Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 10. 2010

Železná žena 1/2 (2001)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky,Slovenské — Přemek @ 16:47

Ted Hughes. Dvoudílná četba na pokračování – četba úryvku ze stejnojmenného románu. Přeložil Marián Andričík. Hudební spolupráce Alexander Berta. Zvuk Peter Krajčovič. Redakce Juraj Andričík. Režie Hana Makovická.

Čte Dana Košická.

Natočil Slovenský rozhlas v roce 2001 (celkem 59 min.).

Москва – Петушки (Moskva – Petuški, 2007)

Obrázek

Venedikt Vasiljevič Jerofejev. Četba na pokračování.

Čte Sergej Šnurov.

Vydalo vydavatelství Sojuz v roce 2007 (celkem 4 hod. 16 min.).

Pozn.: Самое значительное из произведений Ерофеева, написанное в 1969 и получившее с начала 1970-Ñ… годов широчайшее хождение в „самиздате“ (машинопись и фотокопии), – прозаическое сочинение Москва – Петушки. Это было весьма насыщенное литературными и, в частности, поэтическими аллюзиями повествование от первого лица о злополучном путешествии в электричке за 125 километров от Москвы в городок Петушки.

Путешествие это, включающее псевдосерьезные и откровенно комические размышления и признания, гротескные бытовые зарисовки, видения, фантасмагории и откровения и как бы адекватное целой жизни, является по сути дела целостным осмыслением советской действительности в религиозно-христианском ключе. Ð’ конце концов повествователь становится мучеником этой действительности; он опознан как „чужак“, приговорен без суда и следствия и подвергнут линчеванию на советско-уголовный манер. Но прежде он выказывает себя тонким и внимательным наблюдателем и остроумным соучастником абсурдистских перипетий, складывающихся в узнаваемый на бытовом уровне образ советского существования людей, рабов и сынов Божиих. Ð’ „поэме“ нет ни обличительности, ни отстранения от действительности; вероятно, поэтому она приобрела популярность во всех читательских слоях. (more…)

Москва – Петушки (Moskva – Petuški, 2007)

Venedikt Vasiljevič Jerofejev. ObrázekČetba na pokračování.

Čte autor a a Aleksej Dunrovskij.

Vydalo vydavatelství Dom „Sojuz“ a Mediakniga v roce 2007 (celkem 3 hod. 35 min.).
Pozn.: Poema v proze Venedikta Jerofhjejeva – Moskva Petuški se již dávno stala jednou z nejjoblíbenějších a nejčtenějších knih současné ruské literatury .
Tato audiokniha představeje milovníkům díla Jerofjejeva řídkou možnost slyšet autorské čtení knihy Moskva – Petušku.

Москва-Петушки – Он мечтал совершить переворот в маленьком городке Петушки… Грезил о высадке Американского десанта… Разговаривал с царем Митридатом… Сфинкс загадывал ему загадки… Он видел камердинера…
Опустившийся пьяниц
а, добравшийся до белой горячки… Но в прошлом человек незаурядный, эрудированный, знающий очень много об истории, культуре, литературе… Увы, чересчур безмолвный…

Moskwa-Pietuszki 1/? (Moskva – Petuški, ????)

Filed under: Četba na pokračování,Cizojazyčné — Přemek @ 15:56

Venedikt Jerofejev. Četba na pokračování.

Čte Roman Wilhelmi.

Natočeno ???? (celkem 3:15 hod.).

Pozn.: Arcydzielo prozy rosyjskiej. Wieniedikt Jerofiejew (1938-1990) – jeden z najwybitniejszych dwudziestowiecznych pisarzy i dramaturgów rosyjskich.
„Moskwa-Pietuszki moze w naiwnym odbiorze sprawiac wrazenie rwacego potoku bezladnej, alkoholicznej maligny. To jednak pozór. W istocie mamy do czynienia z kunsztowna, wielopietrowa parabola w szatach ludowego smiechowiska z opowiescia o bezwyjsciowosci rosyjskiego losu, z którego ucieczka jest jedynie pijanstwo, ale i ono prowadzi donikad. To niespelnialne marzenie o wolnosci, a szalenstwem rozpasanych parodii i przedrzeznian, z wielka kupa gorzkiego smiechu, spuentowanego bezlitosnym, zimnym ciosem stali“.

Bohater, utożsamiany z autorem, jedzie w podróż, kupił prezenty, idzie na dworzec, wsiada do pociągu. Ten poemat to zapis podróży , rozmyślań, rozmów ze współpasażerami. Tak naprawdę, to trudno mi opisywać tę książkę, bo jest niesamowicie specyficzna. Pełna humoru – tego inteligentnego – i trafnych spostrzeżeń o „najlepszym ze światów“. Bohater ciągle pije, pije na każdej stacji, pije z każdym, kogo spotka, pije sam. I potem opowiada o swoim życiu, o swoich wizjach (pijackich wizjach), o swojej filozofii. I właśnie te monologi i dialogi pokazują, co to znaczy żyć w Rosji. Pietuszki – czyli stacja końcowa, utopia, idealne miejsce, raj nie jest dla bohatera, nie dociera do niej. Nie ogląda, nie wysiada na stacji docelowej.

Vôňa santalového dreva 1/5 (Vůně santalového dřeva, 2005)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 11:25

Bystrík Šikula. Pětidílná četba na pokračování ze stejnojmenného románu. Hudební dramaturgie Rudolf Pepucha. Zvuk Dušan Kozák. Redakce Peter Hoľka. Režie Jaroslav Rihák.

Čte Jozef Šimonovič.

Natočil Slovenský rozhlas v roce 2005 (celkem 141 min.).

24. 10. 2010

Básníci Evropy 1/3 (2008)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 14:26

Jiří Vondrák. Třídílná četba na pokračování ze stejnojmenné knihy o šansoniérech. Úvodní slovo Eva Lenartová. Zvuk Marek Hoblík.

Čte Jiří Vondrák.

Připravil Český rozhlas studio Ostrava v roce 2008 (3 x 25 min.). Vysílal ČRo 5 Ostrava 5., 12. a 19. 4. 2008 v cyklu Podvečerní čtení (premiéra?).

Díly: 1. Jiří Suchý, 2. Gilbert Bécaud, 3. Gino Paoli.

Pozn.: Možná si pamatujete pozoruhodný dokumentární cyklus České televize Básníci Evropy. Autorem filmových portrétů slavných šansoniérů byl Jiří Vondrák. A protože do televizních dokumentů se všechno nevešlo, vznikla taky stejnojmenná kniha. Muzikant, spisovatel a publicista Jiří Vondrák bude postupně v sobotu večer číst z kapitoly věnované Jiřímu Suchému, o francouzském šansoniérovi Gilbertu Bécaudovi a o setkání s italským šansonierem Ginem Paolim. (anotace ČRo)

Pozn.: 14 velikánů evropského šansonu patří k „rodinnému stříbru“, které má lesk po celém světě. Kniha vychází z cyklu České televize a představuje legendy jako Ian Anderson, Donovan či Gilbert Bécaud, Jiří Suchý a Milan Lasica či ruský génius Bulat Okudžava.

Publikace seznamuje i s autory hitů u nás zlidovělých: francouzského Huguese Aufraye známe díky Matuškovým Slavíkům z Madridu, moldavský komponista Eugen Doga je zase otcem „cikánské lidové“ Nane cocha z filmu Cikáni jdou do nebe. Sláva dalších z Holandska, Rakouska či Itálie k nám prostě nedolehla přes železnou oponu. A kvůli železné oponě jsme naopak nechtěli poznat to nejlepší z někdejšího východního bloku. Díky Básníkům Evropy nahlédneme zblízka do života a díla čtrnácti kumštýřů, poznáme jejich umělecké vzory, životní styl, rodinné krby i tvůrčí svatyně. Autor cyklu a průvodce všemi jeho díly Jiří Vondrák je sám zapálený písničkář a je s představovanými osobnostmi duchovně spřízněn. Je tedy odborník na slovo vzatý. (anotace knihy, Česká televize, 2007)

Walden aneb Život v lesích 1/6 (1991)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 13:01

Henry David Thoreau. Překlad Josef Schwarz-Červinka. Pro rozhlas připravila Eva Slámová. Úvod Hana Kofránková. Režie Josef Červinka.

Účinkují Josef Červinka a Ladislav Mrkvička.

Připravil Československý rozhlas v roce 1991 (6 x 30 min.). Repríza 10. – 15. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).

Pozn.: Četba z knihy Walden byla vysílána i ve zkrácené verzi (kapitoly Četba, Samota a Zítřek).

Lit.: Jaklová-Oravová, Dagmar: Henry David Thoreau: Walden. In web ČRo 24. 6. 2002 (anotace). – Cit.: Výzva k maximální prostotě, osobní nezávislosti a návratu k přírodě – tak lze ve stručnosti charakterizovat poselství knihy Walden aneb Život v lesích, která již po mnoho desetiletí zaujímá nepřehlédnutelné místo ve světové esejistické literatuře. Nabídneme vám z ní v tomto týdnu v dopoledním pořadu Psáno kurzívou postupně tři kapitoly: Četba, Samota a Zítřek.

Americký filozof a básník Henry David Thoreau (1817-1862) je považován za zakladatele přírodního eseje v moderní světové literatuře. V letech 1845-1847 se dobrovolně nastěhoval do osamělé lesní chaty, kterou si postavil na břehu jezera Walden v americkém státě Massachusetts – a po sedmi letech pak vydal o tomto svém pobytu svědectví v podobě pozoruhodné knihy Walden aneb Život v lesích. Nejsou to však útržkovité deníkové zápisy pozorování přírody nebo záznamy osobních pocitů a dojmů; jde o výjimečnou duchovní autobiografii s promyšlenou kompozicí. Thoreau – horlivý zastánce oproštění života od škodlivých nánosů civilizace, obhájce návratu k přírodě, skromnosti a pokoře – nebyl však žádný prosťáček ani romantický samouk, nýbrž mimořádně vzdělaný intelektuál. Na univerzitě studoval francouzštinu, latinu a řečtinu, mluvil ještě několika dalšími jazyky, měl solidní vzdělání v přírodních vědách, historii a zeměpise, důkladně znal světovou literaturu.

Thoreauova životní filozofie zanechala trvalou stopu ve vývoji americké literatury – k jejímu nezanedbatelnému vlivu na svou tvorbu se hlásí spisovatelé několika generací, mezi nimi např. Jack London, Jerome David Salinger nebo Jack Kerouac. Ačkoliv od Thoreauovy smrti uplynulo letos již 140 let, myšlenkové poselství jeho Waldenu je stále aktuální.

Tři ukázky z Waldenu si poslechneme v interpretaci Josefa Schwarze-Červinky, který tento slavný spis přeložil do češtiny.

Lit.: anonym: Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích (6 dílů). In web ČRo 3 Vltava, 12. červenec 2017 (článek). – Cit.: Přírodní eseje amerického literáta a filozofa líčí autorův dvouletý pobyt ve vlastnoručně postavené chatě na břehu jezera Walden.

12. července 2017 si připomínáme dvě stě let od narození amerického filosofa, transcendentalisty a spisovatele Henryho Davida Thoreaua. Při této příležitosti vybíráme jeho nejvýraznější dílo, kterým je Walden aneb Život v lesích.

Už v roce 1845 se Thoreau rozhodl žít samotářský život v sepětí s přírodou, a tak na pozemku svého přítele začal stavět malou chatku. A ještě téhož roku se do ní přestěhoval. Období dvou let a dvou měsíců života u rybníka Walden popsal téměř o deset let později ve stejnojmenné knize.

Velký dopad měla i u nás: poprvé v českém překladu vyšla už na počátku 20. století, v roce 1924 se pak objevil překlad nový, který vyšel hned dvakrát, o čtvrt století později kniha prošla dalším překladem a v devadesátých letech ještě jedním.

To je jasným důkazem, že poznatky a filozofie Henryho Davida Thoreaua má sílu i v průběhu let. Thoreau byl bytostným ekologem ještě před vznikem ekologie jako oboru. Jeho eseje ale nejsou výrazné jen svým významem pro myšlení o přírodě a jakousi morální výpovědí. A tu je třeba připomínat stále.

Lit.: Fleyberková, Klára: Šest půlhodin v hlubokých lesích. In Týdeník Rozhlas, červenec 2017 (článek).

19905304_1630696040305138_946254174613108807_n

21. 10. 2010

Pianola 1/4 (Mechanické piano, 2005?)

Filed under: Četba na pokračování,Cizojazyčné — Přemek @ 8:44

Kurt Vonnegut. Čtyřdílná rozhlasová dramatizace. Překlad Wacław Niepokólczycki. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 2005 – 2006 (celkem 4:24 hod.).

Pozn.: Pianola (originální titul Player Piano) je futuristická antiutopie, vyšla jako první Vonnegutova kniha v roce 1952. V roce 1954 vyšla v Bantam Books pod titulem Utopia 14. (more…)

18. 10. 2010

Moskva – Petušky 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 14:31

Venedikt Jerofejev. Četba na pokračování. Překlad Leoš Suchařípa. Pro rozhlas připravil Marek Pivovar. Mistr zvuku Hana Plecháčková. Režie Marek Pivovar.

Čte Tomáš Jirman.

Připravila Ostrava v roce 2010. Premiéra prvního dílu 24. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 1. dílu 30. 4. 2011 (ČRo Ostrava, 18:30 h.); 2.dílu 7. 5. 2011 (ČRo Ostrava, 18:30 h.); 3. dílu 14. 5. 2011 (ČRo Ostrava, 18:30 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Pozn.: Máte-li to blízko do Ostravy, tak už jste možná viděli v klubu Divadla Jiřího Myrona divadelní adaptaci knihy Venedikta Jerofejeva Moskva-Petušky. No a jestli se do divadla nechystáte, tak vám v Podvečerní čtení nabídneme první část z pětidílné rozhlasové úpravy slavné Bible ruských alkoholiků.

Ruská novela ruského spisovatele, která bývá nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Jedná se však spíš o filozofické podobenství, které je jednak příběhem alkoholika Věni na jeho cestě z Moskvy do výletní oblasti Petušky, ale zároveň i existenciálním kruhem marnosti lidského života. V děsivě groteskním tónu, v němž není nouze o černý humor, se neskrývá pouze rafinovaně dráždivý popis prochlastaného osudu. Nejdramatičtější nejsou žaludek dráždící receptury a rýsování bezuzdných pijatik, ale právě přízračné Věňovy vize, kdy hovoří s anděly, Bohem, Satanem nebo sfingou… (anotace)

Lit.: anonym: Venedikt Jerofejev: Moskva – Petušky. In web ČRo 3 Vltava, 24. říjen 2010 (článek). – Cit.: „Už před tím jsem nebyl moc střízlivý, ale v každém případě jsem si pamatoval, co piju a v jakém pořadí, ale teď si ani na tohle nemůžu vzpomenout… Mám všechno v návalech, všechno v mém životě je v návalech: nepiju třeba celý týden a pak piju zas bez přestání čtyřicet dní, potom zase čtyři dny nepiju a pak zase piju šest měsíců bez jediného odpočinutí… Jako teď…“

Svou slavnou Bibli alkoholiků, poému v próze Moskva – Petušky, dopsal Venedikt Jerofejev v roce 1969 a o tři roky později byla publikována v izraelském almanachu Ami. V tehdejší SSSR poéma poprvé vycházela od prosince 1988 do března 1989 v časopise Trezvosť i kultura. Všechna obscénní slova však byla v tomto tisku ovšem cenzurována, necenzurovaný vyšel Jerofejevův text až v roce 1989 v almanachu Věsť, do té dobysealkoholová road movie šířila především v samizdatových opisech.

Do češtiny byla kniha přeložena hned několikrát a nejlépe se s nesnadným originálem vypořádal Leoš Suchařípa, jehož překlad vznikl pro potřeby dramatizace poémy v brněnském HaDivadle. V prvním plánu sleduje čtenář panoptikální prostředí cestujících v příměstském vlaku s rituálním popíjením alkoholu.

„Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky.“

Jerofejevovo vyprávění je však spíše filosofickým podobenstvím, než pouhým záznamem cesty alkoholika Věni z Moskvy do výletní oblasti Petuški. Autor s krutou nadsázkou promyšleně konstruuje existenciální kruh marnosti lidského života. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky, jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému, ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva – Petušky. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky.

„Vzal jsem si čtvrtlitrovku a šel jsem do chodby. Tak. Můj duch se trápil uvězněn čtyři a půl hodiny, teď ho pustím, aby se trochu prošel. Mám sklenici a mám chlebíček, aby se mi nezvednul žaludek. Mám ještě duši trochu pootevřenou všem dojmům bytí. Pojď, Bože, sedni si k mému stolu!“ (…)

Hvězda moří 1/15 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:57

Joseph O“Connor. Dramatizovaná četba pro 4 herce. Překlad Marie Frydrychová. Připravila Eva Willigová. Typickou dobovou irskou hudbu vybíral a o bohaté zvukové vybavení se postaral Petr Šplíchal. Redakce Alena Zemančíková. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Josef Somr, Dana Černá, Ivan Řezáč, Pavel Rímský.

Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 29. 10. 2010.

Pozn.: Román je sugestivní výpovědí o době „velkého irského hladomoru“ v roce 1847. Chudí Irové míří na lodi jménem Hvězda moří do země hojnosti, nebo si to aspoň myslí, do Ameriky. Kde doufají v nový začátek a lepší život. Na pozadí skutečné historické tragické události se rozvíjí velice silný příběh několika hlavních hrdinů, jejichž životní osudy se vzájemné prolínají a proplétají. A rozuzlení vztahů je stejně překvapivé, jako šokující.  Celý příběh stojí za vyslechnutí, je nádherný a působivý. Ale nečekaná a překvapivá pointa posluchače překvapí až v samotném závěru, vlastně v posledních deseti slovech celé patnáctidílné četby.
Samotný příběh je prokládán řadou dopisů, komentářů, citací, básní, balad a modliteb, i dobových reklam, což jako by zkratkou plasticky zpřítomňuje dobovou atmosféru. Román je nejen mistrovskou sondou do povah a myšlenkových pochodů jednotlivých postav, ale je to vlastně taky taková postmoderní detektivka.
Hvězdu moří u nás vydalo nakladatelství MF v roce 2008. Z anglického originálu Star of the Sea vydaného r. 2003 v Londýně přeložila Marie Frydrychová.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress