Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Antonín Přidal. Hra složená z korespondence několika generací českých šlechtičen 16. století. Poetický mnohohlas o věčném ženském údělu naplněném čekáním, nadějí, zklamáním a touhou. Hudební režie Jiří Váchal. Stereofonní scénář Josef Henke a Miloš Kot. Mistr zvuku Miloš Kot. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistentka režie Dana Reichová. Hudba Jaroslav Krček. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Kateřina (Věra Galatíková), Johanka-dítě (Klára Tichá), Johanka-dívka (Iveta Dušková), Johanka-žena (Zdenka Hadrbolcová), Johanka-bába (Věra Kubánková), Alžbětka-dítě (Barbora Drofová), Alžbětka-dívka (Martina Hudečková), Alžbětka-žena (Taťjana Medvecká), Alžbětka-bába (Jana Dítětová), Juditka-dítě (Kateřina Blažková), Juditka-dívka (Věra Slunéčková), Juditka-žena (Jorga Kotrbová), Juditka-bába (Marie Marešová), Sibylka, Johančina dcera (Klára Tichá), Sibylka, Johančina dcera (Iveta Dušková), Markytka, Juditčina dcera (Věra Slunéčková), Johančina vnučka (Klára Tichá), Juditčina vnučka (Kateřina Blažková) a hlasatel (Vladimír Fišer).

Natočeno v roce 1990 (78 min). Repríza 10. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); v pátek 7. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama (!); 23. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 12:40 h.). v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: anonym: Antonín Přidal: Sáňky se zvonci. In web AuraPont, b.d. (anotace). – Cit. (…) Antonín Přidal objevil v literárním archívu řadu dopisů, které si v 16.století psaly české šlechtičny, osaměle žijící na svých venkovských sídlech a hrádcích, zatímco jejich manželé dobývali svět a honili kariéru na královském dvoře. Tyto dopisy ho inspirovaly k napsání básnické hry o věčném ženském údělu, naplněném čekáním, nadějí a zklamáním, touhou po blízkosti drahého člověka, vůlí přežít, vydržet všechny rány osudu. Drama několika lidských životů je zhuštěno do dopisů, probíhá jak ve snu, v imaginárním prostoru, kterým zní ženský mnohohlas. Vypravuje o životě jako o pouti zasněženou krajinou: v mládí se člověk radostně do ní rozběhne, jak stárne, tak tím dál víc zapadá do sněhu, jeho kroky jsou čím dál naléhavější… Z lidské samoty zní naléhavý hlas: přijeďte, napište, nezapomeňte.

Rozhlasová úprava divadelní hry. Beaumarchais. Překlad O. Jirsák. Úprava a hudba (s použitím hudebních motivů Rossiniho stejnojmenné opery) Emil František Burian. Orchestr řídí dr. Karel Reiner. Režie E. F. Burian.

Osoby a obsazení: Figaro (Emil Bolek), Almaviva, Bartolo, don Basillo, Pedro (Emil Bolek), Rosina (Jiřina Stránská), pouliční zpěvák (E. F. Burian), sbor (Sylva Havránková, Helena Honzíková, Josef Kozák, I. Kubásková, Vilém Pfeiffer, Zdenka Podlipná, Zdeněk Podlipný, M. Seeman, Lola Skrbková, Jiřina Stránská, Václav Vaňátko).

Premiéra 23. 10. 1936 (Radiojournal Praha, 20:45 – 22:00 h.). Záznam neexistuje, pouze sbor Sevilla (rozhlasová fólie), Dostaveníčko (Ultraphon, zpívají M. Burešová a M. Liška) a Dostaveníčko a Bída (Esta, E. F. Burian).

Lit.: Mázerová, Romana: E. F. Burian a rozhlas 1928 – 1938. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1995.

Valja, Jiří, Svět mluví, 30. 10. 1936 (recenze rozhlasové inscenace). – Cit.: „D 37 i tentokrát ukázalo skvělou souhru, jednotný styl a záměrnost své práce. Některé scény se však rozhlasově neuplatnily. Divadelní režisér jim nedokázal dát pravý akustický výraz. (…) Hra se vysílala neukončená, ač nebylo nic podobného oznámeno v programovém věstníku. Poslední dobou se podezřele množí úryvky a neukončené části činoher.“

-pí-, Lidové noviny, 31. 10. 1936 (recenze rozhlasové inscenace). – Cit.: „Čistota slova, bezvadné zpracování vět, intonace, která hned vyzdvihla, hned ztlumila děj, plynulé vazby a přechody k jednotlivým situacím slily se v celek, v němž vynikly všecky přednosti dobré práce režijní a herecké.“

Karel Hynek Mácha (povídka Křivoklad). Romantická hra, kterou v povídce poznal a z ní vypsal Emil František Burian. Hudba dr. Karel Reiner. Režie E. F. Burian.

Osoby a obsazení: Král Václav IV. (Vladimír Šmeral), kat (Vilém Pfeiffer), Miláda (Marie Burešová), kněz Jan, bába, dřevorubci, zbrojnoši, lid, mnichové. Prolog: Svatopluk, Věnceslav, bába, žid. Hraje soubor D 37, zpívá A. Pečírková.

Premiéra 21. 9. 1936 (Radiojournal Praha – Brno, 20:30 – 22:00 h.). Vysíláno živě ze studia, záznam neexistuje.

Pozn.: Režisér Josef Henke v šedesátých letech provedl nové, Burianem silně inspirované nastudování.

Lit.: Mázerová, Romana: E. F. Burian a rozhlas 1928 – 1938. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1995.

Týden u amplionu. České slovo, 18. 10. 1936 (recenze).

Träger, Josef: Dědictví E. F. Buriana. In Literární noviny 25/1964 (vzpomínka).

Burian, Emil František, Stavba 5/1936 (úvaha).

-pí-, Lidové noviny 31. 10. 1936 (recenze rozhlasového přenosu). – Cit.: „…typicky burianovský koncert lidských hlasů, šelestů, zvuků a melodií… V rozhlasovém provedení vynikla melodičnost Máchovy věty, kterou dvojnásob podtrhli EFB svým zpracováním, a Karel Reiner přiléhavou hudbou. Zrakové vjemy a dojmy byly umocněně nahrazeny sluchovými. Rozhlasové provedení Máchovy povídky je dokladem, jakým umělcem slova je EFB a jeho kolektiv. Dialogy, sbory, zpěvní party, každý smích a každý pláč, a zdá se, každé slovo je neobyčejně přesně citováno.“

Komedie o třech dějstvích. Přenos z divadla D 36. Vítězslav Nezval. Hudba Emil František Burian. Úvodní slovo Vítězslav Nezval. Divadelní režie E. F. Burian.

Osoby a obsazení: Simonides (Bohuš Machník), Lazar (Václav Vaňátko), Helena (Marie Burešová), Benjamin (Vladimír Šmeral), Andreas (M. Liška), Livia (Jiřina Stránská), Sokrates (Emil Bolek). Dále účinkují Saša Machov, A. Fischlová, Nina Jirsíková, T. Netlová, Sylva Havránková, Helena Honzíková, Ilona Kubásková, Medníková, Zdeňka Podlipná, Lola Skrbková, Kozák, Vilém Pfeiffer, Zdeněk Podlipný, Cidlík, Mandaus, Cimler, Horatschl, Vyskočil.

Vysíláno 7. 12. 1935 (Radiojournal Praha, 21:10 – 22:00 h.). Vysíláno živě, záznam neexistuje.

Pozn.: Na deskách Ultraphon vydána dueta Řekněte, krásná švagrová / Láska je jako vločka. Milenci z kiosku byli poslední inscenací divadla D, která byla vysílána živě z divadla. Další už jen ze studia.

Lit.: Mázerová, Romana: E. F. Burian a rozhlas 1928 – 1938. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1995.

Lit.: anonym: Nezvalovi Milenci v kiosku z D-36. In Radiojournal 48/1935 (30. 11. 1935), s. 5 (článek).

-jv- (Vodák, Jindřich), České slovo, 15. 11. 1935 (recenze). – Cit.: „Divadlo prostě nelze přenášet do rozhlasu i s chlupy a doufat, že to, co se líbilo na scéně, se bude v nezměněné podobě zamlouvat i lidem z rozhlasu.“

I. D., Svět mluví, 14. 12. 1935 (recenze rozhlasového přenosu). – Cit.: „Přenos z D 36 tentokrát zklamal. Především proto, že vysílání jen části hry nemohlo nikoho uspokojit. Za druhé proto, že se hrálo na jevišti a nikoli ve studiu, tento na první pohled nikoli ohromný rozdíl dovede přece zabít sebelepší věc. A konečně za třetí proto, že Milenci z kiosku V. Nezvala jsou příliš určeni pro jeviště, pro rozhlasové provedení bylo by nutno zasáhnout hlouběji do skladby díla.“