Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 3. 2007

Lotos non plus ultra (1980)

Filed under: Povídky — Přemek @ 18:35

Jaromír John. Připravila Dagmar Hubená. Režie Josef Červinka.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno v roce 1980. Repríza 16. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 30 min.).

Lit.: anonym: Půvab každodennosti a laskavá ironie. Vlastimil Brodský a další herci skvěle vystihli osobitou atmosféru povídek Jaromíra Johna. In web ČRo 3 Vltava, 18. duben 2022  (článek).- Cit.: (…) Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous (16. dubna 1882 – 24. dubna 1952) byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský profesor, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik. Od roku 1910 vyučoval na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu, následujícího roku dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1919 se stal redaktorem v Lidových novin. Byl členem Devětsilu, působil jako redaktor v časopisech Bytová kultura a Pestrý týden. V letech 1923-1927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice, pracoval v tiskovém odboru vlády.

Patří mezi jemné humoristy, v duchu umělecké avantgardy, jíž byl příslušníkem, oslavuje poezii každodennosti, půvab jednoduchosti. Základní pozicí, z níž pohlíží na člověka, je laskavá ironie, jak dosvědčují i povídky, které právě uvádíme na Vltavě.

Rádio na kolečkách – Josef Laufer, hudební labužník (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:34

Slavný rozhlasový reportér s hudbou, kterou měl rád.
Z archivních válečků. desek i kotoučů pásků vybírá Karel Tejkal. (27min.)

Scénologie Ostravy (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:28

S Radovanem Lipusem, autorem televizního „street movies“ Šumná města a rozhlasového pořadu Zoologika města (Co by byla Ostrava, kdyby to bylo zvíře?) o Ostravě z hlediska její scéničnosti. Genius loci města Lipus nalézá: – v postavách nehybných herců – soch – kavárenském životě – divadlech a kabaretech – Vítkovicích – Ocelovém městě podle Julesa Verna – Přívoze – městě urbanistického vizionáře Camilla Sitteho – Porubě – Slunečním městě – na haldách.

Premiéra 10. 3. 2007 (Vltava, 9:50 – 11:00 h.).

Páteční večer – Plasy čarovné (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:26

S rodáky i pocestnými se vydáme na pouť za geniem loci jednoho z našich nejstarších klášterů. Založil jej v roce 1144 kníže a pozdější český král Vladislav I., v baroku se stal vrcholem dobového umění a uměleckého řemesla. Povznese se jako bájný Fénix ke své někdejší nádheře a poslání? V pořadu zazní nahrávky originálních plaských tanců a písní v podání souboru Úsměv, rekonstruované věžní hodiny, zpívá Richard Sporka a Schola gegoriana, vzácné varhany českého varhanáře Abrahama Starcka rozezní Andreas Schröder, Ruppert Gottfried a Jaroslav Tůma.

Hovoří Richard Sporka, ředitel Pražského filharmonického sboru, archeoložka Eva Kamenická, varhanář Vladimír Šlajch, varhaník Jaroslav Tůma, předseda Svazu českých filatelistů ing. Lubomír Brendl, architekti Daniel Špička a Mikuláš Hulec, František Radkovský, biskup plzeňský, hodinář Robert Drozda, folklorista Zdeněk Bláha a starosta města Plasy Miloslav Hurt. Pověst Vladislavův sen z knihy Ireny Bukačové Panna vejpůj čte Pavel Soukup. Připravila a uvádí Eva Ocisková. Režie Markéta Jahodová.

Premiéra 9. 3. 2007 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.).

Fonogramy – Miloslav Disman – tentokrát bez dětského souboru (200?)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:25

Návraty po stopách zvuku. Připravil a uvádí Jiří Hubička. (30min.)

Pozn.: Není tento díl Fonogramů totožný s tímto?

Dvakrát o těle (2007)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 18:23

Rudolf Křesťan. Fejetony v autorské interpretaci. Nejprve o těle jako takovém, posléze o netušených objevech pod jeho kůží. Režie Dimitrij Dudík.

Premiéra 9. 3. 2007 (15min.).

Aaronův skok 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:22

Magdalena Platzová. Četbu na pokračování z románu současné české autorky připravila Klára Lukavská. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Věra Kubánková, Blanka Bohdanová a Andrea Elsnerová.

Premiéra prvního dílu 8. 3. 2007 (Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 30 min.).

Pozn.: Trojice žen, které jsou hlavními postavami Platzové románu, naznačuje krom toho jakési základní podoby ženství ve 20. století. První z nich je talentovaná, silná a fascinující rakouská malířka Berta Altmannová, jejíž životní a tvůrčí síly se nesmyslně vyčerpají v poměru s ženatým architektem. Paradoxní momenty štěstí zažívá Berta teprve v terezínském ghettu, kde – sama bezdětná – učí děti malovat a vidět křehkost a krásu světa. Její poslední stopy vedou pak do Osvětimi. Druhou ženskou postavou je Kristýna Hládková, mladší přítelkyně Altmanové. Jejím hlavním cílem je vytvořit v očích druhých o sobě takový obraz, který popře slabosti, zrady a neúspěchy. Úspěšná matka úspěšného syna bilancuje v Platzové románu své životní omyly a prázdnotu a dovoluje čtenáři pochopit zdánlivě neobhajitelné kroky a postoje a soucítit s nimi. Poslední hrdinka románu, Kristýnina vnučka Milena, přenáší děj románu do současnosti. Bytostně ženská, čistá a vnímavá duše této pražské studentky a její čerstvě rozepsaný milostný osud umožňují Platzové ukončit vyprávění happyendem, který v sobě přes všechnu pohádkovost skrývá i nosné a silné poselství. Nad vším rozervaným a nepovedeným v lidském osudu může a chce zvítězit důvěra, naděje a blízkost. (anotace)

Osobní obraz evropského ducha (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:21

Alena Zemančíková. Poslední rok v životě Franka Boldta, německého historika v Čechách. Redaktorka Jitka Škápíková.

Natočeno v roce 2007. Premiéra 7. 3. 2007 (58 min.). Uvedeno v cyklu Ztráty a nálezy.

Historický klub – Češi a ti druzí (2007)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:19

O multietnickém dědictví Rakouska-Uherska po 1. světové válce, o vztazích minoritních etnik k Čechům, ale především o národnostní politice prvorepublikového Československa rozmlouváme s profesorem PhDr. Zdeňkem Kárníkem. Pořad připravil a uvádí Jan Tůma. Odpovědný redaktor Jiří Kamen.

Premiéra 7. 3. 2007 (Vltava, 16:00 – 16:30 h.; 30min.).

Polepšené pěsničky 1/10 (2007)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 18:18

O zpěvu jako o tělesném projevu duševního stavu a duševního výrazu stavu tělesného vypráví a zpívá Ludvík Vaculík. Režijní spolupráce Alena Zemančíková.

Natočeno 2007 (10 x 15min.). Premiéra 1. dílu 6. 3. 2007 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.). Repríza 1. dílu 18. 7. 2011 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Uvedeno 10. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h) v cyklu Hrdina.cz u příležitosti Vaculíkova úmrtí.

Lit.: Zemančíková, Alena: Ve Stránkách na dobrou noc zazní Polepšené pěsničky (10 částí). In web ČRo 3 Vltava, červenec 2011 (článek). – Cit.: Mezi knížkami Ludvíka Vaculíka najdeme i jednu, která bývá neprávem v knihkupectvích řazena mezi hudebniny. Polepšené pěsničky mají totiž dvě části: literární a hudební. V té literární probírá autor svůj život osnovou zpěvu. Nejde vůbec o nějaké vyznání valašskému folklóru, ale o vyznání zpěvu všeobecně.

Mezi vzpomínanými písněmi se objevují i dobové cajdáky, písně táborové i budovatelské, všelijaké to písničkové rumovištní a ruderální býlí – jak sám autor shledává. Jediný hudební druh, kterému se Ludvík Vaculík důsledně vyhýbá, je produkce „průmyslu písní“, jehož produkty – podle něj – si zpívá jenom výrobce.

Ludvík Vaculík nepíše o hudbě jako národopisec, muzikolog, ba ani jako zpěvák. Jako ve všech svých knížkách píše o sobě- jako o muži, který si zpívá.V druhé, hudební části, jsou noty a přiložený disk s nahrávkou 14 písní v aranžmá a doprovodu Jana Rokyty. Ve Stránkách na dobrou noc v obou žánrech – četbě i zpěvu – uslyšíte autora. A sluší se připomenout, že 23. července se Ludvík Vaculík dožívá 85 let.

Lit.: anonym: Polepšené písničky (1-10). In web ČRo 3 Vltava, březen 2007 (anotace). – Cit.:  Poslední knížka Ludvíka Vaculíka Polepšené pěsničky má dvě části: literární a hudební. V té literární probírá autor svůj život osnovou zpěvu. Nejde vůbec o nějaké vyznání valašskému folklóru, ale o vyznání zpěvu všeobecně. Mezi vzpomínanými písněmi se objevují i dobové cajdáky, písně táborové i budovatelské, všelijaké to písničkové rumovištní a ruderální býlí – jak sám autor shledává. Jediný hudební druh, kterému se Ludvík Vaculík důsledně vyhýbá, je produkce průmyslu písní, jehož produkty – podle něj – si zpívá jenom výrobce.

Ludvík Vaculík nepíše o hudbě jako národopisec, muzikolog, ba ani jako zpěvák. Jako ve všech svých knížkách píše o sobě- jako o muži, který si zpívá.V druhé, hudební části, jsou noty a přiložený disk s nahrávkou 14 písní v aranžmá a doprovodu Jana Rokyty. Ve Stránkách na dobrou noc v obou žánrech – četbě i zpěvu – uslyšíte autora. 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress