Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dramatický žert. Jan Neruda. Úprava Jan Burian. Hudební improvizace Artuš Rektoris. Dramaturgie Zuzana Kočová. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Dominik, mladomanžel (Pavel Pavlovský), Matylda, mladomanželka (Monika Švábová), Dorotka (Vanda Švarcová).

Nastudovala Plzeň v roce 1979 (24 min.). Premiéra 19. 5. 1979 (Praha, 19:15-19:45 h.).

Lit.: Hu: Jan Neruda: Stará hra. In Týdeník Rozhlas 20/1979 (5. 5. 1979), s. 4 (článek). – Cit.: Pod názvem Drobné skladby velkých mistrů uvádí zpravidla hudební redakce méně známá a pozapomenutá díla velikánů světové hudby. Podobným titulkem by mohla označit i redakce rozhlasových her řadu jednoaktovek, ve které již delší dobu přináší svým příznivcům málo známé dramatické práce, mnohdy pouhé dramatické črty slavných dramatiků.

Jedná se o dílka, která v divadelním světě, pro nějž byla určena, velmi rychle upadla v zapomenutí. Ne snad pro kvalitu, spíše pro jejich malý rozsah lze předpokládat, že se sotva kdy ještě objeví na repertoáru divadel. A přitom se jedna o práce, které jako by byly stvořené pro rozhlasové zpracování, přestože je jejich autor napsal v době, kdy o rozhlase nemohl mít ani ponětí.

Tímto případem je také Nerudova aktovka Stará hra, kterou pro rozhlas upravil Jan Burian. Jedná se o drobný žert, v němž si autor bere na mušku úskalí manželského soužití. Starý mládenec Neruda si zde svou typickou ironickou nadsázkou tropí posměch z mladého manželského páru, který velmi záhy po svatbě naráží na problém, jakým způsobem si říkat do očí pravdu. Groteskní situace, vyhnaná na samý okraj pravděpodobnosti, je prodchnuta řadou bystrých postřehů, satirických šlehů, tepajících měšťáckou morálku a přetvářku, a současně shovívavých úsměvů nad lidskou malicherností a nerozvážností, které ani v nejmenším nezapřou svého autora. Hru nastudovala režisérka Lída Engelová v plzeňském studiu. V hlavních rolích uslyšíte Moniku Švábovou a Pavla Pavlovského.