Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 5. 2006

Sólo pro bílého králíka (1991, 2023)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 12:29

Helena Longinová a Josef Henke. Rozhlasový monolog stárnoucí ženy. Hudba Vladimír Zahradníček. Natáčecí technik Anna Suchánková. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Drahuše (Luba Skořepová), vypravěč (Vladimír Fišer).

Natočeno 1991. Premiéra 29. 1. 1992 (Praha, 20.00 – 20.45 h.; 44 min) v cyklu Hra uprostřed týdne. Repríza 25. 8. 2000; 11. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka, červenec 2023 (MP3, CR.ES.2023.217). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Rozhlasový stereofonní monolog stárnoucí ženy. Malé životní zklamání vyvolá vzpomínky na život plný trápení, dřiny, drobných radostí i neuhasínající naděje. (Hra je hereckou příležitostí pro členku ND Lubu Skořepovou).

Lit.: Velíšek, Martin: Helena Longinová: Sólo pro bílého králíka. Dialog s mlčícím partnerem. In web ČRo 3 Vltava, 11. červen 2023 (článek). – Cit.: Luba Skořepová v monodramatu o ženě, která bilancuje svůj dosavadní život, srovnává své notně idealizované první manželství s prozaickým soužitím se stávajícím partnerem. (…)

Ve své divadelní podobě pod názvem Robertovi s láskou měla hra premiéru v květnu 1989 v pražské Viole. Za inscenací stáli také Luba Skořepová a Josef Henke. Ten je i v případě divadelní inscenace (stejně jako u rozhlasové, o tři roky mladší inscenace) uváděn jako spoluautor. Hru v roce 1993 nastudovala i Zdenka Procházková a inscenace v režii Františka Hromady se hrála i ve Vídni. Látku Helena Longinová později zpracovala i prozaicky.

Dětství prožila v jižních Čechách, maturovala na gymnáziu v Jindřichově Hradci. V roce 1950 začala studovat na FF UK germanistiku a češtinu. Po promoci nastoupila jako profesorka němčiny na Jazykovou školu v Praze, kde učila až do roku 1988.

Debutovala relativně pozdě – roku 1981 ve Vlastě. Později přispívala povídkami do periodik Ahoj na sobotu, Rudé právo, Svobodné slovo, Zemědělské noviny, Kmen aj. Spolupracovala též s Československým, resp. Českým rozhlasem – kromě hry Sólo pro bílého králíka napsala také hru Hervé! Ty šílíš! (1997, r. V. Rusko). První prózy Heleny Longinové byly inspirované především zážitky z dětství v jižních Čechách. Od poloviny devadesátých let se Longinová orientovala především na prózu lehčího, čtivějšího zaměření, hojně publikovala v Knihovničce Večerů pod lampou. Někdy používala také pseudonym Viktor Danielovský.

Šikovatel Lemaninský (1995, 2021)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Rozhlasové hry — Přemek @ 10:42

Hana a Miloň Čepelkovi. Za pokus o vraždy velitele dostal strest smrti. Spravedlivý trest nebo justiční nespravedlnosti? Hra inspirovaná stejnojmennou dokumentárně-realistickou povídkou Karla Matěje Čapka-Choda. Zvuk Jiří Fuhrman. Natáčecí technik Jana Fišerová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Václav Lemaninský (Lukáš Hlavica), lapiduch (Jan Novotný), Čapek-Chod (Ladislav Mrkvička), plukovník (Ilja Racek), lékař (Karel Pospíšil).

Natočeno 1995. Premiéra 20. 11. 1995 (Vltava, 11.00 – 11.30 h.). Repríza 21. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 31 min.) v cyklu Kabinet.

Vydala Radiotéka, září 2021 (MP3) společně s mikrokomedií Freony pod názvem Rozhlasové miniatury Miloně Čepelky.

Lit.: anonym: Hana a Miloň Čepelkovi: Šikovatel Lemaninský. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (anotace). – Cit.: Svůj odmítavý postoj k absolutnímu trestu vyslovil spisovatel Karel Matěj Čapek-Chod v povídce Šikovatel Lemaninský, kterou v roce 1897 zařadil do sbírky Nedělní povídky.

Příběh nešťastného vojáka, který se pokusil zabít svého velitele, odpovědného za jeho podlomené zdraví byla inspirována podobnou událostí z roku 1885. Tehdy byl za pokus o vraždu tyranského velitele odsouzen k smrti šikovatel polské národnosti Lopatinski a popraven na nádvoří Klášterního Hradiska nedaleko Olomouce. (…)

Der Krieg mit den Molchen (Válka s Mloky, 1963)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 10:08

Karel Čapek. Překlad Karol Reif. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Použitá hudba Dol Dauber se svým orchestrem (Kočičí zastaveníčko, 1932). Zvuk Ota Palír a Zdeněk Škopán. Redakce Michael Becker. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Pellar), kapitán van Toch (Otomar Korbelář), pan Bondy (František Löhring), pan Povondra, vrátný (Viktor Saxl), paní Povondrová (Maria Saxlová), Frantík, jejich syn (Jaroslav Konsal), míšenec / profesor Ebinger (Oldřich Musil), Jensen (Ivo Gübel), Dingl (Zdeněk Kutil), drahoušek Li (Jitka Frantová), Abe (Ota / Otto Ševčík), Greggs, ošetřovatel v londýnské ZOO (Jindřich Narenta), Sir Charles Wiggam / redaktor Řeřicha (Josef Červinka), profesor Ebbigham (Oldřich Hoblík), Sir Julian Foxley (Ivo Gübel), pan Volavka (Miroslav Bezert) a další.

Nastudovala NDR – Norddeutscher Rundfunk Hamburg v roce 1963. Premiéra 1. 12. 1963 (113 min.). Repríza 21. 6. 2023 (NDR.de-Kultur, 20:00 – 22:00 h.).

Pozn.: Německá verze Horčičkovy české inscenace z roku 1958 (čeští herci hráli německy).

Lit.: anonym: Hörspiel Der Krieg mit den Molchen. In web NDR.de – Kultur, 21. 6. 2023 (článek). – Intelligente Riesenmolche bedrohen die Gattung Mensch? Der utopisch-satirische Roman von Karel Čapek als Hörspiel. Hörspiel nach dem gleichnamigen Roman von Karel Čapek.

Im Jahre 1726 beschrieb der Schweizer Naturforscher Johann J. Scheuchzer ein in der Nähe des Bodensees aufgefundenes fossiles Skelett als den Ãœberrest einer vorzeitlichen Menschenrasse, des „Sündflutmenschen“. Später stellte sich jedoch heraus, dass es sich um das Skelett eines Riesenmolches handelte. Zweihundert Jahre später griff der tschechische Schriftsteller Karel Čapek diese halbvergessene Episode der Naturgeschichte auf und gestaltete daraus eine der brillantesten Satiren und Zukunftsphantasien, den Roman „Der Krieg mit den Molchen“.

Karel Čapek betrachtete aus der Perspektive des Jahres 2200, aber auf Grund der Voraussetzungen in den 1930er Jahren, den dann folgenden Krieg zwischen Menschen und Molchen: Der Kapitän, der die Molche in der Südsee entdeckt hat, verhandelt mit dem Direktor eines Perlenkonzerns über ihre Verwendung für den Perlenfang. Es folgen die schnelle Verbreitung der unheimlichen Tiere, ihr geistiger und kultureller Aufstieg, und die Eingliederung der Ost- und Westmolche in die Weltwirtschaft.  Nach ihrer Ausbeutung begehren die Echsen auf. Sie überfluten Kontinente und drohen, ganze Nationen mit Sprengstoff zu pulverisieren. Eine groteske Idee, die auf gruselige Weise gar nicht so abstrus ist. (…)

Mio, ty můj Mio (199?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:57

Astrid Lindgrenová. Dramatizace Jana Knitlová. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hejna. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Bosse / Mio (Tomáš Staněk), král, jeho otec (Jiří Ornest), Benco / Jum-Jum, Miův přítel (František Med), Enn (Otto Lackovič), kovář (Antonín Molčík), Kato, zlý rytíř Země na konci světa (Antonín Hardt). Dále účinkují Kryštof Hádek, Slávka Hozová, Stanislav Oubram.

Příběh vdovy po varhaníkovi (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:55

Dramatický monolog z cyklu krátkých her k 150. výročí narození Antonína Dvořáka (třetí část). Zdeňka Psůtková. Improvizace na varhany Miroslav Komárek. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Inka Devátá.

Natočeno 1991 (34 min.).

Lásky Terezy Stolzové (1996)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:49

Životní příběh české zpěvačky a jejího vztahu k Verdimu. Vladislav Mareš (novela „Cesta do Sant Agáty“). Dramatizace Mária Křepelková. Hudba Jiří Váchal. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Mária Křepelková.

Osoby a obsazení: Tereza (Zora Jandová), Verdi (Petr Pelzer), Giuseppina (Věra Galatíková), Luigi (Vlastimil Zavřel).

Natočeno 1996 (91 min.).

Stará hra (1979)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 9:47

Dramatický žert. Jan Neruda. Úprava Jan Burian. Hudební improvizace Artuš Rektoris. Dramaturgie Zuzana Kočová. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Dominik, mladomanžel (Pavel Pavlovský), Matylda, mladomanželka (Monika Švábová), Dorotka (Vanda Švarcová).

Nastudovala Plzeň v roce 1979 (24 min.). Premiéra 19. 5. 1979 (Praha, 19:15-19:45 h.).

Lit.: Hu: Jan Neruda: Stará hra. In Týdeník Rozhlas 20/1979 (5. 5. 1979), s. 4 (článek). – Cit.: Pod názvem Drobné skladby velkých mistrů uvádí zpravidla hudební redakce méně známá a pozapomenutá díla velikánů světové hudby. Podobným titulkem by mohla označit i redakce rozhlasových her řadu jednoaktovek, ve které již delší dobu přináší svým příznivcům málo známé dramatické práce, mnohdy pouhé dramatické črty slavných dramatiků.

Jedná se o dílka, která v divadelním světě, pro nějž byla určena, velmi rychle upadla v zapomenutí. Ne snad pro kvalitu, spíše pro jejich malý rozsah lze předpokládat, že se sotva kdy ještě objeví na repertoáru divadel. A přitom se jedna o práce, které jako by byly stvořené pro rozhlasové zpracování, přestože je jejich autor napsal v době, kdy o rozhlase nemohl mít ani ponětí.

Tímto případem je také Nerudova aktovka Stará hra, kterou pro rozhlas upravil Jan Burian. Jedná se o drobný žert, v němž si autor bere na mušku úskalí manželského soužití. Starý mládenec Neruda si zde svou typickou ironickou nadsázkou tropí posměch z mladého manželského páru, který velmi záhy po svatbě naráží na problém, jakým způsobem si říkat do očí pravdu. Groteskní situace, vyhnaná na samý okraj pravděpodobnosti, je prodchnuta řadou bystrých postřehů, satirických šlehů, tepajících měšťáckou morálku a přetvářku, a současně shovívavých úsměvů nad lidskou malicherností a nerozvážností, které ani v nejmenším nezapřou svého autora. Hru nastudovala režisérka Lída Engelová v plzeňském studiu. V hlavních rolích uslyšíte Moniku Švábovou a Pavla Pavlovského.

25. 5. 2006

Spravedlivá kejchavice (1982)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:53

Marie Kubátová. Rozhlasová pohádka.  Hudba Vadim Petrov, řídí autor. Dramaturgie Eva Košlerová. Mistr zvuku Miloš Kott. Záznam a střih Božena Kubíčková. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: tkadlec Kuba (Petr Haničinec), jeho žena (Karolína Slunéčková), Trautenberk (Ilja Prachař), cestující (Svatopluk Skopal), Josef Patočka, Jiří Pleskot, Svatopluk Skládal, Miluše Dreiseitlová a Ivana Vondrovicová.

Natočeno 1982 (40 min.). Repríza 30. 11. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Pozn.: Poslechněte si příběh o rostlince, která dokáže zachránit celé Krkonoše a jejich obyvatele před jednou velkou neplechou, která se tam kdysi odehrála. V čem je její kouzlo? (anotace)

Sluneční růže (1983)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:50

Božena Šimerová. Na motivy italské pohádky. Přeložila Eva Ruxová. Dramatizace František Pavlíček. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení:  Rosalina / Umouněnka (Martina Hudečková), král Valentino I. (Jan Gross), královna (Eva Wimmerová), princ Valentino II. (René Přibil), čaroděj (Jaroslav Konečný) a don Pietro (Václav Neužil I.).

Nastudovala Plzeň v roce 1983. Premiéra 18. 3. 1984 (Praha, 13:03 h.). Repríza 14. 4. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.; 54 min.); 5. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Pozn.: „Růže, Sluneční Růže, budeš královnou, když osud pomůže.“ Toto kouzelné zaříkávadlo zazní v rozhlasové pohádce hned několikrát. Půvabný příběh o umouněné pekařce, voňavém chlebu a nespokojené královské rodině se zrodil ve slunné Itálii. (anotace)

Pozn.: V roce 1984 vznikla televizní verze pohádky nazvaná Až já budu královna (režie Vlasta Janečková).

Nemilovaná (199?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:44

Arnošt Lustig. Úprava Marie Valtrová. Režie Josef Melč.

Účinkují Eva Horká, Jan Novotný, Rudolf Jelínek, Stanislav Oubram, Marcela Peňázová.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress