Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

28. 7. 2008

Muž s protézou 1/5 (2003)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 14:01

Ján Hrušovský. Četba na pokračování novely významného meziválečního spisovatele, ve které nám autor podává obraz destrukce lidských vztahů v podmínkách válkou zdivočelé morálky. Redakčně připravil Peter Glocko ml. Hudba Miroslav Nemec. Režie Jozef Pražmári.

Účinkuje Ján Mistrík.

Natočeno 2003 (celkem 143 min.).

Eskymo Welzl 1/6 (1964)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:09

Jan Eskymo Welzl, Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Připravil Antonín Přidal.

Čte Karel Höger.

Nastudovalo Brno v roce 1964.

25. 7. 2008

Přelet 1/10 (200?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:22

Jiří Stránský. Režie Pavel Krejčí.

Účinkuje Pavel Soukup a Pavel Novotný.

23. 7. 2008

Kalvárie 1/4 (2005)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:52

Ivo Vodseďálek. Četba na pokračování z prózy jednoho z nejvýraznějších autorů českého literárního undergroundu. Pro rozhlas připravil Marek Horoščák. Režie Eva Řehořová.

Čte Igor Bareš.

Připravilo Brno v roce 2005.

S malým báglem velkou Čínou 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:54

Vladislav Tomáš Jiroušek. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravili Petr Hladík, Michal Jurman, Barbora Jandová. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Petr Soumar.

Připravil Český rozhlas Region, Vysočina v roce 2008 (1 díl cca 25min.).

Osudy – Jiří Poláček 1/5 (2008?)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Přemek @ 15:49

Rozhlasové vzpomínky válečného veterána, radiotelegrafisty a střelce 311. bombardovací perutě. Připravil Jiří Vondráček. Technická spolupráce Miloš Kot.

Natočeno 2008 (?) (1 díl cca 28 min.).

Příběhy z malovaných úlů (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 15:28

Lojze Kovačič. Z knihy současného slovinského autora. Překlad Aleš Kozár. Připravila Eva Willigová. Režie Aleš Vrzák.

Premiéra 18. 7. 2008 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Pozn.: Příběhy z malovaných úlů jsou příběhy zaniklého času, jak je dokázala vymalovat ruka venkovské malířky při svých poutích za obživou a okrasou včelích obydlí a jak je dokázal vysnít autor při své literární pouti bizarní světem vyprávěnek a mýtů generací světa dávno odešlého, žijícího však stále v nás.
Hrdiny jsou zábavné postavy a postavičky inspirované lidovou výzdobou slovinských včelínů. Jejich příběhy jsou podávány formou blížící se legendě, podobenství či anekdotě. Kovačičovi však nejde o literární hru s těmito žánry, naopak do popředí staví základní lidský rozměr těchto postav, jejich úsilí nalézt štěstí, smysl života, třeba i za etickými nebo dokonce fyzickými hranicemi, jejichž ustanovením se člověk zřekl části světa a možnosti setkat se se svým skutečným já. Prostředí slovinského Doleňska je kulisou pro působivé zkratkovité příběhy, které přesahují místo a čas, o nichž vyprávějí, a vyzývají k úvahám o našich vlastních životech.

Lojze Kovačič (1928 – 2004) je jedním z nejvýznamnějších slovinských prozaiků 20. století. Narodil se v Basileji jako syn Slovince a Němky. Roku 1938 byla rodina ze Švýcarska vystěhována. Nejprve žili v obrovské chudobě v otcově rodné vsi Cegelnici v kraji, v němž se také odehrávají Příběhy z malovaných úlů. Později rodina přesídlila do Lublaně, kde Kovačič vystudoval učitelský ústav. V roce 1944 mu zemřel otec a zbytek rodiny byl z nařízení jugoslávské vlády odsunut do rakouského utečeneckého tábora. Po návratu z armády pracoval Kovačič jako novinář v časopise Mladina a pro své nekompromisní postoje byl v permanentním konfliktu se socialistickým režimem bývalé Jugoslávie.

Jeho románová tvorba těží z výdobytků moderní prózy (Franz Kafka, James Joyce) a je tematicky zapřená v autorově autobiografii. Jako syn Slovince a Němky měl příležitost důkladně prozkoumat vskutku moderní téma „bezdomovectví“, k němuž se ve svých textech stále vrací. Českému čtenáři nezbývá než tomuto všemu věřit, protože žádné Kovačičovo dílo k nám nebylo dosud přeloženo. Výjimkou jsou Příběhy z malovaných úlů, které se prý od ostatních Kovačičových děl liší na první pohled tak výrazně, že to překvapilo celou slovinskou literární kritiku.

Překladatel Aleš Kozár v doslovu ke knize píše: „Kovačičovo dílo vyniká jazykovou vybroušeností, vrstvenou stylizací řeči postav i vypravěče, precizní hrou s ironií, pichlavým sarkasmem i laskavým humorem. Příběhy z malovaných úlů nemají být jen kuriózním exkursem do folklórních tradic Slovinců, ale obecnější výpovědí o člověku vymezovaném politickými, náboženskými a morálními hranicemi. Kovačičovy postavy hledají svou perspektivu mimo tyto hranice, proto se z našeho pohledu zdají být směšné, groteskní. jenže oproti nám jsou bohatší a svobodnější právě o tuto svou perspektivu, svůj přesah.“ Příběhy z malovaných úlů Lojze Kovačiče se staly literární událostí v oboru překladové literatury v Česku v roce 2008.

Jsou to krátké povídky sepsané zdánlivě na folklorním základě, ve skutečnosti však jde o mistrovsky literárně uchopené příběhy o zcela zvláštních lidech a jejich vztazích a osudech. Autor uvádí do děje malířku Marjancu, postavu známou slovinským etnologům, jež kdysi za nocleh a stravu pomalovala lidem skříně, dveře a včelí úly výjevy, „které se dotýkaly jen obyvatel té vsi, v níž pobývala, nikoho jiného“.

Tyhle výjevy Kovačič vypravěčsky rozvíjí v příbězích o nejbizarnějších a nejfantastičtějších podobách lidských slabostí a neřestí, o hledání štěstí a smyslu života. Kovačičovy povídky jsou skvělým vyprávěním, bezuzdným v používání všech vrstev jazyka. Šokují drastičností příběhů v kontrastu k jejich zemité poezii. Je to mistrovské dílo, jímž slovinský spisovatel uzavřel svou literární práci, kterou významně příspěl ke středoevropské moderní literatuře.

Zápisky z podzemia 1/5 (Zápisky z podzemí, 1996)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 9:06

Fjodor Michajlovič Dostojevskij. Četba na pokračování. Překlad Marta Lesná. Redakce Miriam Vojteková. Hudba Roman Žiaran. Zvuk Vladimír Marko. Režie Igor Hrabinský.

Účinkuje Ján Gallovič.

Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 1996 (5 x 30 min.). Repríza 2.-6. 2. 2015 (SRo 8 Rádio Litera); 10. – 14. 8. 2020 (SRo Rádio Devín, 18:30 h.) k 85. narozeninám I. Hrabinského.

Lit.: Kekeliaková, Monika: Dostojevskij a Puškin nepovinne a príťažlivo. In web Litera Sk, 2. 2. 2015 (anotace). – Cit.:  Ak už dlhší čas neisto chodíte okolo Dostojevského a Puškina, alebo vám títo autori svietia medzi povinným čítaním či v otázkach na skúšku, práve vás Rádio Litera pozýva v prvý februárový týždeň na príťažlivú rozhlasovú túru do neznámych priestorov týchto velikánov svetovej literatúry. Sklamaní však nebudú ani dôverní znalci týchto autorov a nároční poslucháči. Rozhlasové verzie diela, ktoré sme pre vás od Dostojevského a Puškina vybrali, majú v sebe totiž tú povestnú pridanú hodnotu, pre ktorú sa oplatí vypočuť si dielo aj po jeho prečítaní.

Zápisky z podzemia patria medzi menej známe diela Fiodora Michailoviča Dostojevského, ale nebyť ich, nevznikli by neskôr všetky veľké romány autora. Pochádzajú z roku 1864 a vďaka majstrovsky vytvorenej postave úradníka umožňujú zostúpiť až do duševného „podzemia“ človeka, ktorý je ponižovaný, zosmiešňovaný, dobro odpláca zlom a svoje správanie nemôže kontrolovať rozumom, lebo koná na základe podvedomia a toho, čo je uložené hlboko v jeho vnútri. V cykle Čítanie na pokračovanie si Dostojevského zápisky môžete vypočuť v piatich častiach, a to v preklade Marty Lesnej. V réžii Igora Hrabinského číta Ján Gallovič. (…)

Temné aleje 1/4 (1997)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 9:05

Ivan Alexejevič Bunin. Četba na pokračování. Překlad Dušan Slobodník. Redakce Peter Glocko ml. Režie Martin Bendík.

Účinkuje Dušan Jamrich.

Nastudovala Bratislava v roce 1997 (4 x 30 min.). Repríza 1. dílu 31. 7. – 6. 8. 2023 (SRo 8 Rádio Litera).

Díly: 1. Pôstny pondelok, 2. Havran, Nocľah, 3. Genrich, 4. Múza, Dubky.

Pozn.: Ústredným motívom jeho textov je láska, predovšetkým tragická. Bunin púta čitateľa i dnes svojim osobitým štýlom a hlbokým ponorom do ľudského srdca. (anotace)

18. 7. 2008

Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. (2008, 2022)

Skoro holá pravda o životě a konání Františka Josefa I., jak ji dennodenně zblízka vídal jeho dlouholetý osobní komorník Eugen Ketterl. Z německých předloh zpracoval Milan Hodík. Pro rozhlas upravil Radek Veselý. Hudební spolupráce Petr Mandel. Natáčecí technik Jana Fišerová. Zvukový mistr Radek Veselý. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2008 (120 min.). Premiéra 25. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu „Pokračování za pět minut“ . Repríza 18. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu „Pokračování za pět minut“ .

Vydala Radiotéka, únor 2022 (MP3, CR.ES.2016.258). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Zemančíková, Alena: Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. jako Pokračování za pět minut. In web ČRo 2. 9. 2011 (anotace). – Cit.: Detailní pohled na každodennost habsburského mocnáře císaře Františka Josefa I. poskytují paměti jeho komorníka Eugena Ketterla. Jejich prostřednictvím si můžeme doplnit obraz člověka, s jehož smrtí jako by symbolicky skončila celá jedna epocha evropských dějin.

Vedle „velkých dějin“ má svět i své dějiny malé. Historie konce rakousko-uherské monarchie je v rámci velkých dějin spojená s březnovou ústavou roku 1848, po níž císař Ferdinand V. předal slavnostně vládu svému synu Františku Josefovi, a vrcholí propuknutím 1. světové války, jejíhož konce se císař Franz Josef nedožil, zemřel roku 1916. Vládl 68 let a přestože se v 1. světové válce zpívalo „za císaře pána a jeho rodinu“, je třeba mu přiznat, že byl bytostně proti násilí a konfliktům, ať už revolučním nebo válečným.

Komorník Eugen Ketterl byl synem vídeňské rodiny, jejíž příslušníci byli osvědčenými sluhy ve šlechtických domácnostech. Po smrti svého otce a krátké službě u venkovského statkáře se stal Eugen Ketterl pánem nad císařovými uniformami, kalhotami a kabáty, nad jeho ranní toaletou a nočním spánkem.

Komorník Ketterl podrobně popisuje císařovy jídelní zvyklosti, z nich vychází mocnář jako mimořádné střídmý a osobně skromný muž. Ostatně Ketterl se dostal do císařské služby až v letech panovníkova stáří, kdy se osobní vlastnosti měnily ve vlastní karikaturu. Obdivný a láskyplný vztah mladého komorníka ke starému mocnáři některé bizarní detaily nechtěně zvětšuje, ale hlavně poskytuje intimní a místy až dojemný osobní portrét císaře, s nímž odešla celá jedna epocha.

Lit.: (anonym): Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. In web ČRo 25. 7. 2008 (anotace). – Cit.: Vedle „velkých dějin“ má svět i své dějiny malé. Historie konce rakousko-uherské monarchie je v rámci velkých dějin spojená s březnovou ústavou roku 1848, po níž císař Ferdinand V. předal slavnostně vládu svému synu Františku Josefovi, a vrcholí propuknutím 1. světové války, jejíhož konce se císař Franz Josef nedožil, zemřel roku 1916. Vládl 68 let a přestože se v 1. světové válce zpívalo „za císaře pána a jeho rodinu“, je třeba mu přiznat, že byl bytostně proti násilí a konfliktům, ať už revolučním nebo válečným.

Komorník Eugen Ketterl byl synem vídeňské rodiny, jejíž příslušníci byli osvědčenými sluhy ve šlechtických domácnostech. Po smrti svého otce a krátké službě u venkovského statkáře se stal Eugen Ketterl pánem nad císařovými uniformami, kalhotami a kabáty, nad jeho ranní toaletou a nočním spánkem. Komorník Ketterl podrobně popisuje císařovy jídelní zvyklosti, z nich vychází mocnář jako mimořádné střídmý a osobně skromný muž. Ostatně Ketterl se dostal do císařské služby až v letech panovníkova stáří, kdy se osobní vlastnosti měnily ve vlastní karikaturu. Obdivný a láskyplný vztah mladého komorníka ke starému mocnáři některé bizarní detaily nechtěně zvětšuje, ale hlavně poskytuje intimní a místy až dojemný osobní portrét císaře, s nímž odešla celá jedna epocha. A domácké vzpomínky císařova komorníka z lidského úhlu doplňují letošní téma „Osudových Osmiček.“

Lit.: Bojda, Tomáš: Císařský komorník Josef Somr. In web RadioDock, 11. 11 2017 (recenze). – Cit.: Rozhlasovou četbu Paměti komorníka císaře Františka Josefa I.natočil Dimitrij Dudík při výroční příležitosti „osmiček“ roku 2008. Původně německé texty zpracoval Milan Hodík, pro rozhlas následně upravil Radek Veselý.

Pohled na závěrečné období života Františka Josefa I. je skrze osobního komorníka Eugena Ketterla láskyplnou výpovědí o životě stárnoucího mocnáře. Ketterlovy vzpomínky oživují zvyky habsburského dvora. Nabízejí pohled na císařův pravidelný denní harmonogram, pro většinu posluchačů překvapivě skromný v osobních nárocích jako úctyhodný ve státnických otázkách.

Eugen Ketterl nastoupil do císařských služeb v mladých letech. Pocházel z rodiny šlechtických sluhů, práce u dvora pro něj znamenala nejvyšší poctu. Starostlivou oddanost císaři komorník vložil do svých vzpomínek, které v jednotlivých kapitolách vykreslují osobnost panovníka vládnoucího rakousko-uherské monarchii šedesát osm let.

Šťastnou ruku měl při obsazování jediného interpreta režisér Dimitrij Dudík. Josef Somr prokázal neobyčejný smysl pro vytvoření atmosféry textu. Dokázal zpřítomnit nejen císařovy, ale také Ketterlovy zvyklosti uklidňujícím laskavým přednesem, pravidelnou kadencí, která rozkošnicky konvenovala s repetitivními motivy Straussových valčíků. Somrovy hlasové dispozice, cit pro rytmus i jemné intonační valéry, určujícím způsobem povýšily psaný text do auditivně impresivního rozměru. Posluchač vstřebává obyčeje habsburské aristokracie prostřednictvím cítěné noblesy hercova projevu. Rytmicky precizně zvládnuté kapitoly, například o šatníku uniforem či vztahu k císařovně Alžbětě Bavorské „Sissi“ udržují nenásilnou koherenci, melodicky přecházejí z jedné na druhou. Somrova interpretace je hřejivě důvěrná. Sytý témbr nezaměnitelné barvy budí úsměv při veselých okamžicích z císařova dvora (vzpomínky na opilého sluhu zvaného Škopek), stejně tak rozechvívá při nostalgických momentech (skon Sissi či samého císaře). Herec promyšleně pracuje s pauzou, nepospíchá, naopak soustředěně dávkuje informativní i emoční obsah textu. Pečlivé frázování potvrzuje Somrovu hlasovou vyzrálost, znalost mikrofonu a neobyčejnou kulturu projevu. Právě identifikace postavy s hereckým interpretem je jednou z nejsvébytnějších vlastností auditivního média.

Pevná režijní ruka Dimitrije Dudíka umně prolíná mluvené slovo s hudebními tématy, valčíkové prostředí připomíná pohlednicovou Vídeň v dobách největší slávy. Osobnost císaře Františka Josefa I. byla již za jeho života poněkud vysmívána, úsměvně či vyloženě pejorativně. Cimrmanovské škádlení o dlouhovládě stařičkého mocnáře však v tomto podání nenajdeme. Především díky Josefu Somrovi naopak nalézáme hodnoty, které symbolicky odcházejí s nastupující světovou válkou a úmrtím císaře i koncem habsburské dynastie – řád, urozenost, ušlechtilost, vybrané způsoby. Na tato dnes již bohužel prázdná slova nezbývá ve stále ukvapenějším světě prostor, a tak se nechme alespoň díky rozhlasu občas unášet možná trochu sentimentálním, avšak o to upřímnějším vyznáním starým pořádkům.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress