Monolog mladého muže, který prochází vážnou životní krizí. Povídku pro rozhlas vybral Petr Hanuška. (more…)
22. 8. 2005
Totál rektál (2003)
Škola šašků (2002)
Michel de Ghelderode. Poslední lekce, kterou uděluje Mistr svým následovníkům v šaškovském osudu. Inscenace je rozhlasovou adaptací poslední divadelní režie Petera Scherhaufera. Překlad Hubert Krejčí a Mario Stretti. Rozhlasová úprava Radan Koryčanský a Marek Horoščák. Hudba Miloš Štědroň ml. Hudební spolupráce Karel Albrecht. Zvuk Josef Daněk. Dramaturg Marek Horoščák. Divadelní režie Peter Scherhaufer. Rozhlasová režie Zdeněk Petrželka (= Jan Antonín Pitínský).
Osoby a obsazení: Folial (Pavel Zatloukal), Galgüt (Roman Slovák), Bifrons (Radim Fiala), Horrir (Michal Bumbálek), Mascaron (Tomáš Sýkora), Carlin (Eva Vrbková), Parador (Kateřina Šudáková), Serlap (Gabriela Ježková), Moscul (Jan Leflík), vypravěč (Vladimír Hauser).
Nastudovalo Brno. Premiéra 24. 9. 2002 (Vltava 21:30 – 22:13, 42 min.). Repríza 4. 7. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 14. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 3. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Pozn.: Rozhlasová verze divadelní inscenace Husy na Provázku. Poslední inscenace Petera Scherhaufera.
Lit.: Horoščák, Marek: Škola šašků z Provázku do rozhlasu. In Týdeník Rozhlas 39/2002 (článek).
Lit.: Hložková, Hana: Michel de Ghelderode: Škola šašků. In web ČRo, květen 2013 (článek k repríze). – Cit.: 24. 5. 1999 byla v brněnském Divadle Husa na Provázku v české premiéře uvedena hra belgického dramatika Michela de Ghelderode Škola šašků. Byla poslední režií legendy českého a slovenského divadla Petera Scherhaufera. Rozhlasová verze se pokouší zachovat temnou sílu inscenace, v níž se ve vynikající formě představil Pavel Zatloukal jako Rytíř Folial, Mistr šašků.
„Školou šašků se rozloučil s divadlem Peter Scherhaufer, jeden z našich – totiž československých – nejvýznamnějších režisérů posledních desetiletí. Následoval příkladu autora. Byl však důslednější než Michel de Ghelderode, který tím kusem jen vědomě skončil se psaním pro divadlo. Peter Scherhaufer, několik let těžce nemocný, zemřel měsíc po květnové premiéře. Rozloučil se tak hrou o králi všech bláznů Folialovi, který děti, jež mají být jako lidské zmetky zahubeny, bere za své a učí je šaškovskému řemeslu. Rozuměj: učí je jak přežít, jak vzdorovat krutosti… jak i v situaci, která se zdá být beznadějná, získat sílu.“ (Karel Král k uvedení na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni 1999)
Michel de Ghelderode (1898-1962) – vlastním jménem Adhémar-Adolphe Louis Martens, belgický vlámský spisovatel a dramatik píšící francouzsky. K jeho nejznámějším hrám patří Escorial, Smrt doktora Fausta, Barabáš, Pantagleize, Balada o velkém kostlivci, Sir Halewyn, O ďáblovi, který sliboval hory doly, Maškary z Ostende aj. Milovník veselic, šerosvitu, temných opuštěných zákoutí ve starých vlámských městech, zchátralých paláců a bývalé nádhery, poutí a masopustů, masek a karnevalů; autor s mimořádně vyvinutým smyslem pro mystiku, tajemno a čáry, avšak zároveň bytostný katolík. Jean Cocteau o něm napsal: „Ghelderode, to je diamant, uzavírající náhrdelník básníků, který má Belgie kolem krku. Tento černý diamant vrhá kruté i vznešené záblesky. Zraňují jen malé duše. Ostatní oslňují.“ Za svou celoživotní práci byl v roce 1962 navržen na Nobelovu cenu.
Hru podle divadelní inscenace Petera Scherhaufera nastudované Divadlem Husa na provázku pro rozhlas s režijní pietou zachoval Jan Antonín Pitínský.
Šerloček (1968)
Helena Benešová. Z dětské hry na detektiva se stane tragédie. Klavírní improvizace Vadim Petrov. Zvuk Jitka Borkovcová. Záznam a střih Anna Halbichová. Asistent režie Ivan Holeček. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: jedna holka (Růžena Merunková), Šerloček (Klára Jerneková), první neznámá paní (Eva Klenová), druhá neznámá paní (Marie Marešová), táta (Jiří Adamíra), Jenůfka, soudružka úča na klimpr (Věra Kubánková), paní Weisová, šperháková stařena (Olga Scheinpflugová), pan doktor Lojza Kopecký, psychiatr (Jaromír Spal) a civilní hlas (Milan Mach).
Natočeno 1968 (65 min.). Premiéra 9. 3. 1968 (Československo 1, 10:10 – 11:17 h.). Repríza 30.8.1969 (20:52-22:00, Československo); 31. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky; 15. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Lit.: Pluhař, Filip: Helena Benešová: Šerloček. Když se z dětské hry na detektiva stane tragická záležitost. In web ČRo 3 Vltava, 31. květen 2020 (článek). – Cit.: Detektivní příběh tak trochu jinak. Pátrání totiž tentokrát nevede ostřílený Sherlock Holmes či Hercule Poirot, ale na vlastní pěst se do něj pouští mladá slečna ještě školou povinná. Miluje tajemství, záhady a zároveň ji fascinují vraždy a zločinci. Na svět se dívá jako na napínavou detektivku, ve které sama sobě přisoudila roli „soukromého očka“. Není divu, že jí nikdo neřekne jinak než Šerloček. (…)
Jak dětsky nezkušené je dívčino chápání světa se ukáže, když se rozhodne přijít na kloub záhadě, na kterou narazila během náhodně odposlechnutého rozhovoru dvou žen. Zmínka o náhlém úmrtí známého jedné z žen vzbudí v Šerločkovi podezření, že se smrtí není všechno v pořádku. Zdá se, že má před sebou svůj první velký případ. Během detektivního pátrání odhalí dávný příběh lásky, zrady a zklamání, ve kterém hraje smutnou roli darovaný pohár, jedovaté olovo a oblíbená učitelka hry na klavír, které se děvče svěří se svým případem. Při hledání viníka Šerloček zjišťuje, že svět není černobílý a že urputností a slepotou může člověk někdy víc zničit, než napravit.
Světlo na pavlači (1995, 2023)
Jitka Škápíková. Komorní hra o mladé dívce a staré ženě, která prožívá poslední dny svého života. Improvizace na trubku Vladimír Rejlek. Hudební spolupráce Petr Mandel. Zvukový mistr Radek Veselý. Natáčecí technik Jana Fišerová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Boža (Jiřina Jirásková), dívka (Eva Elsnerová), Eduard (Jiří Klem), Francka (Marie Marešová), Tomanová (Věra Kubánková).
Natočeno 1995 (44 min.). Repríza 11. 9. 2001 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.), 20. 2. 2008 (ČRo 2 Praha, 20:05 h), 31. 10. 2009 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.).
Vydala Radiotéka, srpen 2023 (MP3, CR.ES.2023.248).
Čestné uznání na Prix Bohemia Radio 1996.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Zhasnout světlo na pavlači. In Týdeník Rozhlas 42/2014 (článek). – Dostupný i na Panáčkovi.
Lit.: Anonym: Rozhlasová hra: Jitka Škápíková: Světlo na pavlači. In web ČRo 20. 2. 2008 (anotace). – Cit.: Světlo na pavlači – pod tímto titulem vám nabídneme hru, kterou pro rozhlas napsala Jitka Škápíková. Hra je komorním příběhem mladé dívky a staré ženy, která prožívá poslední dny svého života. (…)
Autorka se v rozhlase věnuje především tvorbě dokumentárních pořadů a za některé z nich již také získala různá ocenění. Kromě toho však autorsky připravila i řadu rozhlasových dramatizací próz (včetně desetidílného seriálu Faraon) a rozhlasových pohádek. V oblasti původní dramatické tvorby je hra Světlo na pavlači autorčiným debutem. Hra je komorním příběhem o mladé dívce a staré ženě, která prožívá poslední dny svého života. Je to hra o lásce, zklamání i nenávisti, ale i o tom, co člověka přesahuje a přežívá. Nahrávka vznikla v pražském studiu (v roce 1995) v nastudování režisérky Markéty Jahodové s výborným hereckým obsazením. V hlavních rolích účinkují Eva Elsnerová a Jiřina Jirásková.
Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Jitka Škápíková: Světlo na pavlači – 31.10. In web ČRo 2 Praha, říjen 2009 (anotace). – Cit.: V herecké tvorbě jedné z našich nejoblíbenějších hereček Jiřiny Jiráskové zaujímal rozhlas vždy významné místo. Nabídneme proto malý výběr jejích skvělých rozhlasových rolí, který ukončí hra Jitky Škápíkové Světlo na pavlači. V komorním příběhu o soužití mladé dívky a staré ženy, která prožívá poslední dny svého života, ztvárnila Jiřina Jirásková roli Boži.
Sonet tesaný do kamene (1987)
Jan Berger. Hra o životě a díle Michelangela Buonarottiho. Hudbu složil a řídí Vadim Petrov. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Michelangelo (Eduard Cupák), Leonardo da Vinci (Svatopluk Skopal), doktor (Bedřich Prokoš), Francesca, matka (Daniela Kolářová), Pico della Mirandolla (Luděk Munzar), Padre Savonarola (Ilja Racek), Tommaso Cavalieri (Viktor Preiss), Baccio (Jan Vlasák), Francesco (Jan Vágner), Battista (Antonín Hardt), Aldovrandi (Karel Houska), otec (Ota Sklenčka), papež Julius II. (Jiří Adamíra), Bacchus (Jan Hartl), Lorenzo Medici (Jaroslav Konečný), Adam (Jiří Schwarz), Sangallo (Alois Švehlík) a další.
Natočeno 1987 (87 min.). Premiéra pravděpodobně 1988. Repríza 27. 3. 1988 (Vltava, 13:45 – 15:15 h.); 18. 8. 2013 (ČRo 3 Vltava); 18. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 9. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Lit.: anonym: Jan Berger: Sonet tesaný do kamene. In web ČRo, srpen 2013 (anotace). – Cit.: Život geniálních umělců bývá často spletitý a trnitý. Také renesanční sochař, architekt a malíř Michelangelo Buonarroti se potýkal s nepochopením své tvorby a svého přístupu k životu.
V rozhlasové hře Jana Bergera z roku 1987 se Michelangelovi na smrtelném loži promítají důležité okamžiky jeho života, znovu se mu vybavují pověsti o podivínství, které se o něm tradovaly, dostavují se výčitky, že nikdy neměl nikoho rád a nechtěl se přizpůsobit společenským požadavkům.
Sodoma (1991)
Rudolf Ráž. Původní rozhlasová hra. Hudba Vadim Petrov, řídí Jiří Váchal. Hrají Jan Adamus, Karel Kučera, Břetislav Kotrba, Zdeněk Kučera, Libuše Váchalová, Ivan Zelenka, Zdeněk Pulec, Ludmila Boušová, Ivo Kieslich. Zvuk Hynek Nováček. Záznam a střih Miluše Čepeláková. Zvuková spolupráce Pavla Schönová. Asistentka režie Květoslava Straková. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Jidáš (Michal Pavlata), Sodoma (Ilona Svobodová), Ježíš (Pavel Rímský), Kaifáš (Ilja Racek), Petr (Jiří Hromada), Šimon (Jiří Plachý), Matouš (Jan Novotný), průvodce (Ladislav Frej), vojáci (Pavel Karbusický, Oldřich Panovský, Jan Okrouhlík) a činoherní sbor.
Natočeno 2. – 20. 12. 1991 (studio 2). Premiéra 19. 12. 1992 (Vltava, 21.00 – 22.00 h.). Repríza 20. 7. 2004 (Vltava, 21:30 – 22:30 h.; 55 min); 11. 7. 2007 (Praha, 20:05 h); 14. 4. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.).
Rok hada (2002)
Diana Kacarová. Hra o světě současných mladých lidí. Zvuk Stanislav Kaclík. Hudební dramaturgie Katarína Bielčíková. Dramaturgie Zuzana Križková. Režie Jana Strnisková.
Osoby a obsazení: Dagmar (Gabriela Dzuríková), Peter (Tomáš Maštalír), Alica (Natália Blahová), Magda (Ivana Kuxová), Matúš (Frencien Bauer), Peter Sklár, Vladimír Minarovič, Ivan Laca a Zuzana Haasová.
Nastudovala Bratislava v roce 2002. Česká premiéra 4. 11. 2003 (Vltava, 21: 45 – 22: 45, 52 min.).
Pozn.: Obsahom hry je viac-menej príbeh ženatého muža, ktorý má svoju milenku.
Rádio Labyrint (1992)
Zuzana Uličianska. Původní rozhlasová hra pro mládež. Hudba Víťazoslav Kubička. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Dramaturgie Ján Uličiansky. Technická realizace Ing. Peter Daniška, Milan Greguš. Režie Ivan Predmerský.
Osoby a obsazení: poslucháč (Ján Gallovič), moderátori (Iveta Malachovská Pašková a Stanislav Kráľ), Kristiana Kolcová, Milan Materák, Martin Kaprálik, Milan Frolo, Ján Bábik, Stanislav Gurka a Vladimír Nosáľ.
Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1992 (44 min.). Premiéra červe 1992. Repríza 29. 10. 2011 (SRo 3 Rádio Devín ), 7. 11. 2016 (SRo Rádio Pyramída).
Půlnoc nad Prahou (2001)
František Kovárna. Adaptace Miroslav Zelinský. Režie Radovan Lipus.
Účinkují Alexandra Kasnárková, Anna Cónová, Renata Klemensová, Norbert Lichý, Milan Šulc, Tomáš Jirman, František Strnad a Vladimír Čapka.
Nastudovala Ostrava v roce 2001.
Pozn.: Tři aktovky literátního kritika Františka Kovárny z přelomu 40. a 50. let 20. století. Svědomí Marie Majerové, o strachu režimních umělců a nakonec přijde na stěnu Kléma Gottwald a písnička Každej chvilku tahá pilku.
Příliš vzdálená milá (1987)
Osoby a obsazení: dr. Jeitteles (Ladislav Frej), varhaník (Lubor Tokoš), dr. Mayer (Oldřich Slavík), dr. Richter (Jiří Tomek), žena (Dagmar Pistorová), manželka dr. Jeittelese (Eva Jelínková), komentátor (Jiří Dušek), Apolenka (Miroslava Součková), komentátor (Jiří Dušek), lékaři (Jan Kučera, Miloš Jahoda, Ladislav Mareček), hlasy (Josef Jurásek, Lumír Peňáz, Zdeněk Bureš, Vilém Lamparter, Ilja Kreslík, Renata Šáchová, Jaroslav Jarský).
Nastudovalo Brno. Natočeno 1. – 25. 9. 1987 (studio 7, 8:00 – 13:00 h.; 36 min.). Mixáž 28. 9. 1987.