Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

William Shakespeare. Komedie o dvou chytrých ženách a rytíři Falstaffovi. Přeložil Erik Adolf Saudek. Rozhlasová úprava Josef Červinka. Hudbu složil a orchestr Národního divadla řídí Miroslav Ponc. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Josef Bezdíček.

Osoby a obsazení: rytíř Jan Falstaff (Jan Pivec), Fenton, mladý šlechtic (Petr Haničinec), Zachariáš Bluma, venkovský sudí (Jaroslav Vojta), Bartoloměj Věchýtek, jeho synovec (Rudolf Hrušínský), měšťané windsorští: pan Vodička (Vladimír Leraus), pan Hošek (Jiří Dohnal), paní Vodičková (Vlasta Fabianová), paní Hošková (Ema Skálová), Anička, její dcera, zamilovaná do Fentona (Marie Tomášová) panna Čiperná, hospodyně doktora Kažise (Míla Pačová), rodák z Walesu, dvojctihodný pan David Veleba (Bedřich Vrbský) francouzský lékař, doktor Kažis (Bedřich Veverka), hospodský Od podvazku (Vladimír Hlavatý), kumpáni ve službách Falstaffových, Bardoff (oldřich Musil), Pistol (Jaroslav Radimecký), Berkdeber (Josef Gruss), Věchýtkův sluha Flaštička (Josef Vinklář), sluhové (Josef Štaigel a Jaroslav Synák) a vypravěč (Antonín Zíb).

Natočeno 21. 11. – 12. 12. 1955 (studio 6). Premiéra 18. 12. 1955 (Praha I, 20.00-22.30 h.; 120 min.). Repríza 2. 11. 1964 (Československo II – VKV, 19:30 h.); 29. 7. 1971 (Třetí program, 21.00-23.03 h.), 3. 7. 2010 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.), 18. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 30. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: anonym: William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (anotace). – Cit.: Traduje se, že slavný dramatik napsal svou komedii Veselé paničky Windsorské za čtrnáct dnů a především, že si hru od Shakespeara objednala sama královna Alžběta, neboť ji v prvním dílu hry Jindřich IV. nadchla postava rytíře Falstaffa. Chtěla proto svého oblíbence vidět na jevišti znovu a svou objednávku navíc konkretizovala – chce ho vidět zamilovaného.

Henrik Ibsen. „Když se člověk jde bít za pravdu a svobodu, nemá si brát sváteční kalhoty.“ Překlad František Fröhlich. Rozhlasová úprava Hana Kofránková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kill (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Aslasken, vydavatel (Miloš Hlavica), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Horsten, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček), dělník + host (Milan Slabihoud) a další.

Natočeno 1996. Repríza 22. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 116 min.); 19. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 116 min.); 3. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 23. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Pekárek, Hynek: Nepřítel lidu. In web ČRo, leden 2011 (článek). – Cit.: Hra Henrika Ibsena Nepřítel lidu je společenské drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu a stal se tak většinové společnosti nepohodlným. Přestože hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. (…)

Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor, jehož hra Dům pro panenky (Nora) zasáhla tehdejší evropské publikum otevřeností, s níž autor, navýsost kritický k sociálním, politickým a kulturním jevům své doby pojednal téma rovnoprávnosti žen. Velký skandál vyvolala i jeho hra Duchové. Ibsen v ní nešetřil odsudky pokrytecké viktoriánské morálky a nerozpakoval se otevřít tabuizované téma onemocnění syfilidou. Na kritičnosti neubral ani v další hře, kterou pojal jako politickou moralitu. Přes přísný pohled na společnost maloměstských typů, s nimiž svou novou hru rozehrál, si byl patrně vědom i určitých humorných rysů lidských slabostí. V dopise o hře svému kodaňskému nakladateli napsal, že se ještě úplně nerozhodnul, zda napsal komedii nebo drama: „Hra nese mnohé znaky komedie, i když základní téma je vážné.“

Děj Nepřítele lidu umístil Ibsen do malého norského města, nedávno tu otevřeli městské lázně, u jejíchž zrodu stáli bratři Stockmannové. Lékař Tomáš byl autorem původní myšlenky, podnikatel Petr ji pak realizoval. Tomáš Stockmann záhy zjistí, že vodu v lázních trvale znečišťuje městský odpad. Přesto že je to i proti jeho materiálním zájmům, rozhodne se výsledky svého výzkumu zveřejnit. Místo očekávané podpory veřejnosti však narazí na tvrdý odpor, a to i ve vlastní rodině. Na veřejném shromáždění je prohlášen nepřítelem lidu. Za svůj neohrožený postoj, který však prosazuje velmi nediplomaticky, často z elitářských pozic, čelí Stockmann posléze nejen tlaku veřejnosti – na prosperitě lázní je prakticky zainteresováno celé město – ale i materiálnímu ohrožení rodiny. Emigrace se v tuto chvíli zdá jako nejpřijatelnější řešení…

Henry Slesar.Překlad Helena Šoltészová. Scénář Josef Hlavnička. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Josef Hlavnička.

Osoby a obsazení: Fischer, kapitán u policie (Josef Somr), Hogan (Ivan Trojan), Milton Potter, účetní (Jaroslav Satoranský), Frazer, poručík (Miroslav Středa), Maggie, referentka (Iveta Dušková), úřednice v cestovní kanceláři (Viola Zinková).

Natočeno 1996. Premiéra 2. 6. 1997 (Vltava, 11.00 – 11.30 h.; 27 min.).

Jiří Just. Rozhlasová komediální moralita. Zvuk Radek Veselý. Záznam a střih Alena Vejsadová. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Hudební spolupráce Petr Mandel. Asistentka režie Jana Knapová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jan Fuchs.

Osoby a obsazení: Saša (Václav Vydra III.), Eva (Simona Stašová), Petra (Naďa Konvalinková), muž (Antonín Molčík).

Natočeno 1995 (45 min., mono). Premiéra 13. 11. 1995 (ČRo 2 Praha, 20:50 h.). Repríza 21. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Josef Kainar. Rozhlasová úprava básníkova nedokončeného textu Miroslav Plešák. Hudba Miloš Štědroň, instrumentální skupinu řídí Aleš Podařil. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Bánú (Ivana Valešová), Širín (Dita Kaplanová), Chůva (Vlasta Fialová), Farhád (Jan Grygar), Vezír (Josef Karlík), džin se žlutým hlasem (Jiří Tomek), džin se zeleným hlasem (Jaroslav Kuneš), džin s modrým hlasem (Jiří Brož), starý malíř (Lubor Tokoš), první malíř (Zdeněk Junák), druhý malíř (Daniel Dítě), první služka (Eva Hradilová), druhá služka (Ivana Vavrová), třetí služka (Jitka Sedláčková), matka (Jana Hlaváčková), dítě (Petr Gazdík), lékař Jiří Dušek), knihkupec (Leopold Franc), lidé na tržišti a dav (kompars).

Nastudovalo Brno. Natočeno 26. 10. – 19. 11. 1987 (studio 7, 14:00 – 22:30 h.; 69 min., stereo). Mixáž 24. 11. 1987. Repríza 10. 5. 2014 (Vltava, 14:00 h.); 23. 12. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Josef Kainar: Širín. ČRo Brno, květen 2014 (článek). – Cit.:  Rozhlasová hra Širín Josefa Kainara vychází z orientální legendy o lásce, která může mít mnoho podob. Poetický příběh, v němž mocná vládkyně Bánú, musí překonat mnohá protivenství osudu, aby zachránila život své sestry Širín a oslabila moc zákeřného vezíra, počíná tím, že se Bánú zřekne své krásy. Díky této oběti Širín nezemře, panovnice se však navěky stává zrůdou. Další podobou lásky je vztah chudého malíře Farháda a královské dcery Širín, který není vhodný, proto mladí milenci musí uprchnout. Jako poslední je zde popsána síla lásky jednotlivce ke všem lidem.

V dramatickém básnickém Kainarově textu je příběh vyprávěn starým upřímným malířem. V kontrastu k němu jsou výstupy tří záludných džinů, kteří slouží krutému vezírovi. Člověk proti démonovi je též jedním z témat hry, které je vystiženo zejména zvukovými prostředky.

Příběh milujícího se Farháda a Širín, kteří byli lstí dostiženi, a proto je stihl trest v podobě sedmiletého odloučení, má pro oba tragické vyústění. Během této doby, kdy musel Farhád kopat vodu v nepropustné skále, aby tak zachránil před zahynutím obyvatele říše, však jeho velká láska k milované ženě přerostla v širší cit. Tím význam lásky nabyl větší síly a moc zla byla překonána.

Franz Hiesel. „U kanónu stál, a furt je ládo ládo ládo…“ – Apokryfní zpracování vrcholného písňového příběhu z bitvy u Hradce Králové léta Páně 1866. Překlad Miroslav Stuchl. Hudba Petr Mandel, řídí Jiří Váchal. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: kanonýr Jabůrek (Milan Neděla), Melánie (Marie Drahokoupilová), Sanftleben (František Němec), hostinský (Jiří Bruder), průvodce (Petr Pelzer), císař František Josef I. (Ivan Řezáč), král Vilém I. (Ilja Racek), polní zbrojmistr Benedek (Vladimír Ráž), královna Augusta (Jaroslava Adamová), hraběnka X (Jorga Kotrbová), generál Moltke (Antonín Molčík), Anežka, Agnes (Zora Jandová), major Sternberg (Petr Svoboda), poručík Schnittke (Jaroslav Kepka), Luitgarda (Jarmila Švehlová) a další.

Natočeno 1994 (57 min.). Repríza 3. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.