Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 2. 2007

Rok na vsi 1/12 (1983, 2025)

Alois Mrštík. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Sylva Bartůšková. Redaktor Věra Rudolfová. Improvizace na cimbál Jaroslav Nečas. Natáčecí technik Marie Stojanová. Zvukový mistr Vladimír Masařík. Režie Eva Řehořová.

Účinkuje Martin Růžek.

Natočeno ve studiu ČRo Brno v roce 1983 (12 dílů po 30 min., 1. díl – říjen, 12. díl – září).

Vydala Radiotéka, duben 2025 (MP3, CR.ES.2025.85). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Fiktivní moravská ves Habrůvka koncem 19. století je jevištěm, na němž se odehrávají každodenní radosti a strasti místních obyvatel. Staré lidové obyčeje, církevní svátky, život v harmonii s přírodou i Bohem, ale také sousedské spory, závist, láska, cizoložství, nemanželské děti, alkoholismus?

Rok na vsi, románová kronika z moravské dědiny vyšla poprvé v letech 1903 a 1904. Jako autor byl tehdy uveden pouze starší z bratří Mrštíků Alois. U druhého vydání románu doplnil Alois jako spoluautora bratra Viléma, ten zřejmě napsal lyrické pasáže opěvující moravskou přírodu v koloběhu celého roku. (anotace)

15. 2. 2007

Osudy dobrého vojáka Švejka 1/13 (1956)

Filed under: Četba na pokračování — rickie @ 3:48

Jaroslav Hašek. Třináctidílná četba na pokračování vybraných částí románu. Vybral a připravil Zdeněk Jirotka. Režie Jiří Roll. Čte Jan Pivec.

Natočeno v Československém rozhlasu roce 1956 (celkem 5:24 hod.). Repríza 8. dílu 25. 4. 1983 (Praha, 21:45 h.). Ke stažení zde.

Pozn.: Koncem 50. let (?) upraveno, doplněno úvodním a spojovacím slovem. Úprava a režie Jan Fuchs. Úvodní slovo jednotlivých částí napsal a čte Bedřich Bobek.

Bedřich Bobek, herec (1895 – 1969), autor textů písní (např. Kupředu, zpátky ni krok !)

Jan Fuchs, rozhlasový režisér (*1930) (první režisér ve střední Evropě, který natočil stereofonní hru)

6. 2. 2007

O Půlpánovi a jiné příběhy 1/7 (2006?)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 11:49

Henri Pourrat. Vyprávění francouzského spisovatele. Překlad Jiří Reynek. Připravil Petr Turek. Účinkuje Petr Pelzer. Režie Aleš Vrzák.

1. O Půlpánovi. – 2. O včeliček tatíkovi. – 3. O dvou našincích. – 4. O dvou našincích a o herynku. – 5. O dvou našincích a o vejci osličím. – 6. Jak čert prasata prodával. – 7. O vesnici zavrženců. (1 díl cca 15min.)

Italský rok – Fragmenty Francesca Petrarky 1/20 (2006)

Filed under: Četba na pokračování,Literární pásma,Poezie — Přemek @ 11:44

Francesco Petrarca a jeho tvorba v literárním seriálu. Výběr ze sonetů italského básníka v originále a překladech (Václav Renč, Jan Vladislav a Jaroslav Pokorný). Připravili Miloš Doležal a autor úvodního slova Jiří Špička.  Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Massimo Grimaldi, Martina Delišová, Kryštof Rímský a Pavel Rímský.

Natočeno 2006. Premiéra 2007 v rámci Italského roku.

Obsah: 1. Vy, kdo v mých verších … – Premiéra 5. 2. 2007 (Vltava, 12:50 – 13:00 h.; 10min.). – 2. Aby svou sladkou pomstou … Premiéra 6. 2. 2007 (dtto). – 3. Byl den. – 4. Jde stařeček. –  5. Váhavým krokem …

Lit.: Vivus: Fragmenty Francesca Petrarky. In DVD Inform, Mluvené slovo, 11. 2. 2007 (anotace). – Cit.: Se zajímavým seriálem v rámci cyklu Italský rok přišla v těchto dnech stanice Vltava. Jmenuje se Fragmenty Francesca Petrarky a jednotlivé díly mají jen něco okolo 10 minut.
Italský básník Francesco Petrarca (1304 – 1374 ) se v životě mohl těšit z několika hlubokých přátelství, stal se ozdobou aristokratických dvorů a jeho talent a píle mu získaly přízeň všech vrstev společnosti. Přesto – politický exil, nenáviděná studia práv, střídání působišť, to byl úděl tohoto básníka pronásledovaného nevyzpytatelnou bohyní Štěstěnou. Před bouřemi světa se ukryl v drsné přírodě v údolí u Avignonu, kde si koupil o samotě stojící dům. Tam se zcela oddal klasickým studiím, započal tam většinu svých erudovaných latinských děl a jal se promýšlet knihu milostných veršů se skromným názvem Zlomky v lidové řeči, jíž pozdější editoři vtiskli titul Zpěvník.

K označení „zlomky“ nebo „sbírka“ však mají Petrarkova Fragmenty daleko. Je to rafinovaná architektura, která s mnoha odbočkami, epizodami a nuancemi vykresluje jako velkolepý básnický deník celý oblouk spisovatelova žití od mladického poblouznění až k rozhodnému přijetí duchovních a transcendentních hodnot ve stáří.

Petrarca je v dějinách evropské poezie první, kdo vystavuje na odiv svoje pochyby, nejistoty, nenaplněné touhy i neklid hluboce věřícího člověka, který trpí, kdykoli se odchýlí od morálních ideálů a je ošálen pomíjivými věcmi.

Osudy – Zdeněk Mácal 1/5 (2006?)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 11:42

Rozhlasové vzpomínky dirigenta prestižních světových orchestrů a šéfdirigenta České filharmonie. Připravila Eva Ocisková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer. (1 díl cca 30min.)

Stále sním o Praze 1/10 (2002)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:39

Mia Münzerová Le Comte. Četba na pokračování ze vzpomínkové knihy malířky pocházející z pražské německé židovské patricijské rodiny. Překlad Miloš Tomasco. Připravila Helena Štěpanovská. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jaroslava Adamová.

Natočeno v roce 2002 (1 díl cca 28 min.).

Pozn.: Kniha vzpomínek rodačky z pražské židovské rodiny, ve které barvitě líčí svůj odchod do nedobrovolné emigrace, útěk před Hitlerem, aniž v tragických chvílích ztrácí smysl pro humor, eleganci a vnitřní krásu. Na dětství a mládí v Praze vzpomíná bez nostalgie, vědoma si Kafkova poznání, že „tato matička má drápy“. (anotace)

Lit.: Chuchma, Josef: Jiný čas v pamětech staré dámy. In web Kultura IDnes, 6. 3. 2001 (článek). – Cit.: Kniha vzpomínek rodačky z pražské židovské rodiny, ve které barvitě líčí svůj odchod do nedobrovolné emigrace, útěk před Hitlerem, aniž v tragických chvílích ztrácí smysl pro humor, eleganci a vnitřní krásu. Na dětství a mládí v Praze vzpomíná bez nostalgie, vědoma si Kafkova poznání, že „tato matička má drápy“.

Výtvarnice Mia Münzerová Le Comte žije ve Spojených státech, ale pochází z pražské židovské rodiny – za oceán tuto ráznou ženu vyhnala druhá světová válka. Když dosáhla sedmdesátky, rozhodla se sepsat memoáry, v nichž by vylíčila pražskou etapu svého života a anabázi, která předcházela odjezdu do New Yorku, kam na lodi přibyla 13. ledna 1941. Paměti nazvané Stále sním o Praze vyšly nyní česky včetně obrazové přílohy, která shromažďuje několik černobílých fotografií autorky a její rodiny a osm reprodukcí autorčiných obrazů s námětem české metropole.
Tahle pražská rodačka – na svět přišla 15. března 1909 – není vytříbená stylistka a značný časový odstup i paměť jí už zkreslily obraz některých reálií. S tím však autorčin memoárový příspěvek k uchování vědomí, jak určité společenské kruhy žily v prvních čtyřech dekádách, nestojí ani nepadá a nemá cenu se na faktických posunech recenzentsky „točit“. Podstatný je duch téhle knihy. V prvé řadě ukazuje na velmi odlišné vnímání času, než je to dnešní: čas byl i v „tepající“ meziválečné metropoli, jíž Praha relativně byla, prožíván mnohem povlovněji, a měl-li člověk hmotné pohodlí, zabýval se svojí duší s důkladností, jež se nyní jeví až jako marnivá rozmazlenost – téměř každý nervový otřes hojil se několikatýdenními pobyty v odlehlých penzionech či léčebnách.

Otevřenost a hojnost času byla v bohatších kruzích spojena s hojností a otevřeností prostoru – nejen žitím v rozlehlých bytech, domech a palácích, nýbrž i v chápání Evropy jako kontinentu, který je „můj“ – kdy se samozřejmě přejíždí z místa na místo, ze země do země.

Jiným rysem memoárů Mii Münzerové Le Comte je ovšem podivuhodná věcnost, možná související s fatálním přijímáním zvratů a ran (v autorčině rodině, respektive ve vzpomínkách malířky, jsou trvale a v hojné míře přítomny nemoci a úmrtí, rychlá zhasínání osudů). Vedle tohoto obecnějšího dobového aspektu nese svůj díl na věcném vyznění knihy pisatelčina hédonická chuť žít a emancipovaná neochota nechat si mluvit do osobních záležitostí. Proto docela klidně napíše „Nikdy jsem nedokázala zalhat“ a o tři stránky dál líčí, jak jednomu z mužů, kteří se kolem ní točili, lhala. Neřekl bych ale, že takový postoj stojí na chladném kalkulu, nýbrž je projevem vůle a touhy přežít, reakcí na ohrožení, která doléhala na Miu Münzerovou Le Comte, její rodinu i národ (matka malířky zahynula v koncentráku).

A ještě další rovina svazku Stále sním o Praze stojí za pozornost: ta, v níž umělkyně americkému publiku zprostředkovává pražské a české zvyky i historické mezníky. Optika staré dámy je zábavná a užitečně „odtažitá“, poněvadž židovský živel koexistoval, ale nesplýval s českým prostředím. Jedna z charakteristik: „Buchty jsou takové české národní jídlo; dává se do nich droždí, jsou velké zhruba dva na dva palce a mohou se plnit mákem či švestkovým džemem zvaným povidla. Jsou výborné, ale je to zákusek spíš pro chudé lidi, protože jsou velmi syté.“

Nakonec malá poznámka o aktuálním knižním kontextu. „Považuji Kokoschku za svého nejdůležitějšího učitele,“ konstatuje Mia Münzerová Le Comte, jinak absolventka pražské Akademie výtvarných umění, žačka Maxe Švabinského. Rakušan Oskar Kokoschka (1886-1980) však ve svých pamětech – pod názvem Můj život je před pár týdny vydal brněnský Atlantis – o svoji obdivovatelku, s níž se stýkal, nezavadil slovem. Partii, v níž na straně 141 výtvarnice popisuje, jak v Nice v roce 1939 potkala malíře Rudolfa Kunderu s jeho šestnáctiletou milenkou Andrey, si pak lze v malířově podání přečíst v knize Ireny Jirků Randez-vous s Rudolfem Kunderou, již předloni vydalo jihlavské nakladatelství Listen.

5. 2. 2007

Čechov v mém životě 1/6 (2006)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:34

Lydie Alexejevna Avilovová.
Četba na pokračování. Příběh nenaplněné lásky slavného spisovatele. Přeložil Jaroslav Koronovský. Připravila Magdaléna Štaffová. Účinkuje Petra Špalková. Režie Hana Kofránková. (1 díl cca 30 min.)

Zápisky Jiljího Klena 1/9 (1994)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:31

Jan Čep. Četbu na pokračování připravil Karel Texel. Dramaturgie Dagmar Jaklová. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Pavel Pavlovský.

Nastudovala Plzeň v roce 1994 (1 díl cca 30 min). Premiéra 5. dílu 26. 12. 1994 (Vltava, 18:00 – 18:30 h.).

Zrušené divadlo 1/10 (2004?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:30

Bulat Okudžava. Četba na pokračování ze vzpomínkové knihy ruského básníka a spisovatele abcházského původu. Překlad a výběr Libor Dvořák. Účinkuje Petr Kostka. Režie Hana Kofránková.

Natočeno 2004 (?)  (1 díl cca 30 min.). Premiéra (?) 1. dílu 12. 7. 2004 (ČRo 3 Vltava, 11.30 h.) v programové řadě Osudy. Repríza 2006.

Pozn.: Poutavá knížka Bulata Okudžavy Zrušené divadlo nechává čtenáře nahlédout do neznámého světa „divokého“ Kavkazu a zároveň je nenásilným svědectvím o počátcích komunistického teroru v Zemi Sovětů, o obyčejných lidech a jejich emocích, o ideálech a ztracených iluzích. Její autor je u nás známý spíše jako jeden ze zakladatelů ruské autorské písně než jako spisovatel. Ale Bulat Okudžava má své místo i v současné ruské literatuře.

Děj v podstatě autobiografické knihy je zasazen do období prvních dvaceti let po Bolševické revoluci – do doby Okudžavova dětství. Vyprávěn je optikou malého chlapce, který žije se svou mladou arménskou matkou Ašken na moskevské ulici Arbat, a prázdniny tráví u arménských a gruzínských příbuzných v Tbilisi, kde pracuje i jeho otec.

Vanvančův svět je bezstarostný, plný her a lásky. Jeho rodiče jsou zapálenými komunisty a pro jejich syna neexistuje větší přání než stát se pionýrem. Všechno je tak, jak má být. Ale jak chlapec vyrůstá, do jeho podvědomí pronikají záblesky něčeho neznámého, něčeho děsivého – je poznamenáno setkáním s hladovým děvčátkem, rozhovorem rodičů o hladomoru na Ukrajině, nočními prohlídkami v pokoji sousedů, zatčením otcových bratrů. Základní dějová linka je doplněna kronikou obou rodin – s její pomocí autor představuje nové postavy, sleduje jejich osudy a poukazuje na rostoucí sociální rozpory. Pestrá paleta postav však zároveň čtení trochu znesnadňuje.

Kniha končí Aškeninou návštěvou nového komisaře pro bezpečnost Lavretije Berii, který jí slibuje prověřit manželovo zatčení. “V noc ji odvedli,” zní poslední věta knihy. Okudžavův otec, vysoce postavený člen Komunistické strany, byl uvězněn v roce 1937 během stalinských čistek a popraven jako německý špión. Jeho matka strávila 18 let v gulagu.

Autorův jazyk, styl a humor jsou působivé a okouzlující. Hra se slovy a často se opakující arménské a gruzínské výrazy podtrhují atmosféru a někdy až absurdní historky zdůrazňují tehdejší krutou realitu. (anotace knižního vydání)

Z Žertů hravých i dravých 1/5 (2006?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:29

Jan Neruda. Z knihy Žertů hravých i dravých vybrala a režii má Hana Kofránková.

Účinkuje Ilja Racek.

Natočeno 2006 (?).

Obsah: 1. Několik skutečně moudrých slov o spisovatelském honoráru (15 min.) – 2. Nové míry (15 min.) – 3. Zcela věrná zpráva o tom, jak to bylo 24. února 1972 (15 min.) – 4. Za padesát let (15 min.) – 5. O děvčátkách (15 min.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress