Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hans Magnus Enzensberger. Satirická vize našeho světadílu v roce 2006. Překlad Bohumila Grögerová a Miroslav Stuchl s použitím výňatku z básně  „Čechy leží u moře“ (Ingeborg Bachmannová), kterou přeložila Michaela Jacobsenová. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Benjamin Crick, moderátor  stanice WNCQ (Michal Pavlata), Timothy Taylor, rozhlasový reportér (Pavel Rímský), Paní Leiningerová , hostinská u „Golden Gate“ (Miriam Kantorková), Murphy, zpravodajský důstojník amerického velvyslanectví v Bonnu (Vladimír Brabec), Robert van Rossum, obchodník s vínem (Milan Neděla), dr. Sabine Ohlmeyerová (Blanka Bohdanová), prof. Sturz, pracovník ministerstva pro ochranu přírody NDR (Ladislav Trojan), Mac Burney (Eduard Cupák), Fin, finský novinář (Rudolf Pechan), Erkki Rintala, expresident Evropského společenství (Josef Somr), Mickey Woolstone, hotelový manažer (Tomáš Töpfer), Tudor, jeho zástupce, Rumun (Ivan Trojan), Carola, rumunská studentka (Simona Stašová), Paní Grögrová, Češka, majitelka malého penziónu (Ivanka Devátá), Taxikář (Alfred Strejček) a další.

Natočeno 1993. Premiéra 20. 6. 1993 (ČRo 3 Vltava, 14:55 h.) v cyklu Týden německé kultury. Repríza 31. 5. 1994 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 20. 8. 1996 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové činohry; 8. 11. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:40 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry – Hörspiel; 1. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Originální německé nastudování z roku 1988

Lit.: tl: Čechy u moře. In Týdeník Rozhlas 26/1993 (14. 6. 1993), s. 4 (článek). – Cit.: Jméno současného německého básníka, spisovatele, esejisty, agilního člena někdejší spisovatelské Skupiny 47 a nositele řady uměleckých cen Hanse Magnuse Enzensbergera je u nás sice dobře známo, ale to už tolik neplatí o jeho díle. Málo se například vi, že Enzensberger, který v druhé polovině padesátých let pracoval v stuttgartském rozhlase, je autorem mnoha rozhlasových her. Jednu z nich, relativně nedávného data, předkládá nyní Český rozhlas svým posluchačům. Její název Čechy u moře vyvolává pochopitelně zvědavost a také reminiscenci na Shakespearovu geografickou velkorysost, která nás rovněž umístila na břeh mořský. Ale žádné takové přímé spojeni zde neexistuje; snad, kdo ví, se Shakespearovým omylem nechala inspirovat Ingeborg Bachmannová, jejiž báseň propůjčila hře jméno. Ve skutečnosti jde o satirickou politickou vizi Evropy (a trochu i USA) v roce 2006.

Těsně před velkou vlnou v Evropě před čtyřmi lety napadlo autora, v jehož díle politická esejistika ne náhodou zaujímá významné místo, aby si zavěštil, jak bude svét vypadat za nějakých dvacet let. Vymyslel si Timothyho Taylora, zvláštního zpravodaje poslední americké rozhlasové stanice, vysilající ještě mluvené pořady, a poslal ho do několika evropských zemi. Poslední zastávkou je Praha. (…)

Lit.: tl: Čechy u moře. In Týdeník Rozhlas 23/1994 (23. 5. 1994), s. 6 (článek). – Cit.: Nejspíš by bylo možné označit tuto hru u nás ne zcela běžného tvaru za politologickou sci-fi. Je to satirická politická vize Evropy (a trochu i USA) v roce 2006 z pera předního současného německého intelektuála Hanse Magnuse Enzensbergera, básníka, spisovatele, esejisty a také autora řady rozhlasových her. Politická ese-jistika zaujímá v jeho dile významné místo. Není tedy divu, že ho těsně před velkou vlnou změn v Evropě 1989 napadlo, aby si zavěštil, jak bude svět vypadat za nějakých dvacet let. Vymyslel si k tomu účelu Timothyho Tailora, zvláštního korespondenta poslední americké rozhlasové stanice, která ještě vysílá mluvené pořady, a poslal ho do několika evropských zemí. Poslední jeho zastávkou je Praha.

My, dnes jen o několik let moudřejší než autor v době, kdy hru psal, máme možnost posoudit a skoro vychutnat, co se už z jeho předpovědi splnilo, co ještě ne a co už se určitě nikdy nesplní. Jeho americký reportér například nachází berlínskou zeď v troskách, Německou demokratickou republiku však dosud ne. Vcelku se ale Enzensber projevil jako velice poučený znalec politických a historických trendů, který překvapivě dobře věděl, co je ve vzduchu a co chystá pod povrchem. Koho třeba u nás v roce 1988 napadlo myslet na slovenský separatismus? Enzensberger, soudě podle stručné zmínky v jeho hře s ním počítal.

Michail Bulgakov. Překlad Alena Morávková. Dramatizace Josef Morávek. Písně Jaroslav Šťastný. Dramaturgie Svatava Růžičková. Zvukový mistr Ing. Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Jaromír Ostrý.

Osoby a obsazení: profesor Persikov (Ladislav Lakomý), docent Ivanov (Pavel Leicman), Pankrát (Erik Pardus), Alexandr Semjonovič Osud (Miroslav Středa), Máňa (Zdena Herfortová), správce (Pavel Kunert), Duňa (Eva Lesáková), Ščukin (Jiří Tomek), Poljatis (Pavel Zatloukal), občan (Jaroslav Dufek), občanka (Eva Hradilová), redaktor (Tomáš Herfort), redaktorka (Lubomíra Sonková), ředitel kabaretu (Jiří Brož), Šarms (Břetislav Rychlík), madam Žertrůda (Lenka Filipová-Kudelová), Ptakin (Jaroslav Fert), Bronskij (Alois Liškutin), žena (Sylva Talpová), hlas (Aleš Podařil), hlas (Richard Němec ml.), hlas (Jaroslav Karas), hlas (Václav Jiří Amerling), hlas (Karel Pouchlý), hlas (Miroslav Kracík), hlas (Jaroslav Plíhal), žena (Jana Krátká) a hlas (Elena Frišaufová).

Nastudovalo Brno. Natočeno 1992 (73 min.). Repríza 18. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Osudná vejce. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2013 (článek). – Cit.: Zásadním motivem vědecko-fantastického příběhu Michaila Bulgakova je objev paprsku, působícího na živou buňku. Nedostatečně prozkoumaný vynález zoologa a botanika Persikova, v dramatizované novele Osudná vejce, líčí katastrofu, způsobenou neodborným jednáním přespříliš angažovaného muže. Podivná apokalypsa, odehrávající se na ruském území ve dvacátých letech 20. století, je autorem popsána také jako satirický obraz poměrů v jeho vlasti.

V kontrastu, ukazujícím sociální situaci jmenované země, stojí profesor Persikov, vědec, zaujatý svými výzkumy, a Alexej Osud, plakátový řečník, diletant a horlivý propagátor „revolučních“ změn např. v chovatelství. Vláda země mu povolí vyřešit potravinovou krizi, způsobenou epidemií slepičích vajec, prostřednictvím biologického vynálezu Persikova. I když vědec s tímto naivním nápadem nesouhlasí, tlak „shora“ je silnější. Nevzdělanost, ale i zásah osudu způsobí, že horlivec experimentuje nikoliv s vejci slepic, ale s exotickými plazy a pštrosy.

V Bulgakovově Osudných vejcích je i přes žánrové vymezení sci-fi stále přítomna i sžíravá ironie, objevující se v kabaretních výstupech, anebo vhledem do života manželského páru, který vývoj ve společnosti komentuje doma u rozhlasového vysílání. Metaforický význam ve hře má dění pod mikroskopem, jakož i rozběsněný dav před výzkumným ústavem. „Nově narozené organismy se vrhají na druhé, trhají se na kusy a požírají. Vítězí ti nejsilnější,“ tak zpočátku komentuje profesor Persikov chování měňavek.

Jacques Peeters – Nirav Christophe. Nizozemská rozhlasová hra o nelehkém břemenu slávy. Překlad Josef Kaušitz. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Marilyn Monroe (Jana Paulová), Bart Mennékes / Gérard Mennékes (Jan Novotný).

Natočeno 1994 (60 min).

Liisa Marjatta Järvinen. Hra z finské produkce. Překlad Jan Petr Velkoborský. Hudba Josef Krček, řídí autor. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Maria Křepelková.

Osoby a obsazení: Venla, děvečka na statku (Simona Stašová), 1. děvečka (Ilona Vaňková), 2. děvečka (Martina Samková), čeledín (Ivan Gübel), hospodářka (Johanna Tesařová), stařena + lázeňská (Eva Wimmerová), dřevorubec (Pavel Pípal), rybář (Martin Zahálka),  čeledín (Ivan Gübel).

Nastudovala Plzeň v roce 1987. Repríza 8. 10. 2002 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v rámci Dnů Finska na Vltavě (7. – 13. října 2002), 19. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h).

Pozn.:  Původní rozhlasová hra čerpající z finské národní tradice. V čase finského lidového svátku se odehrává příběh plný kouzel, zaříkávání a milostné touhy. (anotace)

František Nepil. Apokryf na motivy staré čínské legendy. Hudba Jaroslav Krček. Dramaturg Josef Hlavnička. Zvuk Jitka Borkovcová. Záznam a střih Hana Jírová. Zvukové a hudební efekty Hana Brotánková. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: kníže Bořivoj (Josef Somr), poustevník Ivan (Josef Kemr), kněžic Vratislav (Václav Postránecký), Panna Jolanka (Jana Preissová), lovčí (Svatopluk Skládal), dveřník (Ladislav Kazda), úvod (Vladimír Fišer a Bohumila Dolejšová). Spoluúčinkuje sbor Chorea Bohemica.

Natočeno 1978 (60 min.). Premiéra 26. 12. 1978 (Praha, 19:15-20:17 h.). Repríza 16. 5. 2010 (ČRo 2 Praha, 21:00 h.), 23. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 26. 6. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.) ke 100. výročí narození Josefa Kemra; 17. 10. 2022 (ČRo Pohoda, 13:00 h.; ČRo 2 Praha, 21:00 h.) k úmrtí Josefa Somra; 7. 4. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Lit.: anonym: Noc a skála. In Rudé právo, 12. 1. 1979 (recenze). – Cit.: „… na půdorysu apokryfu s historickým motivem autor rozvinul komediální podobenství o odpovědnosti lidí za využití jejich schopností, k níž do protikladu staví obraz člověka, jenž zaměnil své povinnosti za nezávazné a bezstarostné přetrvávání v čase…“

Lit.: (tom) [=Tomáš, Jiří]: Rozhlas. Tvorba. R. 1979, č. 2, 10. 1., s. 19.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: František Nepil: Noc a skála – 16.5. In web ČRo 2 Praha, květen 2010 (anotace). – Cit.: Český rozhlas 2 – Praha představuje Janu Preissovou v jejích rozhlasových rolích. Ve 21:00 hodin vysíláme rozhlasovou hru Františka Nepila: Noc a skála. V úsměvném apokryfu z českých dějin o lásce knížecího syna Vratislava k chudé dívce si Jana Preissová zahrála roli panny Jolanky, v roli jejího urozeného nápadníka uslyšíme Václava Postráneckého. 

Lit.: anonym: František Nepil: Noc a skála. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (anotace). – Cit.: V úsměvném apokryfu českých dějin na motivy legendy o lásce knížecího syna Vratislava k chudé dívce si roli panny Jolanky. Na půdorysu apokryfu s historickým motivem autor rozvinul komediální podobenství o odpovědnosti lidí za využití jejich schopností, k níž do protikladu staví obraz člověka, jenž zaměnil své povinnosti za nezávazné a bezstarostné přetrvávání v čase. 

Josef Štefan Kubín. Lidová vyprávěnka o zhoubné vášni sázení v lotynku. Dramatizace Jaroslav Průcha. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Patočka), chalupník Maťátko (Jaroslav Průcha), jeho žena Márinka (Anna Somolová), služebná Tekla (Jana Robenková), tulák Vincek (Josef Mixa), Abaldák (Josef Beyvl), Roudná, sousedka (Dana Blahníková), řezník (Rudolf Široký). Dále účinkují Emil Rohan-Vacek, Josefa Pechlátová, Artuš Kalous, Miloš Liška, Jaroslava Drmlová, Štěpánka Holečková, Oldřich Slavík, Karel Fořt, Václav Švec, Bedřich Bobek, Artur Šviha, Jaroslav Orlický, Jan Kühmund, Karel Kastner a Alexandra Hájková.

Natočeno 1961. Premiéra 5. 2. 1961 (Praha II, 19:00 h.). Repríza 23. 5. 1962 (Československo II, 18:50 h.); 25. 8. 1963 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Nedělní večery; 24. 4. 1968 (Praha, 22:45 h.); 29. 4. 1973 (Praha, 19:15 h.) v cyklu Nedělní večer; 19. 5. 1975 (Vltava, 11:00 h.); 4. 10. 1979 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Ze zlatého fondu; 31. 10. 1985 (Praha 19:15 h.) v cyklu Ze zlatého fondu; 13. 11. 1991 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra uprostřed týdne; 3. 3. 1993 (Praha, 2:00 h.); 22. 7. 1994 (ČRo 2 Praha, 10:18 h.) v cyklu Hra humoru a napětí; 28. 8. 1996 (ČRo 2 Praha, 20:50 h.) v cyklu Hra uprostřed týdne; 29. 9. 2000 (ČRo 3 Vltava, 0:05 h.) v cyklu Hry noci; 4. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 57 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Úryvek je zachycen na LP Portrtét herce Jaroslava Průchy (1964).

Lit.: Velíšek, Martin: Josef Štefan Kubín: V objetí ochechule. Tragikomický příběh o hráčské vášni. In web ČRo 3 Vltava, 4. srpen 2024 (článek). – Cit.: Chalupník Maťátko se na jarmarku setká s prodavačem snářů. Jeden výtisk si zakoupí, na základě výkladu začne tipovat čísla a ta pak sázet v lotynce. Víra v brzkou výhru ho ale brzy zcela ovládne…  (…)

Kubínův příběh o jedné vášni, jehož největší předností je košatý, šťavnatý jazyk a autenticky působící postavy, zdramatizoval Jaroslav Průcha. Sám si zahrál hlavní roli.

Josef Štefan Kubín se narodil v Jičíně 7. října 1864 a zemřel v Praze 25. listopadu 1965. Po absolvování jičínského gymnázia začal studovat lékařství, nakonec ale přešel na filozofickou fakultu, kde dokončil obor český jazyk, francouzština, němčina. Působil jako středoškolský učitel v Praze, Kutné Hoře nebo v Jičíně.

K literární tvorbě se naplno dostal až po odchodu na penzi. Do povědomí čtenářů se zapsal především zpracováním lidových pověstí a vyprávění. Méně známá je jeho překladatelská činnost – z francouzštiny například přeložil Píseň o Rollandovi.

Karel Steigerwald.
Aškenazyho Host naruby: dva Češi se zastaví v německé hospůdce… Dramaturgie Jana Weberová. Stereoscénář a režie Ivan Chrz. (more…)