Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

23. 1. 2007

Boží duha 1/7 (1993)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:27

Jaroslav Durych. Připravila Dagmar Oravová. Režie Josef Melč.

Účinkuje Petr Pelzer a Marta Vančurová.

Natočeno v roce 1993. Repríza 20. – 26. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) k úmrtí P. Pelzera.

Lit.: anonym: Jaroslav Durych: Boží duha (7 dílů). In web ČRo 3 Vltava, 22. srpen 2017 (článek). – Cit.:  Spisovatel Jaroslav Durych je pro mnohé postavou silně kontroverzní – zejména pro svoji publicistickou angažovanost koncem 30. let 20. století – nic to však nemění na nesporné umělecké kvalitě jeho díla. Novelu Boží duha dokončil v roce 1955, jejího vydání se už nedožil. Poprvé vyšla až v roce 1969, v tom krátkém údobí, kdy nakladatelství stihla v několika měsících vychrlit knihy, které dřív nesměly být publikovány. V případě Boží duhy byl jedním důvodem sám kontroverzní autor, druhým téma novely, v níž se po skončení 2. světové války setkává poutník v opuštěné pohraniční vesnici s mladou Němkou. Milostná novela spojuje linii příběhů ze současnosti s linií historických próz.

Když Jaroslava Durycha poslala jeho babička na studie (oba rodiče ztratil už v dětství), předurčila mu dráhu kněze. Nakonec se jím nestal (stal se lékařem), ale hluboká víra a nezlomné katolické přesvědčení mu zůstaly po celý život. Jaroslav Durych je považován za nejvýraznějšího představitele české katolicky orientované literatury.

Nejznámější a také umělecky nejsilnější jsou jeho historické romány (za všechny připomeňme alespoň tzv. větší a menší valdštejnskou trilogii: Bloudění a Rekviem) a jeho doménou bylo období raného baroka. Tento zájem výrazně ovlivnil volbu témat i umělecký rukopis, jeho obraznost, symboliku, jazyk, slovník, větnou stavbu atd.

Projevuje se to také v novele z autorovy současnosti Boží duha. Příběh se odehrává v česko-německém pohraničí těsně po 2. světové válce. Do vylidněné zpustošené vesnice přichází starý muž – vypravěč příběhu. Sám jen tuší, co ho sem přivádí. Je to klíčová durychovská výchozí situace: bloudící člověk, hledající životní rovnováhu a vnitřní klid. Popis opuštěného kraje působí snově až strašidelně, osamělého poutníka přivítá pach tlení a rozkladu. První živý tvor, na kterého narazí, je had, následuje scenérie hřbitova, kaple s otevřenou rakví…

To je ovšem jen jeden pól barokního kontrastu. V opuštěné chalupě se poutník nečekaně setkává s mladou Němkou, která se tajně vrací do svého rodného domku poté, co prožila a zázrakem přežila všechny hrůzy konce války v německém pohraničí. Tato mladá žena je symbolem nevinnosti a čistoty. V souvislosti s ní se objevují jiné symboly: rozkvetlá růže, vůně dřeva a sena, pozlacený šálek bílého kozího mléka, zapálená svíce…

Nejhlubší ponížení a utrpení, kterému byla vystavena, zanechalo v mladé ženě hluboké trauma. Oba protagonisté mají pocit, že jsou na konci sil a jen velmi zvolna a obtížně hledají východisko z krize. Musí ovšem projít těžkou cestou vyrovnání se s minulostí, upřímným, hlubokým pokáním – teprve pak si navzájem mohou udělit rozhřešení a společně hledat odvahu k novému začátku.

Když bolševici zrušili Vánoce (2006)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:25

Jaroslav Hašek. Povídka. Neznámé a utajované texty. Autor pořadu Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek. Účinkuje Pavel Kikinčuk.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2006 (27min.). Premiéra 23. 12. 2006 na stanici ČRo Praha v pořadu Listování.

Lit.: -lds-: Rozhlasové Vánoce. In kulturní týdeník A2, 2006, č. 51. – Cit.: Satirický fejeton Jaroslava Haška Když bolševici zrušili Vánoce je jedním z jeho neznámých textů. Vyšel poprvé roku 1917 v časopise Čechoslovan, ale jedná se o typický příklad fejetonu, který je zároveň aktuální i nadčasový. Autor zvládne zkritizovat bolševiky, církev, rakouské vojáky a vlastně i sám sebe. I když nebyl „den narození Krista nikdy naurčito zjištěn“, jak praví Hašek, tak se v tomto čase můžeme radovat a veselit, protože třeboňští kapři letos neskončili ve vojenských konzervách. (anotace)

Obsahuje povídky: U kata; Zázračné dítě – jak se vyrábějí talenty; V organizaci Moc; Železniční neštěstí u Uherska; Obtíže lingvistiky; Věrohodná výpověď svědka.

Romeo, Julie a spol. (2006)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:22

O nové rozhlasové inscenaci slavného dramatu v režii Markéty Jahodové.

Premiéra 23. 12. 2006 (Vltava, 10:00 – 10:30 h.; 30 min.).

Páteční večer – Kdo to psal, ten si hrál… (2006)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 15:20

Dopisy z minulých časů psané letos o prázdninách. Nejzajímavější příspěvky z posluchačské soutěže Roku v dopisech začínají 23 000 let před naším letopočtem v Dolních Věstonicích a končí v roce 1901 ve Vídni a v Místku. Účinkují Libuše Šafránková, Lucie Pernetová, Pavel Soukup a Vojtěch Hájek. Hudební spolupráce Rafael Brom, režie Markéta Jahodová, produkce Martina Němcová. Připravila Jarmila Konrádová.

Premiéra 22. 12. 2006 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.).

Vánoční balíček (2006)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:16

Edgar Dutka. Příběh současného českého autora  z knihy Ber, po čem toužíš. Dramaturg Jiří Vondráček. Zvukový mistr Roman Špála. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Pavel Soukup.

Natočeno 2006. Premiéra 21. 12. 2006 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min.) v cyklu Moderní povídka. Repríza 20. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h), 6. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka; 19. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h); 25. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 26. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 14. 12. 2025 (ČRo České Budějovice, 14:04 h.; 28 min.) v cyklu Čtení na neděli.

Lit.: Toušková, Martina: Edgar Dutka: Vánoční balíček. Příběh z daleké Austrálie čte Pavel Soukup. In web ČRo České Budějovice, 14. 12. 2025 (článek). – Cit.: V Austrálii je v prosinci asi 45 stupňů. Vánoce tam bude trávit i kluk, co se momentálně jen tak fláká po světě. S prázdnou peněženkou. A na cestách odnikud nikam mu zastaví zvláštní řidič. Velmi mladý obchodní cestující. Anebo je to někdo jiný, kdo se k tomu chudému pocestnému chová ve sváteční čas tak hezky…

Předvánoční příběh z daleké Austrálie napsal Edgar Dutka.

Povídka Vánoční balíček vyšla v antologii Ber, po čem toužíš, kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství Listen.

Ještě tentýž rok vzniklo i rozhlasové zpracování. Ve studiu text načetl herec Pavel Soukup. (…)

Osudy – Helena Haškovcová 1/5 (2006)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:09

Rozhlasové vzpomínky první profesorky lékařské etiky u nás. Připravila Jana Špačková. Technická spolupráce Miloš Kot.

Natočeno 2006 (5 x 30 min.). Repríza 9. – 13. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Špačková, Jana: Osudy Heleny Haškovcové. In web ČRo 3 Vltava, 10. duben 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Rozhlasové vzpomínky uznávané české bioložky, filozofky a první profesorky lékařské etiky u nás.

Hlavními tématy zájmu Heleny Haškovcové jsou práva pacienta, pravda na nemocničním lůžku, informovaný souhlas, sociální gerontologie a problematika umírání a smrti a na tato témata napsala řadu odborných prací.

V průběhu své vědecké a klinické práce se stala spoluzakladatelkou čtyř lékařských oborů. Pilně publikuje odborné i populární články a knihy. Je známá z rozhlasových i televizních pořadů. (V roce 1990 se setkala s mimořádným úspěchem její kniha Fenomén stáří. Po dvaceti letech připravila nové, zcela přepracované, rozšířené a aktualizované vydání, stanice Vltava v závěru roku 2017 uvedla v programové řadě Esej výběr pasáží z knihy).

Hovory o zázracích 1/5 (2006)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 15:09

Caesarius z Heisterbachu. Z dosud nevydaného latinského originálu, který vznikl na počátku dvacátých let 13.století v německém cisterciáckém klášteře v Heisterbachu, přeložila a pro rozhlas připravila Jana Nechutová.

Připravilo Brno. Natočeno 2006 (15min.).

O řeřavých očích a jiné příběhy 1/14 (2006?)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:07

Henri Pourrat. Vyprávění francouzského spisovatele. Překlad Jiří Reynek. Připravil Petr Turek. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Jiří Ornest.

Repríza 14. dílu 1. 1. 2007 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc; 1. dílu 20. 7. 2014 v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: Část 1. – O tom, jak psa učili mluvit (15 min.). –  Část 2. – O panu arcišejdířovi. – Část 3. – O prasátku posléze nalezeném. – Část 4. – O horečce. – Část 5. – O ryzákovi. – Část 6. – O podstrčeném dítěti. – Část 7. – O neteři a knize. – Část 8. – O vlkovodovi. – Část 9. – O krtaři a kovářovi. – Část 10. – O handlíři v domě kupcově. – Část 11. – O Kodulce. – Část 12. – O farářovi a rotě  loupežníků. – Část 13. – O krejčím a pokrejvači. – Část 14. – závěrečná: O řeřavých očích.

Lit.: anonym (= Turek, Petr?): Henri Pourrat: O řeřavých očích a jiné příběhy (1/14). In web ČRo 3 Vltava, 5. prosinec 2006 (článek). – Cit.: Druhý svazek auvergneských příběhů francouzského prozaika Henriho Pourrata (1887-1959), známého u nás rozsáhlým románem Kašpar z hor, vyšel před časem pod názvem O řeřavých očích a jiné příběhy. Pourratovo vyprávění se odehrává v drsném horském kraji Auvergne, „kde se pro vítr už lidé ani nečešou“. Překladatel Jiří Reynek získal za překlad Pourratových pohádek Poklady z Auvergne (1994) tvůrčí odměnu v rámci Jungmannovy ceny. Stránky na dobrou noc z překladu Jiřího Reynka připravil Petr Turek. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Jiří Ornest.

Pohádky a příběhy Henriho Pourrata (1887 – 1959), známého u nás rozsáhlým románem Kašpar z hor, se odehrávají ve francouzské Auvergni, drsném horském kraji, „kde se pro vítr už lidé ani nečešou“. Posedlost „orální literaturou“, která byla patrná již při psaní Kašpara z hor, se v Pourratově díle projevovala již od roku 1908, kdy začal sbírat a zapisovat lidové pohádky, zkazky a příběhy z rodného kraje Auvergne. Pourrat tyto příběhy sbíral téměř padesát let.

„Celý poklad rolnictva, vyprávěný za večerů a doprovázený předením kolovratu a praskáním ohně“, shromáždil spisovatel do třinácti svazků souboru Trésor des contes (Pokladnice příběhů, vyšlo v letech 1948-1962), ve kterém se sešla celá tisícovka textů.

Pourrat se ve snaze o co největší autentičnost snažil o naprosté respektování původního znění vyprávění. Jelikož však neměl k dispozici moderní nahrávací techniku, byl nucen při přepisování řešit dilema: „Je nemožné ty příběhy zapsat tak jak byly vyprávěny. V takové podobě, bez soli a bez dalších přísad, by zůstaly jen kuriozitami pro odborníky. A přitom ty příběhy nelze nějak přepisovat, předělávat. Nejsou to tvé příběhy, jsou to klasická díla rolnictva.“

Pourrat toto dilema vyřešil citlivým dávkováním přesnosti při zápisu a zachováváním poetičnosti příběhů. Prvním českým překladatelem Kašpara z hor byl ve 30. letech 20. stol. Jan Čep. V devadesátých letech se překládání Pourratových próz ujal člověk nad jiné povolaný: Jiří Reynek. Za překlad Pourratových pohádek Poklady z Auvergne (1994) obdržel J. Reynek tvůrčí odměnu v rámci Jungmannovy ceny.

Soubor s názvem O řeřavých očích a jiné příběhy je druhým svazkem Pourratových auvergnských vyprávění v převodu Jiřího Reynka. Na rozdíl od svazku Poklady z Auvergne, který obsahoval převážně látku pohádkového charakteru, jsou ve druhém svazku s názvem O řeřavých očích a jiné příběhy obsažena vyprávění rázu prozaičtějšího, objevují se prvky lidové magie, titulní příběh ve zkratce vypráví základní zápletku mohutného románové fresky Kašpar z hor.

Překladatel znal autorovo dílo již od dětství („Pourratův svět nám otevřela maminka, básnířka z Francie Suzanne Renaud, někdy v čase pohnutých třicátých let,“ uvedl Jiří Reynek v doslovu k Pokladům z Auvergne. Pokračoval: „Po dlouhou řadu let – ale to už byla léta dospělosti – bylo mým snem přeložit něco z Henriho Pourrata – snem těžko uskutečnitelným.

Přes všecky těžkosti jsem se nakonec do překládání pustil. Věc byla nesnadnější, než jsem očekával a nejednou jsem se musel navždy rozloučit s obraty, jež se nejpěkněji mihotaly. Je téměř nemožné nalézt jazyk, který by věrně odrážel ojedinělý jazyk Pourratův, který si beze zbytku osvojil všechny odstíny archaického vyjadřování netknutého venkova jeho mládí“).

Vzniklo svébytné překladatelské dílo, jaké se vyskytuje nadmíru vzácně: jde o překlad vpravdě kongeniální, vcítěný, osobitý, zemitý i básnický, vystihující autorův originální jazyk. Tento jazyk – jazyk vyprávění par excellence – přímo vybízel k rozhlasovému zpracování.

Z překladu Jiřího Reynka připravil Petr Turek. Vybráno z knihy: Henri Pourrat: O řeřavých očích a jiné příběhy (Literární čajovna Suzanne Renaud, Havlíčkův Brod 1997). V režii Aleše Vrzáka účinkuje Jiří Ornest.

Georges Bernanos – spisovatel, či nespisovatel? (2006)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 15:06

Průřez dílem francouzského prozaika a esejisty. Z vlastního překladu připravila Dagmar Halasová. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Valérie Zawadská, Jan Vlasák, Petr Křiváček a Aleš Procházka.

Natočeno 2006. Repríza 8. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60min.) v cyklu Schůzky s literaturou; 14. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6.00 h.).

Pruské balady (2006)

Filed under: Poezie — Přemek @ 14:59

Petr Čichoň. Pro rozhlas připravil a režii má Miroslav Zelinský, čte autor. Připravila Ostrava. (15min.)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress