Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

16. 8. 2008

Trosečníci – Dobrodružství sněžného muže 1/5 (2004)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:47

Ivona Březinová. Četba na pokračování ze 4. dílu volné série Trosečníci. Režie Vladimír Gromov.

Čte Vlasta Peterková.

Připravil Český rozhlas v roce 2004 (5 x 11 min.). Premiéra 1.-4. 2004 v pořadu Domino (ČRo 2 Praha). Repríza 24.-28. 11. 2014 v rámci cyklu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.).

Pozn.: Napínavý detektivní příběh vysíláme každý den v 19 hodin na Rádiu Junior a na Dvojce Českého rozhlasu. Sedm Kaplánčat si užívá spolu se svými rodiči prázdniny na horách. Všichni si tam chtěli hlavně zalyžovat na sjezdovce, ale důležitější je přijít na stopu tajemnému mizení a objevování se dobrot. 

8. 8. 2008

Černá sanitka a jiné děsivé příběhy 1/13 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:54

Petr Janeček. Čte Miroslav Táborský a Kamil Halbich.

Premiéra prvního dílu 7. května 2008 (ČRo Leonardo, v rámci pořadu Sedmý světadíl).
Stránky pořadu (nahrávky ke stažení)

Vyšlo na CD v roce 2008 (Radioservis).

Pozn.: Výběr 13 současných pověstí z knihy Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Pokud se chcete dozvědět, kde má původ rozšířená pověra o hadím jedu ve špičkách banánů, nebo známá historka o zpopelněné babičce zaměněné za puding, je pro vás kniha etnologa a folkloristy Petra Janečka pravou volbou. Najdete tu jak příběhy zábavné (Zhulenci a policajti, Zábava na kladkostroji), morbidní (Snědená babička, Pejsek z dovolené) tak i prostě a jednoduše nechutné (Dětská moč, Dovolená v chorvatsku). Všechny doplněné odborným komentářem.
Příběhy obsažené v této knize se vypráví jako pravdivé historky při nejrůznějších příležitostech. Svými vypravěči i posluchači jsou obvykle považovány za pravdivé, většinou se má za to, že je zažil přímo vypravěč, člen jeho rodiny nebo nejlepší kamarád. Více na http://www.cernasanitka.cz
(anotace)

Obsah: 1. Dovolená v Chorvatsku – 2. Sperma v kebabu – 3. Kočičí drápek – 4. Dětská moč – 5. Snědená babička – 6. Vršek banánů – 7. Pejsek z dovolené – 8. Budliky budliky – 9. Zhulenci a policajti – 10. Tripy na těle – 11. Zmizelá babička – 12. Au-pair v Londýně – 13. Zábava na kladkostroji.

Lunatický útulek v Toskánsku (2006)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 12:56

Gustaw Grudzinski-Herling. Příběh polského exilového autora přeložila Helena Stachová. Hudbu vybrala Wanda Dobrovská. Připravil Jiří Vondráček. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Ladislav Mrkvička.

Vysílal ČRo3 Vltava v pátek 1. 9. 2006 (ČRo 3 Vltava,  20:00 h.; 118 min.) v rámci prázdninového cyklu Pokračování za pět minut. Repríza 25. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut pod názvem Lunatický útulek.

Pozn.: Polský exilový autor Gustaw Herling-Grudziński se narodil 20. května 1920 v Skrzelczycech u Kielců v jižní části Polska. V Kielcích v roce 1937 maturoval na gymnáziu. Po dvou letech studií polonistiky na Varšavské univerzitě zasáhla do života mladého talentovaného kritika a esejisty válka.
Účastnil se nejprve domácího odboje, pak přešel na někdejší polské území okupované Sověty s úmyslem dostat se na Západ. V roce 1940 byl zatčen NKVD a odsouzen na pět let do tábora nucených prací. Propuštěn byl v roce 1942 po dramatické protestní hladovce. Podobně jako většina jeho krajanů, kteří vyvázli ze stalinských lágrů, vstoupil Herling-Grudziński do vojska generála Anderse, které bojovalo jako součást britského Druhého armádního sboru. S ním prodělal rozsáhlé operace na Středním východě i celé italské tažení, včetně slavné bitvy u Monte Cassina. Za účast v této bitvě byl vyznamenán křížem Virtuti Militari.
Během války a těsně po jejím skončení publikoval Herling-Grudziński články, povídky a kritiky v polských periodikách, jež vycházela pod patronací Druhého armádního sboru. V té době se také rozhodl pro dráhu exulanta. Spolu s podobně smýšlejícími polskými intelektuály založili počátkem roku 1946 v Římě Instytut Literacki a o rok později časopis Kultura. Obě tyto aktivity – později přeložené do oblasti poblíž Paříže – měly klíčový význam pro záchranu polské kultury v dobách totality. Na sklonku 40. let se Herling-Grudziński přestěhoval do Londýna, kde spoluredigoval polské exilové noviny Wiadomości (Zprávy). Tady v roce 1949 napsal v krátkém čase knihu, kterou spřádal v hlavě už od svého propuštění ze sovětského lágru – Jiný svět (vyšla v roce 1951 v anglickém překladu s předmluvou filozofa Bertranda Russela). V roce 1952 se autor po tragické smrti své ženy, výtvarnice Krystyny Domańské, přestěhoval do Mnichova a psal pro Rádio Svobodná Evropa. V roce 1956 se oženil s Lidií Croceovou, dcerou svého oblíbeného filozofa Benedetta Croceho, a usadil se trvale v Neapoli. Spolupracoval s předními italskými časopisy a deníky.
V období těsně po válce vydal Herling-Grudziński esejisticky laděnou knihu Živí a mrtví, věnovanou svým „duchovním otcům“ Conradovi, Brzozowskému, Frydemu, Konińskému, Mickiewiczovi, Slowackému a Norwidovi. V roce 1953 vyšly jeho úvahy o Rusku a komunismu, nazvané Cesta do Barmy, po nichž následoval povídkový soubor Křídla oltáře a kniha Druhý příchod a jiné povídky a črty (1963), v roce 1969 kniha esejů o ruské literatuře a kultuře Upíří revoluce. Vrcholným dílem Gustava Herlinga-Grudzińského je bezesporu několikasvazkový Deník psaný v noci, který vycházel téměř pravidelně na stránkách Kultury od roku 1971. Po roce 1989 vychází dílo Herlinga-Grudzińského už v jeho vlasti, a to v reedicích i v nejrůznějších výborech, včetně Sebraných spisů. Spisovatel, originální myslitel a humanista Gustaw Herling-Grudziński zemřel 4. července roku 2000 v Neapoli ve věku 81 let.
V próze Lunatický útulek vypráví autor s jemnou ironií a zároveň s neobyčejnou dokumentaristickou přesností o pokusu vytvořit v rámci Evropské unie jakýsi univerzální azyl pro duševně choré. Pokus se měl uskutečnit poblíž vinařské vesničky Ombroso Toscano, ležící mezi Florencií, Sienou a Arezzem. Vypravěč byl požádán, aby se v počátcích existence tohoto zařízení účastnil setkávání s pacienty, ošetřovateli a lékaři jako tzv. rezident, tzn. jeden z několika pozvaných novinářů a spisovatelů, o nichž se předpokládalo, že o svém pobytu také napíší.
(anotace)

7. 8. 2008

Hra s čísly 1/12 (1987)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 13:14

Dick Francis. Překlad a rozhlasová úprava Jaroslava Moserová-Davidová. Režie Petr Adler. Hudební spolupráce Jiří Litoš.

Účinkují Miroslav Moravec a Ladislav Mrkvička.

Natočeno 1987. Premiéra 20. 5. – 2. 6. 1987 (Praha, 21:45 h.).

Obsah: 1. Jonathan. – 2. William.

Lit.: Moserová-Davidová, Jaroslava: Hra s čísly. In Rozhlas 21/1987 (11. 5. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: Dicka Francise si hluboce vážím jako autora i jako člověka. Přeložila jsem už mnoho jeho knížek (díky nakladatelství Olympia) a Hra s čísly patří mezi mé nejoblíbenější. Během té dlouhé řady let, po které Francisovy knihy překládám, jsem svého autora poznala v určitém směru lépe, než on zná sám sebe, a to díky jeho hrdinům. Čte-li člověk více knih jednoho autora, vždy najde společného jmenovatele, zvlášť u detektivek. U Francisových knih je tímto společným jmenovatelem na první pohled dostihový sport. Zahledí-li se ale člověk blíže, mají jeho hrdinové společného jmenovatele ve svých lidských kvalitách, a tyto společné lidské vlastnosti vypovídají mnoho o autorovi.

Francis se ztotožní se svým hrdinou jen tehdy, je-li naprosto čestný, má-li dobrý vztah k lidem. Je-li statečný, a má-li dobré sociální cítění. Takový je i Dick Francis.

Dobrých detektivních románů, které by bylo možno zařadit mezi díla »krásné literatury“, je jak šafránu; a Francisovy knihy barvu i vůní šafránu mají, protože všechny autorovy postavy jsou naprosto pravdivé, s dokonalou důslednou psychologií.

A právě ve Hře s čísly může posluchač tuto skvělou psychologii postav ocenit, protože v tomto dvoudílném románu vypráví Francis o tom, jak rozdílně čelí dva bratři stejnému nepříteli, stejnému zlu. Možná že postavy bratrů Derryových jsou o to pravdivější, že autora inspirovala rozdílnost povah jeho vlastních synů, Merricka, trenéra dostihových koní, a Felixe, profesora fyziky. Dick Francis tento svůj román svým synům věnoval.

4. 8. 2008

Arizona 1/10 (2003)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — ixi @ 10:08

Jaroslav Jan Paulík. Úprava Vladimír Zajíc. Zvuk Radovan Hobl. Hudební spolupráce Miloš Dvořáček. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují   Ladislav Mrkvička, Martin Mejzlík, Jiří Kalužný, Pavel Novotný, Romana Chvalová, Lucie Štěpánková, Kristýna Jelínková, Hynek Pech a Petr Hybner.

Nastudoval Hradec Hrálové v roce 2003 (10 x 25 min.). Premiéra 1. dílu 11. 8. 2003 (ČRo 2 Praha, 22:02 h.).

Pozn.: Kritikou označen jako první český trampský román. – Příběh Arizony se odehrává ve dvacátých letech. Skupinka posázavských trampů, ovlivněna sledováním prvních filmových westernů a četbou Bedřicha Nietzscheho, provokuje svým oblékáním a chováním jak vesnické obyvatelstvo, tak ctihodné měšťáky a jejich paničky na letních bytech. Pro většinu trampů jsou tyto v podstatě nevinné výstřednosti dostatečným ukojením jejich hravosti a dobrodružných choutek, jejich vůdce, přezdívaný Reflektor, si však uvědomuje, že to znamená příliš málo. Jde totiž o člověka, kterému je jeho hra vším, tvoříc metafyzický rámec celého jeho života: kromě svého kovbojského kostýmu a několika nietzscheánských průpovídek vlastně nic nemá. Zároveň vnímá Čechy jako zemi bez hrdinů a bez velkých příběhů a ví, že mírné krajině Posázaví chybí epická šíře i tragická hloubka, kontrasty i rozloha, které jsou nezbytnou kulisou pro skutečné dobrodružství. Nezbývá mu tedy, než objevovat rozlohu a dobrodružství v sobě.

Tato jeho bizarní meditace vrcholí ve chvíli, kdy skutečně hrozí nebezpečí jakési banální a navíc trampy vůbec nevyvolané šarvátky s četníky. Většina ostatních trampů celkem logicky vyklidí prostor a ukryje se do anonymní šedi civilního života. Reflektor však ví, že nesmí zradit svou hru, protože mimo ni není ničím. Rozhodne se tedy chopit se příležitosti (dost možná první i poslední) a zahrát si konečně svůj milovaný western doopravdy. Nastane, jak se zdá, úplně zbytečná přestřelka, ve které Reflektor umírá, pochopitelně šťasten a stylově, s monologem postřeleného kovboje na rtech.

Závěr příběhu potom nabízí tři varianty pokračování posázavsko-arizonského mýtu, zosobněné v postavách nejbližších Reflektorových přátel: za prvé rezignace a přijetí pravidel „normálního“ života, za druhé vykutálená, pololegální kočovná živnost spolumajitele střelnice a za třetí ortodoxní postoj nesmiřitelného pokračovatele nejlepších arizonských tradic, který odjíždí sám kamsi do světa, vstříc svému poslednímu stylovému monologu.

Anna ze zeleného domu 1/5 (????)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 10:07

Lucy Maud Montgomeryová. Další tvůrci nezjištěni.

Účinkují Antonín Molčík, Dana Syslová a Ljuba Krbová.

Natočeno pro pořad Domino.

Pozn.: Klasické dílo literatury pro mládež, známé i z televizního zpracování (Název v originále: Anne of Green Gables).
Když Marilla a Matěj Cuthbertovi z Avonlea (Ostrov Prince Edvarda, Kanada) chtěli adoptovat malého chlapce, aby jim pomáhal s prací na polích a v Zeleném domě, netušili, že dojde k nedopatření a že místo hocha bude na nádraží v Brigit River čekat jedenáctiletá Anna Shirleyová – upovídaná a zvídavá sirota s rezavými copy a výraznýma očima…
(anotace)

Stráž na Psí skále 1/3 (do 1993)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 9:06

Eduard Fiker. Dobrodružný seriál pro děti na motivy stejnojmenné knihy. Dramatizace Alena Sekerová. Hraje skupina Poutníci. Režie Ladislav Rybišar.

Účinkují Václav Knop, Stanislav Oubram, Alfred Strejček, Rudolf Pellar a další.

Natočeno v Československém rozhlase do roku 1993 (3 x 14 min.). Repríza 27.-29. 3. 2018 (ČRo Rádio Junior).

Pozn.: Bohatý rančer Lewis Parish byl úkladně zastřelen a uznávaný správce Ernest Malt z vraždy obviní nezkrotného mladého Quinna Rackhama, jemuž věčné neshody s Maltem vynesly život psance. Na rodný ranč se jako nový majitel vrací z města patnáctiletý Parishův syn Illy. Čekají ho nelehké chvíle. Rád by poznal podrobnosti o hospodaření s majetkem. Odvaha mu nechybí, ale je mladý a nezkušený. Navíc nevěří, že otce zabil opravdu Quinn. Kde bere správce svoji jistotu? (anotace)

1. 8. 2008

Dětský zvěřinec 1/25 (2002)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:27

Pavel Brycz. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Petr Vacek.

Natočeno  2002 pro pořad Turádio a Domino (15 x 9 min.). Seriál Dětský zvěřinec má už 5 sérií, to znamená 25 dílů.

Obsah: 1. Podivuhodný případ chlapce Herberta, který se proměnil v draka – 2. Jak jsem honil gepardici Alenu – 3. Kolik toho sní jedna anakonda – 4. Michalovo žihadlo – 5. Papoušek, který byl sprostý jak starý mořský vlk – 6. Jak se Vojtěch stal koněm namísto žokejem – 7. Žádný mol šatní nemiluje potlesk – 8. O lenochodovi, který se nenaučil vyjmenovaná slova – 9. Nejstarší obyvatel Dětského zvěřince – 10. Jak se z malé Gábinky stala šimpanzice učenlivá – 11. O holčičce Janince z klokaní kapsy – 12. Elfík, mistr světa ve smrkání – 13. Sedm statečných modrých velryb – 14. Jak svým rodičům dal pěknou sprchu medvídek mýval – 15. Žirafou ze zvědavosti. – 16. Nezapomenutelný rugbyový zápas. – 17. Nejlepší přítel člověka. – 18. O čápovi, který si přinesl sestřičku. – 19. Želví obrana. – 20. Kdo se směje naposled. – 21. Jak měl usurijský tygr syna netopýra. – 22. Ani ryba ani rak. – 23. Pozor na leoparda. – 24. O Regíně, která visela mamince na krku. – 25. Jak se z Kuňkalky stala šikovná žabka.

Lit.: Balvín, Jaroslav: Pavel Brycz: Dětský zvěřinec. In web Portál české literatury, 2008 (recenze knihy). – Cit.: Spisovatel Pavel Brycz (1968) se pohybuje v různých literárních žánrech, píše pro různé generace, a to i pro rozhlas a televizi. Dosud vydal deset knih. Ta poslední pro dospělé nese název Mé ztracené město (Listen, 2008) a vrací se do jednoho z autorových dosavadních bydlišť, Mostu sedmdesátých a osmdesátých let. Předloni vyšla jedna z Bryczových povídek také po boku Petra Šabacha, Miloše Urbana či Jiřího Kratochvila, kteří parafrázovali styl známých spisovatelů v antologii povídek Hemy a Marlen v Paříži (opět jihlavské nakladatelství Listen). Dvě ze svých dosud vydaných knih věnoval Brycz dětem, a hned ta první nazvaná Kouzelný svět Gabriely (Meander, 2006), s ilustracemi Šárky Zíkové, byla v roce 2007 nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii dětské literatury. Na jejím základě má vzniknout také celovečerní animovaný film. Hrdinkou Kouzelného světa je desetiletá holčička, která má zvláštní schopnost rozumět řeči věcí.

Dětský zvěřinec, opět s naivistickými ilustracemi Šárky Zíkové, které se rozkládají jako doprovod textu, ale i na celých dvoustránkách, vyšel na sklonku listopadu 2008 ve „večerníčkovské“ edici nakladatelství Albatros. Kniha pro malé čtenáře přišla na pulty zároveň s uvedením animovaného třináctidílného večerníčku. Úplně původně však příběhy Dětského zvěřince vznikly pro stanici Praha Českého rozhlasu, a to už v letech 2000 a 2001 (sic! – nahrávky vznikly skutečně až v roce 2002 – pozn. Panáčka). I knižní titul je zpracován jako seriál: v jednotlivých pokračováních pracuje s mírně obměňovaným schématem, podobnými úvody i konci a repeticí základních informací. Příběhy Dětského zvěřince vypráví jeho ředitel: malý človíček, který zachraňuje děti, jež stihla záhadná proměna ve zvířata. V jednom interview Brycz prozrazuje, že tento „Kafka pro děti“ ho napadl přes jazyk: „…říká se, že někdo zvlčil, řve jako tygr nebo že je to úplný drak.“

Většinou jde v případech zralých pro Dětský zvěřinec o děti, které nějak vyčnívají. Zuřivý Herbert se promění v draka plivajícího oheň, nedoceněná běžkyně Alenka v gepardici, přechytralý Michal ve včelu atd. Výjimkou je chlapec, který jen papouškoval, a tak se z něj stal – samozřejmě papoušek. Problém nemusí ale vždycky vězet jen v nesprávných vlastnostech dětí. V příběhu nazvaném vtipně Žádný mol šatní nemiluje potlesk potrestá rodiče, kteří se příliš vzhlížejí v aktuální módě, jejich syn: proměněný ve hmyz jim užírá šaty.
Brycz vsadil na recept, podle něhož je částečně uvařen i jeho první titul pro děti: odrazem k neobyčejným až fantastickým příhodám je malým čtenářům důvěrně známé každodenno a spisovnou češtinu autor okysličuje výrazivem přejatým ze současné dětské mluvy. Zdravě moralistický obsah přitom Brycz decentně obaluje groteskní poetikou, která se místy přehoupne až někam k surrealismu.

Kulička (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 10:58

Guy de Maupassant. Povídka klasika francouzské prózy. Překlad Břetislav Štorm. Pro rozhlas upravil Petr Turek. Účinkuje Jan Vondráček. Režie Hana Kofránková.

Natočeno 2008. Premiéra 8. 8. 2008 v cyklu Pokračování za pět minut (120 min.). Repríza 4. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut; 22. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: Anonym: Guy de Maupassant: Kulička. In web ČRo 8. 8. 2008 (anotace). – Cit.: Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života kurtizány, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: “Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.”
Kulička, mistrná povídka jednoho z nejlepších francouzských prozaiků 19. století Guy de Maupassanta (1850-1893), spadá svým dějem do prusko-francouzské války 1870-1871 a odehrává se v Normandii. Vypráví skutečnou epizodu ze života rouenské kurtizány Adrienny Legay, jejíž přezdívka zněla Kulička. Literární kritik Albert Thibaudet o tomto dílku napsal: “Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat.” Vyprávění o nevěstce Kuličce, která svým chováním a vlastenectvím zahanbí francouzské měšťany i jejich paničky, je napsáno prostým, střídmým slohem a vyniká svou zdánlivě spontánní přirozeností i skvělou kompozicí.
Skupina rouenských občanů získá od pruského generála povolení, aby v dostavníku odjeli z obsazeného Rouenu do Dieppe. Se třemi měšťany s manželkami, dvěma jeptiškami a jedním “demokratem” a “vlastencem” cestuje i prostitutka Alžběta Roussetová, zvaná Kulička. Dobrosrdečná žena nejprve pohostí ze svých zásob hladovějící spolucestující, čímž se zdánlivě a jen na čas “zařadí” do společnosti. Dostavník je po cestě zastaven pruským důstojníkem, který cestujícím brání v další cestě, dokud mu Kulička nebude po vůli. Když opadne první vlna verbálního vlastenectví cestujících, společným dvoudenním nátlakem přimějí Kuličku, aby poskvrnila své tělo i své skutečně vlastenecké přesvědčení a odjezd jim podvolením se pruskému důstojníkovi umožnila. Když dosáhnou svého cíle, zahrnou společně poníženou nevěstku pohrdáním.
Maupassant v této povídce otevřeně odhalil pokrytectví tehdejší francouzské společnosti; byl si vědom toho, že jej stihne hněv rouenských občanů: v dopise Flaubertovi počátkem prosince 1879 píše: “Při průjezdu Rouenem si napříště budu muset vzít do kapes pistole…”
Kulička (Boule de suif) vyšla poprvé r. 1880 v kolektivním svazku s názvem Médanské večery, kam přispěli spisovatelé hlásící se k naturalismu (Paříž, nakl. Charpentier). Povídka tehdy neznámého autora okamžitě proslavila, otevřela mu cestu nejen k literární slávě, ale i k vytvoření svébytného stylu, jímž se Maupassant stal spolutvůrcem moderní povídky. Flaubert napsal 1. února 1880 o povídce svého žáka v dopise své neteři slova vrcholné chvály: “Povídka je mistrovské dílo, na tom slově trvám, je to mistrovské dílo kompozice, komičnosti a pozorování”.

Truchlivý Bůh 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:27

Jiří Kratochvil. Dramatizovanou četbu pro rozhlas upravila Jana Pithartová. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Jiří Ornest, Jiří Kalužný, Kristina Jelínková, Marie Kleplová, Lída Vlášková, Romana Chvalová, Michal Przebinda, Jiří Klepl, Martin Mňahončák, Jiří Zapletal, Radek Žák, Jan Hyhlík, Václav Dušek, Jan Pilař a Martin Pařízek. Zvuk Leoš Sedláček. Hudební spolupráce Tomáš Katschner.

Nastudoval Hradec Králové v roce 2008 (1 díl cca 29 min.). Premiéra prvního dílu 4. 8. 2008.

Pozn.: Novela vynikajícího beletristy, který je mistrem slova, silných témat a rozverné autorské hravosti. Knihovník Aleš Jordán rozkrývá neuvěřitelné osudy své rodiny – klanu připomínajícího „kmotrovskou“ mafii v současném českém provedení. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress