Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 1. 2011

Dopisy poslance bavorského zemského sněmu 1/5 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 20:43

Ludwig Thoma. Pětidílná četba na pokračování ze stejnojmenné knihy bavorského satirika  (1867-1921) napsané původně pro časopis Simplicissimus. Překladu Jaroslav Homola. Připravil Tomáš Sedláček.

Připravilo Brno v roce 2010. Premiéra první části 2. 1. 2011 (5 x 30 min).

Obsah: Část první, v níž se představí poslanec Josef Filser a jeho nejbližší. – Část druhá, v níž poznáváme poslance Josefa Filsera v jeho záslužné politické práci pro blaho lidu a řeč přijde i na teplý „kočičinec“ a „ostřihané barany“. – Část třetí, v níž se objeví nešťastná baronka, poslanec Josef Filser prožije svatý sen. – Část čtvrtá, v níž se poslanec Josef Filser hluboce kaje, smiřuje a těší domů. – Část pátá, v níž se poslanec Josef Filser na odpočinku s posluchači rozloučí svou politickou závětí.

Ranní úvaha – Zrcátka z prastarého stromu 1/20 (2010)

Etnoložka a spisovatelka Pavlína Brzáková čte svá krátká zamyšlení.

Natočeno 2010. Premiéra 22. 11. – 17. 12. 2010 (ČRo3 Vltava).

Pozn.: Bylo – nebylo. Pohádka – nepohádka . Omšelé příběhy náhle ožívají. Bylo nebylo, stalo se nestalo. Jen letmá vzpomínka zůstala. Z hluboké paměti vyklouzla, a jako vlaštovka na jaře, z rozličných krajů předalekých, k nám zaletěla.

Obsah: 1.  Zrcátka z prastarého stromu (4:02) – 2.  Koho poslouchat? (2:37) – 3. Jak se učí boháči jíst (3:04) – 4. Když se ti daří (2:27) – 5. O děravé skále (2:41) – 6.  Kdo je nejsilnější? (2:58) – 7.  Nemaluj čerta na zeď (2:50) – 8. Stáří jako kočka (3:24) – 9. Šaty nedělají člověka (2:26) – 10.  Staré rány (2:51) – 11.  Jak svět oplácí (3:10) – 12. Drahocenná sůl (4:18) – 13. Jak umírají králové (2:18) – 14. Jiné světy (2:49) – 15.  O pevnosti srdce (4:15)  – 16.  O stromové duši (3:28) – 17.  Zavřené srdce (3:02) – 18.  Veselá Katka (2:48) – 19.  Štědrý pocestný (2:41) – 20.  O Zeleném muži (3:13).

Parkinsonovy zákony – Zákony paní Parkinsonové 1/6 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 19:22

Cyril Northcote Parkinson. Výběr z textů britského spisovatele, historika a cestovatele. Překlad Zora Wolfová. Připravila Kateřina Reinerová a Vladimíra Bezdíčková.

Účinkuje Oldřich Vízner.

Natočeno 2010. Premiéra 31. 12. 2010 v rámci celodenního cyklu Britský Silvestr (ČRo 3 Vltava, 6 x cca 5 min.).

Obsah: 1. Parkinsonův první zákon – 2. Parkinsonův druhý zákon – 3. Parkinsonův třetí zákon – 4. Zákon paní Parkinsonové- 5. Zákony paní Parkinsonové – manželství – 6. Zákony paní Parkinsonové – láska romantická.

Příběhy z černého zápisníku 1/??? (198?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:27

Milan Gruber, Antonín Jirotka, Marek Neveselý, Slavomír Šindelka, Vladimír Fiala, Roman Cílek a další. Cyklus kriminální příběhů. Režie Zdeněk Kozák, Markéta Jahodová.

Čte Ladislav Lakomý a Josef Husník.

Nastudovalo Brno v roce 1980-1986?.

Pozn.: V časopise Rozhlas začal od čísla 36/1984 vycházet jako román na pokračování výběr z tohoto rozhlasového pořadu. 

Obsah:

Akce pošta. Napsal Milan Gruber. Režie Zdeněk Kozák. Účinkuje Ladislav Lakomý. Premiéra 25. 1. 1981 (Praha, 16:39 h.).

Drahá pečínka. Napsal Vladimír Fiala. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 26. 4. 1981 (Praha, 16:45 h.).

Vrahům bylo devatenáct. Napsal Milan Gruber. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 10. 1. 1982 (Praha, 16:45 h.).

Kdo je vinen? Napsal Milan Gruber. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 5. 12. 1982 (Praha, 16:45 h.).

Zbytečná smrt. Napsal Vladimír Fiala. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 25. 3. 1983 (Praha, 16:40 h.).

Letní dobrodružství. Napsal Milan Hojer. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 18. 12. 1983 (Praha, 16:45 h.).

Závozník. Napsal Marek Neveselý. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 8. 1. 1984 (Praha, 20:00 – 20:15 h.).

Zlatý hrob hojnosti. Napsal Milan Gruber. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 5. 2. 1984 (Praha, 16:45 h.).

Sourozenci. Napsal Zdeněk Chmel. Režie Zdeněk Kozák, čte Ladislav Lakomý. Premiéra 4. 3. 1984 (Praha, 16:45 h.).

Otisk. Napsal Slavomír Šindelka. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 27. 11. 1984 (Praha, 20:00 h.).

Velká voda. Napsal Antonín Jirotka. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 5. 2. 1985 (Praha, 20:00 h.).

Nouzové řešení. Napsal Antonín Jirotka. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra (?) 10. 2. 1985 (Praha, 16:45 h.).

Blues pro žlutého psa. Napsal Antonin Jirotka. Režie Zdeněk Kozák. Čte Josef Husník. Premiéra 23. 7. 1985 (Praha, 20:00 h.).

Příležitost. Napsal Marek Neveselý. Režie Zdeněk Kozák, čte Ladislav Lakomý. Premiéra 10. 11. 1985 (Praha, 16:45 h.).

Pneumatika za milión. Napsal Marek Neveselý. Režie Zdeněk Kozák. čte Ladislav Lakomý. Premiéra 8. 12. 1985 (Praha, 16:45 h.).

Falešné účty. Napsal Roman Cílek. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 19. 2. 1985 (Praha, 20:00 h.).

Žertík. Napsal Roman Cílek. Režie Markéta Jahodová. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 19. 3. 1985 (Praha, 20:00 h.). Repríza 29. 4. 1986 (Praha, 20:00 h.).

S pírkem přes plot aneb koruna ke koruně… Napsal Roman Cílek. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 14. 5. 1985 (Praha, 20:00 h.). Repríza 20. 8. 1985 (Praha, 20:00 h.).

Výstřel nazdařbůh. Napsal Roman Cílek. Režie Zdeněk Kozák. Čte Ladislav Lakomý. Premiéra 2. 7. 1985 (Praha, 20:00 h.).

Lit.: Fiala, Vladimír: Smrt v béžové simce. In Rozhlas 13/1980 (17. 3. 1980), s. 12 (článek).

Lit.: Gruber, Milan: Sen o králi silnic. In Rozhlas 42/1980 (6. 10. 1980), s. 12 (článek).

Lit.: Jirotka, Antonín: Jak se krmí darmožrout. In Rozhlas 45/1980 (27. 10. 1980), s. 12 (článek).

Lit.: Trávníček, Petr: Lahvičky růžového opojení. In Rozhlas 4/1981 (12. 1. 1981), s. 12 (článek).

Báječní muži s mikrofonem 1/? (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:01

Milan Pokorný. Četba z knihy o historii počátků československého rozhlasu. Připravil Tomáš Černý.

Čte Bohumil Švarc.

Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 1. 1. 2011 v pořadu Poklady z rozhlasového archívu (obsahoval i rozhovor s Milanem Pokorným o knize).

Pozn.: Původně se měla kniha jmenovat Dvojí zázrak. – Autor se věnuje počátkům rozhlasového vysílání u nás, do dvacátých let minulého století. Posluchač se setká s řadou slavných i zapomenutých postav české kultury a pozná život v mladé republice v málo známých souvislostech. Příběh plný obětavosti, intrik a dramatických zvratů mění pohled na zdánlivě idylické období, ve skutečnosti naplněné nemilosrdnými souboji nejen s veřejným míněním, zájmy gramofonových firem, biografů, divadel, novinových redakcí, ale i uvnitř rozhlasu samotného. Na pozadí tohoto příběhu lépe pochopíte mechanismy, které utvářejí fungování médií v dnešní době.

28. 12. 2010

Dobrý člověk ještě žije 1/9 (1990, 2021)

Mluvené slovo Romain Rolland: Dobrý člověk ještě žije (1991)Rozhlasová montáž epizody z románu Romaina Rollanda. Překlad Jaroslav Zaorálek. Pro rozhlas připravil Jan Strejček. Zvukový mistr Jiří Fuhrman. Asistent režie Jana Knappová. Dramaturg Ivan Hubač. Natáčecí technik Věra Fuksová. Režie Ivan Holeček.

Účinkují Rudolf Hrušínský I., Viola Zinková, Miriam Kantorková, Radoslav Brzobohatý a Ivan Holeček ml.

Natočeno v roce 1990 (9 x cca 28 min).

Vydala Radiotéka, říjen 2021 (CR.ES.2019.807, celková délka 5 hod. 6 min.).

Radiotéka uvádí jako rok natáčení 1991.

Pozn.: Román o nezdolném optimismu v člověku, se kterým lze projít život i přes nesčetné překážky a příkoří. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“.  (anotace)

15. 12. 2010

Spiel im Morgengrauen 1/8 (Hra za svítání, 1982)

Filed under: Četba na pokračování,Cizojazyčné — Přemek @ 10:53

Arthur Schnitzler. Osmidílná četba na pokračování. Režie Edith Schönenberger.

Čte Maria Becker.

Produkce Schweizer Radio DRS v roce 1982 (díly 25 – 29 min., celkem 3:37 hod.).

Pozn.: Der österreichische Erzähler und Dramatiker Arthur Schnitzler schrieb «Spiel im Morgengrauen» in den Jahren 1926/27. Es war eines seiner letzten Werke vor seinem Tod 1931.
«Spiel im Morgengrauen» ist die Geschichte von Leutnant Wilhelm Kasda, der einem Freund helfen will, dessen Geldschulden zu begleichen. Kasda versucht sich im Kartenspiel und gewinnt vorerst beachtliche Beträge. Doch er verfällt der Spielsucht und das Drama nimmt seinen Lauf.
Das Spiel wird zwar einmal als Bakkarat namentlich genannt, der Beschreibung nach handelt es sich aber eher um ein dem Baccara ähnliches Spiel namens Macao.
(more…)

14. 12. 2010

Anděl v kulichu 1/7 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 12:54

Otfried Preussler.  Sedm vánočních příběhů německého spisovatele situovaných do Jizerských hor. Překlad Jan Kvapil a Jana Kvapilová. Připravil Jaroslav Havel. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Jiří Lábus.

Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 18. 12. 2010. Repríza 1. dílu 20. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Anděl v kulichu (13:08 min.) – 2. V tom pravém, opravdickém Betlémě (11:46) – 3. Dvě berle navíc (12:12) – 4. Přes pole a pak doleva (12:53) – 5. Vyrovnané účty (12:41) – 6. Koruna krále mouřenínského (12:11) – 7. Píseň cikády (12:07).

F. L. Věk 1/8 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:55

Alois Jirásek. Četba na pokračování. Připravila Hana Soukupová. Čte Jiří Ornest. Režie Luboš Koníř.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2010. Premiéra prvního dílu 17. 12. 2010 (30 min.). Repríza 1. dílu 23. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Nahrávka dlouhodobě dostupná zde.

Lit.: Soukupová, Hana: F. L. Věk není nuda! In Týdeník Rozhlas 50/2010 (článek). – Cit.:Jak se shodují učitelé středních i vysokých škol, v názoru na dobu našeho národního obrození jsou studenti vzácně zajedno: nikoho to nebaví. Těžko říci, čím to je, protože je to doba zajímavá, plná pozoruhodných lidských osudů i historických zvratů. Boj českého národa za zachování a rozkvět vlastního jazyka a kultury je ostatně téma nadčasové. To se dobře ukázalo na prahu normalizace, kdy televizní seriál podle románové ságy Aloise Jiráska F. L. Věk vzbudil nečekané emoce a ohromný zájem diváků. (more…)

Svatý Xaverius 1/8 (2010, 2018)

CoverJakub Arbes. Románový příběh s tajemstvím. Připravila a režii má Markéta Jahodová. Redaktor Jiří Vondráček.

Účinkuje Jan Hartl.

Natočeno 2010 (8 x 28 min.). Repríza 1. dílu 5. 4. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 31. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Čtení na pokračování; 11. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Vydala Radiotéka, srpen 2018 (MP3).

Pozn.: Za tuto četbu (a za roli Harryho Hubbarda v rozhlasovém seriálu Duch Děvky autora Normana Mailera) byl Jan Hartl nominován na Neviditelného herce 2010.

Lit.: anonym: Jakub Arbes: Svatý Xaverius 2/8. In web ČRo 3 Vltava, duben 2014 (anotace + ukázka k poslechu). – Cit.:  Před sto lety, 8. dubna 1914, zemřel v Praze spisovatel a novinář Jakub Arbes. Jeho dílo si připomeneme osmidílnou četbou na pokračování z romaneta Svatý Xaverius.

Ve svých prózách čerpal Arbes hojně náměty ze současného pražského života, do nichž prolínal autobiografické zážitky. Měl rád tajemné příběhy a dílo E. A. Poea. Byl to však zároveň neobyčejně racionální člověk, který se zajímal o techniku a o nejnovější vědecké objevy.

Nejzdařilejší a dodnes nejživější jsou jeho prózy, někdy označované jako kratší romány, novely či naopak rozsáhlejší povídky s dramatickým, tajemným dějem, avšak s překvapivým zakončením. Tento nový literární žánr pojmenoval Jan Neruda romaneto.

K nejzdařilejším romanetům Jakuba Arbesa (1840-1914) patřil už v době svého vzniku (1873) Svatý Xaverius. Svatý Xaverius je obraz od mistra Balka, který se nachází v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně.

Vypravěč se hluboce zajímá o malířství. Jednou pozoruje obraz, na kterém je znázorněn umírající světec. Rozhodne se, že v chrámu přenocuje a obraz zevrubněji prozkoumá. Po skončení bohoslužby však zjistí, že v chrámu není sám…

Lit.: Vondráček, Jiří: Jakub Arbes – Svatý Xaverius. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2009, s. 16 (článek). – Cit.: Spisovatel a novinář Jakub Arbes se narodil 12. 6. 1840 v Praze v rodině ševcovského mistra. Vystudoval reálku, kde byl žákem Jana Nerudy (Jan Neruda se stal pro Arbese vzorem a přítelem). Studoval polytechniku, avšak studia přerušil kvůli žurnalistice, pro níž se nadchl v šedesátých letech. Roku 1868 se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Bylo to v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie. Ve funkci odpovědného redaktora se Arbes ocitl několikrát před soudem, často skončil ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ho roku 1873 odsoudil německý soud v České Lípě k třináctiměsíčnímu vězení. Pobyt ve vězení využil k literární práci. Po návratu z vězení pracoval v méně politicky orientovaných rubrikách Národních listů. Jakub Arbes se nadále aktivně věnoval otázkám dělnického hnutí, dokonce se zúčastnil založení Spolku českých žurnalistů. Proto byl z redakce Národních listů na Štědrý den roku 1877 propuštěn.
Od té doby po celý zbytek života pracoval jako volný literát. V letech 1876-1879 byl dramaturgem Prozatímního divadla. V letech 1880-1881 spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek. Vydávání tohoto časopisu bylo rakouskou cenzurou brzy zastaveno. Ke konci života Arbese trápily vážné existenční problémy, k nimž se později přidala i postupná ztráta zraku. Zemřel v Praze 8. 4. 1914.

Jakub Arbes v počátcích své literární tvorby psal především básně. Věnoval se též překladům poezie. Pokoušel se i o drama, ale své nejvlastnější poslání nalezl v psaní prózy. Je autorem řady románů se sociální tematikou (Kandidáti existence, 1878; Moderní upíři, 1879; Epikurejci, 1880; Mesiáš, 1883; Štrajchpudlíci, 1883; Anděl míru, 1890; Agitátor,
1893). Jejich hrdiny jsou nejčastěji bloudící, nevyrovnaní jedinci, kteří touží reformovat společenské poměry, ale nakonec ztroskotávají.

Z Arbesových žurnalistických prací jsou nejvýznamnější jeho stati kulturně historické a beletrizovaná publicistika, zaměřená na osudy významných osobností vědy a umění (Pláč koruny české neboli Nová perzekuce, 1870; Český Paganini, 1884; Karel Hynek Mácha, 1886; Z martyrologie umění, 1892; První sociální revoluce, 1892; Siluety divadelní, 1904; Arabesky literární, 1905; Nesmrtelní pijáci, 1906; Záhadné povahy, 1909; Z duševní dílny básníků, 1915). Povídky uveřejňoval v časopisech Lumír, Světozor, Květy a v dalších periodikách.

Jakub Arbes ve svých prózách čerpal hojně náměty ze současného pražského života, do nichž prolínal autobiografické zážitky. Často užíval formy vyprávění v první osobě. Měl rád tajemné příběhy, zejména povídky Edgara Allana Poea. Byl to však zároveň neobyčejně racionální člověk, který se zajímal o techniku a nejnovější vědecké objevy. Nejzdařilejší a dodnes nejživější jsou jeho prózy, někdy označované jako kratší romány, novely či naopak rozsáhlejší povídky s dramatickým, tajemným dějem, avšak s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, pro něž se posléze nalezne reálné vysvětlení. Pro tento nový literární žánr vytvořil Jan Neruda pojmenování romaneto (Ďábel na skřipci, 1866; Sivooký démon, 1873; Ukřižovaná, 1876; Ethiopská lilie, 1879; Newtonův mozek, 1877; Šílený Job, 1879, Poslední dnové lidstva, 1895 a další).

K nejzdařilejším romanetům patřil už v době svého vzniku (1873) Svatý Xaverius. Svatý Xaverius je obraz od mistra Balka, který se nachází v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Vypravěč se hluboce zajímá o malířství. Jednoho dne celé odpoledne pozoruje obraz, na kterém je znázorněn umírající světec. Rozhodne se, že v chrámu přenocuje a obraz zevrubněji prozkoumá. Po skončení bohoslužby však zjistí, že v chrámu není sám. Spatří muže, který je velmi podobný muži na obraze, jak drží v ruce nůž. Vrhne se na něj, ale po chvíli se spřátelí. Zjistí, že mladý muž, který se shodou okolností jmenuje také Xaverius, nechce obraz ukrást. Xaverius mu vypráví o své babičce, která sloužila u mistra Balka, a ten, když umíral, jí řekl, že obraz v sobě skrývá cestu k bohatství. Xaverius je přesvědčen, že v rysech světce lze vyčíst zašifrovanou cestu k pokladu. Zjistil, že v některých místech maloval malíř některé tahy protisměru. Namaloval si jisté body a snažil se v mapách vyčíst cestu. S mužem, kterého potkal v chrámu, se o jedné měsíční noci vypraví do rokle, kde kopou, ale vykopou jen plechovou schránku. Xaverius uteče a od té doby se po něm slehla zem.

Za nějaký čas se druhý muž dostal z politických důvodů do vězení, kde se setkává s Xaveriem, který byl uvězněn za údajné vykradení chrámu. Když se toto vypravěč dovídá, zařídí Xaveriovo propuštění, neboť onu noc, kdy byl chrám vykraden, byli spolu v rokli. Omilostnění však přijde pozdě, Xaverius podlehl své nemoci. Celý příběh je zakončen logickou úvahou, že Balkova slova o zašifrované cestě k pokladu jsou vlastně nesmysl. A že tahy malované protisměru jsou jen náhoda. Připravila a režii má Markéta Jahodová. Účinkuje Jan Hartl.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress