Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Miguel de Cervantes y Saavedra. Četba na pokračování z klasického díla španělské literatury. Překlad Zdeněk Šmíd. Upravila Květa Kuršová. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Eva Klepáčová, Milan Neděla, Jaroslav Moučka, Miloš Rozhoň, Jarmila Krulišová, Jaroslava Tvrzníková, Blanka Bohdanová, Milena Dvorská, Ivo Gübel, Jan Bartoš, Karel Hlušička, Miroslav Moravec, Dalimil Klapka, Miloš Hlavica, Petr Oliva a Ladislav Potměšil.

Natočeno 1978 (1 díl cca 30 min.). Repríza 1. dílu 13. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) u příležitosti 400. výročí Cervantesova úmrtí; 11. 4. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) u příležitosti 410. výročí Cervantesova úmrtí.

Pozn.: Španělský prozaik, dramatik a básník Miguel de Cervantes y Saavedra svým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605-1615), tímto „arcidílem španělské a světové literatury“, patrně původně zamýšlel parodovat rytířské romány, avšak původní úmysl autorovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz titulního hrdiny, doby a lidského života vůbec. Román vstupuje do složitého kontextu: Cervantes boří „babylónskou věž rytířských románů“, paroduje román pastýřský, utopický i dobrodružný, vyrovnává se s podněty románu pikareskního. Don Quijote, který toužil světu vnutit svůj ideál, a jeho nerozlučný druh Sancho Panza vyjadřují symbolicky dualismus španělského ducha, neustálé střetání ideálu, iluze a snu s realitou, které je bohatým zdrojem komiky i tragiky. (anotace)

Lit.: anonym: Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (článek). – Cit.:  „Časově první román dějin naší kultury, (…) možná dosud vůbec největší a nejhlubší román naší vzdělanosti. (…) Novodobý román je Cervantesovým dílem vůbec založen a zahájen,“ napsal v roce 1966 literární historik a romanista Václav Černý, mj. autor jednoho z moderních českých překladů Cervantesova románu.

Španělský prozaik a dramatik Miguel de Cervantes y Saavedra (29. září 1547 – 23. duben 1616) svým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605-1615), tímto „arcidílem španělské a světové literatury“, patrně původně zamýšlel parodovat rytířské romány, avšak původní úmysl autorovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz titulního hrdiny, doby a lidského života vůbec. Světoznámý román vstupuje do složitého kontextu: Cervantes boří „babylónskou věž rytířských románů“, paroduje román pastýřský, utopický i dobrodružný, vyrovnává se s podněty románu pikareskního. Don Quijote, který toužil světu vnutit svůj ideál, a jeho nerozlučný druh Sancho Panza, vyjadřují neustálé střetání ideálu, iluze a snu s realitou, které je bohatým zdrojem komiky i tragiky.

První díl Dona Quijota měl roku 1605 okamžitě velký úspěch u čtenářů, kteří jej četli jako humorný román. Když pak r. 1614 vydal dosud nezjištěný autor „pokračování“ Dona Quijota, Cervantes urychleně dopsal druhý díl, v němž postavy v nové hře fikce a skutečnosti odsuzují své falzifikáty…

F. X. Šalda napsal: „Není zajisté náhodné, že na prahu nové doby stojí komický román Cervantesův Don Quijote a že právě on jest prvním románem v dnešním, moderním smyslu slova. (…) Z reka stala se komická figura, „rytíř smutné postavy“, parodie a paskvil někdejšího poetického reka, cosi přežilého a nemožného, ztřeštěnec nechápající naprosto chodu světa, který, při vší své poctivosti a vnitřní ušlechtilosti, po napětí všech sil dochází jen výsměchu. Mechanismus světa udržuje vrch nad poetickým individuem a „rek“ sám podrobuje se mu nakonec a dává mu za pravdu na smrtelném loži.“

Vysíláme u příležitosti 400. výročí Cervantesova úmrtí.