Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 5. 2007

Mat zločinu 1/3 (1982)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:00

Wolfgang Wehner. Z němčiny přeložil a četbu připravil Kurt Kuhn. Režie Jana Bezdíčková.

Účinkují Václav Voska a Miroslav Masopust.

Natočeno 1982. Premiéra 1. dílu 11. 8. 1982 (Praha, 19:15 h.), 2. dílu 18. 8. 1982 (Praha, 19:15 h.). Repríza 2. dílu 15. 9. 1989 (Vltava, 11:30 – 12:00 h.).

Obsah: 1. Loupež v městě mrtvých. O počátcích kriminalistiky – 2. Epocha detektivů. O Vidocqovi – „císaři detektivů“ a Pinkertonově agentuře. – 3. Otcové vědecké kriminalistiky. Věda a technika ve službách kriminalistů.

Lit.: sl: Mat zločinu. In Rozhlas 33/1982 (2. 8. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: »Zločiny jsou staré jako lidstvo samo. Tak starý jako vina je i trest a jeho nutný předpoklad — pátrání po viníku.« To jsou slova Wolfganga Uelninra, autora knihy Mat zločinu, ze které pro vás Redakce dramatu a literatury faktu připravila letní četbu na pokračování. Nejsou to jen první populárně zpracované dějiny kriminalistiky, ale spíš řada detektivních příběhů z nejrůznějších období historie, v nichž se stanete nejen svědky odhalení pachatele, ale pokaždé se také budete moci seznamovat s rozvojem pátrací metody. Od prvního vyšetřovacího protokolu a prvního zatykače, známých ze staroegyptských literatur, přes »boží soudy« a středověké procesy s »čarodějnicemi« až mimo jiné k založení prvního londýnského detektivního sboru a první francouzské i světové policejní centrály, k slavnému »císaři detektivů« a Balzakovu příteli Eugénu Vidocqovi.

Jádrem knihy ovšem zůstává vývoj a využití vědy a techniky v pátrání po zločinci. Wehnerova rozsáhlá znalost odborné literatury stejně jako jeho povolání (dlouholetý soudní zpravodaj listu Süddeutsche Zeitung) i jeho publicistická pohotovost určují podobu i zaměření jednotlivých příběhů. Knihu z němčiny přeložil a jednotlivé epizody k vysílání připravil Kurt Kuhn. Režijního zpracováni se ujala režisérka Jana Bezdíčková a my věříme, že se četba zalíbí nejen těm z vás, kteří dáváte přednost detektivnímu žánru, ale i milovníkům literatury faktu. Přejeme vám, abyste u svých přijímačů, ať už u vody, na chalupě či na cestách za odpočinkem, prožili s našimi příběhy mnoho pěkných chvil.

Lit.: anonym: Epocha detektivů. In Rozhlas 34/1982 (9. 8. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: V posledních desetiletích se kriminalistika stala mnohem více předmětem veřejného zájmu, diskusí a kritiky, aniž by veřejnost měla jakoukoli představu o historickém zrodu kriminalistické vědy, o jejich vzrůstajících možnostech a problémech — a především o jejích mezích. Dnes, kdy kriminalistům pomáhají v práci nukleární energie, lasery, elektronické počítače a další objevy, zdá se neuvěřitelné, že ještě poměrně nedávno museli bojovat například s problémem identifikace krevních stop. Možnost rozlišit lidskou krev od zvířecí a objev krevních skupin znamenaly v práci krimlnalistů převrat, jehož dosah si dnes už ani nedovedeme představit.

Se zrodem a rozmachem moderní vědecké kriminalistiky se také zrodila otázka, na níž dosud nikdo nedal jednoznačnou odpověď: Existuje ideální vražda? Pro toho, kdo se vraždy dopouští, je představa dokonalého zločinu lákavá. Slovo dokonalý v sobě zahrnuje i zločincův promyšlený plán. A je známo, že mnozí zločinci byli na svůj plán pyšní až k ješitnosti. Když nakonec ztroskotali na nějaké nedůležité podrobnosti, sváděli to na »čirou náhodu« a tvrdili, že jejich plán jako takový byl dokonalý.

Ovšem kriminalistlcká věda dosáhla zejména v poválečných letech takového rozvoje, že nevysvětlitelný zločin začíná z policejního slovníku mizet. Sebeinteligentnější zločinec nemůže do svého plánu zakalkulovat nic, co by kriminalistická věda nedokázala odhalit jako důležitou nebo i rozhodující stopu.
Zdálo by se tedy, že dokonalý zločin existovat nemůže, neboť proti zločinci se spojila exaktní věda s nevypočitatelnou náhodou. Dokonalý zločin však existuje v teorii, v podobě zločincova »dokonalého« plánu a v podobě detektivní literatury, která se ve 20. století začala rozvíjet rychlostí úměrnou rozvoji kriminalistické vědy.
Druhá část rozhlasového pořadu Mat zločinu má název Epocha detektivů a vysíláme ji ve středu v 19.15 na stanici Praha.

Jahodový ráj 1/12 (1989?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:51

Jevgenij Jevtušenko. Četba na pokračování z románové prvotiny sovětského básníka. Překlad a rozhlasová úprava Jaroslav Hulák. Režie Vladimír Tomeš.

Čte Pavel Pípal.

Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 7. dílu 11. 9. 1989 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.), 12. dílu 16. 9. 1989 (Vltava, 17:30 – 18:00 h.).

28. 5. 2007

Stopy za obzor 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:59

Pavel Kolmačka.
Četbu na pokračování z románu současného českého spisovatele připravila Klára Lukavská. Účinkuje Miroslav Táborský. Režie Aleš Vrzák (26 min.).

Pozn.: Na jaře roku 2006 vydalo nakladatelství Triáda dlouho očekávanou první prózu Pavla Kolmačky, Stopy za obzor. Autor, do té doby známý svými básnickými sbírkami (Vlál za mnou směšný šos, 1994, a Viděl jsi, že jsi, 1998) a překlady, se v této próze představuje jako skvělý vypravěč i bytostný lyrik.

Román Stopy za obzor náleží k dílům, v nichž nelze přehlédnout prvky autobiografické inspirace. Autor narozený na počátku 60. let představuje v první polovině románu neiluzivním způsobem dětství za doby normalizace, v druhé pak zobrazuje pokus mladé rodiny založit svou existenci v prostoru novodobé vesnice.

Obě poloviny spojuje hlavní postava románu a vypravěč v jedné osobě, Vítek Koblasa. Jeho vnímavost, obrazotvornost a upřímnost otevírají čtenáři velmi osobitý průhled do doby před proměnou společenských poměrů i po ní.

Autor knihy, Pavel Kolmačka, prokázal už ve svých sbírkách jedinečnou schopnost portrétovat, zachytit lidskou povahu i situaci v čase jakoby zastaveném. V jistém smyslu je básnický zejména způsob, jakým jsou v díle vystavěny postavy Vítkových nejbližších. Rodiče, sourozenci, malý syn Vítínek a Vítkova žena Marie zde nevystupují jako symboly jednotlivých rodinných rolí, ale vyvstávají z jednotlivých obrazů ve vší složitosti a křehkosti lidské povahy. Vnímavé a neodsuzující je také vypravěčovo nazírání na postavy zaměstnanců a klientů domova pro mentálně postižené, kde Vítek pracuje, či na členy extrémní křesťanské skupinky.

Román zachycuje se stejnou sensibilitou neutěšené prostředí pražského sídliště i hluboký prostor lesa a venkova.

Cesta 1/7 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:08

Jack London. Vybrané části z kultovního románu o hobos, amerických tulácích jezdících načerno vlaky. Překlad Josef Vorel (1922). Připravil Vladimír Zajíc. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Michal Pavlata.

Připravil Český rozhlas v roce 2007. Repríza 1. dílu 4. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h; 7 x 15 min.) v cyklu Americký rok a Stránky na dobrou noc.

Lit.: (anonym): Jack London: Cesta (1-7). In web ČRo 28. 5. 2007 (anotace). – Cit.: Prostředí, v němž vyrůstal americký povídkář a romanopisec Jack London (1876-1916), ho nutilo bojovat o přežití často tvrdě a bezohledně, ba „dobrodružně“. Od útlého věku pomáhal živit rodinu. Roznášel noviny, rozvážel led, zametal hostince pracoval v konzervárně. Měl zkušenost s piráty i námořní policií. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Zde sice nezbohatl, ale své zkušenosti ze severu následně uplatnil ve svých povídkách a románech.

Miliony čtenářů oceňují Londonovy romány pro jejich dobrodružnost, napínavost, barvité líčení drsného vztahu člověka a přírody, pro mnohé jsou ztělesněním nezdolné životní energie a touhy po svobodě. Knihy jako Volání divočiny, Bílý tesák, Zářící den nebo Tulák po hvězdách čtenáři vyhledávají i po téměř sto letech od prvního vydání.

Jack London – americký povídkář a romanopisec, vlastním jménem John Griffith Chaney, se narodil roku 1876 v San Franciscu jako nemanželský syn potulného astrologa irského původu W. H. Chaneyho a Flory Wellmanové. Matka se ovšem s Chaneym rozešla a vzala si Johna Londona, kupce a farmáře.

Prostředí, v němž Jack vyrůstal a žil, ho nutilo bojovat o přežití často tvrdě a bezohledně, ba „dobrodružně“. Od útlého věku pomáhal živit rodinu. Roznášel noviny, rozvážel led, zametal hostince a nakonec začal pracovat v konzervárně na 10 až 18 hodin denně. V 16 letech si půjčil peníze na plachetnici a přidal se k partě ústřicových pirátů. Obnos, který vydělal, byl v porovnání s dosavadními příjmy závratný, ovšem za několik dní ho utratil v oaklandských výčepech.

Po návratu z lodi nijak svůj dosavadní způsob života nezměnil. Nějakou dobu působil London jako pomocník námořní policie (výsledkem této zkušenosti je knížka Paměti pijákovy z roku 1913). Později pracoval v továrně na konopí i jako topič v elektrárně. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Zde sice nezbohatl, ale své zkušenosti ze severu následně uplatnil ve svých povídkách a románech.

Uznávaným spisovatelem se Jack London stal postupně. V roce 1899 publikoval slavnou povídku Muž na stezce, roku 1900 vychází Severní Odyssea, 1903 Volání divočiny. Teprve po úspěchu tohoto románu měl Jack London konečně z čeho žít. Kniha byla záhy následována takřka nepřehlednou řadou dalších románů: Mořský vlk, Bílý tesák, Zářící den. Rok před smrtí 1915 vychází další věhlasná kniha Tulák po hvězdách.

Stránky na dobrou noc vycházejí z románu Cesta (v překladu Josefa Vorla z roku 1922). Jde o autobiografický román, ve kterém se Jack London vrací do dob, kdy se toulal po Spojených státech jako „hobo“ (obou). Vypráví o amerických tulácích, kteří jezdí načerno vlaky. Tento román se de facto stal součástí historie trampského hnutí v Čechách, protože pojem „tramp“ od okamžiku prvního vydání knihy vzalo za svůj celé české trampské hnutí jdoucí napříč společenskými vrstvami země.

Londonovy romány jsou plné drsné romantiky, životní síly, i touhy po svobodě. A Cesta není výjimkou. Od jejího vzniku nás dělí sto let, ale přesto jako by probíhala teď a tady.

Osudy – Ludmila Vančurová: Dvacet šest krásných let 1/5 (1994, 2018)

CoverVzpomínky manželky Vladislava Vančury na společný život – první schůzky, přátelé, doktorskou praxi, na tragický závěr života svého manžela. Z knihy Ludmily Vančurové Dvacet šest krásných let čte v Anna Cónová. Pro rozhlas připravila Johana Zelinská. Režie Ivan Misař.

Připravila Ostrava v roce 1994. Repríza prvního dílu 28. 5. 2007 (ČRo 3 Vltava, 30 min.); 8. – 12. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Čtení na pokračování.

Vydala Radiotéka, listopad 2018 (MP3).

Pozn.: Pětidílná četba ze vzpomínkové knihy manželky Vladislava Vančury. Od prvního setkání až po osudový telefonát s anonymním vzkazem informujícím o manželově smrti.

Vzpomínková kniha Ludmily Vančurové Dvacet šest krásných let svým titulem sice sugeruje zdání idyly, ale ve skutečnosti je realistickým obrazem manželského vztahu od jeho počátků až do tragického konce. Ve svých vzpomínkách zachycuje společný život od prvního setkání až po osudový telefonát s anonymním vzkazem informujícím o manželově smrti, který přišel před půlnocí 1. června 1942. Z vyprávění plasticky vyvstává obrázek Vančury – člověka i Vančury – tvůrce.

25. 5. 2007

Červený Nepomuk 1/10 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:29

Josef Holub.
Četba na pokračování. Vzrůstající napětí mezi českou a německou komunitou v předvečer druhé světové války viděné dětskýma očima. Připravila Petra Kunová. Režie Miroslav Buriánek Čte Martin Stránský.

Připravil ČRo Plzeň. Premiéra prvního dílu 21. 5. 2007 (27min.).

23. 5. 2007

Gepard 1/12 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:08

Giuseppe Tomasi di Lampedusa.  Četba na pokračování z románu italského spisovatele. Překlad Jaroslav Pokorný. Připravila Anežka Charvátová. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje František Derfler.

Premiéra 1. dílu 17. 5. 2007 (Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 30min.). Repríza 1. dílu 2. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Bláznovy zápisky 1/5 (2007)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — rickie @ 3:42

Nikolaj Vasiljevič Gogol. Pětidílná četba úryvků z povídky. Připravila Eva Willigová.

Čte Pavel Kikinčuk.

Natočilo studio Plzeň Český rozhlas v roce 2007 (celkem 29 min.)
Premiéra na stanici ČRo5 – Plzeň ve dnech 5. 3. – 9. 3. 2007 v pořadu Literární doteky.

22. 5. 2007

Habermannův mlýn 1/4 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:42

Josef Urban. Četba na pokračování z románové rekonstrukce vyprávějící o událostech, které se v letech 1939 až 1946 odehrály na Zábřežsku a Šumpersku. Pro rozhlas upravil a režii má Michal Bureš.

Účinkuje Filip Čapka.

Nastudoval ČRo Olomouc. Premiéra prvního dílu 14. 5. 2007 (26min.).

Lit.: Bureš, Michal: Habermannův mlýn. In web ČRo 14. 5. 2007 (anotace). – Cit.: U státní silnice mezi Bludovem a Zábřehem stojí Habermannova vila, rozlehlý statek s mlýnem a pilou. Právě tady se na konci války odehrál příběh, který inspiroval prozaika Josefa Urbana k napsání románu „Habermannův mlýn“.Vypráví o německém mlynáři Augustu Habermannovi, lesníku Janu Březinovi a jejich přátelství, jež bylo podrobeno tvrdé zkoušce.

Dějiny bezhlavě hnány propagandou nerady zkoumají věci z detailu, výhodnější je pro ně černo-bílý celek: „Jsi Čech, tak trp!“ a po válce „Jsi Němec, proto zasloužíš odplatu.“ Viděno daným modelem, vraždí se snáz – i ti, kteří se ničeho nedopustili (a to na obou stranách).

Románovou rekonstrukci událostí, které se odehrály na Zábřežsku a Šumpersku v letech 1939 až 1946, pro rozhlas v olomouckém studiu upravil a natočil režisér Michal Bureš: „Není to dokument, je to beletrie a na to jsme přísně dbali. Nejobtížnější bylo nalézt odpovídající herecký výraz, který by ctil žánr románové rekonstrukce, ale zároveň nebyl odtažitě chladný. Myslím, že se to ve spolupráci s hercem Filipem Čapkou podařilo.“

Český muzikant František Kmoch 1/5 (2007)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:44

Pětidílný cyklus k 95. výročí úmrtí Františka Kmocha a k 135.výročí založení jeho slavné Kolínské hudby sokolské. Připravili Gabriel Gössel, Max Wittmann a Eva Řehořová. Účinkuje Zdeněk Dvořák.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2007.

Část první: Příchod sokolíků. Premiéra 7. 5. 2007 (Praha, 22:05 – 22:45 h.; 28min.).

Část druhá: V květu mladosti. Premiéra 8. 5. 2007 (Praha, 22:05 – 22:45 h.; 28min.).

Část třetí: Za praporem sokolím. Premiéra 9. 5. 2007 (Praha, 22:05 – 22:45 h.; 28min.).

Část čtvrtá: Muziky, muziky, vy pěkně hrajete. Premiéra 10. 5. 2007 (Praha, 22:05 – 22:45 h.; 28min.).

Část pátá: Vzletem sokolím. Premiéra 11. 5. 2007 (Praha, 22:05 – 22:45 h.; 28min.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress