Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

22. 8. 2005

Cyrano z Bergeracu (1955, 2005)

Edmond Rostand. Rozhlasové nastudování heroické komedie. Překlad Jaroslav Vrchlický. Úprava veršů Jindřich Hořejší. Rozhlasová úprava Věra Bernášková. Scénická hudba Miloš Smatek, orchestr řídí Josef Čech. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Cyrano z Bergeracu (Karel Höger), Roxana (Vlasta Fabianová), Kristián de Neuvilette (Miroslav Doležal), hrabě de Guiche (Václav Voska), Ragueneau (Zdeněk Hodr), Le Bret (František Hanus), De Valvert (Emil Konečný), Ligniére (Bedřich Bobek) a kapitán Carbon de Castel-Jaloux (Jaroslav Seník), Dueňa (Jaroslava Drmlová), Markéta (Jaroslava Vacková).

Natočeno 1955. Repríza 17. 6. 1984 (Praha, 19.15 h.); 17. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 70 min. – zkrácená verze).

Pozn.: Vznikla i zkrácená verze (1993), kterou připravil Vladimír Tomeš. Provází Jiří Samek.

Pozn.: Vyšlo též na CD (Radioservis, 2005). Úprava pro CD Vladimír Tomeš. Dramaturg Hynek Pekárek.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Cyrano po chaplinovsku? In Týdeník Rozhlas 4/2016 (článek). Dostupný také na Panáčkovi.

Lit.: Tomeš, Vladimír: Cyrano 1949, 1955, 2000… In Týdeník Rozhlas 2005.

Lavička v parku (1992)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:32

Finn Havrevold. Rozhlasová hra norského autora. Překlad Josef Vohryzek. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Horčička.

Osoby a obsazení: Markus (Jiří Adamíra), Mini (Blanka Bohdanová), Bobrikov (Oldřich Vlach), Peter (Petr Svoboda), Rudi (Ivan Řezáč), Kurt (Ondřej Kepka), André (Filip Sychra), Nina (Iveta Dušková), Yvette (Věra Hučínová) a Eddie (Filip Švarc).

Natočeno 1992. Premiéra 7. 2. 1993 (Vltava, 15.02 – 16.02 h.; 56 min.) v cyklu Klub rozhlasové činohry.

Pozn.: Hra získala v roce 1970 Prix Italia. V roce 1972 vzniklo slovenské nastudování.

Příběhy Pata Hobbyho 1/5 (1992, 2021)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 11:28
Francis Scott Fitzgerald: Příběhy Pata Hobbyho

Francis Scott Fitzgerald. Překlad Otakar Lanc. Dramatizace Jana Knitlová. Dramaturgie Jana Konrádová. Hudební spolupráce Petr Mandel. Ústřední píseň zpívají Ella Fitzgeraldová, Ink Spots a Václav Postránecký. Režie Karel Weinlich.  Natáčecí technik Petra Kalinová.  Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer.

V roli scénáristy Pata Hobbyho Václav Postránecký.

Natočeno 1992. Premiéra 1. dílu 2. 1. 1993 (ČRo 2 Praha, 10:00 h.). Repríza 1997; 1. dílu 10. 6. 2006 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.);  3. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 31 min.) v cyklu Americký rok.

Vydala Radiotéka, květen 2021 (1 CD MP3; CR.ES.2021.162).

Příběh první – Vánoční přání. Účinkují Václav Postránecký, Zlata Adamovská, Zdeněk Mahdal, Ilja Prachař, Alena Vránová, Martin Sobotka, Luděk Nešleha. (31min.)

Příběh druhý – Za pokus to stálo. Osoby a obsazení: Pat Hobby (Václav Postránecký), Jack Berners (František Němec), Estela (Marie Spurná), Lizz Starheimová (Dominika Furmanová). Dále účinkují Martin Sobotka, Jiří Holý, Stanislav Oubram, Jiří Ornest, Antonín Hardt.  (32 min.).

Příběh třetí – Předpremiéra. Osoby a obsazení: Pat Hobby, scénárista (Václav Postránecký), Jack Berners (František Němec), Loui, bookmaker (Pavel Pípal), Gyp, kaskadér (Ivan Gübel), Gillard, režisér (Ladislav Brothánek), Wainwright (Pavel Soukup). Dále účinkují Hana Davidová, Sabina Laurinová, Antonín Hardt, Zdeněk Mahdal, Václav Kotva, Viktor Fatka, Sylva Sequensová a Gaston Šubert. (30min.)

Příběh čtvrtý – Domovy hvězd. Osoby a obsazení: Pat Hoby, scénárista (Václav Postránecký), Phil Messidan (Antonín Molčík), seržant Gaspar (Jaroslav Konečný), žena (Marie Marešová), muž (Bronislav Poloczek), Gus (Jiří Lír), kapitán (Ivan Gübel), Coleman (Ladislav Brothánek) a další. (32min.)

Příběh pátý – Žert v malířském ateliéru. Osoby a obsazení: Pat Hoby, scénárista (Václav Postránecký), Jack Berners (František Němec), Hana, zdravotní sestra (Miroslava Součková), pan DeTinc (Tomáš Töpfer), princezna Dignanni (Simona Stašová). Dále účinkují Karel Heřmánek, Miloš Rozhoň, Ladislav Brothánek, Václav Kotva, Luděk Nešleha, Miloslav Machoň, Alexej Gsöllhofer, Petr Hram, Dagmar Weinlichová, Věra Schránilová a Mária Dolanská.  (29min.)

Spoluúčinkuje Činoherní sbor Jiřího Binka.

Lit.: anonym: Francis Scott Fitzgerald: Příběhy Pata Hobbyho (1/5) Vánoční přání. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (anotace). – Cit.: Pět epizod ze života stárnoucího hollywoodského scénáristy. Už nemá chuť, ani sílu, ani nápady. A přece musí denně bojovat o svoje místo na výsluní. V titulní roli Václav Postránecký. (…) Seriál na motivy výrazně autobiografických povídek Francise Scotta Fitzgeralda o stárnoucím hollywoodském scénáristovi Patu Hobbym. Autor do nich promítá své vlastní zkušenosti filmového scénáristy i kritický pohled na svět hollywoodských studií.

Lit.: -drm- (= Drmlová, Hana): Četba na pokračování: Francis Scott Fitzgerald: Příběhy Pata Hobbyho – (1/5) – Příběh první – Vánoční přání – 10.6. In web ČRo 2 Praha, červen 2006 (anotace). – Cit.: Pat Hobby je tragikomickým hrdinou povídek slavného amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda, který do svého hrdiny promítl mnohé z vlastních zkušeností filmového scenáristy.  (..)

Zahrádkáři aneb Až se jaro zeptá (1986, 2023)

Michal Lázňovský. Původní rozhlasová komedie s poněkud vážnějším podtextem. Scénická hudba Vadim Petrov. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Natáčecí technik Jana Fišerová. Dramaturg Jan Vedral. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Jahoda (Rudolf Hrušínský I.), Růžička (Vlastimil Brodský), Květa (Iva Janžurová), Petr (Jan Kanyza), Pavel (Marek Eben) a vypravěč (Miroslav Doležal). Průvodní slovo Soňa Dvořáková.

Natočeno 1986. Premiéra 19. 2. 1987 (69 min.). Repríza 5. 12. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20.00 h.) v cyklu Hra pro tento večer; 15. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 29. 1. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 23. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Vydala Radiotéka, leden 2023 (MP3, CR.ES.2022.650).

Lit.: (anonym): Michal Lázňovský – Zahrádkáři aneb Až se jaro zeptá. In web ČRo 10. 11. 2009 (anotace). – Cit.: ČESKÝ PODZIM Skvělé herecké dueto Rudolfa Hrušínského a Vlastimila Brodského znovu ožije v programu Českého rozhlasu 3 – Vltava v úterý 10. listopadu ve 21.30 hodin. Nezapomenutelní herci se představí v hořké komedii Michala Lázňovského Zahrádkáři o dvou pošetilých pěstitelích, pánech Jahodovi a Růžičkovi, kteří soupeří nejen v oblastipěstitelské, ale i milostné. Jejich sousedské furianství však pomalu přeroste ve vážný boj o přízeň půvabné ženy. Tuto hru zařadil Český rozhlas 3 – Vltava do malé přehlídky rozhlasových her natočených v době totality, jejichž autoři obcházeli tehdejší ideologická klišé a ve svých hrách zřetelně reagovali na zvrácené společenské a politické poměry normalizace i každodenní ideologický a policejní teror komunistických mocenských složek.

Lit.: Tomáš, Jiří: Příběh vančurovské ražby. In Rudé právo, 26. 2. 1987 (recenze).

Příběh vančurovské ražby. In Rudé právo, 26. 2. 1987 (recenze) 01 Příběh vančurovské ražby. In Rudé právo, 26. 2. 1987 (recenze) 02

Vzorek (1964)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:24

Niels Locher. Původní dánská rozhlasová hra. Překlad Jan Rak. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Otakar Bílek.

Osoby a obsazení: Putička (Hana Bauerová), Morgens (Antonín Hardt), sudička (Růžena Nováková), ředitel (Josef Bulík), účetní Jorgenson (Antonín Bašta) a lékař (Vladimír Vácha).

Nastudovaly České Budějovice v roce 1964. Premiéra 29. 9. 1964 (Praha, 19:30 – 20:50 h.). Repríza 7. 8. 1965 (Československo II, 21:00 h.); 13. 1. 1967 (Vltava, 9:00 – 10:00 h.); 25. 6. 1997 (Praha, 21:09 h.).

Pozn.: Hra, rozvíjející všední příběh – jakýsi pravdivý obrázek života manželské dvojice, procházející láskou, zklamáním i bezútěšnou krutostí.

Lit.: anonym: Niels Locher – Vzorek. In Rozhlas 40/1964 (22. 9. 1964), s. 1 (článek).

anonym - Niels Locher - Vzorek. In Rozhlas 40-1964 (22. 9. 1964), s. 1 (článek)

Všechny moje hlasy (1967, 2018)

Antonín Přidal. Komorní hra. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Petr Adler. Zvuk Vladimír Bako. Záznam a střih Slávka Čápová.

Osoby a obsazení: František (Jan Tříska), Naďa (Marie Tomášová), Francouzka (Viola Zinková), Němka (Blanka Waleská), Francouz (Josef Bláha), Němec (Josef Chvalina), řečník (Josef Patočka), příbuzná (Drahomíra Fialková). Dále účinkují Růžena Merunková, Hana Smrčková, Anna Kreuzmannová, Jaroslava Drmlová, Vlasta Jelínková, Kamil Blahovec, Karel Fořt a Josef Šulc.

Natočeno 1967. Premiéra 23. 6. 1967 (Československo II, 19:45 h.; 47 min.). Repríza 2. 7. 1967 (Československo II, 18:00 h.); 31. 7. 1968 (Praha, 22:50 h.); 11. 7. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu Klub rozhlasové hry; 14. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama k 90. nedožitým narozeninám Antonína Přidala.

Vydala Radiotéka, říjen 2018 (MP3).

Text in: Rozhlasové hry. Praha, Orbis 1969.

Všechny moje hlasy. In Čs. rozhlas a televize 26-1967 (13. 6. 1967), s. 8 (článek).

Lit.: anonym: Všechny moje hlasy. In Čs. rozhlas a televize 26/1967 (13. 6. 1967), s. 8 (článek).

Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře, s. 87 – 92.

Lapková, Pavla: Rozhlasová hra ’66. In Kulturní tvorba, roč. 5, 19. 1. 1967, č. 3, str. 12.

Lit: Štěrbová, Alena: Koncert hlasů. In Scéna 20/1990, s. 6 (recenze).

Štěrbová, Alena - Koncert hlasů. In Scéna 20-1990

Lit.: Venclová, Renata: Antonín Přidal: Všechny moje hlasy. Komorní filozofická hra k nedožitým 90. narozeninám autora. In web ČRo 3 Vltava, 14. 10. 2025 (článek). – Cit.: Před devadesáti lety se narodil překladatel, publicista, básník, dramatik, spisovatel a vysokoškolský pedagog Antonín Přidal. Všestranný tvůrce i kritický myslitel, který po mnoho let výrazně ovlivňoval brněnskou kulturní scénu, zanechal výraznou stopu i v rozhlase. (…)

Do brněnské rozhlasové redakce přijímal Antonína Přidala básník Jan Skácel v roce 1960, dostal se do skvělé společnosti osobností, jako byli Karel Tachovský, Vlastimil Pantůček nebo Miroslav Skála. Antonín Přidal si mezi nimi brzy našel své místo. Jako překladatel, redaktor, tvůrce rozhlasových pořadů (Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky, spoluautor týdeníku Nashledanou v sobotu) nebo průvodce pořadem Potulky knihami a hudbou. A brzy i jako autor rozhlasových her, ke kterým obrátil jeho pozornost především dramaturg Karel Tachovský.

Jeho první rozhlasovou hrou byla dramatizace Vladislava Vančury s názvem Výstřel a spol z roku 1964. A pak jich na různá témata a k různým příležitostem přibylo ještě jedenáct. S největší pravděpodobností by jich bylo víc, kdyby Antonín Přidal nebyl se začátkem normalizace z rozhlasu vyhozen. Na téměř dvacet let měl pak zakázaný dokonce i pouhý vstup do budovy brněnského rozhlasu, kam se mohl vrátit až po listopadu 89.

Jak skvělým a originálním autorem Antonín Přidal byl, dokládá jeho rozhlasová hra Všechny moje hlasy (1967). Specifický, experimentální i výsostně poetický text je bytostně audiálním dílem. Její hlavní hrdina František poslouchá z vedlejšího pokoje neustále se opakující gramofonové nahrávky s německým kurzem francouzštiny a zamiluje se do hlasu jedné z instruktorek. Oč méně je naplněný reálný život mladého muže, o to barvitější je fantazijní svět hlasů z gramofonové nahrávky, do kterého František touží uniknout. (…)

Veřejná žena (2004)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:22

Ben Bernard.
Monodrama stárnoucí herečky. Překlad Jiří Nosek. Úprava Hynek Pekárek. Hudba Marko Ivanovič. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: veřejná žena (Eliška Balzerová). (more…)

Vavříny pro Vergilia (Vavríny pre Vergília, 2004)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 11:06

Mojmír Groll. Akustická realizace Peter Janík.Hudební dramaturg Miroslav Nemec.
Dramaturg Vladimír Fišera. Režie Vladimír Rusko. (more…)

Unisex (1999)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:05

Peter Lovesey. Povídka současného anglického spisovatele. Překlad Jan Pišta. Dramaturgie Dagmar Oravová. Úprava a režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Jaroslav Kepka.

Připravil Český rozhlas v roce 1999. Premiéra 11. 11. 1999 ( ČRo 3 Vltava, 30 min.). Repríza 16. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná povídka.

Pozn.: Tentýž text nastudoval v roce 1992 režisér Pavel Krejčí s Josefem Somrem.

Tři sestry (2003)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:04

Anton Pavlovič Čechov. Překlad Leoš Suchařípa. Hudba Petr Mandel.  Dramaturgie Jana Paterová. Rozhlasová úprava a režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Andrej Prozorov (Jiří Dvořák), Natalie (Tereza Bebarová), Olga (Marta Vančurová), Máša (Lenka Vlasáková), Irina (Anna Bendová), Kulygin (Václav Vydra III.), Veršinin (Jan Hartl), Tuzenbach (Vladimír Dlouhý), Solený (Pavel Rímský), Čebutykin (Ilja Racek), Ferapont (Stanislav Zindulka), Anfisa (Antonie Hegerlíková), hlasy (Radek Veselý a Jiří Štěpnička).

Premiéra 21. 4. 2003. Repríza 30. 1. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) k 150. výročí narození A. P. Čechova; 7. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 27. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: anonym: ANTON PAVLOVIČ ČECHOV: Tři sestry. In Web ČRo, duben 2003. (anotace). – Cit.: Příběh tří sester, které v malém provinčním městě sní o novém životě v Moskvě, patří k nejslavnějším hrám Antona Pavloviče Čechova.

Desítky inscenací na českých jevištích v posledních letech dělají z Antona Pavloviče Čechova vážného konkurenta Williama Shakespeara. Proč se právě Čechovovy hry stále vracejí, když na rozdíl od Shakespeara nemají ani zvlášť vzrušující příběhy? Nabízejí totiž inscenátorům neomezené interpretační možnosti, mohou se do nich promítat naděje, touhy a deziluze celých epoch i lidských individualit. Například trojice sester v provinčním městě sní o cestě do Moskvy, jejich bratr Andrej se nechá vmanipulovat do nepodařeného manželství a nicotné kariéry, sny, lásky i naděje všech se nakonec zhroutí stejně jako představa o novém životě, který na ně čeká. A právě to, jak jednotlivé prvky hry, postavy, motivy, atd. skládají plastický obraz klíčových lidských problémů, vytváří z Čechova všechno jiné než zaprášeného čítankového klasika.

Čechovovi se nemohl pochopitelně vyhnout ani rozhlas. Většina nahrávek jeho děl je díky hereckému obsazení součástí zlatého fondu, ale také odpovídá době svého vzniku, to znamená většinou akademickému, klasickému pojetí. Po třiačtyřiceti letech sáhl tedy režisér Dimitrij Dudík po Třech sestrách s jinou představou (Tři sestry natočil v roce 1960 Miloslav Jareš). Vybral si překlad Leoše Suchařípy, text výrazně seškrtal a upravil, ale nesnažil se ho nijak aktualizovat. Jeho nová inscenace vychází z autora, ale rasantně se zbavuje čechovovských klišé. Tři sestry totiž mají ve skutečnosti daleko od obecně lyrické nálady, dlouhých zámlk a všepokrývajícího smutku. Dudík neusiluje o překvapivé, netradiční pojetí za každou cenu, ale pracuje s velmi jemnou a komplikovanou strukturou hry, abychom spolu s čechovovskými hrdinkami zahlédli ony známé „slzy skrze smích“..

Lit.: Wiesnerová, Dana: Výročí 2010: Anton Pavlovič Čechov (150 let). In web ČRo 3 Vltava, 29. 1. 2010 (článek). – Cit.:  Anton Pavlovič Čechov (29. 1. 1860 – 15. 7. 1904) byl slavný ruský prozaik a dramatik, jeden ze zakladatelů moderního dramatu. Narodil se v Taganrogu v kupecké rodině. V Moskvě vystudoval medicínu a několik let poté provozoval lékařskou praxi. Ještě během studií, po otcově bankrotu, začal psát své první povídky do časopisů, především z finančních důvodů.

V roce 1888 se stal laureátem Puškinovy ceny Akademie věd, dva roky na to odjel na Sibiř, kde na ostrově Sachalin navštívil trestaneckou kolonii. Dojmy z této cesty se staly předlohou pro knihu Sachalin (1893). Na konci 80. let 19. století se kromě prózy začal více věnovat dramatu. Jeho specifické pojetí her však nebylo ze začátku diváky přijato příliš dobře. Dokonce přemýšlel o tom, že s dramatickou tvorbou přestane.

Čechovovo drama vychází ze všedního, každodenního života lidí, podaného často v komickém duchu, ze kterého se však nevytrácí i tragičnost jako součást reality. Na přelomu století vznikly Čechovovy nejznámější divadelní hry: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad.

Již v době jeho studií se u Čechova projevují známky tuberkulózního onemocnění. V roce 1898 se přestěhoval ze zdravotních důvodů na Krym, kde poznal další významné ruské spisovatele, mimo jiné Lva Nikolajeviče Tolstého a Maxima Gorkého. V květnu roku 1901 se oženil s herečkou moskevského divadla Olgou Knipperovou. V červnu 1904 spolu odjeli do jihoněmeckých lázní Badenweiler, kde 2. července 1904 zemřel.

Anton Pavlovič Čechov se ve 20. století stal celosvětově hraným dramatikem, některá jeho díla byla i filmově zpracována. Jeho hry jsou prosté i složité, předvádějí atmosféru společnosti, a snad i proto jsou dodnes divácky přitažlivé.

Jako připomenutí 150. výročí jeho narození si v sobotu 30. ledna ve 14 hodin můžete poslechnout na stanici Vltava rozhlasové zpracování hry Tři sestry v překladu Leoše Suchařípy a v režijním nastudování Dimitrije Dudíka z roku 2003.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress