřlivák (Jiří Klem), slunce (Otakar Brousek), měsíc (Otakar Brousek II.), Filip (David Novotný), Matouš (Jiří Klika), Martin (Jiří Konvalinka), stará žena (Věra Kubánková), děvče (Magdalena Chrzová) a mládenec (Matěj Hádek).
Natočeno v Českém rozhlase v roce 2003 (43 min.). Premiéra 6. 7. 2003 v cyklu Nedělní pohádka (ČRo 2 Praha). Repríza 19. 12. 2004 v cyklu Nedělní pohádka (ČRo 2 Praha), 6. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 18. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 18. 1. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 5. 1. 2022 (ČRo Rádio Junior); 29. 12. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Ledvinková Václava: Markétka a sedmero krkavců. In web ČRo 6. 7. 2003 (anotace). – Cit.: Stalo se již tradicí, že letní prázdninové vysílání pohádek a her pro děti zahajuje premiéra. Však také začátek července patří hned dvěma státním svátkům, při nichž si připomínáme významné okamžiky naší historie. V letošním roce sáhla dramaturgie do odkazu české klasické pohádkové tvorby, a tak v neděli 6. července můžete na vlnách Českého rozhlasu 2 slyšet nejnovější zpracování pohádky Boženy Němcové Sedmero krkavců.
Scénárista Milan Navrátil vzal na sebe nelehký úkol převést do dramatické podoby látku navýsost literární. Pod režisérskou taktovkou Karla Weinlicha a s vynikajícím hereckým obsazením vznikla jakási rozhlasová balada, která umocněna hudbou vytváří dokonalou iluzi imaginativního pohádkového světa.
Příběh sedmi bratrů zlou mocí proměněných v krkavce není neznámý. Odčinit vinu matky, která ve zlosti prokleje své vlastní děti, může jen člověk stejné krve. Křehká dívenka, dcerka nešťastné matky na sebe vezme ten úkol s hravou lehkostí i zarytou urputností mládí. Třebaže víme, jak pohádka skončí, podmaní si nás svojí atmosférou, laskavostí dívčiny duše, průzračností vztahů i čistotou jazyka.
Lit.: Veverková, Lenka: Milan Navrátil: Markétka a sedmero krkavců. In web ČRo 2 Praha, 18. listopad 2018 (článek). – Cit.: Jedna jediná neprozřetelná věta přivedla do neštěstí sedmero bratří a oni se proměnili v černé krkavce. Nikdo o nich nic neví, nikdo o nich nemluví. Až po velmi dlouhém čase, který jen zdánlivě zhojil rány, se o jejich smutném osudu dozvídá Markétka, jediná dcera nešťastných rodičů. Ta se rozhodne prolomit zapovězené kouzlo, své bratry najít a zachránit je. (…)
Příběh sedmi krkavčích bratrů a jejich sestřičky Markétky určitě znáte. Scénárista Milan Navrátil na sebe vzal nelehký úkol převést do dramatické podoby látku navýsost literární a pod režisérskou taktovkou Karla Weinlicha a spolu s vynikajícím hereckým obsazením tak vznikla jakási rozhlasová balada, která, umocněna hudbou, vytváří dokonalou iluzi imaginativního pohádkového světa. (…)
Powered by WordPress