Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 11. 2009

Maria Callas, portrét primadony 1/10 (1998)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:42

George Jelinek. Životopis slavné operní pěvkyně. Překlad Lucie Simerová. Připravila Jitka Chrtková. Režie Jan Tůma.

Účinkují Milena Dvorská, Marie Drahokoupilová a Miloš Hlavica.

Natočeno 1998. Premiéra prvního dílu 30. 11. 1998.

Kalibův zločin 1/6 (1979)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 16:40

Karel Václav Rais. Dramatizovaná četba na pokračování. Připravil Jiří Hubička. Hudba Jiří Pospíchal. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Ladislav Pešek, Jiřina Štěpničková, Růžena Merunková, Petr Haničinec, Jaroslav Moučka a Miroslav Doležal.

Natočeno 1979 (6 x 30 min.).

Vydala Radiotéka, září 2016 (MP3).

Podivné přátelství herce Jesenia 1/12 (1974)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Přemek @ 16:24

Ivan Olbracht. Dramatizovaná četba na pokračování. Pro rozhlas upravila Marie Syrovátková. Redaktor Dagmar Hubená. Režie Josef Červinka.

Účinkují Josef Patočka, Jiří Klem, Gabriela Vránová, František Němec, Jaroslav Cmíral, Ivan Gübel a Hana Brothánková.

Natočeno v roce 1974. Premiéra 12. dílu 23. 9. 1974. Repríza prvního dílu 3. 1. 1977 (Vltava); 12. dílu 17. 1. 1982 (Praha, 21:45 – 22:15 h.); 11. 9. 1999 (12 x 30 min.); 1. 6. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Napoleon z Nothing Hillu 1/8 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 15:37

Gilbert Keith Chesterton. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno v roce 199?.

24. 11. 2009

Nechci se vrátit mezi mrtvé 1/10 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:01

Erika Olahová. Výběr z povídek romské spisovatelky. Režie Miroslav Buriánek.

Čte Jana Kubátová.

Připravila Plzeň v roce 2009. Premiéra prvního dílu 24. 11. 2009 (15 min.).

Povídky: 1. Dítě, 2. Svatební závoj, 3. Mátoha, 4. Potopa, 5. Starý hrad, 6.-10. (?).

Pravdivý příběh Plastic People 1/12 (2009, 2010)

plastici_maliIvan Martin Jirous. Četba na pokračování z knihy současného básníka, vůdčí osobnosti českého undergroundu. Připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují autor a Oldřich Kaiser.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 24. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30min.). Repríza 10. dílu 8. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:05 h.) v pořadu Ad libitum u příležitosti 40. výročí Charty 77; 24. 7. – 4. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 15. – 26. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu Léto v undergroundu.; 15. – 26. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Vydal Radioservis, březen 2010 (1 CD mp3).

Lit.: anonym: Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People. In web ČRo 3 Vltava, leden 2017 (článek). – Cit.: V roce 1976 došlo k zatčení členů skupiny The Plastic People of the Universe a dalších představitelů kulturního undergroundu. Obvinění za údajnou „protistátní činnost“ a tzv. proces s českým undergroundem měly bezprostřední vliv na vznik Charty 77.

Na přelomu 60. a 70. let minulého století se stal uměleckým vedoucím a manažerem skupiny The Plastic People of the Universe básník a historik umění Ivan Martin Jirous. Po okupaci Československa a v počátcích tzv. normalizace skupina vzhledem ke svému nonkonformnímu vystupování zažívala neustálé perzekuce. Po roce 1970 Plastici odmítli změnit název, charakter svého vystupování i repertoár. Proto jim v roce 1973 úřady odebraly statut profesionální skupiny a později zakázaly veřejně vystupovat.

Pražskou rockovou skupinu The Plastic People of the Universe založil v roce 1968 baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (1951 – 2001). Zpočátku hráli písně zahraničních kapel, zejména Velvet Underground. Kromě toho se inspirovali hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později, k vlastním skladbám skládal hudbu Milan (Mejla) Hlavsa. V textech využívali zpočátku vlastní básně či verše známých autorů, například texty filozofa a básníka Egona Bondyho.

Pohnuté osudy měly i zápisky zaznamenávající působení skupiny nazvané Pravdivý příběh Plastic People. Ivan Martin Jirous je psal v letech 1980 – 1981. Původní autorský strojopis byl nejpravděpodobněji zabaven při policejních raziích. Stěžejní část však autor stačil namluvit na magnetofonový pásek, který se podařilo vyvézt za hranice. Různé fragmenty zápisků byly publikovány v letech 1983 – 1984 ve vídeňském exilovém časopisu Paternoster. Po listopadu vycházel text na pokračování ve Studentských listech 1990 – 1991.

První setkání s Havlem i zatýkání a výslechy po Bojanovicích ve vzpomínkách Magora Jirouse

V kapitole z Pravdivého příběhu Plastic People Ivan Martin Jirous popisuje hromadné zatýkání účastníků druhého festivalu druhé kultury, bojanovické Magorovy opožděné svatby. A následně také první výslech, který absolvoval na služebně OO VB Praha-Západ ve Zborovské, ve společnosti ukázkových příslušníků StB: „Snad nikdy už jsem se nesetkal s estébákem, který by byl takovým ztělesněním zla jako Koudelka. Ve zlu se přímo vyžíval, i jeho fyziognomie albína s kulatým amorfním obličejem podporovala dojem, že s tebou jedná sám ďáblův pacholek.“

Lit.: anonym: Pravdivý příběh Plastic People. In web ČRo, listopad 2009 (anotace). – Cit.: Pražská rocková skupina The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968. Založil ji baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (6. 3. 1951 – 5. 1. 2001). Skupina zpočátku hrála písně zahraničních kapel – Rolling Stones, The Fugs, The Doors a zejména Velvet Underground. Kromě Velvet Underground se inspirovala rovněž hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později skupina hrála především svou vlastní tvorbu. Hudbu většiny skladeb napsal Milan (Mejla) Hlavsa, texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně či básně známých autorů, později zhudebňovali texty filozofa a básníka Egona Bondyho a dalších členů a spolupracovníků skupiny. (more…)

23. 11. 2009

Pampeliškové víno 1/6 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:39

Ray Bradbury. Překlad Tomáš Hrách. Připravila a uvádí Ilona Janská. Účinkuje Jiří Schwarz. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2000. Repríza prvního dílu 18. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 23:00 – 23:15 h.; 15 min.); 17. – 21. 8. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba v pěti dílech.

22. 11. 2009

Záhady černého kontinentu 1/10 (199?)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 15:17

Jiří Hromádko. Historie dobývání Severního ledového oceánu na motivy knihy Příběhy objevitelů a dobyvatelů. Údaje o tvůrcích nezjištěny.

Účinkují Pavel Soukup a Jiří Hromada.

Připravil Český rozhlas v roce 199? (10 x 10 min.). Vysíláno v květnu a červnu 2008 na stanici ČRo 2 Praha v rámci pořadu Periskop.

Díly: 1. První objevitelé – námořníci a misionáři, 2. Za tajemstvím Nigeru, 3. Ke břehům Velké řeky, 4. Do bájného Timbuktu, 5. V nitru Sahary a Súdánu, 6. Výzva největší pouště, 7. K pramenům Nilu, 8. Vidina Měsíčních hor, 9. Mračna nad jezery, 10. Velké cesty velkého člověka, 11. V rovníkových pralesích, 12. Dělení kořisti, 13. České stopy v Africe.

20. 11. 2009

Lahvová pošta 1/12 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:19

Petr Chudožilov. Četba na pokračování z knihy současného českého spisovatele. Připravila Jana Soprová. Účinkuje Michal Pavlata. Režie Vladimír Gromov.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 1. 12. 2009 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 1. dílu 24. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 6. 6. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: anonym: Lahvová pošta. In web ČRo, listopad 2009 (článek). – Cit.: Literární redakce Českého rozhlasu 3 Vltava uvede dvanáctidílnou četbu na pokračování z knihy českého spisovatele Petra Chudožilova žijícího ve švýcarské Basileji. Děj tohoto románu v epizodách se odehrává od druhé poloviny 60. let do počátků tzv. normalizace.  (…)

Spisovatel a publicista Petr Chudožilov se narodil 2. února 1943 v Prostějově v rodině ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze. Po maturitě na pražské jedenáctiletce (1960) pracoval jako redaktor ČTK, dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966-1970 při zaměstnání studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze, ale studium ukončil bez závěrečných zkoušek. V období 1967-1969 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Poutavé reportáže, ale i úvahy, fejetony a povídky také uveřejňoval ve Filmových a televizních novinách, Plameni, Orientaci, Sešitech pro mladou literaturu, Práci aj. Od roku 1969 byl ve svobodném povolání. Od roku 1971 pracoval jako noční hlídač, řidič, stavební dělník. Byl signatářem Charty 77 a v roce 1982 se s rodinou pod nátlakem Státní bezpečnosti vystěhoval do Švýcarska. V exilu pracoval opět v rozmanitých, často dělnických profesích a zároveň studoval a znovu nedostudoval na basilejské univerzitě historii. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel.

(more…)

19. 11. 2009

Bratislavský čert a iné povesti (Bratislavský čert a jiné pověsti, 1995)

Mária Ďuríčková. Hudba Zuzana Homolová. Dramaturgie Mária Števková a Pavol Beka. Zvukový mistr Peter Daniška. Design Svetozár Mydlo, 1995. Režie Ivan Predmerský.

Účinkují Adela Gáborová a Karol Machata.bratislavskycert

Nastudoval SRo Bratislava v roce 1995. Vydalo nakladatelství Buvik v roce 1995 (1 MC, stereo OP 0045-4 811).

Obsah: 1. Intro, 2. Bratislavský čert, 3. Mocná zelina, 4. Červená mantila, 5. Čertov obraz, 6. Ako bol čert krampusom, 7. Outro.

Lit.: Rankov, Pavol: Bratislavské povesti. In Knižná revue 18/2004 (recenze knihy). – Cit.:  Nedávno zosnulá Mária Ďuríčková (1919-2004) zasvätila práci pre slovenské deti celý svoj život. Napísala mnoho prozaických a veršovaných kníh pre deti všetkých vekových kategórií. Z nich minimálne Danka a Janka, Guľko Bombuľko, Čo si hračky rozprávali a Májka Tárajka patria do zlatého fondu literatúry, a to nielen slovenskej a nielen detskej. Z Ďuríčkovej kníh vyžaruje pokoj a dobro, pritom však autorka neskĺza do schematizmu, ale sprevádza mladého čitateľa aj situáciami problematickými a nejednoznačnými (nezabudnuteľná je napríklad „deportácia“ mačky Lízy v Guľkovi Bombuľkovi či „zlomyseľné“ poznámky krokodíla a pajáca v knihe Čo si hračky rozprávali).

Mária Ďuríčková sa venovala aj prerozprávaniu slovenských povestí a práve tam pramení inšpirácia pre knihu Bratislavské povesti. Ako rodáčka zo Zvolenskej Slatiny tým urobila pre oživenie bratislavskej mytológie veľmi veľa, podobne ako už pred ňou Karl Benyovszky či súčasne s ňou Rudo Moric. V druhej polovici sedemdesiatych rokov napísala Ďuríčková knihy Dunajská kráľovná a Prešporský zvon, ktoré potom s povesťami z knihy Biela húska na Dunaji vyšli spolu pod názvom Dunajské povesti (1996). Po ôsmych rokoch sa vydavateľstvo SPN – Mladé letá rozhodlo vydať knihu pod názvom Bratislavské povesti. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress