Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

28. 8. 2009

Jak šel život 1/? (19??)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:19

Růžena Nasková. Režie Jana Bezdíčková.

Čte Antonie Hegerlíková.

Natočeno 19??.

Žena zo sekáča 1/14 (Žena ze sekáče, 2009)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 8:28

Uršuľa Kovalyk. Hudební dramaturg Oldo Fiala. Zvuková realizace Ĺubica Olšovská. Připravila Jana Hevešiová. Režie Karol Horváth.

Účinkuje Ingrid Timková.

Natočeno 2009.

Pozn.: Žena sa jednoducho musí niečím živiť. Lenže ako to už býva, predstavy a skutočnosť sa často pobijú nielen v realite, ale i v jej hravo pokrivenom literárnom obraze. Čabika z Malého mesta sa vďaka svojej práci vo Veľkom meste stretáva s pestrým panoptikom postáv, ktoré pred nami defilujú vo svojej veselej rôznorodosti – od prepísknutého konzumu až k priam hmatateľnému deficitu vzťahov.

25. 8. 2009

Lesní pěšina (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:34

Adalbert Stifter. Četba z novely rakouského spisovatele. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil Petr Adler. Skladby Franze Schuberta pro klavír na 4 ruce hrají Christoph Eschenbach a Justus Frantz. Režie Petr Adler.

Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Natočeno 2009. Premiéra 14. 8. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 116 min). Repríza 7. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Rakouský rok a Pokračování za pět minu; 29. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut; 5. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: anonym: Adalbert Stifter: Lesní pěšina. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2009 (článek). – Cit.: Dílo rakouského prozaika a malíře Adalberta Stiftera (1805-1868) je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století pracoval Stifter na románu Vítek, který měl být první částí devítidílné trilogie z českých dějin.

Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Rakouský prozaik a malíř Adalbert Stifter (1805-1868) se narodil v Horní Plané na Šumavě, což předurčilo celý jeho umělecký život. Jeho dílo je záměrně archaizující. Stifter navazuje na klasické pojetí dobra, rozumu a krásy jako jednoty. Modeluje krásné lidské vztahy plné harmonie, což však neznamená, že by jeho knihy byly plné nějakých idylizujících vyprávění. Příroda – stěžejní motiv v jeho prózách – v jeho díle je střídavě laskavá i ničivá a vstupuje svou mocnou silou do mezilidských vztahů. Dílo Adalberta Stiftera je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století, v nichž vyšla většina Stifterových povídek, začal autor pracovat na velkých románových cyklech. R. 1857 dokončil dvoudílný výchovný román Pozdní léto, ale současně – již od r. 1847 – pracoval na románu Vítek, který měl být jen první částí devítidílné trilogie z českých dějin (s dalšími díly Záviš a Otokar). Vítek vycházel v letech 1865 až 1867 (patnáctidílnou četbu na pokračování z této rozsáhlé knihy jsme vysílali r. 2005). Tragická smrt zabránila Stifterovi r. 1868 v cyklu pokračovat. Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Než přišel Voskovec 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:10

Adriena Borovičková. Četba na pokračování. Z knihy Voskovec a Wachsmanni připravil Pavel Krejčí. Zvuk Radovan Hobl. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Daniela Kolářová, Dagmar Novotná a Jiří Ornest.

Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2009. Premiéra prvního dílu 12. 8. 2009 (25min.).

Lit.: Krejčí, Pavel: Než přišel Voskovec. In web ČRo, 11. 8. 2009 (anotace). – Odkud se vzal Jiří Voskovec? Kdo byli jeho rodiče a jak žili, jak klikatá byla jejich životní pouť? Kroniku rodu Wachsmannů, ze kterého spoluzakladatel Osvobozeného divadla pocházel, sepsala Voskovcova neteř Adriena Borovičková. Své vzpomínky a rodinná vyprávění doplnila dopisy, které objevila na půdě domu ve Voskovcově rodné Sázavě.

Ty psala Voskovcova matka Jiřina Wachsmannová svému otci, malíři Soběslavu Pinkasovi. Odesílala je z Ruska, kam odešla se svým mužem Vilémem Wachsmannem, kapelníkem carských vojenských hudeb. Psát je začala třináct let před tím, než se Jiří Voskovec narodil, přesto mají její listy slovník, nadhled a humor tak známý z časů Voskovcova kamarádství a spolupráce s Janem Werichem. Jsou dokladem toho, že v prostředí, v němž Jiří Voskovec později vyrůstal, bylo i v dobách krušných ustláno pro srandu.

Voskovcovi předci sice nebyli chudí – mnozí z nich byli právníci, lékaři, umělci, podnikatelé -, ale ani nijak závratně bohatí. Patřili většinou k příslušníkům střední vrstvy a jejich největším bohatstvím obvykle byly jejich duch a nadání. Řada z nich cestovala po Evropě – Voskovcova matka se narodila ve Francii, její první dvě děti vyrůstaly v Rusku. Stýkali se s významnými osobnostmi své doby, třeba Soběslav Pinkas spolupracoval s Karlem Havlíčkem Borovským, Jiřina Wachsmannová se dobře znala s Josefem Svatoplukem Macharem, rodina byla spřízněna i s majiteli sázavských skláren Kavalierovými.

Adriena Borovičková vypráví především příběh Voskovcových rodičů Jiřiny a Viléma, který jako by předznamenal i osudy jejich nejmladšího syna Jiřího. I oni putovali světem, ani ta největší dálka jim nebyla daleká. Otec, nadaný hudebník, musel častokrát měnit své plány a mnohé z nich nenaplnil. Stejně jako později jeho syn i on poznal strasti nesmyslné, politicky motivované internace.

Vyprávění je také jedinečným dokladem o životě v Evropě na přelomu 19. a 20. století. Je zajímavé zjistit, že vlaky z Prahy do Petrohradu v té době nejezdily o mnoho déle než dnes, že ve Varšavě stačilo z nádraží poslat telegram a vojenský sluha zatopil, aby rodina nepřijela do vymrzlého bytu. Petrohrad na sklonku 19. století Jiřinu Wachsmannovou okouzlil víc než Paříž.

Ostrov 1/6 (2000)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:24

Gustaw Herling-Grudzinski. Četba na pokračování z prózy polského autora. Překlad Helena Stachová. Připravila Milena Štráfeldová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Radoslav Brzobohatý.

Natočeno 2000.

24. 8. 2009

Malý Alenáš 1/11 (1996)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 16:04

Ivan Vyskočil. Překlad Štefan Moravčík. Zvuková spolupráce Eva Irmanová. Dramaturgie Beata Panáková. Režie Ivan Predmerský.

Účinkují Štefan Skrúcaný a Zuzana Tlučková.

Natočeno v roce 1996.

Obsah:   1. Část 1. (08:05) –    2. Část 2. (09:15) –    3. Část 3. (07:52) –    4. Část 4. (07:53) –    5. Část 5. (09:15) –    6. Část 6. (08:07) –    7. Část 7. (07:58) –    8. Část 8. (07:41) –    9. Část 9. (06:57) –   10. Část 10. (08:10) –   11. Část 11. (09:25).

Hnoj 1/4 (Hnůj, 2007)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 15:58

Wojciech Kuczok. Četba na pokračování z knihy polského prozaika, básníka, scenáristy a filmového kritika. Překlad Mariana Mináriková. Redakce Juraj Korpa. Hudba Elexander Berta. Zvuk Peter Vaško a Peter Švorc. Režie Peter Vilhan.

Účinkuje Ivan Krúpa.

Nastudovaly  Košice v roce 2007 (106 min.).

Pozn.: Svoj román nazval nepoeticky Hnoj a rovnako ako tento antinázov aj kniha je akousi antiautobiografiou. Namiesto pekných obrazov a šťastných koncov nás čaká pochmúrne prostredie domu obývaného malomeštiackou rodinou, s ktorou môžeme prežiť vätšinu udalostí 20. storočia v poĺskom Sliezsku. Rodina K. sa v novej situácii baníckeho malosmesta snaží zachovať si dávno stratenú i zastaralú úroveň a radšej existuje sama pre seba. No pritom aj v konflikte s okolím.

Silný indický čaj 1/5 (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 15:45

Rudyard Kipling. Četba na pokračování. Překlad Viktor Krupa. Redakčně připravil Egon Tomajko. Hudba Ĺuboš Kovačech. Zvuk Marián Cibuľa. Režie Ján Medveď.

Účinkuje Marek Geišberg.

Nastudovala Banská Bystrica v roce 2008 (5 x 25 min.). Repríza 8.-12. 7. 2019 (SRo 8 Rádio Litera).

Povídky: 1. Dvojčatá, 2. Za povodni, 3. Uväznenie poručíka Golightlyho; Lispeth, 4. Sais slečny Youghalovej, 5. V Suddhovom dome.

Pozn.: Čítanie z knihy v originálnom názve »Plain Tales from the Hills« z roku 1888, ktorá obsahuje štyridsať poviedok z Indie a v ktorých KIPLING VYUŽIL SPOLEČENSKÝCH ANEKDOT I SKUTOČNÝCH PRÍBEHOV a dokázal ich podať prostě, ale pritom so silným ZMYSLOM PRE DRAMATIČNOSŤ, HUMOR I PRE TRAGIKU.Svoje živé, autentické, pozorovateľsky presné a príťažlivé vyprávanie prokládá autor vtipmy a aforismamy a stupňuje ich až do pôsobivej pointy.

Rudá záře nad Kladnem 1/?? (1974)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 7:34

Antonín Zápotocký. Četba na pokračování. Připravila Jaroslava Šebová. Dramaturgie Jerieová.  Režie Jan Lorman.

Účinkují Bohumil Pastorek a Jan Bartoš.

Natočeno 1974. Premiéra 9. – 21. 12. 1974 (Vltava, 17:04 – 17:32 h.).

20. 8. 2009

Przygody dobrego Wojaka Szwejka (Osudy dobrého vojáka Švejka, 2008)

Jaroslav Hašek. Další tvůrci nezjištěni.

Čte Jerzy Stuhr.

Natočeno 2008.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress