Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Peter Turrini. Štědrovečerní příběh dvou důchodců. Překlad a rozhlasová úprava Vladimír Merhaut. Stereofonní scénář Pavla Horynová a Hana Kofránková. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Zvuk Pavla Horynová. Záznam a střih Jiřina Nováková a Věra Blovská. Asistentka režie Dana Reichová a Bohmila Medková. Dramaturg Jan Vedral a Mirka Preussová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Josef (Rudolf Hrušínský st.), Marie (Marie Marešová), ženský hlas v domácím rozhlase (Olga Čuříková) a mužský hlas v domácím rozhlase (Jiří Valenta).

Natočeno v roce 1987. Premiéra 27. 12. 1987 (Vltava, 20:00 – 21:08 h.; 66 min., stereo) v cyklu Hra náročného posluchače. Repríza 24. 12. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 19. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 70 min.) v cyklu Současná hra; 23. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Trpkošová, Aloisie: Tohle jsem kdysi slyšela. In Facebook, 20. 12. 2017 (status). – Cit.: Tohle jsem kdysi slyšela. Jeden z těch pořadů, co vás vlastně ani moc nezajímá, vlastně se tam ani nic převratného neděje, máte fůru práce a pak se přistihnete, že už hodinu sedíte, koukáte do prázdna a snažíte se, aby vám neuteklo ani slovo. Výborné to je.

Lit.: anonym: Peter Turrini: Josef a Marie. In web Český rozhlas 3 Vltava, 19. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Přivydělávají si k penzi v obchodním domě. Ona jako uklízečka, on jako pracovník ostrahy. Netradiční vánoční příběh rakouského spisovatele a dramatika  (…).

Peter Turrini zasazuje svou, původně divadelní, hru Josef a Marie do prostředí velkého obchodního domu, kde se na Štědrý večer potkávají dva osamělí staří výpomocní zaměstnanci. Jejich dialog – směšný i vážný zároveň – zrcadlí nemilosrdnou realitu světa, v němž žili a zestárli.

Rakouský spisovatel Peter Turrini se narodil roku 1944 v Korutanech. Po maturitě v roce 1963 vystřídal mnoho různých profesí, od roku 1971 se už věnuje jen psaní. Popularitu mu přinesla hned první divadelní hra Hon na krysy psaná ve výrazném vídeňském dialektu, která byla do dnešních dnů přeložena do patnácti jazyků. Je autorem řady divadelních her, adaptací, televizních scénářů, píše básně i eseje. Za svoje literární dílo získal řadu ocenění, mj. v roce 2011 Nestroyovu cenu za celoživotní tvorbu a přínos rakouskému divadlu.

První divadelní hrou Petera Turriniho uvedenou na českém jevišti byla jeho adaptace Beaumarchaisovy Figarovy svatby Nejbláznivější den, následovaly Klasik v pornoshopu, Hotovo! Konec., Co všechno umí Claus Peymann, Josef a Marie, Smrt a ďábel a Můj Nestroy. (…)

Wilhelm Hauff. Pohádka německého básníka, který zemřel v necelých pětadvaceti letech. Překlad Jiří Dusl. Dramatizace Lucie Barborková. Režie Tomáš Vondrovic.

Účinkují Petr Pelzer, Martin Písařík, Otakar Brousek, Pavel Rímský, Jaroslav Kepka a další.

Připravil Český rozhlas v roce 2006 (60 min.).  Premiéra 24. a 25. 12. 2006 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Lit.: (anonym): Wilhelm Hauff: Chladné srdce (1/2). In web ČRo 24. 12. 2006 (anotace). – Cit.: Wilhelm Hauff patří mezi německé romantiky podobně jako bratří Grimmové. Chladné srdce vyšlo v cyklu vyprávění z hospody ve Spessartu v jednom ze tří pohádkových almanachů, jež Hauff vydal v letech 1826, 1827 a 1828. V příběhu se odráží jeho rodný kraj, Schwarzwald, proslulý sklem , hodinami s kukačkou a rázovitými postavami, v pozadí pohádkového děje však také čteme předzvěst budoucího průmyslového a obchodního rozvoje kraje kolem Stuttgartu. Wilhelm Hauff, narozený roku 1802, zemřel v necelých pětadvaceti letech roku 1827. Vánočním uvedením jeho Chladného srdce v plném znění připomínáme, že od smrti tohoto nejmladšího německého romantika uplyne 180 let.

Wilhelm Hauff patří mezi německé romantiky podobně jako bratří Grimmové, ale téměř nikdo kromě detailních znalců německé literatury si neuvědomuje, že tento spisovatel napsal celé své dílo ( tři velké romány, sedm novel, verše a čtrnáct pohádek) během pouhých tří let. Jeho vzdělání se odehrávalo v teologickém semináři a v internátě pro adepty kněžství v Tübingen.

Jeho studentská léta spadají do doby napoleonských válek a v jeho rodném Švábsku se v té době rozvíjí budoucí velkoněmecký nacionalismus. Wilhelm Hauff v té době navléká módní kabát literárního romantismu, který dává svobodu jeho fantazii a vysvobozuje ho z malosti německých poměrů. Odmítne stát se knězem a stává se domácím učitelem ve svobodomyslné rodině pána von Hügela ve Stuttgartu, získává prostředky na sedmiměsíční cestu po Evropě a na podzim roku 1823 prožívá velkou lásku a krátké manželství se sestřenicí Luisou.

Chladné srdce vyšlo v cyklu vyprávění z hospody ve Spessartu v jednom ze tří pohádkových almanachů, jež Hauff vydal v letech 1826, 1827 a 1828. V příběhu se odráží jeho rodný kraj, Schwarzwald, proslulý sklem , hodinami s kukačkou a rázovitými postavami, v pozadí pohádkového děje však také čteme předzvěst budoucího průmyslového a obchodního rozvoje kraje kolem Stuttgartu. Na příběhu o Petru Ježkovi nás dnes kromě pohádkové fabule zajímá i to, jak nově vznikající vztahy mezi lidmi i postavení jednotlivce, založené na obchodních zájmech a prosperitě, mladý romantik intuitivně podrobuje „kritice srdcem“.

Kamenné srdce jako podmínka bohatství a úspěšného podnikání je v poetickém díle Wilhelma Hauffa metaforou, ale její reálný základ je ve stejné době předmětem úvah sociálních reformátorů a později i revolucí 19. století. Wilhelm Hauff, narozený roku 1802, zemřel v necelých pětadvaceti letech roku 1827. Vánočním uvedením jeho Chladného srdce v plném znění připomínáme, že od smrti tohoto nejmladšího německého romantika uplyne 180 let.