Viktor Fischl. Desetidílnou četbu na pokračování z románu česko-izraelského spisovatele připravila Helena Štěpanovská. Režie Josef Červinka.
Účinkuje Radim Vašinka.
Natočeno v roce 1999. Premiéra 1. dílu 3. 5. 1999 (ČRo 2 Praha, 22:02 h.).
3. 8. 2006
Zlatý osel 1/17 (1990 nebo 1991)
Účinkují František Šec, Jiří Čapka, Zora Rozsypalová, Apolena Veldová a Jitka Smutná.
Natočeno 1990 nebo 1991 (1 díl cca 27 – 29 min.).
Lit.: Halas, Jan: Léto s literární redakcí (Rozmarné a dobrodružné vyprávění…). In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/1997, s. 3 (anotace). – V článku je uveden jako rok nahrávky 1991.
Moudrá rada (200?)
Šolom Alejchem. Četba povídky ze sbírky „Trocha rozinek a mandlí“ – Výbor z jidiš povídek (česky Argo 1996). Z jidiš přeložil Jakub Markovič. Zvuková spolupráce Ing. Pavel Šobr. Režie Aleš Vrzák.
Účinkuje Petr Šporcl a Martin Kubačák.
Natočilo Studio České Budějovice ČRo5, rok natočení neznámý (200?), (29 min).
2. 8. 2006
Romulus Veľký (Romulus Veliký, 2006)
Friedrich Dürrenmatt. Rozhlasová adaptace divadelní hry Romulus Veľký (Romulus der Grosse, česky Romulus Veliký). Přeložil Ignác Šafár. Rozhlasová úprava Janka Frollová. Asistentka režie Eva Dózová. Hudební dramaturgie Oldo Fiala. Zvuk Peter Janík. Dramaturg Milan Frolo. Režie Martin Bendík.
Osoby a obsazení : Romulus Augustus, císař východřímský (Dušan Jamrich), Julie, jeho žena (Ingrid Timková), Rea, jeho žena (Michaela Čobejová), Zeno z Isaurie, císař západořímský (Vladimír Minarovič), Spurius Titus Mamma, prefekt (Vladimír Hajdú), Mares, ministr války (Matej Landl), Tulius Rotundus, ministr vnitra (Miroslav Trnavský), komorník (Juraj Slezáček)
Caesar Rupf, (František Kovár), Emilián, římský patricij (Richard Stanke), Odoaker, král Germánů (Ján Kroner), Theoderich, jeho synovec (Tomáš Lukáč).
Natočil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2006 (58 min). (more…)
Chvastúň (Chlubný voják, 1981)
Titus Maccius Plautus. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Přeložil Ignác Šafár. Pro stereofonické rozhlasové vysílání upravil Karol Jančošek. Zvuková spolupráce Ĺubomír Dolinka a Jozef Florián. Produkce Heda Vavreková. Režie Andrej Medvec.
Osoby a obsazení : Pyrgopolinices, důstojník (Zolo László), Arthotrogus, parazit (Eduard Vojtek), Palestrio, otrok (Peter Rašev), Periplectomenus, stařec (František Papp), Sceledrus, otrok (Jozef Úradník), Pleusicles, athénský mladík (Dušan Skokan), Filocomasia, jeho milá (Helena Košická), Acroteleutia, kurtizána (Darina Poldaufová), Mulfidipa, její služka (Ĺuba Blaškovičová), Cario, kuchař (Ján Švec) a otrok (Bohuš Petrík).
Připravil Československý rozhlas Košice v roce 1981 (65 min.). Repríza 7. 6. 2015 v cyklu Rozhlasová hra na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín).
Pozn.: Původní název Miles gloriosus, česky Chlubivý vojín nebo také Chlubivý voják, případně Chlubný vojín, nebo též Tlučhuba. Antická římská komedie, ve které žoldnéř Pyrgopolinik unese zamilovanému mladíkovi dívku, mladíkovu otrokovi se podaří milence znovu spojit a vojákovi zajistit výprask. Je to komedie o milostném neúspěchu poživačného člověka, chvástala, který žije pro jídlo, pití a milostné pletky. Plautův „chlubivý voják“ byl předobrazem Shakespearovy postavy jménem Falstaff např. ve hře „Veselé paničky windsorské“. „Chlubivý voják“ je klasická postava chvastouna, mluvky, který se rád vychloubá svými vojenskými úspěchy. Miles gloriosus má v literárním díle často kompoziční dosah, jenž je dán už tím, že svou nadměrnou až agresívní mluvností zabírá značnou část textu. Jeho protipólem bývá chytrý (mazaný) sluha nebo otrok. Roku 1533 (1535?) předvedli Plautova „Chlubivého vojáka“ studenti v Praze.
Něžná (1998)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Rozhlasová rekonstrukce divadelní inscenace Divadla v 7 a půl. Překlad Emanuel Frynta. Použity fragmenty textů Johanna Wolfganga Goethea. Scénář a rozhlasová úprava Petr Štindl. Hudba Tomáš Matonoha. Režie Petr Štindl. Redaktor Alena Blažejovská. Režie rozhlasového záznamu Tomáš Sedláček.
Osoby a obsazení: zastavárník (Jan Bidlas), něžná (Barbora Koubová), Jefimovič (Patrik Bořecký), Lukérie (Dana Poláková), neznámý (Jiří Vyorálek).
Divadelní premiéra 1. 2. 1997. Rozhlasová premiéra 5. 3. 1998 (Vltava) v cyklu Večerní klub. Repríza 9. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 49 min.) v cyklu Večerní drama a v rámci cyklu Měsíc s Dostojevským.
Pozn.: V divadelní inscenaci byly ještě postavy tet (Jiří Vyorálek a Patrik Bořecký).
Lit.: Blažejovská, Alena: F. M. Dostojevskij: Něžná. Příběh tragického manželství mladé dívky a usedlého zastavárníka. In web ČRo 3 Vltava, 9. listopad 2021 (článek). – Cit.: Něžná je jednou z mistrných povídek F. M. Dostojevského, které sluší jevištní provedení. Psychologické drama o vzpouře teprve šestnáctileté dívky proti svému o mnoho let staršímu majetnickému manželovi uvedlo v roce 1997 brněnské Divadlo v 7 a půl. (…)
Ve své mistrovské povídce Něžná z roku 1876 líčí Dostojevskij tragické manželství dvou lidí s odlišnou životní zkušeností. Hned několikrát přivede chudoba mladičkou dívku, žijící po smrti rodičů jen se dvěma tetami, do krámu postaršího zastavárníka. Její zvláštní plachost a zdrženlivost vzbudí pozornost zahořklého muže. V existenčních obtížích šestnáctileté dívky vycítí zastavárník příležitost uspět s nabídkou k sňatku, kterou zákaznice skutečně přijme. Manželství se však záhy promění v past, z níž je pro nešťastnou mladou ženu jen jedna možná cesta úniku.
Monologický charakter vyprávění, který Dostojevskij v novele Něžná zvolil, jakoby text přímo předurčoval k jevištnímu provedení. V roce 1997 látka zaujala i tvůrce sdružené kolem brněnského Divadla v 7 a půl. O rok později byla pořízena rozhlasová rekonstrukce inscenace, jejíž reprízu uvádíme na Vltavě v rámci Měsíce s Dostojevským. Projekt byl připraven k připomínce 200. výročí narození F. M. Dostojevského (*11. 11. 1821).
Iliada – 1. zpěv (2002?)
Rapsód – Jan Haubert.
Natočeno v roce 2002(?) (29 min)
Pozn.: Homérova Iliada v překladu Vladimíra Šrámka z počátku čtyřicátých byla znovuobjevena a autorce článku zpřístupněna díky laskavosti a ochotě prof. Michala Skřejpka, Šrámkova vnuka. Šrámek je znám především jako překladatel Homérovy Odysseie, překlad mu ve čtyřicátých letech zajistil veliký úspěch a ještě o mnoho let později byl režisérem Horčičkou zdramatizován pro rozhlas. (more…)
Veľké nádeje 1/2 (Nadějné vyhlídky, 1978)
Charles Dickens. Hra pro mládež. Dvoudílná dramatizace klasického románu. Dramatizace Emília Drugová. Dramaturg Emil Fillo. Spolupracovali Miroslav Němec, Ivan Kulašík, Alena Čermáková. Režie Mikuláš Bugár.
Účinkují Emil Fillo, Elo Romančík, Viera Topinková, Mária Prechovská, Eva Večerová, Vlado Müller, Ján Valentík, Martin Gregor, Eva Kvietiková a další (1.díl).
Emil Horváth, Vlado Durdík, Vlado Müller, Elo Romančík, Eva Večerová, Jozef Šándor, Vlado Kostovič, Eduard Bindas, Jela Lukešová, Eva Kvietiková, Igor Čilík a další (2.díl).
Nastudovala Bratislava v roce 1978 (dohromady 120 min.). Repríza 21. 11. 2018 (SRo Rádio Litera, 12:25 h. a 14:30 h.).
Obsah: 1.díl – Trestanec prichádza; 2.díl – Dozrievanie.
Klíčové slovo: Skvělé vyhlídky.
Na růžích ustláno (Sur rozoj sternite, 1935)
Rozhlasová úprava revuální operety v esperantu. Hudba Jaromír Weinberger. Text Jan Žalman (= František Kožík) a Bohumír Polách. Překlad do esperanta Jiří Vítězslav Šamla. Režie František Kožík.
Osoby a obsazení: R. Hauswitz, tajný rada v. v. (K. Urbánek), Elsa, jeho žena (Anděla Novotná), Marjanna, lékařka, jejich dcera (Zdena Švabíková), dr. Kuropkin, asistent (Karel Höger), Pavel Garden, nezaměstnaný (Vladimír Leraus) a ředitel lázní (František Šlégr). Zpěvní vložky Vl. Zachová, Vladimír Konupka a Jindřich Loukota.
Nastudovalo Brno v roce 1935. Premiéra 1. 5. 1935 (Brno, 22:15 – 23:15 h.) v cyklu Esperantská besídka.
Pinocchio (1969, 1995, 2019)
Carlo Collodi. Překlad Jan Holický a Marie Holická. Hudba Ilja Hurník. Studiový orchestr řídí Jiří Váchal. Dětský pěvecký sbor Čs. rozhlasu řídí Blanka Bicanová. Zvuková režie Josef Cincibus. Hudební režie K. Prokeš. Režie Miloslav Disman.
Osoby a obsazení: vypravěč (Karel Höger), Pinocchio (Jiřina Bohdalová), Gepetto (Vlastimil Brodský), truhlář Antonio (Václav Kaňkovský), strážník (Bedřich Bobek), cvrček (Gabriela Vránová), sova (Zorka Jiráková), havran (František Filipovský), principál (František Hanus), hostinský (Karel Fořt), kocour (Zdeněk Řehoř), lišák (Jaroslav Kepka), víla (Viola Zinková), vesničané (Činoherní sbor Čs. rozhlasu a posluchači AMU).
Nahrávka dokončena 19. 8. 1969. Repríza 3. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Reedice Bonton Music v roce 1995 (1 MC, 71026); Supraphonline, 10. 5. 2019 (MP3; SU 6486-2).
Pozn.: Jednoho dne si vyřezal pan Gepetto z polínka panáčka. A stal se zázrak, panáček ožil, hýbal se a mluvil. Gepetto jej pojmenoval Pinocchio, vyrobil mu šaty z papíru, a aby se panáček vyznal ve světě, poslal jej do školy. Prodal kvůli tomu i svou kazajku, jen aby měl Pinocchio slabikář. Jenže nezvedený panáček do školy nešel a svůj slabikář vyměnil za lístek do loutkového divadla. Naštěstí se nad ním slitoval principál divadelního souboru a věnoval Pinocchiovi pro Gepetta pět zlaťáků. Dva potulní šizunkové, lišák s kocourem, se naivního Pinocchia o jeho poklad snažili připravit, ale nakonec, s pomocí hodných zvířátek i dobrotivé víly, se Pinocchio šťastně opět shledal s Gepettem.
Slavnou dětskou knihu napsal její italský autor již před sto čtyřiceti lety. Příběh nezvedeného dřevěného panáčka, který se nakonec, po mnoha dobrodružstvích a nezbedách, stane chlapcem, se stal předlohou řady uměleckých ztvárnění ve filmu i na divadle po celém světě. Tato naše nahrávka vznikla podle dramatizace v roce 1969 a využila schopnosti Jiřiny Bohdalové ztvárnit věrohodně a s humorem dětskou postavu. Ke zlatému kádru české interpretační školy ostatně patří celý další herecký tým. Díky všem tvůrcům se tento Pinocchio řadí k tomu nejlepšímu, co u nás za poslední půlstoletí před mikrofonem vzniklo. (anotace)