Věra Mikulášková. Připravila Alena Blažejovská.
Čte autorka.
Nastudovalo Brno v roce 2012.
Obsah: 1. Lubor Tokoš – 2. Drahomíra Hofmanová – 3. Vlastimil Zábranský – 4. Boženka – 5. Ota Filip.
Lit.: Blažejovská, Alena: Memoáry: Věra Mikulášková – Zrcadlo vzpomínek, kapitola: Lubor Tokoš. In web ČRo, únor 2012 (anotace). – Cit.: V čase seriálů se na několik následujících týdnů vrátíme opět k Zrcadlu vzpomínek paní ing. Věry Mikuláškové – a to novými portréty jejích přátel.
Naposledy jsem se s Luborem Tokošem setkala v kulturním domě v Tišnově na jedné z řady jeho výstav. Obrazy si mohli návštěvníci zakoupit a byly velice levné. „Proč je neprodáváš za větší obnos?“ zeptala jsem se ho. „Já nepotřebuji vydělávat, ale to víš, barvy jsou drahé. Tak abych na ně měl.“ Ve starším věku, kdy už hrál role laskavých dědečků a často filmoval v Praze, nabízeli mu tam angažmá. Mohl se i přestěhovat – nechtěl. Tehdy cesta vlakem trvala strašně dlouho. Jezdíval nočními vlaky a říkal: „Zvykl jsem si na to cestování a ve Zlíně se mně žije dobře a mám tam ateliér a blízko v Hluku chalupu v přírodě.“ Rád a dobře vařil. Slavná byla jeho velikonoční nádivka se zvěřinou. Jednou navrhl vedení divadla výborný program: že bude v Klubu vařit a přitom vyprávět. Ovšem tento návrh nebyl povolen. Velká škoda! Předběhl by dnešní dobu, kdy se na televizních obrazovkách vaří téměř denně.
úryvek
Po vysokoškolských studiích začala pracovat v Československém rozhlase v Brně, nejdříve ve zpravodajství, pak v literární redakci, kde se také seznámila se svým manželem, básníkem Oldřichem Mikuláškem. Po narození syna se už do rozhlasu nevrátila. Na její místo nastoupil básník Jan Skácel. Při péči o rodinu začala spolupracovat s různými časopisy jako externí reportérka – Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Kultura, Ohníček, Mateřídouška a v denících. V roce 1961 začalo vysílat brněnské televizní studio, kam nastoupila jako jedna z prvních programových pracovníků s úkolem založit redakci pro děti a mládež. Pracovala jako jediná v tomto oboru s řadou externistů, které sama vyhledávala. Již v prvních letech vysílání získala několik mezinárodních cen – první cena Intervize, kterou brněnské studio získalo, byla za pořad pro děti. Úspěšně vedla tuto redakci až do odchodu do důchodu v roce 1987. Na výzvu pracovníků studia se do televize znovu vrátila v únoru 1990, a to do funkce ředitelky. V této složité době iniciativně a odpovědně pracovala až do srpna 1992, kdy podruhé odešla na vlastní žádost do důchodu. V roce 2011 vydala v brněnském Nakladatelství Ryšavý knihu Zrcadlo vzpomínek, která je shrnutím medailonů šedesátky přátel, které byly původně napsány pro rozhlasový magazín Čro Brno Zelný rynk a zde také odvysílány.
Václav Holzknecht. Rozhlasová úprava Stanislav Neubert. Hudební spolupráce Václav Břešťák. Natáčecí technik Romana Toušová. Asistent režie Miroslava Koudelková. Zvukový mistr Jan Kozelka. Režie Josef Melč.