Původní pohádkový seriál napsal Václav Čtvrtek. Hudba Richard Kubernát. Režie Helena Philippová.
Vypráví Vlastimil Brodský.
Natočeno 1980 (7 x 10 min.). Repríza 1. dílu 22. 5. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.).
Pozn.: Nová verze textu, který byl natočen již v šedesátých letech, ale posléze smazán.
Lit.: -vl-: Když vypráví bývalý pirát. In Týdeník Rozhlas 45/2006 (anotace).
Původní pohádkový seriál napsala Věra Provazníková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.
Vypráví Alois Švehlík.
Natočeno 2004 (7 x 10min.). Repríza 1. dílu 17. 11. 2006 (); 11. 1. 2007 (ČRo 2 Praha, 19:00 h); 14. – 20. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 19:45 h); 31. 10. – 6. 11. 2022 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.).
Lit.: Ledvinková, Václava: Hajaja: Jak se pan Lucíšek konečně dostal k pořádnému řemeslu (3/7) – 13.1. In web ČRo 2 Praha, leden 2007 (anotace). – Cit.: Hrdinou seriálu, který přináší rozhlasový skřítek Hajaja, je čert. Říká si honosně pan Lucíšek, jenže ševce Vojmíra nepřelstí, ba právě naopak. Vojmír si klidně ševcuje na jeho kopytě, čert se vzteká, brblá, prosí i slibuje, ale švec ho prý pustí jen tehdy, když uhádne některou z jeho zapeklitých hádanek. A má jich v zásobě opravdu hodně. Čte Alois Švehlík v 19:00 hodin. Poslouchejte, ale i hádejte s Hajajou a s čertovským Lucíškem. Zkuste odpovědět na následující hádanku: Bez vajíčka žloutek zlatí každý koutek.
Lit.: Ledvinková, Václava: Hajaja: Jak se pan Lucíšek konečně dostal k pořádnému řemeslu – 17.11. In web ČRo 2 Praha, listopad 2006 (anotace). – Cit.: Na začátku pohádek rozhlasového skřítka Hajaji stojí čert. Říká si honosně pan Lucíšek, ale ševce Vojmíra nepřelstí, ba právě naopak. Vojmír si kliďánko ševcuje na jeho kopytě, čert se vzteká, brblá, prosí i slibuje, ale Vojmír ho prý pustí jen tehdy, uhádne-li některou z jeho zapeklitých hádanek. A těch je v Hajajových pohádkách opravdu hodně. Zkuste tedy nejen poslouchat, ale i hádat s Hajajou, a to vždy od 18:50 hodiny.
Klikněte na titulek, dozvíte se více.
A tady je pár hádanek na každý den jedna:
Co je to?
Kopa sněhu ve světnici dobrá proti metelici.
Bílé vejde do bílého, sladké bláto je hned z něho. Vyskočí z něj zakrátko kudrnaté jehňátko.
Bez vajíčka žloutek zlatí každý koutek.
Visí lampa bez stojánku, kolem spousta svatojánků.
Zlatá trouba veliká – peče se v ní muzika, tramtadá! Trouba dá, co do ní kdo nafouká.
Tlustá bába v koutě brečí, že jí čmelák v břiše bzučí.
Veze sedlák na valachu pytel studeného hrachu. Jak bičem práskne, tak pytel praskne.
Premiéra 20. 11. 2006 (Vltava, 16:00 – 16:30 h.; 30min.).
Premiéra (?) 20. 11. 2006 (Vltava, 10:00 – 10:15 h.; 15min.).
Jan Čep. Četbu na pokračování z románu, oceněného v roce 1935 cenou Melantrichu, připravil Zdeněk Milt. Režie Jan Tůma.
Účinkuje František Derfler.
Nastudovalo Brno v roce 1999 (10 x 30 min). Repríza 15. – 24. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Obrazy melancholie v literatuře. S použitím textů všech období světového písemnictví průvodní esej napsal a sestavil Josef Hrdlička. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Ivan Řezáč, Radim Vašinka, Bořivoj Navrátil a Daniela Kolářová.
Natočeno 2006. Premiéra 19. 11. 2006 (20:00 – 21:00 h.; 60min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 11. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Hrdlička, Josef: Ve znamení Saturna. Obrazy melancholie v literatuře. In web ČRo 3 Vltava, 11. říjen 2021 (článek). – Cit.: S nastalým podzimem se na Vltavě vydáváme po stopách melancholie. Z lékařství a filozofie, kde má tradice melancholie své počátky, se velmi brzy přenáší také do literatury a do výtvarného umění. Právě literární obrazy od nejstarších písemných památek, přes středověk a renesanci až ke Karlu Hynku Máchovi přináší vltavský Souzvuk. (..)
Historie melancholie začíná ve starověkém Řecku zřejmě někdy v 5. století před Kristem. Původně patřila melancholie do slovníku lékařů. Melainé cholé neboli černá žluč byla jednou ze čtyř tělesných tekutin či šťáv, které hrály důležitou roli v antických lékařských teoriích. Tělesné šťávy (krev, flegma, žlutá a černá žluč) „vytvářejí povahu lidského těla a jejich vlivem je tělo nemocné, nebo zdravé,“ píše Hippokratés.
Podle antických lékařů je melancholie také chorobou způsobenou přebytkem černé žluči nebo jejím špatným smíšením s ostatními šťávami. A přestože příčiny melancholie byly tělesné – dodnes ovšem nevíme, co vlastně černá žluč byla – její znaky jsou podle Hippokrata duševní: „Jestliže bázeň a smutek dlouho trvají, jsou známkou melancholie.“ (…)
František Gellner. Humoristickou povídku z díla anarchisty a prokletého básníka vybrala Lucie Barborková. Technická spolupráce a zvuk Michal Kolář. Rozhlasová úprava a režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Roman Nevěčný.
Natočilo studio České Budějovice v roce 2006. Premiéra 19. 11. 2006 (ČRo 3 Vltava, 11:30 – 12:00 h.; 20 min.).
Pozn.: Ve stejném roce byla povídka Štika realizována Ivanem Chrzem.
Lit.: -lds-: František Gellner: Štika. In kulturní týdeník A2, č. 46, 2006 (anotace). – Cit.: František Gellner se ve své tvorbě zaměřuje především na milostné vztahy, které nelíčí nijak přikrášleně; neúprosně kritizuje prodejnost, pokrytectví a banalitu lásky, sexuality i společnosti. Forma jeho „písňových“ básní není zbytečně složitá, cynický postoj a osobní zpověď mladého rebela tak lépe vynikne. Stejně jako ve své poezii, tak i v této povídce Gellner vypráví na první pohled jednoduchý příběh o nevěře a potrestání svůdce, i zde je láska, nebo spíše chtíč, ironicky vylíčena jako kratochvilná zábava. Svůdce Karel Drak se pokládá za štiku, která prohání líné, společensky unavené kapry (ženaté muže), a prokazuje tak vlastně dobro celé společnosti. Ovšem každé dobro bývá po zásluze potrestáno… Název povídky je zajímavý i z jiného důvodu – první otištěnou básní Františka Gellnera bylo Patnáct lahví koňaku, která vyšla pod pseudonymem J. Štika.
Vladimír Páral. Dramatizace a režie Miroslav Buriánek. Dramaturg Jiří Hubička.
Osoby a obsazení: speaker (René Přibil), Zita Gráfová (Monika Švábová), ing. Borek Trojan (Pavel Kikinčuk), Jana Rybářová-Trojanová (Barbora Munzarová), ing. Frank Secký, řečník u katafalku (Milan Štrich), sekretářka v závodním rozhlase (Jindřiška Crhová), Broňa Berková (Andrea Černá), Jitka Traklová (Lenka Krejčíková), PhMr. Břéťa Trakl (Jakub Zindulka), ing. František Neustupa (Michal Štěrba), Bogan Tušl (Tomáš Šolc). Dále účinkují Jana Kubátová, Jana Tikalová, Miloslav Včala, Jindra Brendlová, Milan Vlachovský, Milan Rybák, Martin Stránský, Miloslav Krejsa, Antonín Kaška a Josef Nechutný.
Nastudovala Plzeň v roce 1999. Premiéra 9. a 16. 11. 1999 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 2:22 h.; 49 + 52 min.).
Lit.: Šafářová, J.: K rozhlasu… In Týdeník Rozhlas 51/1999 (názor čtenářky). – Cit.: Jsem velkou ctitelkou hudby i mluveného slova na stanici Vltava, přesto se mi nedávno stalo, že jsem musela rádio zavřít. Bylo to při poslechu dramatizace Páralova románu Milenci a vrazi. Román je výborný, psaný s vkusem a na úrovni. Ale co z něho vzniklo! Měla jsem pocit, že jsem byla přijata za uklízečku do veřejného domu a byla jsem nucena poslouchat všechny vzdechy za jednotlivými dveřmi. To, co chtěl autor čtenářům říci, se z toho úplně vytratilo. Možná že tento román není vhodný k dramatizaci, ale to měl režisér a programový ředitel posoudit předtím, než se začalo natáčet. Anebo to bylo záměrné – aby se také jednou vyhovělo vkusu těch, kteří nemají o kultuře ani ponětí.
Lit.: (bum): Milenci a vrazi na Vltavě. In týdeník Rozhlas 46/1999, str. 8 (recenze). – Cit.: City, vášně a práce, to jsou hlavní atributy příznačné pro román Vladimíra Párala – Milenci a vrazi. Tento známý, úspěšný a populární literární opus do rozhlasové podoby převedl a s herci DJKT v Plzni nastudoval plzeňský režisér Miroslav Buriánek. Rozsáhlý a vrstevnatý Páralův román pojal Buriánek jako barvité leporelo lásky, nenávisti, touhy a zmaru. Vzniklo vzrušivé podobenství o stereotypech bytí lidského mraveniště a o neměnném a věčném lidském údělu zrození a smrti. Rozhlasová inscenace je pokusem akustickou formou (zvukovými obrazy) kongeniálně vyjádřit epicky rozměrné Páralovo dílo, v němž autor mistrně fabuluje vyprávění o osudech obyvatel domu čp. 2000, který je v nájmu n. p. Kotex. V rozhlasové inscenaci se expresivně laděné scény vášně a milování střídají s retroatmosférou let šedesátých. Milenci a vrazi svým významem poselstvím a hodnotou směle přesahují horizont dvacátého století. Existence lidí je a vždy bude identická v rozteči pólů zrození a smrti.
Saint-John Perse. Skladba inspirovaná obrazy George Bracqua. Z francouzštiny přeložila Naděžda Macurová. Připravil Josef Hrdlička. Hudební dramaturgie Vlado Rusko a Rafael Brom. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Jiří Schwarz.
Premiéra (?) 19. 11. 2006 (Vltava, 9:32 – 10:30 h.; 58min.). Repríza 3. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Théophile Gautier. Povídka francouzského romantického básníka. Překlad Daniela Šimková. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Jiří Schwarz.
Natočeno v roce 2002. Repríza 28. 8. 2011 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 17. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 20min.) v cyklu Kabinet.
Lit.: anonym: Théophile Gautier: Dva herci na jednu roli. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2011 (článek). – Cit.: 30. srpna 2011 uplyne 200 let od narození francouzského spisovatele Théophila Gautiera. Jeho dílo, které zahrnuje básně, povídky, romány i divadelní hry připomeneme povídkou Dva herci na jednu roli, kterou z překladu Daniely Šimkové pro rozhlas upravil Petr Turek.
Théophile Gautier (1811 – 1872), básník a prozaik, je řazen do druhé generace francouzských romantiků. Význam Gautierova díla tkví především v sugestivních popisech, barvitém líčení prostředí zachycujícím atmosféru doby. K vrcholům jeho básnické tvorby patří sbírka Emaily a kameje (1852) výrazně inspirovaná výtvarným uměním, mezi nejznámější prozaická díla je řazen Kapitán Fracasse (1863), román odehrávající se v 17. století, který líčí příhody potulných komediantů a zchudlého šlechtice, dále je Gautier autorem několika cestopisných studií (např. Italia, 1852, cesta do Ruska, 1866) a řady povídek, často s náměty historickými (např. Noc Kleopatřina, 1845) či fantastickými. V povídkách Kávová konvice (1831) a Dva herci na jednu roli (1841) se zřetelně projevuje jeho obdiv k mistru fantastična – německému spisovateli E. T. A. Hoffmannovi.
V povídkách Kávová konvice (1831) a Dva herci na jednu roli (1841) se zřetelně projevuje jeho obdiv k mistru fantastična – německému spisovateli E. T. A. Hoffmannovi. Kávová konvice je Gautierovým prvním publikovaným textem v próze (je dílem dvacetiletého autora), Hoffmannovu tvorbu připomíná především svoji strukturou – vniknutím tajemna do reálného života. Ústřední obraz antropomorfní kávové konvice je převzat z Hoffmannovy povídky Zlatá váza (1815), v níž má tato konvice ovšem vzhled staré čarodějnice. Dalšími inspiračními zdroji byly prózy Waltera Scotta a Washingtona Irvinga. Povídka Dva herci na jednu roli se odehrává ve Vídni, je tedy zasazena do typicky „hoffmannovského“ světa.
Powered by WordPress