Růžena Nasková. Režie Jana Bezdíčková.
Čte Antonie Hegerlíková.
Natočeno 19??.
Růžena Nasková. Režie Jana Bezdíčková.
Čte Antonie Hegerlíková.
Natočeno 19??.
Uršuľa Kovalyk. Hudební dramaturg Oldo Fiala. Zvuková realizace Ĺubica Olšovská. Připravila Jana Hevešiová. Režie Karol Horváth.
Účinkuje Ingrid Timková.
Natočeno 2009.
Pozn.: Žena sa jednoducho musí niečím živiť. Lenže ako to už býva, predstavy a skutočnosť sa často pobijú nielen v realite, ale i v jej hravo pokrivenom literárnom obraze. Čabika z Malého mesta sa vďaka svojej práci vo Veľkom meste stretáva s pestrým panoptikom postáv, ktoré pred nami defilujú vo svojej veselej rôznorodosti – od prepísknutého konzumu až k priam hmatateľnému deficitu vzťahov.
Adalbert Stifter. Četba z novely rakouského spisovatele. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil Petr Adler. Skladby Franze Schuberta pro klavír na 4 ruce hrají Christoph Eschenbach a Justus Frantz. Režie Petr Adler.
Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Natočeno 2009. Premiéra 14. 8. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 116 min). Repríza 7. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Rakouský rok a Pokračování za pět minu; 29. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut; 5. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut.
Lit.: anonym: Adalbert Stifter: Lesní pěšina. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2009 (článek). – Cit.: Dílo rakouského prozaika a malíře Adalberta Stiftera (1805-1868) je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století pracoval Stifter na románu Vítek, který měl být první částí devítidílné trilogie z českých dějin.
Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Rakouský prozaik a malíř Adalbert Stifter (1805-1868) se narodil v Horní Plané na Šumavě, což předurčilo celý jeho umělecký život. Jeho dílo je záměrně archaizující. Stifter navazuje na klasické pojetí dobra, rozumu a krásy jako jednoty. Modeluje krásné lidské vztahy plné harmonie, což však neznamená, že by jeho knihy byly plné nějakých idylizujících vyprávění. Příroda – stěžejní motiv v jeho prózách – v jeho díle je střídavě laskavá i ničivá a vstupuje svou mocnou silou do mezilidských vztahů. Dílo Adalberta Stiftera je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století, v nichž vyšla většina Stifterových povídek, začal autor pracovat na velkých románových cyklech. R. 1857 dokončil dvoudílný výchovný román Pozdní léto, ale současně – již od r. 1847 – pracoval na románu Vítek, který měl být jen první částí devítidílné trilogie z českých dějin (s dalšími díly Záviš a Otokar). Vítek vycházel v letech 1865 až 1867 (patnáctidílnou četbu na pokračování z této rozsáhlé knihy jsme vysílali r. 2005). Tragická smrt zabránila Stifterovi r. 1868 v cyklu pokračovat. Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Adriena Borovičková. Četba na pokračování. Z knihy Voskovec a Wachsmanni připravil Pavel Krejčí. Zvuk Radovan Hobl. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Daniela Kolářová, Dagmar Novotná a Jiří Ornest.
Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2009. Premiéra prvního dílu 12. 8. 2009 (25min.).
Lit.: Krejčí, Pavel: Než přišel Voskovec. In web ČRo, 11. 8. 2009 (anotace). – Odkud se vzal Jiří Voskovec? Kdo byli jeho rodiče a jak žili, jak klikatá byla jejich životní pouť? Kroniku rodu Wachsmannů, ze kterého spoluzakladatel Osvobozeného divadla pocházel, sepsala Voskovcova neteř Adriena Borovičková. Své vzpomínky a rodinná vyprávění doplnila dopisy, které objevila na půdě domu ve Voskovcově rodné Sázavě.
Ty psala Voskovcova matka Jiřina Wachsmannová svému otci, malíři Soběslavu Pinkasovi. Odesílala je z Ruska, kam odešla se svým mužem Vilémem Wachsmannem, kapelníkem carských vojenských hudeb. Psát je začala třináct let před tím, než se Jiří Voskovec narodil, přesto mají její listy slovník, nadhled a humor tak známý z časů Voskovcova kamarádství a spolupráce s Janem Werichem. Jsou dokladem toho, že v prostředí, v němž Jiří Voskovec později vyrůstal, bylo i v dobách krušných ustláno pro srandu.
Voskovcovi předci sice nebyli chudí – mnozí z nich byli právníci, lékaři, umělci, podnikatelé -, ale ani nijak závratně bohatí. Patřili většinou k příslušníkům střední vrstvy a jejich největším bohatstvím obvykle byly jejich duch a nadání. Řada z nich cestovala po Evropě – Voskovcova matka se narodila ve Francii, její první dvě děti vyrůstaly v Rusku. Stýkali se s významnými osobnostmi své doby, třeba Soběslav Pinkas spolupracoval s Karlem Havlíčkem Borovským, Jiřina Wachsmannová se dobře znala s Josefem Svatoplukem Macharem, rodina byla spřízněna i s majiteli sázavských skláren Kavalierovými.
Adriena Borovičková vypráví především příběh Voskovcových rodičů Jiřiny a Viléma, který jako by předznamenal i osudy jejich nejmladšího syna Jiřího. I oni putovali světem, ani ta největší dálka jim nebyla daleká. Otec, nadaný hudebník, musel častokrát měnit své plány a mnohé z nich nenaplnil. Stejně jako později jeho syn i on poznal strasti nesmyslné, politicky motivované internace.
Vyprávění je také jedinečným dokladem o životě v Evropě na přelomu 19. a 20. století. Je zajímavé zjistit, že vlaky z Prahy do Petrohradu v té době nejezdily o mnoho déle než dnes, že ve Varšavě stačilo z nádraží poslat telegram a vojenský sluha zatopil, aby rodina nepřijela do vymrzlého bytu. Petrohrad na sklonku 19. století Jiřinu Wachsmannovou okouzlil víc než Paříž.
Gustaw Herling-Grudzinski. Četba na pokračování z prózy polského autora. Překlad Helena Stachová. Připravila Milena Štráfeldová. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Radoslav Brzobohatý.
Natočeno 2000.
Ivan Vyskočil. Překlad Štefan Moravčík. Zvuková spolupráce Eva Irmanová. Dramaturgie Beata Panáková. Režie Ivan Predmerský.
Účinkují Štefan Skrúcaný a Zuzana Tlučková.
Natočeno v roce 1996.
Obsah: 1. Část 1. (08:05) – 2. Část 2. (09:15) – 3. Část 3. (07:52) – 4. Část 4. (07:53) – 5. Část 5. (09:15) – 6. Část 6. (08:07) – 7. Část 7. (07:58) – 8. Část 8. (07:41) – 9. Část 9. (06:57) – 10. Část 10. (08:10) – 11. Část 11. (09:25).
Wojciech Kuczok. Četba na pokračování z knihy polského prozaika, básníka, scenáristy a filmového kritika. Překlad Mariana Mináriková. Redakce Juraj Korpa. Hudba Elexander Berta. Zvuk Peter Vaško a Peter Švorc. Režie Peter Vilhan.
Účinkuje Ivan Krúpa.
Nastudovaly Košice v roce 2007 (106 min.).
Pozn.: Svoj román nazval nepoeticky Hnoj a rovnako ako tento antinázov aj kniha je akousi antiautobiografiou. Namiesto pekných obrazov a šťastných koncov nás čaká pochmúrne prostredie domu obývaného malomeštiackou rodinou, s ktorou môžeme prežiť vätšinu udalostí 20. storočia v poĺskom Sliezsku. Rodina K. sa v novej situácii baníckeho malosmesta snaží zachovať si dávno stratenú i zastaralú úroveň a radšej existuje sama pre seba. No pritom aj v konflikte s okolím.
Rudyard Kipling. Četba na pokračování. Překlad Viktor Krupa. Redakčně připravil Egon Tomajko. Hudba Ĺuboš Kovačech. Zvuk Marián Cibuľa. Režie Ján Medveď.
Účinkuje Marek Geišberg.
Nastudovala Banská Bystrica v roce 2008 (5 x 25 min.). Repríza 8.-12. 7. 2019 (SRo 8 Rádio Litera).
Povídky: 1. Dvojčatá, 2. Za povodni, 3. Uväznenie poručíka Golightlyho; Lispeth, 4. Sais slečny Youghalovej, 5. V Suddhovom dome.
Pozn.: Čítanie z knihy v originálnom názve »Plain Tales from the Hills« z roku 1888, ktorá obsahuje štyridsať poviedok z Indie a v ktorých KIPLING VYUŽIL SPOLEČENSKÝCH ANEKDOT I SKUTOČNÝCH PRÍBEHOV a dokázal ich podať prostě, ale pritom so silným ZMYSLOM PRE DRAMATIČNOSŤ, HUMOR I PRE TRAGIKU.Svoje živé, autentické, pozorovateľsky presné a príťažlivé vyprávanie prokládá autor vtipmy a aforismamy a stupňuje ich až do pôsobivej pointy.
Antonín Zápotocký. Četba na pokračování. Připravila Jaroslava Šebová. Dramaturgie Jerieová. Režie Jan Lorman.
Účinkují Bohumil Pastorek a Jan Bartoš.
Natočeno 1974. Premiéra 9. – 21. 12. 1974 (Vltava, 17:04 – 17:32 h.).
Jaroslav Hašek. Další tvůrci nezjištěni.
Čte Jerzy Stuhr.
Natočeno 2008.
Powered by WordPress