Pavel Hejcman. Rozhlasová úprava příběhu francouzské špionky Gabriely Deslys alias Mata Hari z Horní Moštěnice u Přerova. Dramatizace Jan Sulovský. Hudba Robert Mahr. Text písně Jakub Vítek. Na klavír hraje Richard Mlynář. Režie Michal Bureš.
Osoby a obsazení: Gabriela Deslys (Evellyn Pacoláková). Dále účinkují Josef Pejchal, Vladimír Hrabal, Miroslav Hruška, Josef Bartoň, František Řehák a další.
Nastudovala Olomouc. Premiéra prvního dílu 29. 5. 2006 (Praha, 22:05 – 22:35 h.). Repríza 1. 7. – 27. 7. 2018 (ČRo Olomouc, 18:05 hod.) v cyklu Počteníčko.
Obsah: 1. Návrh – 2. Útěk – 3. Válka – 4. Návrat – 5. Zrada.
Lit.: Sulovský, Jan: Hejcmanovo Královské fandango je příběhem Maty Hari z Horní Moštěnice. In web ČRo Olomouc, 29. červen 2018 (článek). – Cit.: Fandango je španělský lidový párový tanec provozovaný za doprovodu kytary a kastanět. Královské fandango, to je román klasika české dobrodružné literatury Pavla Hejcmana.
Příběh slavné tanečnice a zpěvačky Gabriely Deslys, francouzské vyzvědačky, ve skutečnosti rodačky z Horní Moštěnice na Přerovsku Hedviky Navrátilové, znal autor románu Pavel Hejcman od historika profesora V. V. Štecha. Ten se s ním seznámil prostřednictvím svého otce, který byl ředitelem divadla ve Slaném a Hedviku osobně znal.
Po zpravodajské stránce byla velmi významnou agentkou, rozhodně větší než Mata Hari. Pavel Hejcman
„Dnes bychom řekli, že to byla hvězda evropského i světového showbyznysu,“ tvrdí Hejcman. „Byla to těžká doba před začátkem první světové války. Ona vystupovala ve Francii a aby získala státní občanství, stala se francouzskou špiónkou. Po zpravodajské stránce byla velmi významnou agentkou, rozhodně větší než Mata Hari, protože Matu Hari odsoudili k smrti a popravili, kdežto Hedviku Navrátilovou k smrti odsoudili, ale nepopravili, protože jim utekla. Francii prokázala mimořádné zpravodajské služby. Byla milenkou portugalského krále a tím se dostávala do nejvyšších kruhů. Získávala informace, které přímo ovlivňovaly výsledky první světové války,“ popisuje autor románu.
Rozhlasová podoba románu Pavla Hejcmana Královské fandango vznikla na jaře roku 2006 v olomouckém studiu Českého rozhlasu. Na pětidílném dramatickém seriálu se autorsky podílel dramaturg Jan Sulovský a režisér Michal Bureš, který se ujal realizace projektu. Hudbu složil Robert Mahr. V hlavní roli Gabriely Deslys uslyšíme Evellyn Pacolákovou.
Poslouchejte pětidílnou četbu z knihy Královské fandango v Počteníčku Českého rozhlasu Olomouc každou neděli od 1. do 27. července vždy od 18:05 hodin.
Pozn.: Nejslavnější špionka všech dob, oslnivá exotická tanečnice vystupující jen spoře oděná, milenka řady mocných, femme fatale“ první světové války. Tak vešla Mata Hari do historie. Stalo se tak přesto, že prý byla umělkyní nevalnou a žádné zpravodajské službě nedodala jedinou cennou informaci.
Někdy se stěží odlišuje pravda o Matě Hari od smyšlenek. Zavinila to i sama tanečnice tím, že bez rozpaků „upravovala“ svou minulost. Tvrdila například, že pochází z Indie, kde od malička tančila při chrámových pobožnostech – již tehdy téměř nahá. Skutečnost však byla trochu jiná.
Jmenovala se Margaretha Gertruda Zelleová a narodila se v Leeuwardenu v Nizozemsku 7. srpna 1876. Vystudovala učitelský institut v Leidenu a v devatenácti letech se provdala za kapitána v nizozemské koloniální armádě, který byl asi o dvě desítky let starší. V letech 1897 až 1902 s ním žila na Jávě a Sumatře, kde vystupovala jako tanečnice a porodila mu syna a dceru. Manželství se však brzy rozpadlo a po smrti syna Margaretha svého muže opustila a zamířila do Paříže.
Zpočátku stála nejčastěji modelem malířům třetího řádu, později získala místo cvičitelky v jezdecké škole. Pravý zlom v její kariéře však znamenalo taneční vystoupení před vybranou pařížskou společností v roce 1905. Pod jménem Mata Hari, což je údajně malajský výraz pro slunce (doslova „oko dne“), představila – spoře oděna – improvizaci, kterou nazývala indickým tancem. „Ozářena pouze světlem svící předvedla Mata Hari v orientálním kostýmu exotický tanec, v jehož závěru se její nahé tělo ponořilo do stínu,“ napsal tehdy přihlížející žurnalista.
Mata HariNáhle jí ležela celá Paříž – zejména její mužská část – u nohou a její věhlas se rychle šířil. Brzy vystupovala po celé Evropě, a to nejen ve varieté, ale – což prý činila mnohem raději – i v soukromí příslušníků vysoké společnosti.
Přitahovala zejména svým uhrančivým fluidem a snadno navazovala vztahy se zahraničními politiky, důstojníky i dalšími vlivnými muži. Její vstřícná povaha jí pak zajišťovala desítky bohatých milenců. A jak se snědá a vysoká kráska, která měla pověst nejlépe placené kurtizány Evropy, dostala ke špionáži?
O ženu, která měla více než přátelské vztahy s mocnými tehdejšího světa, se samozřejmě zajímaly tajné služby. Německý spisovatel Curt Riess v knize „Procesy, které změnily svět“ uvádí, že se Mata Hari „vyučila“ špionkou již v roce 1907 v Lörrachu (Bádensko), kde byla takzvaná špionážní akademie. Skutečné okolnosti její špionáže však zůstávají dodnes nejasné.
Snad spolupracovala s německou i francouzskou rozvědkou, ale té první žádný užitek zřejmě nepřinesla a druhá jí nedůvěřovala. Francouzi brzy pojali podezření, že je slavná tanečnice dvojitou agentkou. Sledovali ji a 13. února 1917 v Paříži zatkli.
Proces se konal s vyloučením veřejnosti a Mata Hari byla 25. července 1917 odsouzena za špionáž ve prospěch Německa k trestu smrti přesto, že během soudního jednání nebyl předložen jediný konkrétní důkaz její viny a sama tanečnice přiznala předání jen jedné neaktuální informace důstojníkovi německé výzvědné služby.
Řada jejích bývalých milenců ve významných funkcích pro ni žádala milost, ale v době těžkých ztrát a porážek francouzské armády to bylo nemožné. Ráno 15. října 1917 byla předvedena před popravčí četu. Odmítla pásku přes oči. „Ne, děkuji, mohu se dívat v tvář své smrti,“ uvedla. (anotace)
