Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

František Steinz. Seriál o historii nejrozšířenějšího dopravního prostředku. Připravil Jiří Hromádko.

Připravil Český rozhlas v roce 2010? (5 x 7 min.). Premiéra? 9., 23. 10., 6., 20. 11. a 4. 12. 2010 v pořadu Periskop (ČRo 2 Praha, 15:05).

Pozn.: Zjistíme jaká pravidla silničního provozu museli řidiči respektovat v počátcích rozvoje automobilismu u nás. Vyslechneme i ukázky z historických příruček pro automobilisty. A v závěru seriálu Člověk a automobil uslyšíme mimo jiné i o jedné z nejstarších dopravních značek, které se říkalo „čuba“.

Jan Bauch. Četbu na pokračování ze vzpomínkové knihy jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců 20. století (1896-1995). Připravila Ilona Janská. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Miloš Hlavica.

Připravil Český rozhlas v roce 2004 (10 x 26 min.). Premiéra 3.-14. 1. 2005? (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Oravová, Dagmar. Barvy století, blýskavice vzpomínek. In web ČRo (nedatováno). – Cit.: Malíř, řezbář, sochař, grafik, ilustrátor, vysokoškolský pedagog – i spisovatel.
Tím vším byl jeden z našich největších umělců 20. století Jan Bauch (1896 – 1995). Jeho literární odkaz tvoří především dvě knihy: Barvy století a Čím jsem žil, v nichž nejen rekapituluje svůj umělecký i lidský vývoj, ale také skvěle evokuje atmosféru i historické zvraty téměř celého 20. století. Mnoho prostoru věnuje zejména dění v našem i evropském výtvarném umění a také lidem kolem sebe, a to jak těm nejbližším, především rodičům, tak i kamarádům a spolužákům, později pak pedagogům a hlavně ovšem přátelům z uměleckých kruhů. Cenné jsou zejména úvahy, v nichž Bauch přibližuje své tvůrčí zápasy a vznik klíčových děl, do nichž vložil umělecké i životné krédo. „Vším, co jsem na těchto stránkách napsal,“ přiznává se v závěru knihy Čím jsem žil, „jsem chtěl říci, že výtvarník vlastně nedělá nic jiného, než že se celým svým komplikovaným dílem desítky let namáhavě prodírá k sobě samému.“

Kniha Barvy století vznikla na začátku 60. let. Redaktor Dalibor Pokorný na ten čas vzpomíná: „Sedával jsem v rohu ateliéru u psacího stolu. Bauch chodil od obrazu k obrazu a vyprávěl. Hltal jsem každé slovo. Někdy se příběh pomalu rozvíjel, figury zůstávaly jen nepatrně načrtnuté v hrubých rysech. Připadalo mi to jako práce na obraze. Pak se děj zrychloval. Bauch začal mluvit zaujatě a hlasitě. Vzpomínané osoby se najednou objevily plastické a barevné, jako by sestoupily z jeho obrazů. Pak se všechno dostalo do tempa. Bauch napodoboval gesta. Byla to pantomima, pohyblivá sochařina. Celý svět Bauchova mládí naplnil prostor ateliéru. Nikdy jsem neposlouchal tak napjatě. Blýskavice vzpomínek. Materiál na román, někdy takový finiš trval až čtyři hodiny. Dostával jsem křeče do ruky od psaní poznámek. Když jsem poznámky zpracoval a přinesl text, zasedl Bauch s měkkou tužkou a krátil, vyhazoval nepodstatné, všechny parády a zbytečnosti.“

Četbou na pokračování z této pozoruhodné knihy chceme připomenout 10. výročí Bauchova úmrtí; zemřel 9. ledna 1995. Bude to první z velkých životních příběhů, kterým zahájíme nový rok v úspěšné programové řadě Osudy. V režii Vlado Ruska přednese Miloš Hlavica.

Selma Lagerlöfová. Četba na pokračování. Překlad Dagmar Chvojková. Připravila Hana Soukupová. Režie Luboš Koníř.

Účinkuje Rudolf Kvíz.

Připravil ČRo České Budějovice v roce 2012. Premiéra 1. dílu 28. 6. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.).

Joseph Roth. Četba na pokračování z novely rakouského spisovatele. Překlad Veronika Pokorná. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jiří Ornest.

Natočeno 2012. Premiéra 25. – 27. 2012 (ČRo 3 Vltava, 18:30 – 19:00 h.; 3 x 30 min.).

Lit.: Turek, Petr: Jiří Ornest čte Leviatana Josepha Rotha. In web ČRo, červen 2012 (článek). – Cit.: Novela Leviatan rakouského spisovatele Josepha Rotha (1894-1939) zaujme důvěrnou znalostí prostředí a typů a sugestivním líčením vpádu cizího živlu do všedního života venkovských lidí. (…)

Jako odpůrce nacismu se rakouský spisovatel a berlínský žurnalista Joseph Roth (1894-1939) po roce 1933 nevrátil do Německa, žil převážně v Paříži a své knihy vydával v amsterdamských nakladatelstvích pro německy mluvící exulanty. Joseph Roth psal elegie za staré Rakousko, za mizející středoevropský svět, ale také prorocké dopisy přátelům, plné sympatií, povzbuzení i kritičnosti vůči jejich sebeklamům. Když koncem května Joseph Roth 1939 umíral v Paříži, samozřejmě nemohl tušit, že je tak ušetřen zážitku spjatého s rychlým pádem Francie na počátku druhé světové války.   (more…)