Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dramatický apokryf. Guilherme Figueiredo. Překlad a úprava Dagmar Měchová. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Jana Klimentová.

Osoby a obsazení: Archimédés, syrakuský učenec (Vladimír Hlavatý), Dialecticus, římský voják (Jaroslav Kepka).

Natočeno 1987 (23 min.). (more…)

Miroslav Stoniš. Sci-fi o lidském společenství, v němž je vše podřízeno prosperitě, zatímco starý člověk se stává nepotřebnou zátěží… Hudba Jan Kostera. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Petr Lokaj.

Účinkují Marie Logojdová, Jan Kudela, Josef Novák a další.

Nastudovala Ostrava v roce 1993.

Absurdní dialog dvou přítelkyň, vzpomínajících na záhadného nebožtíka Viktora. René de Obaldia. Překlad Eva Bezděková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Josef Červinka.

Účinkují Květa Fialová a Daniela Kolářová.

Natočeno 1994.

Marie Kubátová. Báchorka na motivy krkonošských poudaček a písní. Hudba Vilém Prokop Mlejnek, řídí autor. Technická spolupráce Artur Šviha, Jaroslav Gratwohl, Emil Kaucký, Olga Vinterlíková. Asistent režie Hana Pompeová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Tuláček, muzikant (Stanislav Neumann), Józa, muzikant (Vladimír Brabec), Anče Duntovo z Podhájí (Ljuba Skořepová), Dontouka (Jaroslava Vacková), smrt (Julie Charvátová), krancák I a II (Václav Trégl a Rudolf Široký), pekelný pan rada (Oldřich Musil), Franc, tajemník (František Filipovský), Marbuel, pekelník (Vladimír Řepa), Anciáš, pekelník (Otto Motyčka), pekelný inspektor (Vladimír Majer), tkalcovské duše (Artuš Kalous a Bedřich Bobek), Vilím, muzikantská duše (František Kovářík), svatý Petr (Antonín Zíb), Zub, starý muzikant (Josef Vošalík), kapelník (Eduard Kašpar), andělé a duše (Lída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Vlasta Janoušková, Jana Mikišová, Emil Rohan, Josef Fryč, Bohuslav Kunšovský, Josef Žák) a vypravěčka (Heda Čechová).

Natočeno 1956. Premiéra 29. 10. 1956 (108 min.). Repríza 24. 12. 1986 (Praha, 22:05 h.); 4. 9. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 9. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, březen 2026 (MP3, CR.ES.2026.96). Ukázka k poslechu zde.

Ref.: Divadelní noviny, roč. 2, č. 13.

Úryvek in: Dějiny české literatury II. (2007).

Lit.: anonym: Marie Kubátová: Jak přišla basa do nebe. Báchorka na motivy krkonošských poudaček a písní. In web ČRo 3 Vltava, 9. červenec 2023 (článek). – Cit.: Od krkonošské chalupy, přes síň svící ovládanou Smrtí do pekla a nakonec až do ráje vede cesta basisty Tuláčka, klarinetisty Józy, jeho milé Anči a báby Dontouky na útěku před finanční stráží – krancáky. Muzikanti si totiž přivydělávají pašováním cukru a pokusem o jejich lapení začíná příběh rozhlasové báchorky spisovatelky, dramatičky, ale také farmaceutky Marie Kubátové. (…)

Kdybych měla říci, kdo je autorem pohádky o base v nebi, musela bych se rozhlédnout po horách, hledat větu po větě, písničku po písničce mezi těmi, u nichž jsem, když ne rodem, alespoň srdcem doma. Marie Kubátová

O krkonošskou lidovou kulturu se Marie Kubátová začala zajímat pod vlivem své matky Amálie Kutinové, autorky řady románů pro děti a sběratelky lidových písní. Hra Jak přišla basa do nebe vznikala v péči dramaturgyně Venduly Strejčkové původně pro rozhlas. To konvenovalo přání Marie Kubátové, aby se se hrou mohlo seznámit co největšího množství posluchačů přímo v Krkonoších. Strejčková byla ale zároveň lektorkou pražského Divadla S. K. Neumanna. Text se tak dočkal divadelní verze v úspěšné inscenaci Václava Lohniského. Premiéry rozhlasové a divadelní inscenace se konaly ve stejný den 26. 12. 1956.

Ilse Aichingerová. Příběh mladé dívky uprostřed města, z něhož se vytrácí lidskost. Překlad Michaela Jacobsenová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: John (Jan Šťastný), Ann (Jana Paulová), Rosie (Taťjana Medvecká), Jean (Miluše Šplechtová), Bill (Svatopluk Skopal), Jack (Ivan Řezáč), prodavač (Oldřich Vlček) a hlas (Miloš Rozhoň).

Natočeno 1994 (59 min.). Premiéra 19. 2. 1995. Repríza 11. 10. 2011.

Původní zahraniční realizace: 1953, 1962.

Pozn.: Rozhlasová hra Knoflíky je příběhem mladé dívky, která se v prostředí, kde pracuje, setkává s velmi podivnými, záhadnými a hrůzu nahánějícími jevy. To prostředí jako by odsávalo jí i jejím kolegyním životní sílu a energii. A nejen to. Zdá se, že jim odebírá život vůbec. Čas od času totiž některá z dívek záhadně zmizí. Příběh, který je plný zneklidňujícího napětí, má velmi blízko k horroru. Motiv lásky, kterou hrdinka hry prožívá, se v příběhu proplétá s motivem ztrácejících se a záhadně mizejících životů, které se proměňují ve zboží.

Eugene O“Neill. Překlad Břetislav Hodek. Úprava Jiří Dalík. Dramaturg Josef Hlavnička. Rozhlasové nastudování Pavel Michal. Režie Jiří Dalík.

Účinkují Petr Šporcl, Karel Soukup, Jana Vasmutová, Dagmar Neumannová, Vladimír Janura, Zdeněk Jarolímek, Jan Miler, Áda Šmíd, Věra Krpálková, Jan Trnka, Miroslav Juroška.

Natočeno 1971.

Pozn.: Původní nastudování Jihočeského divadla České Budějovice. V roce 1999 vznikla původní rozhlasová inscenace v režii Lídy Engelové. (more…)

Sci-fi. George Langelaan. Fantastický příběh. Překlad Luděk Kárl. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Zvuk Karel Nedorost. Záznam a střih Jana Fišerová. Hudební a zvuková spolupráce Iva Valentová. Asistent režie Lidmila Čáslavská. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Bernard Marsden (Václav Postránecký), Georg Marsden, policejní komisař (František Němec), Mary Seymourová, bývalá ošetřovatelka (Jana Preissová), lékař (Boris Rösner), inženýr (Bohumil Švarc), Anne Seymourová, Maryina teta (Libuše Havelková), muž z Antisvěta (Miloš Rozhoň), dobrovolník z Antisvěta (Jiří Plachý), mužské hlasy (Dalimil Klapka a Vladimír Pospíšil), policista (Ladislav Kazda), sestra v nemocnici (Alexandra Tomanová), televizní hlasatelka (Jarmila Švehlová), ženský hlas (Hana Brothánková), ředitel (Steva Maršálek), sekretářka (Drahomíra Fialková), hlasy obyvatel Antisvěta (Zdeněk Hrdlička a Petr Geisler), profesor Kizoki (Martin Vačkář).

Natočeno v roce 1989. Premiéra 27. 9. 1989 (Praha, 19:15 h.; 58 min.). Repríza 23. 11. 2006 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Hra pro tento večer; 7. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 21. 6. 2026 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: hu (= Hubička, Jiří): George Langelaan: Žena z antisvěta. In Rozhlas 40/1989 (18. 9. 1989), s. 4 (článek). – Cit.: Profesoru Bernardu Marsdenovi, odbornému pracovníku Ústavu pro jaderný výzkum v americkém městě Ray Falls, se začnou v jeho soukromém bytě po skončení televizního programu objevovat na obrazovce podivné výjevy. Posléze se ukáže, že jde o lidi, kteří se s ním — právě prostřednictvím obrazovky — snaží navázat komunikaci. V okamžiku, kdy naleznou způsob vzájemného dorozumění, dozvídá se profesor Marsden, že vstoupil do kontaktu s lidmi z antisvěta, s osobami, které kdysi zahynuly přímo v centru jaderného výbuchu a kteří nyní mohou původní podobu získat pouze v proudu elektronů v zapnutém, ale jiným programem neobsazeném televizním přijímači.

Už popis této základní situace zřetelně signalizuje, že příběh Ženy z antisvěta, který pro rozhlas zdramatizovala Jaroslava Strejčkové, pochází z oblasti literatury science fiction. Povídky George Langelaana bývají pod toto označeni zpravidla řazeny, třebaže svým charakterem, svým úsilím o obecnější poslání tuto oblast v mnohém překračuji. Tvorba tohoto autora (narodil se v roce 1908 v Paříži anglickým rodičům) se vyznačuje přesně vystavěnou fabulí, která je podložena vědecky fundovaným základem a logickým směřováním k nečekané pointě.

Langelaanův styl se svou věcností blíží tradici anglosaské detektivky; příběhy jeho povídek jsou natolik přesně vykonstruované, že dovolují svému autorovi neobyčejnou strohost výrazu, zdánlivě nezaujaté řazení faktů. Povídky z antisvěta, sbírka, v níž je obsažen i příběh, který se stal předlohou právě uváděné rozhlasové dramatizace, vyšly poprvé v Paříži v roce 1962. Brzy poté se Žena z antisvěta dočkala dramatického zpracování a byla uvedena v podobě televizní inscenace ve Spojených státech amerických.

Velkého ohlasu si dobyla další povídka tohoto výběru, která byla poctěna literární cenou a proslavila se (pod titulem Moucha) především ve formě celovečerním amerického filmu. Rozhlasovou dramatizaci Ženy z antisvěta nastudoval režisér zasloužilý umělec Jiří Horčička.

Lit.: Venclová, Renata: George Langelaan: Žena z Antisvěta. Fantastický příběh s detektivní zápletkou. In web ČRo 3 Vltava, 7. únor 2021 (článek). – Cit.:  Rozhlasová sci-fi hra s detektivní zápletkou, ve které se pátrá po zmizelém atomovém vědci a po minulosti ženy stižené ztrátou paměti.  (…)

Rozhlasová hra, kterou pro příznivce sci-fi literatury napsala dramaturgyně Jaroslava Strejčková podle povídky anglického spisovatele George Langelaana, začíná krátce po výbuchu v ústavu pro jaderný výzkum. Katastrofu vyšetřuje komisař Georg Marsden, jehož bratr Bernard při výbuchu zahynul – přesněji řečeno beze stopy zmizel. Georg, který má podvědomě strach, že bratr měl s katastrofou něco společného, se nastěhuje do Bernardova domu. Záhy objeví tajemné vzkazy a záznamy, které podporují jeho obavy. Co znamenají Bernardovy poznámky a kdo je záhadná neznámá, které byly vzkazy určeny?

George Langelaan (1908-1972), britský spisovatel a novinář narozený ve Francii, působil za 2. světové války jako agent britské tajné služby, o čemž vydal vzpomínkovou knihu Mask of War. Proslavil se jako autor sci-fi povídek, z nichž mu největší slávu přinesla Moucha (The Fly, 1957), hororový příběh neúspěšného vědeckého experimentu, po kterém se hlavní hrdina částečně promění v hmyz.

Příběh Žena z Antisvěta pochází ze sbírky Povídky z antisvěta vydané poprvé v roce 1962. Vedle rozhlasové dramatizace se povídka dočkala také televizních inscenací v USA a na Slovensku. (…)

Oldřich Daněk. Rekonstrukce slavné bitvy. Rozhlasová úprava Svatava Růžičková. Odborný poradce Karel Gritz. Hudba Karel Cón, hraje Bedřich Havlík (violoncello), zpívá Karel Sháněl. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská. Asistentka režie Jana Krátká. Dramaturgie Svatava Růžičková. Hlavní dramaturg Jiří Hubička. Režie Pavel Hradil.

Osoby a obsazení: král Václav (Jan Zvoník), notář (Leopold Franc), těžký jezdec (Jaroslav Dufek), lehký jezdec (Stanislav Zindulka), Milotův jezdec (Jaroslav Kuneš), písař (Miroslav Donutil), kuchař (Stanislav Tříska), německý rytíř (Vladimír Krátký), Bertold z Emmerbergu (Pavel Kunert), Záviš z Falkenštejna (Jiří Tomek), Přemysl Otakar II. (Josef Karlík), hlas (Eva Řehořová).

Nastudovalo Brno. Natočeno 13. 9. 1988 (studio 7, 19:00 – 23:00 h.; 62,5 min.). Mixáž 14. 9. 1988. Premiéra 20. 11. 1988. Repríza 8. 6. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 28. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sváteční hra; 14. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlas. Ve stínu předlohy. In Tvorba, 49/1988 (7. 12. 1988), s. 14 (recenze).

Ivan Olbracht (sbírka „Golet v údolí“). Dramatizace Jaroslav Pour. Hudba Jiří Váchal. Dramaturgie Dagmar Jaklová. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Bajnyš Zisovič (Pavel Rímský), Roisa (Taťjana Medvecká), bohatý muž (Miloš Hlavica), milostivá paní (Věra Galatíková), Salomon Fuchs (Josef Somr), Ester (Jana Drbohlavová), Sura (Barbora Hrzánová), Srul (Jiří Kvasnička), Layia (Veronika Žilková), Chaim (Vít Ondračka), hlas (Michael Verner).

Natočeno 1991. Premiéra 5. 1. 1992 (Vltava, 20:00 h.; 57 min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 6. 1. 1992 (Vltava, 10:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 2. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 27. 4. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Pour, Jaroslav: Ivan Olbracht: Zázrak s Julčou. Zaniklý svět ortodoxních Židů na Podkarpatské Rusi. In web ČRo 3 Vltava, 2. červenec 2022 (článek). – Cit.: Pavel Rímský jako židovský povozník Bajnyš Zisovič vyráží s kobylkou Julčou na cestu z věčné bídy a nedostatku. Dramatizace povídky z cyklu Golet v údolí, ve které ožívá zaniklý svět ortodoxních Židů na Podkarpatské Rusi.  (….)

Do právě započatého Českého léta na Vltavě, ve kterém sledujeme české stopy v zahraničí, vybíráme rozhlasovou hru podle povídky Ivana Olbrachta Zázrak s Julčou. Námět k ní autor našel na Podkarpatské Rusi, od roku 1920 připojené k nově založené Československé republice. Zbytku československého státu však zůstalo Zakarpatsko vzdálené nejen geograficky, ale i kulturně – jako svět sám pro sebe s nedotčenou divokou přírodou a tvrdým životem panujícím zejména na venkově.

Ivan Olbracht se na Podkarpatskou Rus poprvé vypravil v červenci 1931 a od té doby se sem po dobu šesti let často vracel. O životě, který tam našel, vydal nejprve knihu reportáží Země beze jména. Načerpal tam však inspiraci i pro svá beletristická díla: románovou baladu Nikola Šuhaj loupežník o legendárním podkarpatském zbojníkovi a sbírku tří povídek Golet v údolí, přibližující život ortodoxní židovské komunity.

Zázrak s Julčou je úvodní povídkou triptychu. Jejím hlavním hrdinou je povozník Bajnyš Zisovič, otec osmi dětí, který každý den svádí houževnatý boj o přežití své chudé rodiny. V jeho postavě balancující na hraně humoru a smutku Olbracht skvěle postihl to, čemu jsme zvyklí říkat „židovská podnikavost“. Za oběť jí padne český manželský pár z Prahy, který se octne v nepřístupné krajině daleko od civilizace a bez pomoci místních se neobejde…