Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jan ze Žatce. Překlad a úprava Dušan R. Pařízek. Hudba Jiří Pavlica. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Jitka Molavcová, Alfréd Strejček a Jiří Pavlica.

Pozn.: Hra o lásce a posledních věcech člověka podle středověkého textu z roku 1401 „Der Ackermann aus Böhmen und der Tod„.

Lit.: (mat): Oráč a smrt. – In Týdeník Rozhlas, 1996 (anotace). – Cit.: Někdy kolem roku 1400, tedy za vlády Václava IV., napsal žatecký městský písař, notář a správce místní latinské školy (mnohem později i protonotář Nového Města pražského) Johannes von Saaz – pro nás Čechy Jan ze Žatce či ze Štiboře – dialogickou prózu Ackermann aus Böhmen, překládanou coby Oráč z Čech nebo Oráč a Smrt. Tato skladba, předvádějící vášnivý spor mezi Oráčem a Smrtí, která Oráčovi vzala jeho krásnou mladou ženu po porodu dítěte, patří k nejstarším a zvlášť cenným dílům německé umělecké prózy. Oráč, za jehož postavou se skrývá pravděpodobně sám autor, jenž byl postižen stejným neštěstím, příkře obviňuje Smrt z nespravedlivé krutosti jejího činu, ta se zase hájí svými odvěkými právy. Lítý svár nakonec (v duchu středověkých moralit) rozhodne sám Bůh: Oráči patří ocenění jeho důstojnosti, Smrti však pravda.
Nepochybně bilingvální osobnost a jedinečné dílo Jana ze Žatce je významným projevem a svědectvím o pokojné a vzájemně se oplodňující koexistenci české a německé kultury v lucemburských Čechách, o jejich vyspělosti na pozadí evropsky univerzální kultury latinské, z níž vychází myslitelsky náročná a emocionálně bohatá skladba Ackermann – a také její česká paralela, tzv. Tkadleček, který byl dílem Jana ze Žatce nepochybně ovlivněn. Tato mírumilovná podoba česko-německého vztahu by se ovšem nutně nemusela vázat jen na vzájemnost vzdělanců pozdního středověku – Ackermann by mohl být jakýmsi symbolem i pro dnešek…
První český překlad Pavla Eisnera z roku 1938 přiblížil původně prozaický text poezii, dnešní jevištní úprava (a její rozhlasová verze) režiséra Dušana R. Paříska rozvíjí především dramatické dispozice textu. V jeho režii převzali hlavní party Jitka Molavcová a Alfréd Strejček. Důležitou složku výstavby Pařískovy „dramatické verze“ představuje její bohatá hudební výbava.

Ivan Sergejevič Turgeněv.
Hudební komedie parodující romantické příběhy o lásce. Přeložil dr. Ladislav Slíva. Scénická hudba František Mixa. Dramatizace, dramaturgie a režie Dagmar Joklová.

Osoby a obsazení: Hortensie Fredeg Martinová (Veronika Forejtová), Hortensie Virginie Martinová (Jana Postlerová), Hortensie Marie Prigobardová (Apolena Veldová), Pierre Martin de Carpentras (Jan Filip), Victorien Martin, kpt papežské gardy (Milan Šulc), Clovis Prigobard, obchodník (Jan Odl), Jean Greluchon (Tomáš Jirman), Cancanet, portýr (Miroslav Rataj) a policejní komisař (Stanislav Šárský).

Nastudovala Ostrava v roce 1993 (59 min.).

Božena Němcová. Rozhlasová variace známé pohádky na klasické motivy. Napsal František Pavlíček. Scénická hudba Zbyněk Matějů. Hudbu řídí Jiří Váchal. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Popelka (Sabina Laurinová), princ (Michal Dlouhý), kmotra (Věra Galatíková), otec (Pavel Pípal), macecha (Gabriela Vránová), Dora (Sylva Sequensová), hofmistr (Vlastimil Brodský) a hlas (Pavel Karbusický).

Připravil Český rozhlas v roce 1993 (54 min.). Repríza 28. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 5. 11. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.).

Wilhelm Hauff. Dramatizace Věra Provazníková. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: vyprávěč (Pavel Soukup), kalif Chasid (František Němec), vezír Manzor (Boris Rösner), princezna Ajša (Věra Hučínová), Ahaslí, komorná (Iveta Dušková), čaroděj Kašmír (Alois Švehlík), Ali (Michal Pavlata), princ Mirza, Kašmírův syn (Ivan Trojan), princezna Čándí (Daniela Kolářová), hlasy (Květoslava Straková, Radek Krejčí,, Milan Slabihoud, Růžena Preisslerová, Mirko Musil, Gaston Šubert).

Natočeno 1996.

Pozn.: Zlý čaroděj Kašmír se intrikou zbaví kalifa a vezíra a chce se chopit vlády v Bagdadu s pomocí svého syna. Kalif a vezír v čapí podobě hledají záchranu…

Wilhelm Hauff patří k předním světovým pohádkářům. Ačkoli žil již před dvěma sty lety a zemřel v pouhých pětadvaceti letech, jeho pohádky hojně inspirované kolébkou pohádkových příběhů, Orientem, nepostrádají svůj romantický půvab i dějově vypjaté okamžiky často spojené s magickým kouzlem čarovných proměn. Taková je i pohádka Kalif – čáp. Na jedné straně stojí průvodce – básník, stejně laskavý jako samotný vládce Bagdádu kalif Chasid a jeho sestra princezna Ajša, na druhé straně je pak poťouchlý čaroděj kníže Kašnur, který se chce prostřednictvím svého syna Mirzy zmocnit vlády nad zemí. K jeho plánu mu stačí jedno jediné latinské slovo a pak bezstarostný smích lapeného vládce a jeho vezíra. Dílo zkázy zdá se být dokonáno. Jenže v pohádkách vždy i to nejmocnější kouzlo může být zlomeno silou, či spíš citem, na který žádná čaromoc nedosáhne.

Clemens Brentano.  Ukdákaná pohádka o království v kurníku. Dramatizace Jaroslava Kubištová. Hudba Jakub Zahradník, řídí Jiří Váchal. Zvuk Blanka Veselá. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Mária Křepelková.

Osoby a obsazení: vypravěč (Vlastimil Brodský), král Kokeš (Stanislav Fišer), královna Puťka (Růžena Merunková), princezna Krákorka (Magdalena Reifová), král Vínorád (Ladislav Trojan), královna Pyšnimila (Věra Galatíková), princ Dobrolín (Vlastimil Zavřel), filozof (Otakar Brousek I.), myška Sisi (Jitka Molavcová) a kohout Alektryón (Marek Eben).

Natočeno v roce 1993. Repríza 14. 9. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 43 min.); 10. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 43 min.); 9. 7. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.).

Lit.: anonym: Clemens Brentano: Alektryónův prsten. In web ČRo 2 Praha, duben 2016 (článek). – Cit.: Uslyšíme příběh o trochu zvláštním králi Kokešovi se svou královskou manželkou Puťkou a jejich královskou dcerou Krákorkou.

Hvězdně obsazená pohádka: Vlastimil Brodský, Růžena Merunková, Ladislav Trojan, Věra Galatíková, Jitka Molavcová, Marek Eben a další.

Když někdo založí své přátelství a úspěch jen na lži, podvodu, přeludu a kouzlech, může být opravdu nemile překvapen. Pohádka napsaná na motivy německého romantického básníka a spisovatele Clemense Brentana vás přivede do chudého království, které sídlí v kurníku v Kuřích horách.

Objevení kouzelného prstenu skrývajícího se ve volátku věrného kohouta Alektryóna nepřinese nikomu štěstí. Spíš jen starosti a strach. Přesto se díky tomu vztahy v královské rodině skutečně napraví a všichni se přesvědčí, že dobrý skutek dojde dřív nebo později své odměny.

Eliška Zachystalová. Dramatizace Magdalena Kristenová. Hudbu složil a řídí Miroslav Pokorný. Zvuk ing. Jiří Žižka. Záznam a střih Soňa Králová. Asistentka režie Barbora Fajtlová. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Džafar (Jaroslav Konečný), Yusuf (Josef Nechutný), Abdul (René Přibil), Nafisa (Martina Samková), Aziza (Ilona Vaňková), Karim (Václav Neužil I.), Sulejma (Zora Kostková), král (Jiří Samek), majitel čajovny (Jan Gross), muzikant (Tomáš Šolc).

Nastudovala Plzeň v roce 1984. Premiéra 1. 7. 1984 (Praha, 13.03 – 14.00 h.; 47 min.). Repríza 16. 7. 1989 (Praha, 13:00 – 13:50 h.).