Eugene O“Neill. Rodinné drama irských přistěhovalců v Americe. Překlad Břetislav Hodek. Rozhlasová úprava Marie Říhová. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Lída Engelová.
Osoby a obsazení: Cornelius Melody (Alois Švehlík), Nora (Dana Syslová), Sára (Lenka Krobotová), Mickey, Maloy a Pat Riley (Pavel Kříž), Jamie Gregan (Svatopluk Skopal), Deborah Harfordová (Jana Preissová), O“Dowd (Zdeněk Maryška), Dan Rocha (Jan Szymik), Nicholas Gadsby (Jaromír Meduna).
Premiéra 22. 5. 1999 (Vltava, 14:30 – 16:00 h.; 84 min.). Repríza 30. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 12. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).
Pozn.: Existuje i rozhlasová úprava divadelní inscenace českobudějovického divadla z roku 1971.
Lit.: Venclová, Renata: Eugene O“Neill: Tak trochu básník. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2011 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Tak trochu básník – to je název hry amerického dramatika Eugena O“Neilla. Rodinné drama irských přistěhovalců v Americe, jehož hrdinou je životem zklamaný účastník významné válečné bitvy, natočila v Českém rozhlase v roce 1999 režisérka Lída Engelová. Do hlavních rolí obsadila Aloise Švehlíka, Danu Syslovou, Lenku Krobotovou a Pavla Kříže.
Eugene O“Neill se narodil v roce 1888 do rodiny poměrně úspěšného herce irského původu Jamese O“Neilla. Dětství prožil s rodinou na cestách po otcových divadelních štacích a na rozdíl od staršího bratra sám nejprve na divadelní dráhu nepomýšlel. Začal studovat práva na univerzitě v Princetonu, ale po roce nesoustavného studia je ze školy vyloučen. V té době už hodně čte, především Dostojevského, Tolstého, Gorkého, přece jen se začne zajímat o divadlo, opakovaně shlédne Ibsenovu Hedu Gabblerovou a taky střídá nejrůznější někdy dost dobrodružná zaměstnání, hledal štěstí jako zlatokop nebo námořník.
Zkušenosti z dobrodružných let se promítly do jeho prvních dramatických pokusů, v roce 1914 mu vychází první soubor jednoaktovek. Hned od počátku se O“Neill představuje jako osobitý narušitel dosavadních amerických divadelních konvencí, které boří jak výběrem témat, tak postav – mezi kterými se už v této rané době objevuje prostitutka. První O“Neillovou hrou uvedenou na scéně byla aktovka Cesta na východ do Cardiffu, měla úspěch a pomohla tak na jeviště i dalším autorovým hrám.
Tvorba Eugena O“Neilla her započala tzv. slavné období moderního amerického dramatu. Jeho hry dokázaly, že americké publikum nehledá jen muzikálovou nebo komediální zábavu, na Broadwayi slavil O“Neill úspěch s dramaty Anna Christie, za kterou dostal v roce 1921 Pulitzerovu cenu, nebo tragédií Smutek sluší Elektře.
O“Neillovy hry mají hluboký psychologický podtext, často v nich zkoumal pocity viny, odcizení, iluze a zklamání. Za dramatické dílo, ze kterého jmenujme ještě alespoň dramata Velký bůh Brown, Miliónový Marco, Všechny boží děti mají křídla, dostal v roce 1936 Nobelovu cenu za literaturu. Ocenění, které O“Neill získal jako druhý americký spisovatel (a první americký dramatik), pro něj mnoho znamenalo, ale své dílo tím rozhodně nepovažoval za dovršené. V následujících letech dokončil mistrovské hry Ledař přichází, Cesta dlouhého dne do noci, Měsíc pro smolaře a zároveň koncipuje velký cyklus devíti dramat s názvem Příběh vlastníků, kteří se vyvlastnili.
Ambiciózní soubor her, které by zmapovaly stopadesát let americké historie, O“Neill nakonec nedokončil, všechny rukopisy údajně spálil, v pozůstalosti se zachoval jen text hry Tak trochu básník. Děj rodinného dramatu irských přistěhovalců v Americe je situován do roku 1828 a jeho „hrdinou“ je životem zklamaný účastník významné válečné bitvy (bitvy u Talavery).