Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 8. 2005

Nepřítel lidu (1996)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:19

Henrik Ibsen. „Když se člověk jde bít za pravdu a svobodu, nemá si brát sváteční kalhoty.“ Překlad František Fröhlich. Rozhlasová úprava Hana Kofránková. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kill (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Aslasken, vydavatel (Miloš Hlavica), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Horsten, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček), dělník + host (Milan Slabihoud) a další.

Natočeno 1996. Repríza 22. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 116 min.); 19. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 116 min.); 3. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 23. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Pekárek, Hynek: Nepřítel lidu. In web ČRo, leden 2011 (článek). – Cit.: Hra Henrika Ibsena Nepřítel lidu je společenské drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu a stal se tak většinové společnosti nepohodlným. Přestože hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. (…)

Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor, jehož hra Dům pro panenky (Nora) zasáhla tehdejší evropské publikum otevřeností, s níž autor, navýsost kritický k sociálním, politickým a kulturním jevům své doby pojednal téma rovnoprávnosti žen. Velký skandál vyvolala i jeho hra Duchové. Ibsen v ní nešetřil odsudky pokrytecké viktoriánské morálky a nerozpakoval se otevřít tabuizované téma onemocnění syfilidou. Na kritičnosti neubral ani v další hře, kterou pojal jako politickou moralitu. Přes přísný pohled na společnost maloměstských typů, s nimiž svou novou hru rozehrál, si byl patrně vědom i určitých humorných rysů lidských slabostí. V dopise o hře svému kodaňskému nakladateli napsal, že se ještě úplně nerozhodnul, zda napsal komedii nebo drama: „Hra nese mnohé znaky komedie, i když základní téma je vážné.“

Děj Nepřítele lidu umístil Ibsen do malého norského města, nedávno tu otevřeli městské lázně, u jejíchž zrodu stáli bratři Stockmannové. Lékař Tomáš byl autorem původní myšlenky, podnikatel Petr ji pak realizoval. Tomáš Stockmann záhy zjistí, že vodu v lázních trvale znečišťuje městský odpad. Přesto že je to i proti jeho materiálním zájmům, rozhodne se výsledky svého výzkumu zveřejnit. Místo očekávané podpory veřejnosti však narazí na tvrdý odpor, a to i ve vlastní rodině. Na veřejném shromáždění je prohlášen nepřítelem lidu. Za svůj neohrožený postoj, který však prosazuje velmi nediplomaticky, často z elitářských pozic, čelí Stockmann posléze nejen tlaku veřejnosti – na prosperitě lázní je prakticky zainteresováno celé město – ale i materiálnímu ohrožení rodiny. Emigrace se v tuto chvíli zdá jako nejpřijatelnější řešení…

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress