Věroslav Mertl. Povídka současného autora. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Jan Hartl.
Natočeno v roce 2002 (26 min.). Repríza 19. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
29. 6. 2007
Dvakrát o kůži (2007)
Premiéra 11. 6. 2007 (15min.).
Z cest … (2007)
Petr Holman. Setkání s literárním historikem a editorem Petrem Holmanem (nar. 1951), který v současné době pracuje v Ústavu jižní a centrální Asie na FF UK. Trvalý zájem věnuje dílu Otokara Březiny: je mj. editorem dvousvazkové Korespondence, která obdržela cenu Magnesia Litera za ediční čin roku 2005. V pořadu uslyšíte rozhovor s Petrem Holmanem, ukázky z jeho deníkového dopisu Z cest… a dalších textů. Zazní úryvky z eseje Přítomnost (Otokar Březina). Připravila Alena Blažejovská.
Účinkují Ondřej Mikulášek a Ladislav Kolář.
Nastudovalo Brno 17. 5. 2007. Premiéra 10. 6. 2007 (60min.).
Bella Italia. Vzpomínky na Itálii 1/10 (2007)
Nonna Auská. Četba na pokračování. Cestopisné postřehy české lékařky a spisovatelky Nonny Auské líčí období, kdy se autorka přestěhovala z USA do Itálie, aby v této obdivované a milované zemi strávila část svého důchodového věku. Připravila Petra Kunová. Režie Miroslav Buriánek.
Čte Jana Kubátová.
Připravila Plzeň. Premiéra 10. 6. 2007 (30min.). Repríza 27. 6. – 4. 7. 2016 (ČRo Plus, 23:00 h.) v cyklu Radiokniha.
Pozn.: Čteme si (…) z cestopisných vzpomínek české lékařky a spisovatelky Nonny Auské. Popisuje období, kdy se přestěhovala ze Spojenýách států do Itálie. V této obdivované zemi chtěla s manželem strávila část svého důchodového věku. Realita, která je v zemi čekala byla ale většinou jiná, než si představovali lidé zhýčkaní pobytem v Americe. Nonna Auská ale popisuje také přírodní a kulturní bohatství Toskánska, kde ve městě Prato žila se svým manželem několik let. A právě Prato si také dnes společně s autorkou prohlédneme.
Pozn. 2: Poprvé se dnes začteme do vyprávění manželského páru v důchodovém věku o stěhování do Itálie tedy „kolébky evropské kultury“. Kniha „Bella Italia. Vzpomínky na Itálii“ Nonny Auské líčí realitu, která je v této zemi čekala a která byla většinou jiná, než představa lidí zhýčkaných pobytem v Americe. Hlavní hrdinové popisují Prato, Florencii a další města v Toskánsku. Jejich historii, svaté, legendy i památky, romantiku krajiny i svérázné zvyky a jídlo. Překvapení, která je čekala na každém kroku, líčí s humorem až do doby, kdy tuto zemi, které se právem říká La Bella Italia, opustili a za místo svého nového bydliště si vybrali lázeňské město rakouský Klagenfurt.
Skupinový portrét, 1945 (2007)
Připravil Hradec Králové. Premiéra 10. 6. 2007 (30min.) .
Den a noc (2007?)
Uvedeno v cyklu Souzvuk. Premiéra (?) 10. 6. 2007 (30 min).
Paní Padějkovová (1989)
Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin. Povídka klasika ruské literatury. Překlad Darja Podlipská. Režie Olga Valentová.
Účinkuje Věra Kubánková.
Natočeno 1989 (30min.). Repríza 9. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: – ora – : Paní Padějkovová. In Týdeník Rozhlas, nedatováno (anotace). – Cit.: Od zrušení nevolnictví v Rusku uplynulo v těchto dnech 140 let. Carský „ukaz“ O nejmilostivějším darování nevolníkům práv svobodného rolnického stavu byl oznamován v kostelích po celé zemi od 21. února do 21. března. Realizace tohoto nařízení ovšem probíhala na ohromném území carského Ruska velmi rozdílným způsobem i tempem. O neudržitelnosti daného stavu a blížících se reformách se všude – na carském dvoře, v „šlechtických hnízdech“ i čelednících pochopitelně vzrušeně debatovalo již dávno předtím. Saltykov-Ščedrin tedy jednu ze svých Nevinných povídek může klidně začít slovy : Nepamatuji se už, koncem kterého roku se stala ta událost, jež ohromila rozumové schopnosti Praskovji Pavlovny Padějkovové. Dvacátého listopadu, přesně v den přesvatého Grigorije Děkapolita, její vlastní děvče Fjokluška, které dostala do výbavy, slavnostně ohlásilo na valné hromadě celého dívčího čeledníku,
že brzy bude ona, Fjokluška, sedět s paní za jedním stolem. V charakteristice paní Padějkovové, jejího souseda Gavrily Semjonyče Gruzilova a v několika drobných výjevech z všedního života v jejím domě se projevuje autorův mimořádný talent pro satiru až grotesku; právem bývá v souvislosti se Šaltykovem-Ščedrinem připomínán Gogol a jeho Mrtvé duše nebo Revizor.
Nevinným povídkám předcházely Obrázky z gubernie, které Saltykov-Ščedrin publikoval časopisecky v letech 1856-1857. Vznikaly v době autorova vyhnanství ve Vjatce, kde nedobrovolně strávil 8 let; do vyhnanství byl poslán za svou novelu Zamotaná věc. Po návratu z vyhnanství působil na vysokých úřednických postech v Rjazani a v Tveru. V šedesátých letech byl redaktorem Sovremeniku, později se stal Někrasovovým spolupracovníkem a po jeho smrti pak následníkem v časopise Otěčestvennyje zapiski.
Z dalších významných děl Saltykova-Ščedrina zde připomeneme ještě alespoň několi nejvýznamnějších : Pompaduři a pompadurky, Dějiny jednoho města, Golovlevské panstvo, Pošechonské staré časy a Pohádky.
Neúplný čas mokré trávy
Připravilo Brno. Premiéra 9. 9. 2007 (15min.).
Lidice – Šedesátpět let poté (2007)
Premiéra 9. 6. 2007 (40min.).
Rádio na kolečkách – Zuřiví reportéři s mikrofonem i s kamerou (2007)
Premiéra 9. 6. 2007 (27min.) .