Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pierre Barillet – Jean Pierre Grédy.
Překlad Ida de Vries. Úprava Josef Hlavnička. Hudební improvizace Michal Mandel. Dramaturg Hynek Pekárek. Stereoscénář Ladislav Reich a Ivan Chrz. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Solange Ballotionová (Jorga Kotrbová), Marcel (Zdeněk Žák), Líza (Miroslava Pleštilová), TV technik (Miroslav Táborský) a poslíček (Libor Hruška).

Natočeno v roce 1995. Repríza 22. 12. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 25. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 32 min.).

Pozn.: Konverzační hra. Na Štědrý den se v pařížském luxusním bytě po delším odloučení setkává milenecká dvojice, kterou více než cit spojuje účast na vraždě nepohodlného manžela.

Lit.: anonym: Pierre Barillet, Jean Pierre Grédy: Veselé vánoce. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2015 (anotace). – Cit.: Konverzační hra populární francouzské autorské dvojice Barillet- Grédy se odehrává na Štědrý den v luxusním pařížském bytě. Po roce odloučení se tu setkává milenecký pár, který víc než cit spojuje účast na vraždě nepohodlného manžela. Pierre Barrilet a Jean-Pierre Grédy od roku 1950 napsali více než třicet divadelních komedií, z nichž mnohé se úspěšně hrály na Broadwayi a dočkaly se filmového zpracování. 

Lit.: anonym: O’Henry: Vánoce na objednávku; Pierre Bareillet a Jean Pierre Grédy: Veselé Vánoce. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2013 (anotace). – Cit.: Nedělní večer na Dvojce patří dvěma kratším hrám, které se odehrávají v čase vánočních svátků. První příběh pochází z pera známého amerického povídkáře O’Henryho a zavede nás až do zlatokopeckého městečka, kde zjistí, že jim k vánočním oslavám chybí to hlavní, co nejvíc vytváří typickou atmosféru, totiž děti.

Hra známých francouzských autorů Barilleta a Grédyho je detektivní příběh o zločinu a trestu, v němž uslyšíte v hlavních rolích Jorgu Kotrbovou a Zdeňka Žáka. 

Mel Calman.
Komedie. Přeložil Jiří Hubička. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Milan Schejbal.

Osoby a obsazení: Hrdina (Filip Blažek), Alter Ego (Oldřich Vízner), dr. Mudrštajn (Jiří Bruder), Francouz (Ernesto Čekan), Bůh (Oldřich Vlach) Fantazie (Lucie Pernetová), průvodčí – Smrtka (Martin Písařík), Fiona (Vendula Křížová) a další.

Natočeno v roce 2003. Premiéra 2. 10. 2003 (Vltava, 20:00 – 20:42 h.; 39min.).

Daniela Fischerová. Rozhlasová mikrohra.  Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: paní (Věra Kubánková), Leo (Marian Labuda), dcera (Eliška Balzerová), hlas (Zdena Tichá).

Natočeno 1992. Premiéra 28. 12. 1992 (Praha, 13:45 h.). Repríza 14. 1. 1997 (Vltava, 21:30 h.) v cyklu Přehlídka nejúspěšnějších českých rozhlasových her 90. let; 28. 5. 2005 (ČRo Olomouc, 18:02 h.).

Veřejný poslech 25. 4. 2006 (Hradec Králové).

Nominace Prix Bohemia Radio 1994, kategorie A.

Text hry in: Svět a divadlo 8/1992.

Lit.: (kon) (= Konrádová, Jarmila): Velká vteřina. In Týdeník Rozhlas 3/1997 (6. 1. 1997), s. 8 (článek). – Cit.: Daniela Fischerová vstoupila na českou dramatickou scénu v roce 1979, kdy pražské Realistické divadlo uvedlo v režii Luboše Pistoriuse její Hodinu mezi psem a vlkem – příběh ze života francouzského básníka Francoise Villona. Hra o potřebě svobody a tvůrčí volnosti vzbudila bouřlivé nadšení u publika a stejně velkou dávku nevole tehdejších úřadů. Po třech představeních byla proto stažena z repertoáru. Autorka se rázem ocitla mezi nežádoucími tvůrci a po několik let mohla publikovat jen práce pro děti – ostatně vynikající. Na jeviště se vrátila až v roce 1986 dramatem Princezna T., pak následovala Báj, v roce 1993 Náhlé neštěstí a předloni Fantomima. Se jménem Daniely Fischerové se setkáváme velmi často i v rozhlase. Už ve svých prvních rozhlasových hrách Čeho se bojí Mistr a Zapřený Albert dovedla s velkou invencí využít jedinečných rozhlasových možností a obě dramata -třebaže jejich uvedení bylo v předlistopadové době velmi komplikované – patří k tomu nejlepšímu, co tehdy na rozhlasové půdě vzniklo. Její další dílo Neděle nás reprezentovalo na festivalu Prix Italia 1991, hra Andělský smích získala první cenu v autorské rozhlasové soutěži v roce 1993 a mikrohra Velká vteřina zvítězila o rok později v mezinárodní dramatické přehlídce EBU. Rozhlasových mikrodramat napsala Daniela Fischerová už pět: má je ráda, protože vyhovují jejímu smyslu pro stručnost a úsporný, zhuštěný výraz. Vždyť rozhlasová mikrohra je pro autora vždy znovu riskantní výzvou k tomu, aby se pokusil co nejméně slovy sdělit co nejvíce. Ve Velké vteřině se to Daniele Fischerové podařilo v maximální míře. To už ostatně posoudíte sami.

Lit.: Zavoral, Tomáš: Rozhlasové hry živě pro studenty. In Týdeník Rozhlas 20/2006 (8. 5. 2006), s. 15 (článek). – Cit.: Netradiční setkání se slovesnou tvorbou nabízí studentům středních škol v celé republice cyklus Rozhlasové hry živě. V regionálních studiích Českého rozhlasu se mladí posluchači seznámí vždy s vybranou rozhlasovou hrou a následně o ní diskutují s autory, režiséry či režiséry ozvučení a dalšími tvůrci. Pro nastupující posluchačskou generaci jsou navíc připraveny informace o vysílání a aktuálním dění v Českém rozhlase. (…)

Třetí a prozatím poslední setkání nad rozhlasovou tvorbou se konalo 25. dubna v Hradci Králové. Studenti zdejších škol vyslechli rozhlasová minidramata spisovatelky Daniely Fischerové Micu-ra nežere a Velká vteřina. Hru Král omylů sehrála Daniela Fischerová spolu s režisérkou Hanou Kofránkovou přímo před studenty. Koncem května zavítá cyklus do studia Českého rozhlasu Olomouc.

Lit.: Dingová, Bianka: Studenti píší recenze – Velká vteřina. In web Panáček v říši mluveného slova, 24. 6. 2010 (recenze).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Telefonát, který změnil dva životy. In Týdeník Rozhlas 28/2019 (1. 7. 2019), s. 25 (článek). – Cit.: Jestli někdo dokázal v českém prostředí ovládnout schopnost psát dramatické texty pro rozhlas, je to Daniela Fischerová. Texty této spisovateky a dramatičky jsou magické, zdánlivě prosté, ale s velkým vnitřním napětím a vynikajícími dialogy. Nejsou upachtěně uštrikovaně a překombinované, zato jsou plně citovosti, pochopení i krutých a občas snad i cynických zvratů.

Velkou doménou Fischerové jsou dramatické miniatury. Jednou z nich je Velká vteřina (1992). Příběh dvou lidí, kterým se jedním jediným okamžikem naráz změnil (a ještě jednou změní) celý život, je strhující nejen v síle samotného příběhu, ale i v dramatické zhuštěnosti: příběh, který by jiným vydal na trilogii, Fischerová zhušťuje do deseti minut a dává tak posluchači možnost si – řečeno s nadhledem – trilogii domyslet sám ve své hlavě.

Stará žena (Věra Kubánková) trpí stálým konfliktem se svou dcerou (Eliška Balzerová), která má oprávněně obavy o její zdraví. Poté, co ukončí jeden z mnoha telefonních hovorů na toto téma, rozdrnčí se telefon staré paní znovu. Na druhém konci sluchátka slyší hlas rozjařeného stárnoucího muže Lea (Marián Labuda), který ji chce věnovat „hory, hory prachů“ a odvyprávět svůj životní příběh. Příběh, který je osudově spojen s tím jejím. Leova židovská matka totiž během transportu do koncentračního tábora tajně předala mladě dívce (dnešní stará žena) své nemluvně. To se po válce díky Červenému kříži opět setkává se svou matkou a krásný příběh sebeobětování mu v dospělosti učaruje.

Mnoho let věnuje pátrání po oné dívce, aby se s ní pak setkal aspoň po telefonních drátech.

Poslechnout si Velkou vteřinu stojí za to díky skvělé režijní práci Hany Kofránkové a hereckým výkonům Věry Kubánkové a Mariána Labudy. Daniela Fischerová vzpomínala, s jakou (v dobrém smyslu) sveřepostí se do studia své role Labuda pustil. Představoval člověka, který se s láskou učí česky, byť vyrůstal celý život v zahraničí. Před natáčením jej režisérka Kofránková seznámila s Američankou. která se také naučila perfektně česky, aby Labuda zjistil, v čem i člověk, který si jazyk osvojil nejlépe, jak mohl, hovoří jinak než rodilý mluvčí. Paní dokázala říct vše správně, jen slovo „dítě“ ji nešlo – vždy řekla jen „djýte“. Marián Labuda to zaregistroval – a proti všem očekáváním zpracoval právě opačně. Jeho Leo vyslovuje „dííitě“ s jakousi mazlivostí, pečlivostí, láskou a s důsledností, s níž se tu měkkou, slovanskou výslovnost musel v Americe dlouhé týdny a měsíce učit. I takové drobnosti a detaily rozhoduji o vyznění scény…

„Vděčně vzpomínám na Věru Kubánkovou. která svůj part (…) nejmíň desetkrát proplakala – a byly to pravé lidské slzy, žádný glycerin a žádná rutina,“ uzavírá svou vzpomínku Fischerová.

Jak příběh Veké vteřiny skonči? Těžko popisovat, neradno prozrazovat. Telefonát, který dvěma lidem od základu změní, ba rozbije život, je nejlépe slyšet v některé repríze. Snad na ni dojde.

Grenville Robbins. Detektivka s překvapivým rozuzlením. Přeložila Eva Kotulová. Dramatizace Jana Paterová. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: James Farren (Jan Novotný), Bill Garland (Alois Švehlík), Stephen Hart (Jiří Schwarz), Jane Tremaynová (Simona Postlerová), Thomas Jones (Jan Skopeček), sekretářka (Zdeňka Sajfertová), policista (Petr Bednář), Charles Tremayne (Petr Křiváček) a další.

Natočeno v roce 2001 (29 min). Repríza 31. 12. 2004 (ČRo 3 Vltava, 20.15 hod.).

Karel Čapek. Rozhlasová dramatizace pohádky z knihy Devatero pohádek. Dramatizace Helena Vernerová (= František Pavlíček). Hudbu složil a řídí Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: král (Vlastimil Brodský), princezna Bětka (Helena Brabcová), královna matka (Nelly Gaierová), babička (Libuše Havelková), Vašek (Petr Svoboda), Josef Všudybyl (Jiří Klem), Pepi Všetečka (Jan Schánilec), Jožka Vševěd (Josef Vinklář), Sidney Hall (Svatopluk Beneš). Dále účinkuje Miroslav Kořínek.

Natočeno v roce 1981 (45 min.). Repríza 27. 3. 1989 (Praha, 13:00 – 13:47 h.); 24. 12. 2012 (ČRo 2 Praha, 8:03 h.); 5. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Pozn.: V roce 1983 vznikla stejnojmenná televizní verze pohádky (režie Libuše Koutná).

Lit.: Ledvinková, Václava: Velká kočičí pohádka – 24. prosince. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2012 (anotace). – Cit.: Velké detektivní pátrání po černé kočce Jůře se strhne v jednom nevelkém království. Místní čmuchalové Všetečka, Všudybyl i Vševěd jsou neúspěšní, a tak na scénu přichází slavný a světoznámý detektiv Sydney Hall. Ten křižuje kraje známé i neznámé, jen aby dopadl údajného pachatele a zároveň podlého a všehoschopného kouzelníka. Za svou službu žádá jediné: mísu hrušek. Té se mu dostane, třebaže kočku se mu najít nepodaří. Ta si zatím hoví ve své rodné chalupě nedaleko královského zámku, protože o kočkách je známo, že na rozdíl od psů, kteří se drží člověka, zůstávají věrny stavení. Ovšem Jůra by už dávno měla patřit na zámek, neboť tam byla výhodně prodána. Jak tedy vyřešit zápletku, v níž jde nejen o návrat kočky, ale také o spokojenost královské dcery, která se Jůry za žádnou cenu nemíní vzdát?

Lit.: Ledvinková, Václava: Sváteční pohádka 28.9., sobotní hra 29. 9. a nedělní pohádka 30. 9. 2012. In web ČRo Rádio Junior, září 2012 (anotace). – Cit.: V sobotu ve 13:00 pravidelně vysíláme napínavé rozhlasové hry se spoustou známých herců a v neděli, taky ve 13:00, si můžeš poslechnout nejrůznější pohádková vyprávění na stanici Český rozhlas 2 – Praha. Zde se dozvíš aktuální víkendový program. (…)

30. 9. – podle výběru posluchačů:
Velká kočičí pohádka
Velké detektivní pátrání po černé kočce Jůře se strhne v jednom nevelkém království. Místní čmuchalové Všetečka, Všudybyl i Vševěd jsou neúspěšní, a tak na scénu přichází slavný a světoznámý detektiv Sydney Hall. Ten křižuje kraje známé i neznámé, jen aby dopadl údajného pachatele a zároveň podlého a všehoschopného kouzelníka. Za svou službu žádá jediné – mísu hrušek. Té se mu dostane, třebaže kočku se mu najít nepodaří. Ta si zatím hoví ve své rodné chalupě nedaleko královského zámku, protože o kočkách je známo, že na rozdíl od psů, kteří se drží člověka, zůstávají věrny stavení. Ovšem Jůra by už dávno měla patřit na zámek, neboť tam byla výhodně prodána. Jak tedy vyřešit zápletku, v níž jde nejen o návrat kočky, ale také o spokojenost královské dcery, která se Jůry za žádnou cenu nemíní vzdát?
V rozhlasovém zpracování Velké kočičí pohádky Karla Čapka z roku 1981 účinkují Vlastimil Brodský, Helena Brabcová, Libuše Havelková Petr Svoboda a další.

Milan Uhde. Příběh o osudu jedné rodiny. Scénická hudba Zdeněk Šikola. Dramaturg Jaromír Ptáček a Pavel Minks. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: syn (Michal Pavlata), matka (Dana Syslová), dědeček (Josef Somr), otec (Ladislav Mrkvička), mamá (Jaroslava Adamová), disponent (Jaroslav Someš), vikář (Josef Bek), komisař (Jaromír Meduna), Dvořák (Josef Vinklář), vládní rada (Pavel Pípal), učitelka (Lída Engelová), vyšetřovatel (Lukáš Hlavica) a docent (Zdeněk Dolanský).

Natočeno v roce 1992. Premiéra 25. 10. 1992 (Vltava, 14:00 h.; 74 min., mono). Repríza 15. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 1. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

V roce 1987 uvedeno německy v produkci HR.

Lit.: anonym: Velice tiché ave. In Rozhlas 43/1992 (12. 10. 1992), s. 4 (článek).

William Shakespeare. Komedie. Přeložil Erik Adolf Saudek. Rozhlasová úprava a dramaturgie Josef Hlavnička. Hudbu složil J. F. Fischer a řídí Jiří Váchal. Režie Jiří Roll.

Osoby a obsazení: Orsino, vévoda illyrský (Otakar Brousek st.), Sebastiano, Violin bratr (Petr Štěpánek), Antonio, lodní kapitán (Jaromír Spal), jiný kapitán (Zdeněk Ornest), Valentino (Tomáš Sedláček), Curio (Petr Oliva), rytíř Tobiáš Říhal (Josef Beyvl), rytíř Ondřej Třasořitka (Eduard Kohout), Malvolio, správce domu (Václav Vydra II.), Fabiano (Jaroslav Kepka), Vejražka, šašek (Vladimír Šmeral), Olivie, dcera hraběte (Jaroslava Adamová), Viola (Alena Vránová), Marie, Oliviina společnice (Eva Klepáčová), sluha (Vladimír Pospíšil), biřici (Vladimír Čech a Miloš Zavřel), kněz (Svatopluk Skládal), hlasy (Artur Šviha a Ivan Holeček).

Natočeno v roce 1974. Premiéra 1. 1. 1975 (Vltava, 19:00 – 20:50 h.; 107 min). Repríza 20. 7. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h); 4. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 17. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) u příležitosti 400. výročí úmrtí W. Shakespeara.

Lit.: anonym: William Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete. In web ČRo 2 Praha, duben 2016 (článek). – Cit.: Jedna z nejlepších autorových komedií v nahrávce z roku 1974. V hlavních rolích excelují Jaroslava Adamová a Alena Vránová.

Skvělé renesanční hrdinky, okouzlující i energické, vévodí jedné z nejhranějších komedií, kterou autor napsal kolem roku 1600. Viola s Olivií dovršují Shakespearův ideál renesanční osvobozené dívky, která v hloubi duše ví, co chce.

Autor tu nastolil dokonalé spojení dvorské komedie s fraškou. Sloučil umělou poezii s bujnou veselicí, kterou v jeho době končily na Tři krále vánoční svátky a začínal masopust.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: William Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete – 20.7. In web ČRo 2 Praha, červenec 2008 (článek). – Cit.:  S Violou a Olivií, hrdinkami jedné z nejlepších komedií Williama Shakespeara Večer tříkrálový, se můžete na stanici Český rozhlas 2 – Praha setkat ve 20:05 hodin. Nahrávka je z roku 1974 a v režii Jiřího Rolla se jako skvělé renesanční hrdinky představí Jaroslava Adamová a Alena Vránová.

William Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete. Skvělé renesanční hrdinky, okouzlující i energické vévodí Večeru tříkrálovému, jedné z nejhranějších komedií, které Shakespeare napsal kolem roku 1600. Viola s Olivií dovršují Shakespearův ideál renesanční osvobozené dívky, která v hloubi duše ví, co chce, S uspokojením můžeme konstatovat, že Shakespeare nebyl k ženským postavám svých her macešský. Právě naopak. Doufejme jen, že to nebylo způsobeno tím, že v jeho době hráli něžné, ale i prostořeké a nezkrotné dívčí role chlapci. Karnevalovou náladu rozehrává Oliviina společnice Marie s Tobiášem Říhalem.

Nepřítelem všeho veselí je vděčná a zajímavá role Malvolia. Shakespeare dosáhl v této hře dokonalé sloučení dvorské komedie s fraškou, sloučil umělou poezii s bujnou veselicí, kterou se v jeho době končily na Tři krále vánoční svátky a začínal masopust.

Lion Feuchtwanger. Překlad Vladimír Procházka. Hudba Oldřich Letfus, řídí Lubomír Švarc. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Marie Antoinetta, vdova po Ludvíkovi XVI. (Antonie Hegerlíková), Marie Terezie, její dítě (Jiřina Krejčová), Ludvík Karel, její dítě (František Kroutil), Alžběta, její švagrová (Viola Zinková), Simon, člen pařížské generální rady (Vladimír Šmeral), Hébert, člen pařížské generální rady (Rudolf Široký), Michonis, člen pařížské generální rady (Bedřich Bobek), De Rougemont (Miroslav Doležal), dozorkyně Tissonová (Jaroslava Drmlová), Saint Just, člen výboru pro obecné blaho (Jaromír Spal), Gaudet, člen výboru pro obecné blaho (Ladislav Boháč), Le Coq, sekretář (Artuš Kalous), Herman, president revolučního tribunálu (Bedřich Vrbský), Fouquier, generální návladní (Radovan Lukavský), vypravěč (Antonín Zíb) a další.

Natočeno 1958. Premiéra 14. 12. 1958 (Praha – RPD, 20:00 – 22:00 h.; 113 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery.  Repríza 1. 11. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 15. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Tragický osud francouzské královny Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie a manželky Ludvíka XVI. inspiroval mnoho umělců. Patří mezi ně i slavný německý spisovatel, autor oblíbených historických románů Lišky na vinici, Goya nebo Židovka z Toleda. Dva roky před svou smrtí napsal divadelní hru Vdova Kapetová, ve které zachytil poslední okamžiky života Marie Antoinetty před popravou. Feuchtwanger samozřejmě neměl k dispozici všechen historický materiál, a proto se leccos v jeho
dramatu ve skutečnosti nestalo. Ovšem konflikt královského principu s myšlenkou lidové revoluce postihl i při jistém romantizování postavy Marie Antoinetty velmi přesně. Tím se vyhnul nebezpečí ideologického zjednodušení a vlastně do jisté míry nechal otevřenou i otázku, na čí straně vlastně byla pravda.

O tom, že tento problém zůstává stále živý, ostatně svědčí i řada diskusí o smyslu Velké francouzské
revoluce, které dodnes vedou historici a publicisté. V roce 1993 uplynulo od popravy Marie Antoinetty
už dvěstě let, ale její nešťastný osud nepřestává zajímat odborníky a dojímat veřejnost.
(anotace)