Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 5. 2006

Máma se to nesmí dozvědět (1996)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:42

Johannes Mario Simmel. Překlad Jiří Stach. Dramatizace Věra Barochová.
Hudební spolupráce Branislav Mazúch. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Karel Weinlich.

Účinkují Jan Medlík, Kryštof Hádek, Alžběta Sinaiová, Antonín Hardt, Jan Přeučil, Ivan Gübel, Luděk Nešleha, Alexandra Tomanová, Jiří Ornest, František Cimbalík, Gaston Šubert, Jana Vasmutová-Kličková, Branislav Mazúch, Michal Pavlata, Martin Chocholoušek, Adam Vokurka, Růžena Preisslerová, Marie Kalubová a Jitka Kundrumová.

Natočeno 1996. Premiéra 20. 4. 1996 (ČRo 2 Praha, 13:05 – 13:48 h.). Repríza 2. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: anonym: Johannes Mario Simmel, Věra Barochová: Máma se to nesmí dozvědět. In web ČRo 2 Praha, 2. 6. 2018 (článek). – Cit.: Martin se málem dostane do mnohem většího problému, než je pětka na vysvědčení. Spoléhat se na vlastní rozum a úsudek je mnohdy výhodnější než věřit krásným řečičkám a zajímavým slibům.

Když člověk lítá v nějakém průšvihu a bojí se to přiznat, může se dostat do mnohem větších problémů.

Mít špatné známky na vysvědčení nikoho netěší. Martin, který dostal pětku z matematiky, se navíc trápí tím, že jeho máma je vážně nemocná a podle sdělení doktora se nesmí rozčilovat. Proto se Martin rozhodne vysvědčení zatajit a nepřijít ze školy domů. Po kamarádovi jen vzkáže, že je v pořádku a že se o něj máma nemusí strachovat.

Chce se vrátit, až si vydělá peníze a dokáže všem, že je lepší než jeho známky na vysvědčení. Na svých cestách Martin potká pány Hermanna a Grunedera, kteří se tváří jako vstřícní, chápaví a solidní muži. Jenže zdání často klame. Tak tak, že se nedostane do mnohem většího problému, než je pětka na vysvědčení. Spoléhat se na vlastní rozum a úsudek je mnohdy výhodnější než věřit krásným řečičkám a zajímavým slibům.

24. 5. 2006

Porgy (1976)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:58

Příběh muže, který si vyžebral štěstí i bolest. Du Bose Heyward. Úprava Jiří Horčička. Hudba George Gershwin, Vladimír Truc, řídí Vladimír Truc. Režie Jiří Horčička.

Účinkují Vladimír Brabec, Jana Štěpánková, Nelly Gaierová, František Vicena, Bohumil Bezouška, Miroslav Masopust, Josef Patočka, Růžena Merunková, Jana Andresíková.

Natočeno 1976 (59 min.).

Sudičky (1968, 2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:46

Antonín Přidal. Baladická hra o utrpení i štěstí. Hudebně-výrazová spolupráce Jiří Váchal. Zvuk Zdeněk Škopán. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistent režie Vratislav Kuška. Dramaturg Josef Hlavnička nebo Karel Tachovský. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: starý hospodář (Zdeněk Štěpánek), Tereza (Leopolda Dostalová), Katrina (Antonie Hegerlíková), Aneša (Blanka Waleská), Máří (Karolína Slunéčková) a Tonka (Jaroslava Pokorná).

Natočeno 1968. Premiéra 25. 12. 1968 (Třetí program, 20:00 – 20:40 h.). Obnovená premiéra 21. 7. 1990. Repríza 7. 8. 2007 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h). Dne 3. 9. 2013 byla vysílána stereo verze (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Vydala Radiotéka, listopad 2018 (MP3).

Pozn.: Poslední rozhlasová role Zdeňka Štěpánka. Některé zdroje uvádějí jako datum premiéry 9. 9. 1968.

Hra A. Přidala Sudičky vyhrála v roce 1968 národní kolo mezinárodní soutěže vypsané rozhlasy v Praze, Záhřebu a Varšavě. V mezinárodním kole se umístila na 2. místě.

Lit.: -kt-: Rozhlasová balada Antonína Přidala. In Československý rozhlas 52/1968, s. 12 (článek).

Lit.: Srbová, Olga: Sudičky rozhlasového režiséra. In Divadelní noviny, ročník 13/1969-1970, číslo 1, strana 5.

Lit: Štěrbová, Alena: Koncert hlasů. In Scéna 20/1990, s. 6 (recenze).

Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 92 – 99.

Lit.: Škopán, Zdeněk: bez názvu. In Na vlnách rozhlasu. Praha, b. n., 1983, s. 150.

Lit.: Anonym: Antonín Přidal: Sudičky. In web ČRo 7. 8. 2007 (anotace). – Cit.: S herectvím legendárního Zdeňka Štěpánka se můžete setkat při poslechu hry Antonína Přidala Sudičky. Baladický příběh o lidském utrpení i naději se odehrává na českém venkově v době první světové války. Hra upoutává velice působivým obrazem života rodiny, která je silně ukotvena v tradicích. Hra byla natočena v roce 1968.
Antonín Přidal je posluchačům rozhlasu velice dobře znám jako překladatel, publicista a dramatik, který je také autorem řady rozhlasových her. Pro rozhlas psal už v šedesátých letech a jedním z jeho prvních titulů je hra Sudičky. Hra je pozoruhodná nejen básnickým jazykem a obrazností, ale i velice zdařilým nastudováním režiséra Josefa Henkeho, ve kterém je zachycena poslední rozhlasová role legendárního českého herce Zdeňka Štěpánka.
Baladický příběh o životě, smrti, lidském utrpení i naději se odehrává na českém venkově v době první světové války. Hra upoutává i velice působivým obrazem života rodiny, která je silně ukotvena ve starých tradicích.

Lit.: Čípek, Martin: Tři sudičky a osudové rány. In web Panáček v říši mluveného slova, 11. 9. 2018 (článek).

Kůže (1967, 2021)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:43

Mluvené slovo Ludvík Aškenazy: KůžeLudvík Aškenazy. Hra o lásce, odvaze a zbabělosti. Svébytná revokace události, která předcházela vypálení Lidic. Hudba Miroslav Kefurt, na flétnu hraje Václav Sýkora. Zvukový mistr Vladimír Bako. Natáčecí technici Miroslava Čápová a Vratislav Kuška.  Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: muž (Rudolf Hrušínský I.), dívka (Růžena Merunková), komisař (Jiří Adamíra), poručík LTN (Ladislav Kazda).

Natočeno 1967. Premiéra 26. 12. 1967 (Praha – RPD, 15:40 – 16:20 h.). Repríza 21. 2. 1968 (Praha, 22:45 – 23:23 h.). Obnovená premiéra 25. 8. 1990 (Vltava, 16:00 – 16:40 h.; 36 min.). Repríza 12. 6. 2007 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 7. 6. 2012 (36 min); 8. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Vydala Radiotéka, září 2021 (MP3, CR.ES.2021.321).

Pozn.: Hra je inspirována skutečnou událostí; podobný příběh se odehrál poblíž Lidic a stal se malicherným důvodem k hrůznému vyvraždění této vesnice. Více v dokumentu z cyklu Stopy, fakta, tajemství – Prokletá láska (2010, Stanislav Motl).

Lit.: Štěrbová, A.: Rozhlas. Tvar, č. 29. 20. 9. 1990.

Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 63 – 65.

anonym: Pravda o vypálení Lidic. In Reflex online (skutečný případ, který inspiroval Aškenazyho k napsání Kůže).

Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou 15. – Od Kůže k Lidicím. In Týdeník Rozhlas 6/2012, s. 25 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: Ludvík Aškenazy: Kůže. Rudolf Hrušínský a Růžena Merunková v příběhu lásky a zrady z období německé okupace. In web ČRo 3 Vltava, 8. červen 2021 (článek). – Cit.: (…)  Ve čtvrtek 10. června si připomínáme tragédii středočeské obce Lidice, kterou nacisté srovnali se zemí v odvetě za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jako záminka posloužil nacistům náhodně zadržený milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň slánské továrny Anně Marusczákové.

Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan

Dopisem chtěl ženatý Václav Říha mimomanželský poměr ukončit. Před Annou Marusczákovou také tajil svou skutečnou identitu a naznačoval svou příslušnost k odboji. Zadržená dívka při výslechu na gestapu později sdělila, že dostala od domnělého Milana vzkaz pro lidické rodiny Horákových a Stříbrných od jejich synů, kteří sloužili v československém vojsku v Anglii. Tyto záminky postačily k rozhodnutí o zničení Lidic a vyvraždění jejich obyvatel, přesto, že při domovních prohlídkách nebyly nalezeny žádné důkazy, které by potvrzovaly spojení s květnovým atentátem na Heydricha.

Hra Ludvíka Aškenazyho vycházející z události, která předcházela lidickou tragédii, patří ke klenotům české rozhlasové tvorby. (…)

O zahradě granátových jabloní (1977, 2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:38

Milan Navrátil. Pohádka. Hudba Petr Mandel, řídí Jiří Váchal. Dramaturg Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: vyprávěč (Radovan Lukavský), král (Rudolf Hrušínský st.), královna (Irena Kačírková), Dévar (Ladislav Mrkvička), Máltí (Miroslava Hozová), Annár (Radoslav Drbohlav), stařec (František Hanus), první dívka (Stanislava Bartošová), druhá dívka (Klára Jerneková), hlasatel (Oldřich Janovský).

Natočeno 1977  (50 min.). Repríza 3. 1. 2021 (ČRo Rádio Junior, 19:00 h.) v cyklu Velká pohádka; 22. 7. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 29. 3. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydal Radioservis v listopadu 2016 společně s dalšími pohádkami pod názvem Čertův švagr a další pohádky v edici Tisíc nejkrásnějších pohádek.

Nikdo není vinen (1997, 2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 14:12

Eduard Fiker. Dramatizace Josef Hlavnička. Stereoscénář Ladislav Reich. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: inženýr Ivan Karas (Ivan Trojan), Josef Plačík, kasař (Jiří Čapka), inspektor Čadek (Jiří Holý), Máňa Plačíkova (Zuzana Bydžovská), Lojza Platnýř, člen kasařské party (Miroslav Táborský), Halnák, obchodník s automobily, Karasův švagr (František Němec), bába modlářka (Luba Skořepová), inspektor (Zdeněk Žák), strážník (Ladislav Trojan), inženýr (Jaroslav Someš), Frynta (Radan Rusev), Káranec (Jan Szymik,) Tonda (Martin Velda), Vincek (Jiří Knot), muž (Vladimír Marek), služebná (Lída Engelová), vypravěč (Josef Červinka), ???? (Lilian Malkinová).

Natočeno 1997. Premiéra 21. 2. 1997 (Praha, 10.30 – 11.43 h.). Repríza 30. 10. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis, březen 2016 (1 CD; CR0865-2; EAN 8590236086524).

Obsah CD: 1. Svědek (20:45) – 2. Loupež (11:53) – 3. Výslech (16:12) – 4. Přiznání (16:23).

Pozn.: Nikdo není vinen (1941) je kriminální román z periferního prostředí předválečné Prahy. Obchodní zástupce, který zbankrotoval a zůstal zcela bez prostředků, dorazí do Prahy, aby požádal o pomoc v rodině své sestry. Jeho švagr ho však tvrdě odmítne a tím ho vlastně vydá do rukou vůdci lupičské bandy…

Román přesvědčivě líčí motivaci, provedení a následky zločinu a čtenáře vede k zamyšlení nad tím, kdo je vlastně vinen.

Eduard Fiker (1902-1961) se narodil v Praze jako syn učitele, po studiích na vinohradské reálce absolvoval několik semestrů na pražské technice, poté na rok odešel do Anglie. Po návratu rukoval na vojnu a po skončení vojenské služby se uchytil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a později ve Velké operetě. V roce 1933 vydal svůj první román a následovaly desítky detektivek, dobrodružných a humoristických románů. V roce 1936 se oženil s herečkou Lolou Innemannovou. O dva roky později nastoupil do nakladatelství Melantrich jako redaktor magazínu Rozruch. Po válce se stal scenáristou Čs. státního filmu, v posledních letech svého života byl spisovatelem na volné noze. Také překládal z angličtiny, napsal čtyři divadelní hry a několik filmových scénářů. Filmy natočené podle jeho scénářů se dodnes často uvádějí v televizi (Krok do tmy, Třináctý revír, Na kolejích čeká vrah a další).

Eduard Fiker patří spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem k zakladatelské generaci české literární detektivky. Mnohé z jeho knih vyšly také v překladech.

Lit.: Macháček, Tomáš: Na rozcestí mezi ctí a mstou. In web Naposlech.cz, 8. 4. 2016 (recenze). – Cit.: Ivan Trojan si v roce 1997 střihl hlavní roli v adaptaci detektivního příběhu Nikdo není vinen od jednoho z neznámějších českých autorů toto žánru. Eduard Fiker stál spolu s Karlem Čapkem na počátku domácí detektivní literatury a do dob první republiky situoval i tuto knihu. Do čeho se jeho hrdina zapletl?

Příběh z okraje společnosti na pražské periferii vypráví o inženýru Ivanu Karasovi, který zkrachoval jako obchodník s automobily. Po splacení dluhů se vydává pěšky z Plzně do Prahy za sestrou a švagrem, aby je požádal o pomoc a zaměstnání. Během své cesty se však v jednom pražském zákoutí stane svědkem hádky dvou mužů a následně jednomu z nich, Josefu Plačkovi, pomůže svým svědectvím na policii. Poté, co Karase švagr tvrdě odmítne, mu Plaček nabídne nocleh a pomoc.Eduard Fiker se v díle Nikdo není vinen rozhodl popsat situaci člověka domnívajícího se, že ze samého dna už hlouběji spadnout nemůže. Díky nepřízni osudu se doposud poctivý Karas dostane do okruhu pražské party zločinců, odkud se zpět do normálního života dostává jen nesnadno. Plaček jej navíc přemlouvá k pomstě, neboť jeho vidění světa se po létech mezi zločinci pokřivilo. Hledání rozdílu mezi tím, kde končí pomoc a začíná svádění na scestí je stěžejním motivem knihy i její rozhlasové dramatizace. Většina detektivek se soustředí jen na provedení zločinu, ne však na motivaci a pohnutky těch, kteří se rozhodli přestoupit zákon. V tomto ohledu se Nikdo není vinen vymyká.Rozhlasová hra stopáží o šest minut přesahující klasickou vysílací hodinku vznikla pod režijním vedením Lídy Engelové, která do role Ivana Karase obsadila tehdy ještě nepříliš známého Ivana Trojana. Tomu podal pomocnou ruku kasař Plaček v podání Jiřího Čapky. Pozornosti posluchačů však jistě neuniknou především výkony Jiřího Holého jako inspektora Čadka a Zuzany Bydžovské v úloze Plačkova věčně nespokojeného děvčete Máni. Ta si na své roli dala opravdu záležet, ačkoliv typickou rozhlasovou interpretkou zdaleka není.Herce samozřejmě doprovází bohatý doprovod hudební koláže a ruchů. Počáteční atmosféru ztichlé periferie se zvuky harmoniky a hvízdáním ostře střídá prudká hádka podkreslená hlukem a křikem. Zvukově je dramatizace stejně bohatá jako na počet prostředí, posluchač se tak alespoň na chvíli přenese například do nevalné hospody, zašlého předměstského domku, luxusní vily i do temných kůlen předměstí, kde se příběh dovrší. Právě tato vypjatá scéna, ve které graduje celý problém toho, kdo je vinen, je skvělou ukázkou práce všech výše zmíněných hereckých osobností.

Nikdo není vinen přichází z vydavatelství Radioservis jako audiokniha, přibližující raná léta české detektivky. Neformální jména postav, poetika starých zašlých hospůdek a pražské galérky, jakou známe z příběhů Hříšných lidí města pražského, se odráží i v tomto díle. Rozhlasová verze pak zcela přirozeně navazuje na obdobná starší díla tohoto žánru, například Vachkovu Zlou minutu od Jiřího Horčičky. A to, že ve srovnání s touto klasikou se ani Nikdo není vinen Lídy Engelové nemá za co stydět, je myslím to nejlepší vysvědčení.

Lit.: Pekárek, Hynek: Klasik české detektivky. In web Týdeník Rozhlas, 28. říjen 2018 (článek). – Cit.:  ,,I čtenář detektivky má svůj vkus, třeba se to mnohým nezdá. Není to on, kdo hází všecko, co zavání kriminální beletrií, do jednoho pytle. Naopak. Právě on se naučil detektivce rozumět a ví, co se pro detektivku hodí.“

Žádá, aby byla logická, i když málo pravděpodobná. To, co mnozí zavrhují, totiž smyšlenku, si čtenář detektivky právě naopak cení,“ napsal v roce 1944 Eduard Fiker, autor, který svého čtenáře dobře znal a vždy věděl, co mu nabídnout, aby u něj měl úspěch.

Fiker se počítá spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem k otcům zakladatelům české detektivní školy, která oč méně vyniká akčností a drsnými typy, o to více se jí daří v psychologických drobnokresbách a realistických obrazech nejrůznějších prostředí. Spisovatel, jenž měl původně namířeno na dráhu strojního inženýra, napsal přes osmdesát knih v žánrech zaštítěných lehkou múzou a stal se klasikem zábavné četby u nás.

Fikera přitahovala i nová rozvíjející se média, psal scénáře pro film a byl autorem několika rozhlasových her. I když spolupráce s rozhlasem netrvala dlouho, rozhlas si ho později stejně našel. A tak v Radiotéce najdeme dvě dramatizace Fikerových detektivních románů.
Příběh románu Čichač z roku 1944 ozvláštnil Fiker prvky fantastiky. Hlavním hrdinou je mladý muž Josef Pekárek, který se kvůli zpronevěřenému dědictví podrobí pokusu se zdokonalením lidského čichu. Po transplantaci získá výjimečné čichové schopnosti a stane se detektivem. O experta s unikátní kvalifikací projeví zájem špičky světa spravedlnosti i zločinu. V roce 1991 dramatizaci Čichače nastudoval režisér Jiří Horčička s herci Miroslavem Středou, Jitkou Molavcovou a Luďkem Munzarem v hlavních rolích. Autor scénáře Jan Kolář se evidentně inspiroval dramaturgickými postupy z šedesátých let. Horčička ho realizoval se svou pověstnou energií a originálním stylem, kořeněným tentokrát i jemnou ironií.

Román Nikdo není vinen napsal Fiker v roce 1947, ale děj zasadil do doby předválečné hospodářské krize a zachytil v něm věrně sociální a pražské reálie oné doby. Jistou literární zvláštností je, že v příběhu o obchodníkovi s auty Ivan, jenž přišel o práci a najde nové útočiště na periferii Prahy, se Fiker nepochybně inspiroval známou prvorepublikovou písní Máňa. S trochou nadsázky by se dalo říct, že píseň Gézy Včeličky o proradné dívce „v koženým kabátě“ beletrizoval. Detektivní zápletku využil Fiker k osobitému rozvíjení tématu viny a trestu a detailně zkoumá pohnutky, jež mohou svést člověka na scestí zločinu. Ve vypjatém životním údobí, jež Ivan právě prožívá, je pak hranice, za níž se člověk stává zločincem, až nepříjemně blízko. V režii Lídy Engelové z roku 1997 uslyšíte první velkou rozhlasovou roli Ivana Trojana.

Nečekané setkání (1996)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:55

Osudové setkání dvou lidí, reprezentujících dvě odlišné civilizace. Michael Gow. Překlad Dasha Blahova. Úprava a dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Barbora, herečka (Dasha Blahova), Douglas, Australan (Pavel Kříž).

Natočeno 1996.

Přimluvte se u ministra (1980, 2023)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 13:54

Satirická komedie bulharského autora. Ivan Vazov. Překlad Dana Hronková. Hudba Artuš Rektorys, řídí autor. Asistent režie Ladislav Beneš. Natáčecí technik Vlasta Kraftová. Zvukový mistr Rudolf Kříž. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Lída Engelová.

Účinkují Václav Neužil, Monika Švábová, Vlasta Fabianová, Čestmír Řanda, Pavel Pavlovský, Jan Gross, Jiří Samek, Lída Engelová, Tomáš Šolc, Jaroslav Someš, Ilona Vaňková, Ivan Gübel.

Nastudovala Plzeň v roce 1980. Premiéra 16. 7. 1980 (Praha, 19:15 h.; 61 min.) Repríza 7. 2. 1983 (Vltava, 22:15 h.); 29. 5. 1988 (Praha, 19:15 h.); 27. 4. 1994 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra uprostřed týdne; 23. 6. 1995 (Praha, 10:30 – 11:33 h.) v cyklu Hra humoru a napětí; 14. 2. 1997 (Praha, 10:30 h.); 14. 4. 1999 (Praha, 20:04 h.); 8. 10. 2006 (Praha, 20:28 h.); 26. 1. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 17. 12. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydala Radiotéka, prosinec 2023 (MP3, CR.ES.2023.289). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Původní název „Službogonci“ (1903).

Lit.: anonym: Ivan Vazov: Přimluvte se u ministra. In Rozhlas 27/1980 (23. 6. 1980), s. 4 (článek).

anonym - Přimluvte se u ministra. In Rozhlas 27-1980 (23. 6. 1980), s. 4 (článek).jw: Přimluvte se u ministra. In Týdeník Rozhlas 7/1997 (3. 2. 1997), s. 22 (článek).

jw - Přimluvte se u ministra. In Týdeník Rozhlas 7-1997 (3. 2. 1997), s. 22 (článek).

Pan (1970)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:50

Knut Hamsun. Překlad Hanuš Hackenschmied. Dramatizace Karel Major. Hudba Jiří Berkovec, řídí Jiří Váchal. Dramaturgie Alena Břízová (nebo Vlastimil Brtěk). Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Glahn (Jan Tříska), Edwarda (Růžena Merunková), doktor (Jiří Adamíra), Eva (Jana Andresíková) a Mack (Zdeněk Hodr).

Natočeno 1970. Premiéra 2. 2. 1971 (Třetí program, 19:00 – 20:05 h.; 62 min.). Repríza 30. 6. 1971 (Praha, 19:25 h.).

Lit.: ab (= Břízová, Alena): Knut Hamsun: Pan. In Rozhlas 6/1971 (25. 1. 1971), s. 9 (článek).
ab - Knut Hamsun - Pan. In Rozhlas 6-1971 (25. 1. 1971), s. 9 (článek).

Lit.: -fk-: Rozhlas – Za rozhlasovým dramatem. In Tvorba 7/1971 (17. 2. 1971), s. 12 (recenze).

-fk- Rozhlas - Za rozhlasovým dramatem. In Tvorba 1971-07 (17. 2. 1971)

Tichý muž (199?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:49

Anders Bodelsen. Překlad Božena Köllnová. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Vlastimil Brodský jako Martin Simonsen.

Pozn.: Martin Simonsen je tichým mužem se vším všudy – po několika špatných zkušenostech, kdy kolegové v bance, v níž pracuje, nepochopili jeho snahu po vtipkování, se stáhl zcela do pozadí a v ničem se neprojevuje. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress