Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jan Ryska. Četba na pokračování. Hudba František Kovaříček. Dramaturg Eva Košlerová. Režie Věra Kovaříčková.

Vyprávějí Zdeněk Dítě a Věra Kubánková.

Natočeno 1964. Premiéra 1. dílu 26. 4. 1964 (Praha I – ČS II – RPD, 9:00 – 9:20 h.; 19 min.).

Božena Němcová. Připravila Marie Nováková. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Dramaturgie Alena Zemančíková. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkují Eva Kodešová a Radek Zima.

Natočeno 2015. Premiéra 4. – 6. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 4. 2. 2020 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:05 h.); 12. – 14. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Pozn.: Soubor pohádek z Domažlicka, po kterém putují Ježíš a svatý Petr. Původně vycházely tyto pohádky už za života Němcové jako součást chodských pohádek. (anotace)

Jan Karafiát. Pohádkový seriál.

Účinkuje Dana Pilchová.

Premiéra 1. 4. – 3. 5. 2002 (33 x 10 min.). Repríza 18. 2. – 22. 3. 2015 v cyklu Večerní zíváček (Rádio Proglas).

Obsah: 1. Jak to chodí u broučků, 2. Kdo koho poslouchá, 3. Brouček zapomíná, 4. Podzimní loučení, 5. Chystání na zimu, 6. Když se Brouček vzbudí, 7. ?, 8. Druhé probuzení, 9. Broučkův první let, 10. Svět je veliký, 11. Konečně doma, 12. Na krásné místo, 13. Dva velké domy, 14. Na hlídce, 15. Ve velkém domě, 16. Nehoda, 17. Uzdravování, 18. Velká zima, 19. Jaro, 20. Brouček zachránce, 21. Na návštěvě u verunky, 22. Výprask, 23. Pravda, 24. Před zimou, 25. Jaro a námluvy, 26. Dobrý konec, 27. Podzim, 28. Broučínek, 29. Děti, 30. Na návštěvě u Verunků, 31. První let, 32. Milosrdenství, 33. Janinka, 34. Zima.

Lit.: Fajmon, Kamil: O životě a smrti svatojánských broučků. In web Naposlech.cz, 19. 9. 2017 (článek). – Cit.: S Karafiátovými Broučky se lze na audioknižním trhu potkat v několika nastudováních, které se, stejně jako v papíru, od sebe navzájem liší. Hlavním důvodem odlišností je spisovatelovo metaforické zakončení příběhu, v němž všichni hrdinové postupně zemřou.

V průběhu let vyvstala otázka, je-li vhodné dětem smrt v Broučcích vůbec představovat. Karafiát totiž svou knížku napsal v 19. století, tedy v době, kdy umírání nebylo ve společnosti ještě tabuizováno, jak je tomu dnes. Jan Skácel v předmluvě ke knižnímu vydání v nakladatelství Blok z roku 1967 napsal: „Optáte-li se mne však, v čem si Jana Karafiáta vážím nejvíc, prozradím to bez rozpaků. On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt a nevylekal je. Říkal a říká jim to v celé své knížce od první stránky až po tu poslední, ve střídání jara a zimy, léta a podzimu, dne i noci. Říká to i nám dospělým a připomíná, že smrt je jediná věc na tomto světě, které musíme být poslušni. Byl jemný, nedodal, že nám nic jiného nezbývá. Jsem rád, že jsem se tuto pravdu dozvěděl ponejprv od Jana Karafiáta, a že mi na tu jednoduchou a velkou pravdu svítila lucernička svatojánského broučka, který byl často neposlušný.“

Osobně se přikláním ke Skácelovu pohledu – v dětství pro mne nebyla četba Broučků nijak traumatizující. Často se ale setkávám se zcela opačným názorem. Zatímco v knihkupectvích, antikvariátech či v knihovnách si můžete dopředu zjistit, jak příběh končí, a zvolit si tedy s jakou verzí své děti seznámíte, z audioknihy tuto skutečnost předem nepoznáte. Tento článek, který shrnuje mně známá zvuková zpracování, se pokusí vám rozhodování ulehčit.

Nahrávky, které jsou věrny původnímu textu

Zájemce o nezkrácenou četbu musím bohužel zklamat, což ovšem neznamená, že by neexistovala. V Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana ji pro zrakově postižené poměrně slušně načetla Radka Malá. Protikladem dobré interpretace budiž podání Dagmar Veškrnové-Havlové. Realizace vznikla ve vydavatelství Direkt Ostrava v roce 1992 a prodávala se na dvou magnetofonových kazetách. Veškrnová se sice dokázala empaticky položit do role vypravěče, ostatní party však nesnesitelně přehrávala.

Jediným v současnosti prodávaným snímkem je dramatizovaná četba z roku 1991. Scénáře Jiřího Šrámka se ujali například Mikuláš Křepelka (Brouček), Věra Galatíková (vypravěč) či Jana Drbohlavová (Janinka). Citlivému zpracování odpovídá i závěr: aby posluchači nebyli smutní, po posledních slovech zazní veselá písnička. Šrámkův text byl ale nahrán ještě jednou – o pár let později v časopisu Méďa Pusík vyšlo CD v edici Království pohádek. Obsazení bylo sice jiné, Broučka tu ztvárnila Jitka Molavcová, Věře Galatíkové a Janě Drbohlavové však postavy zůstaly.

Umře jenom někdo

Tuto variantu jsem nalezl ve dvou zpracováních – tvůrci se rozhodli pochovat některé z dospělých, kvůli pokračování rodu však Broučka s jeho rodinou nechali naživu. Tím prvním je archivní unikát, který je zřejmě nejstarší adaptací, z roku 1940. Reedici by si určitě zasloužil. Pojetí sice nám dnes bude připadat zastaralé, nicméně záznam považuji za historický doklad o tom, jak se i při omezených možnostech, které natáčení na šelakové desky nabízelo, o mluveném slovu přemýšlelo a dokázalo i v krátké stopáži nabídnout z předlohy co nejvíce.

Druhou audioknihu jste si možná pořídili kdysi v trafikách. Vydala ji Česká multimediální společnost, která se vedle počítačových her zaměřovala i na mluvené slovo.

Šťastný konec

Patrně posluchačům nejznámější a stále prodávaný snímek pochází od Karla Högera. Za sebe bych ho dětem doporučil spíše k doplňkovému poslechu. Nahrávka sice neztratila nic z půvabného přednesu, příběh je však předložen v dosti rychlém sledu událostí. Podrobněji se knize věnovali Popron Music a nakladatelství XYZ, kteří ji nechali namluvit Josefem Somrem, a kromě smrti zachovali z děje vše podstatné.

Karafiátův text se objevil i na divadle. Pro přehled zvukových zpracování proto jmenujme inscenaci Jiřího Žáka s názvem Zlobivý brouček. Zvuková dramatizace stejnojmenné divadelní hry byla natočena na magnetofonovou kazetu v půli 90. let.

Rádio

Následující nahrávky se vydání zatím nedočkaly. Kompletní Karafiátova kniha zazněla na Rádiu Proglas v pořadu Zíváček. V archivu Českého rozhlasu se nachází dvě pozitivně laděná zpracování, sedmidílný hajajovský seriál s Vlastimilem Brodským a dramatizace, Letí, letí svatojánci, u které se na chvíli zastavme. Pohádku na motivy Jana Karafiáta napsal Ivo Fischer, autor úspěšných rozhlasových děl pro děti. Scénář si z předlohy vzal sice jen některé pasáže, oproti Karafiátovi však hmyzí svět obohatil o další postavy. Kouzelné nastudování Jiřího Horčičky obsahuje nejen celou řadu veselých písniček, ale je také doplněno o mnoho rozpustilých hlášek mravenců, šneka a žížaly, kteří se tu představují v pozici reportérů a osob navzájem se informujících o Broučkových trampotách. Zajímavost: v této nahrávce z roku 1990 účinkují již zmíněny v souvislosti se Šrámkovými verzemi ve stejných rolích herečky Jana Drbohlavová a Jitka Molavcová. Pohádka Letí, letí svatojánci by v Radiotéce rozhodně chybět neměla. Pro svou vysoce uměleckou kvalitu patří do zlatého fondu Českého rozhlasu.

Záhada s večerníčkem

V 60. letech vzniklo pro Večerníček loutkovo-animované pojetí. Jeho zvuková stopa byla v Pantonu upravena a prodávala se na gramofonových deskách. Srovnáme-li však desky s televizním seriálem, dojdeme k překvapivému závěru: z Večerníčku se dozvíme, že se Brouček oženil, všichni měli ve všem veliký dostatek a pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. V gramofonové verzi nám František Smolík sdělí onu skutečnost se smrtí. Dostupná audioknižní reedice však nevychází z desek, jak by se mohlo zdát, ale z večerníčku.

Rekapitulace

Na závěr si shrňme, které tituly je možné koupit. Z původní předlohy obsahující smrt nám zůstává nastudování Jiřího Šrámka včele s Věrou Galatíkovou, šťastný konec obstará Josef Somr, Karel Höger a večerníček s vypravěčem Františkem Smolíkem.

Dosud jsme se zabývali pouze archivem, proto nakonec uveďme čerstvou novinku z pera Jana Karafiáta, a to výběr deseti pohádek z knihy Broučkovy pohádky, kterou autor původně nazval Broučkova pozůstalost. Audioknihu vypráví Arnošt Goldflam.

Jaroslav Durych. Čteme z knihy povídek Kouzelná lampa. Připravila Věra Slavíková. Režie Eva Řehořová.

Účinkují Helena Kružíková (1), Ladislav Lakomý (1), Věra Zástěrová (2), Igor Bareš (2), Pavel Zatloukal (2), Eva Jelínková (3) a Jiří Dvořák (3).

Nastudovalo Brno v roce 1997. Repríza 31. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka. Repríza 1. dílu 8. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.), 2. dílu 9. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 3. dílu 10. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

 Obsah: 1. O duši věcí  – 2. O duši přírody. – 3. Podoby vyvolených. – 4. Člověk a démon

František Hroznata Janoušek. Vzpomínkové črty vydavatele, editora a katolického kněze z jižních Čech. Připravila Jana Doležalová. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Jaroslav Someš.

Natočeno 2015. Premiéra 30. 3. – 3. 4. 2015 (ČRo3 Vltava, 23:00 h.;  5 x 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Hana Andronikova. Četba na pokračování z knihy psané po cestě zpátky. Autobiografický příběh o střetech s rakovinou, pralesem a duchy zvířat. Připravila Karolína Opatřilová. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Marie Jansová.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 1. dílu 29. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min). Repríza 1. dílu 5. 10. 2019 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: Soldán, Tomáš:  A co když dna nemají dno? In web Týdeník Rozhlas 13/2015 (článek). – Cit.: Je to jako cesta zpátky, jako by něco hledala mezi řádky jazyka, který není její a nikdy jí nebude mateřštinou. Tato zvláštní modlitba prochází celým textem knihy Nebe nemá dno spisovatelky Hany Andronikové (1967-2011) a neustále spojuje přítomnost s minulostí, vnější svět s tím, který cítíme uvnitř. Zároveň na sebe s odvíjením příběhu bere několik konkrétních podob, přitažlivých a tajemných.

„Jazykem, který není její“ se tak stává španělština peruánských indiánů kmene Shipibo, americká angličtina nevadských Lakotů, ale také jazyk zvířat v amazonské džungli a duchů ve skutečném životě hlavní hrdinky.

Tou je přitom sama Andronikova – po smrti otce se najednou musí vyrovnávat i s neúprosnou diagnózou rakoviny prsu. Namísto klasické léčby se však vydává za svým vnitřním hlasem, který ji vede do Peru, do indiánské osady uprostřed pralesa. V knize Nebe nemá dno Andronikova deníkovým způsobem, někdy až s krutým smyslem pro detail zachycuje svůj boj s rakovinou, své hledání okamžiku, kdy se rozloučila s otcem, i své zážitky z cest a z léčebných halucinogenních výletů do odlehlých krajin duše.
Rozhlasová četba, která na půdorysu této oceněné knihy vznikla (od soboty 28. března vysílá vždy v 18.30 Český rozhlas Vltava), se pokouší jít ve stopách těch nejniternějších i nejsilnějších zážitků autorky. První setkání s lidem Shipibo a podmanivou přírodou v srdci amazonského pralesa, okamžiky, kdy duše jako by opouštěla tělo a dávala možnost pohlédnout na sebe zvenčí, ale také tvrdé prožívání chemoterapie, vlastního strachu z toho, co bude.
Karolína Opatřilová připravila desetidílnou rozhlasovou četbu jako intenzivní a křehký zážitek, jako malou poctu ženství a mateřství, kterého se Hana Andronikova nikdy nedočkala (rakovině podlehla rok po uvedení knihy, v roce 2011). Velmi osobně k práci na pořadech přistoupila také herečka Marie Jansová, jejíž hlas nás bude po těch neuvěřitelných krajinách a zážitcích provádět. Nebe nemá dno režíroval v Olomouci autor článku.

P. J. O’Rourke. Volné pokračování úspěšného Průvodce domácností starého mládence. Společenské chování – k čemu nám vlastně je?  Připravila Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.

Účinkuje Ondřej Brett.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2015. Premiéra 23. – 26. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 4 x 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 1. – 4. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:35 h) v cyklu Povídka.

Lit.: anonym: P. J. O“Rourke: Jak se dnes chovat ve společnosti. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (anotace). – Cit.:  Americký spisovatel, novinář a satirik P. J. O“Rourke se vyzná ve společenském chování a rád se o své zkušenosti podělí. Proč se vůbec snažit dodržovat společenská pravidla, když celý svět jde k čertu? Protože je to legrace!

Dnešní kapitoly z Příručky etikety pro hulváty jsou věnovány pravidlům slušného chování na pracovišti a na cestách. Kdo dosud neví, jak si získat u pracovního pohovoru sympatie toho týpka, který nás přijímá a jak udělat rychlou kariéru, ať se řídí radami amerického spisovatele P.J. O“Rourka. Ani při cestování po světě nesmí jít etiketa stranou. Američany sice obdivuje celý svět, pár dobrých tipů, jak se chovat v cizině, se ale hodí vždycky.