Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 2. 2018

Ratajský les 1/14 (2018)

CoverAleš Palán. Četba na pokračování z románu českého spisovatele, v němž autor na základě skutečných událostí tvaruje, dotváří a fabuluje příběh z padesátých let. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Hudební spolupráce Wanda Dobrovská. Mistr zvuku Roman Špála. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Jana Stryková, Igor Bareš a Jan Hartl.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 2. – 5. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok.

Vydala Radiotéka, listopad 2018 (MP3).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Aleš Palán: Ratajský les. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2018 (článek). – Cit: Četba na pokračování z románu českého spisovatele, v němž autor na základě skutečných událostí tvaruje, dotváří a fabuluje příběh z padesátých let.

10. ledna 1952 byla v Ratajském lese (v románové obci Smrk – ve skutečnosti v rolnické vesnici Mirošovice, části městyse Rataje nad Sázavou) zastřelena komunistická funkcionářka Anna Kvašová. „Zbraň proti ní pozvedl Antonín Landstof, kterému asistovali Josef Kubelka a Josef Koupil. Zásah, který se nešťastnou shodou okolností vymkl původnímu záměru Kvašovou jen zastrašit a odstartoval následnou tragédii, si sjednal Josef Pták.“ Aleš Palán: Ratajský les (ed. pozn.)

Okolnosti příběhu a motivaci chování jednotlivých postav autor v základních obrysech ve své knize zachoval. Landstof s Ptákem byli skutečně vyslýcháni. Landstof kvůli nevydařené emigraci, Pták kvůli podezření z vraždy, oba ale byli po čase propuštěni. Vražda byla vyšetřena až po šesti letech na základě udání. Udavačem byl tehdy možná notář, který vyřizoval nějaké dědické řízení, nebo soused v hospodě, dodnes se přesně neví.

Aleš Palán čerpal podklady pro svůj román Ratajský les zejména z vyšetřovacího spisu v pražské badatelně Ústavu pro studium totalitních režimů. V románu se střídavě pročítáme třemi časovými rovinami. První je rok 1952, doba samotného skutku, kdy je na hromadě klestí v lese nalezena funkcionářka – zde Anna Felbabová – s prostřelenou hlavou.

Druhou linií je rok 1958, doba, kdy státní bezpečnost dostala udavačský „tip“. Příznačná vyšetřovatelova věta: „Tak co tě k nám přivádí, soudruhu?“ a následná odpověď tázaného rozpoutaly dalekosáhlé neštěstí pro řadu lidí. Vraždu Felbabové využije komunistický režim mimo jiné k rychlejšímu a tvrdšímu kolektivizování místních sedláků. (Ve skutečnosti byli po udání viníci zatčeni a v procesu, využitém propagandisticky, odsouzeni k smrti a i další – víceméně nevinní účastníci procesu putovali do těžkých žalářů.)

Třetí linie se odehrává v roce 2014. Po více než půlstoletí se totiž spravedlnost nedostala ke slovu, a tak nastává čas na mstu. Příběh tří dějových rovin běží ve svižném tempu, abychom pak téměř bez dechu skončili v roce 2015, v hlavě několik překvapivých rozuzlení a řadu otázek.

Strýko z Bratislavy 1/5 (Strýček z Bratislavy, 2018)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Premek @ 11:09

Dietmar Grieser. Četba na pokračování. Překlad Theodora Chmelová. Připravila Eva Lenartová. Režie Simona Nyitrayová.

Účinkuje Peter Gábor.

Nastudovala Ostrava v roce 2018. Premiéra 19. – 23. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. V kraji Varcholovcov. – 2. Prvý slovenský mrakodrap. – 3. „Nech tam hneď ostane!“ – 4. Mesiac z Dolnej Krupej. – 5. Spomienka na „ranza“.

Pozn.: Poutavé příběhy, ve kterých se rakouský spisovatel a novinář pokouší svázat roztrhané nitky mezi slovenskou a rakouskou historií. „Som znikadiaľ,“ charakterizoval raz Andy Warhol túto odľahlú oblasť na krajnom severovýchode Slovenska, keď sa ho pýtali na jeho etnický pôvod… „Moje babička pochází z Hlučínska,“ vysvětluje Dietmar Grieser důvod vzniku svých dvou pozoruhodných literárních cestopisů Strýko z Bratislavy a Česká babička. Slovenskem putoval Dietmar Grieser v letech 2008-2009 s cílem najít společné body slovensko-rakouské historie a vlastně tak upozornil na průniky historie česko-slovensko-rakouské. Vltavské Stránky na Dobrou noc nabízejí příběh Andyho Warhola, vyprávění o prvním bratislavském mrakodrapu, dramatický osud pěvkyně Milady Poppové, odhalují tajemství Beethovenovy Měsíční sonáty a zavedou nás do Želiezovcí, kde slečny Esterházy vyučoval jedenadvacetiletý Franz Schubert. (anotace ČRo)

14. 2. 2018

Osudy – Listy o druhých a o sobě 1/5 (2012)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 12:18

Josef Ludvík Fischer. Paměti českého filozofa sociologa. Připravila Ester Fischerová a Sylva Fischerová. Režie Aleš Vrzák.

Čte Petr Adler.

Natočeno 2012. Premiéra 1. dílu 5. 11. 2012 (ČRo 3 Vltava 11:30 h). Repríza 14. – 18. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Fischer ve svých pamětech zachycuje léta 1894 až 1938 a jsou považované za jedno ze základních děl české memoárové literatury. Profesor Fischer je psal v padesátých letech, v době, kdy nemohl pracovat ve svém oboru, ani publikovat.

Obsah: 1. V první části se autor vrací do Třeboně konce 19. století, kde prožil své dětství a mládí. – 2. Dnes nás paměti zavedou do období první světové války, kdy byl Josef Ludvík Fischer v říjnu 1914 odveden a zanedlouho poté odvelen na Podkarpatskou Rus.

 Lit.: -tur- (= Turek, Petr): Josef Ludvík Fischer: Z Listů o druhých a o sobě. In web ČRo Plus, 14. 2. 2018 (článek). – Cit.: Český filozof a sociolog J. L. Fischer (6. 11. 1894 Praha – 17. 2. 1973 Olomouc) byl roku 1935 jmenován mimořádným profesorem sociologie a filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1939 – 1945 byl v exilu v Holandsku. Po návratu do vlasti se aktivně účastnil obnovy českých vysokých škol – byl děkanem filozofické fakulty v Brně (1945/46) i rektorem Palackého univerzity v Olomouci (1946/1949).

Spoluzakládal a redigoval časopisy Index a Sociologická revue. Působil v předních domácích i zahraničních vědeckých společnostech (Leibnizova společnost, Světový parlament pro světovou kulturu), publikoval řadu prací z oboru filozofie, sociologie, politologie, teorie kultury a literární vědy.

Prudký vývoj společenských poměrů v Evropě (nástup fašismu a nacismu) orientoval Fischera v první půli 30. let 20. století k látce společenskopolitické (spisy Třetí říše. Úvodem do současného stavu politického, 1932; Zrcadlo doby. Abeceda skoro filosofická, 1932; a zejména Krise demokracie, 1933).

Záběr jeho odborného zájmu byl nesmírně široký: od studií o německé filozofii 19. století přes filozofii antickou, sociologii, až ke studiím pedagogickým. Nebyl ovšem zdaleka jen historikem filozofie, ale též skutečně původním myslitelem, jehož skladebná filosofie patří k nejoriginálnějším přínosům českého myšlení moderní evropské kultuře. Celý život se zabýval také otázkami společenskými a politickými.

Listy o druhých a o sobě jsou knihou jeho pamětí zachycující léta 1894 – 1938. Jde o jedno ze základních děl české memoárové literatury. Profesor Fischer jej psal v padesátých letech, v době, kdy nemohl pracovat ve svém oboru ani publikovat. Rukopis se dochoval v několika verzích, částečně fragmentárně.

Ediční přípravy svazku ujal Jiří Opelík, jeden z nejlepších českých editorů. Z jeho rukou vyšla dokonale připravená a komentovaná edice knihy, která patří k základnímu fondu české vzdělanosti uplynulého století. Profesor Fischer ve svých pamětech zachytil své mládí, studia i filozofickou práci až do doby Mnichova 1938.

 Opíral se o nesčetné množství dobových textů a dokumentů, kniha je tak nesmírně cenným a podrobným vhledem do vědeckého, filozofického a univerzitního prostředí celé první československé republiky.

Lit.: anonym (= Turek, Petr): Josef Ludvík Fischer: Z Listů o druhých a o sobě. In web ČRo 3 Vltava, 5. listopad 2012 (článek). – Cit.: Listy o druhých a o sobě českého filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera (6. 11. 1894 Praha – 17. 2. 1973 Olomouc) zachycují léta 1894-1938. Jde o jedno ze základních děl české memoárové literatury. Profesor Fischer je psal v padesátých letech, v době, kdy nemohl pracovat ve svém oboru, ani publikovat. V pamětech zachytil své mládí, studia i filozofickou práci. Pětidílné osudy připravily Ester a Sylva Fischerovy, poslouchejte Český rozhlas 3 – Vltava od 5. listopadu v 11.30.

 

Český filozof a sociolog J. L. Fischer (6. 11. 1894 Praha – 17. 2. 1973 Olomouc) byl r. 1935 jmenován mimořádným profesorem sociologie a filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1939-1945 byl v exilu v Holandsku. Po návratu do vlasti se aktivně účastnil obnovy českých vysokých škol – byl děkanem filozofické fakulty v Brně (1945/46), rektorem Palackého univerzity v Olomouci (1946/1949). Spoluzakládal a redigoval časopisy Index a Sociologická revue. Působil v předních domácích i zahraničních vědeckých společnostech (Leibnizova společnost, Světový parlament pro světovou kulturu), publikoval řadu prací z oboru filozofie, sociologie, politologie, teorie kultury a literární vědy.

 

Prudký vývoj společenských poměrů v Evropě (nástup fašismu a nacismu) orientoval Fischera v první půli 30. let 20. století k látce společenskopolitické (spisy Třetí říše. Úvodem do současného stavu politického, 1932; Zrcadlo doby. Abeceda skoro filosofická, 1932; a zejména Krise demokracie, 1933). Záběr jeho odborného zájmu byl nesmírně široký: od studií o německé filozofii devatenáctého století přes filozofii antickou, sociologii, až k studiím pedagogickým. Nebyl ovšem zdaleka jen historikem filozofie, ale též skutečně původním myslitelem, jehož skladebná filozofie patří k nejoriginálnějším přínosům českého myšlení moderní evropské kultuře. Celý život se zabýval též otázkami společenskými a politickými.

 

Listy o druhých a o sobě jsou knihou jeho pamětí, zachycující léta 1894-1938. Rukopis se dochoval v několika verzích, částečně fragmentárně. Ediční přípravy svazku ujal Jiří Opelík, jeden z nejlepších českých editorů. Z jeho rukou vyšla dokonale připravená a komentovaná edice knihy, která patří k základnímu fondu české vzdělanosti uplynulého století. Profesor Fischer ve svých pamětech zachytil své mládí, studia i filosofickou práci až do doby Mnichova 1938. Opíral se o nesčetné množství dobových textů a dokumentů, kniha je tak nesmírně cenným a podrobným vhledem do vědeckého, filosofického a univerzitního prostředí celé první československé republiky.

 

 

12. 2. 2018

Ctnostný Metoděj 1/6 (1983)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 23:12

Miloš Krno. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1983. Premiéra 6. dílu 4. 9. 1983 (Praha, 21:45 – 22:18 h.).

Čína – Střípky z Jižního Podnebesí 1/5 (2018)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 22:42

Jan Karlach. Výběr z cestopisu sinologa, který se zajímá o mizející čínskou kulturu a tradice národnostních menšin Dálného východu. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Jaroslav Plesl. 

Natočeno 2018. Premiéra 12. – 16. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Čínské dny a Stránky na dobrou noc. Repríza 21. – 25. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Jan Karlach: Čína – Střípky z Jižního Podnebesí. In web ČRo 3 Vltava, 16. únor 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Výběr z cestopisu sinologa, který se zajímá o mizející čínskou kulturu a tradice národnostních menšin Dálného východu. (…)

„Moc dobře si pamatuji na šok, když jsem v roce 2006 poprvé přijel na čínskou pevninu,“ píše Jan Karlach, v úvodu své knihy Čína – Střípky z jižního Podnebesí. „Mezi barvami převládala šeď, občas zavlál rudý prapor. Kde jsou chrámy ztracené v horách? Meditující taoisté? Hluboké bambusové háje plné zurčících potoků? Kdepak – všude byl beton, bagry, pach asfaltu a velkoměsta plná ocelových koster mrakodrapů… Na svou druhou cestu po Číně jsem vyrazil v létě 2007 už se základní znalostí čínštiny. A tentokrát se všechno dařilo mnohem lépe.“

Pestré postřehy Jana Karlacha ze země, jež se neustále vyvíjí a bují, jsme behem Čínských dnů na Vltavě vysílali ve Stránkách na dobrou noc. 

Příběhy ze staré Číny 1/5 (1995)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 22:05

Překlad Jarmila Häringová. Připravila Helena Berková. Režie Věra Pražáková (1-2, 5), Bedřich Jansa (3), Dagmar Joklová (4).

Účinkují Pavlína Kafková (1), Hana Vaňková (2, 3), František Nedbal (2, 3), Jan Filip (1-3, 5), Alena Sasínová-Polarczyk (4, 5), Miloslav Čížek (4), Miroslav Rataj (4), František Šec (5) a Milan Kačmarčík (5).

Nastudovala Ostrava v roce 1995. Obnovená premiéra 12. – 16. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Povídka a Čínské dny.

Obsah: 1. Záhadný obraz aneb Jak prefekt Tcheng po čertech chytře rozřešil dědický spor. – 2. Draze zaplacený žert aneb aneb Jak z žertu s patnácti svazky peněz nečekaně vzešla pohroma. – 3. Kámen mudrců aneb Jak alchymisté, chvástající se svým vzácným uměním, obírali boháče, který místo zlata sklidil smích. – 4. Přátelství až za hrob aneb Jak Jang Ťiao-aj dal život za přítele. – 5. Manželská věrnost. aneb Jak mistr Čuang přestal bubnovat na mísu a splynul s Velkou Cestou.

11. 2. 2018

Stropopodní žuchbuchy 1/5 (2018)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 17:19

Tereza Verecká. Vyprávění o Chuchvalcích, Placatcích, Sousedech a jiných divných tvorech. Režie Apolena Novotná.

Účinkují Klára Sedláčková-Oltová a Dalimil Klapka.

Připravil Český rozhlas v roce 2018 (5 x 13 min.). Premiéra 5.-9. 2. 2018 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior, 18:10-18:25). Repríza 25.-29. 12. 2018 v cyklu Čtení na pokračování (ČRo Rádio Junior).

Díly: 1. O Stropopodovi, 2. O Šísech, 3. O Chuchvalcích, 4. O Čumčilech, 5. O Placatcích.

Pozn.: Co se stane, když se v jednom starém domě objeví muž, co tvrdí, že spadnul ze stropu, a potřebuje se tam vrátit zpět? Vyprávění o Chuchvalcích, Placatcích, Sousedech a jiných divných tvorech.

9. 2. 2018

Nemusí být vždycky kaviár 1/7 (199?)

Filed under: Četba na pokračování,Seriály — Premek @ 23:37

Johannes Mario Simmel. Dramatizovaná četba na pokračování. Pro rozhlas upravil Vladimír Zajíc. Hudba Antonín Truhlář. Zvuk Jiří Václavíček. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Pavel Novotný, Pavel Soukup, Václav Dušek, Jan Pilař, Lída Vlášková, Vlastimil Čaněk a další.

Natočeno 199? (7 x cca 30 minut).

Pozn.: Tajný agent proti své vůli Thomas Lieven, atraktivní, inteligentní muž německého původu hovořící několika světovými jazyky, původní profesí soukromý bankéř, má dvě životní lásky: ženy a vaření. Ženy ho obdivují, milují, podvádějí a nenávidí. Při vaření dostává nejlepší nápady, které mu leckdy zachrání život. S úsměvem a šarmem zvládá nebezpečí, do nichž se za druhé světové války dostává jako agent tajných služeb spojeneckých zemí a zároveň i německého abwehru… (anotace)

5. 2. 2018

Hovory se spodinou 1/10 (2018)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 23:53

Liao I-wu. Sonda do života okraje čínské společnosti prostřednictvím rozhovorů s utlačovanými, pronásledovanými, bezdomovci a vyvrheli, které zpovídal čínský básník, prozaik, hudebník a někdejší politický vězeň. Překlad Zuzana Li. Připravila Vladimíra Bezdíčková.  Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Lukáš Hlavica (1-10), Josef Somr (1), František Němec (2), Igor Bareš (3),  Jan Vlasák (4, 5), Luboš Veselý (5), Rostislav Novák (6), Růžena Merunková (7), Hanuš Bor (8), Jiří Hromada (9), David Novotný (10).

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 10. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 29 min) v cyklu Čínské dny. Repríza 10. dílu 14. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Petr Pazdera Payne uvádí…

Obsah: Část 1. – Velkostatkář. – Část 2. – Stoletý mnich.  – Část 3. – Bývalý rudý gardista. – Část 4. – Domovní důvěrník.  – Část 5. – Malomocný.  – Část 6. – Svědek kanibalismu. – Část 7. – Vystěhovaná. – Část 8. – Starý pravičák. – Část 9. – Maskér mrtvých. –  Část 10. – Kasař.

Lit. Bezdíčková, Vladimíra: Liao I-wu: Hovory se spodinou. In web ČRo 3 Vltava, 11. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na světě jsou hodní a zlí lidé, kdo neumí nebo nemůže být dobrým člověkem, nezbývá mu než se přidat k darebákům, píše se v knize Hovory se spodinou a skutečně se v ní setkáváme s lidmi obou pólů. Maskér mrtvých, buddhistický mnich, velkostatkář, bývalý rudý gardista nebo svědek kanibalismu, to jsou „protagonisté“ rozhovorů, které s nimi vedl čínský básník, spisovatel, hudebník a někdejší politický vězeň Liao I-wu. Příběhy líčí autor s naprostou otevřeností a snahou nevylepšovat skutečnost, i když se nám může jevit krutá nebo odpudivá. Každý díl on-line k poslechu po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Pozoruhodný je i životní osud samotného spisovatele. Liao I-wu (*1958) se narodil v rodině „statkáře“, tedy se špatným původem. V 80. letech poprvé publikoval básně v oficiálních časopisech, ale protože se tehdy pohyboval v kruzích undergroundu a nezávislých umělců, jeho poezie byla syrová. Byl proto kritizován v tehdejších politických kampaních proti „duchovnímu znečištění“ a „liberalismu.“

Když došlo v roce 1989 při demonstraci v Pekingu na Náměstí Nebeského klidu ke střetu studentů s armádou, reagoval na situaci básnickou skladbou Krveprolití. S pomocí sinologa Michaela Daye pořídil pak audiozáznam básně a ta se začala po Číně okamžitě šířit. Poté o událostech roku 1989 natočil i film. Výsledkem bylo autorovo zatčení a věznění, kde byl mučen a pokusil se několikrát o sebevraždu. V té době také začal sbírat rozhovory se spoluvězni, a když byl propuštěn, pokračoval v nich.

V 90. letech se protloukal všelijak, živil se např. jako pouliční hudebník hraním na flétnu. Střety se systémem neustávaly, úřady mu opakovaně bránily v opuštění Číny. Liao I-wuovi se nakonec podařilo ze země v r. 2011 uprchnout a od té doby žije v Německu. Je držitelem řady mezinárodních ocenění.

Na stanici Vltava uslyšíte desetidílnou četbu na pokračování s autorovou účastí a ve Víkendové příloze odvysíláme také komponovaný pořad s obsáhlým rozhovorem s Liao I-wuem, který v květnu 2017 navštívil ČR. Rozhovor tlumočila a knihu přeložila Zuzana Li. Pořady vysíláme v rámci Čínského týdne.

Vražda v ulici Belpoggio 1/2 (2017?)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 15:55

Italo Svevo. Četba na pokračování. Překlad Jaromír Fučík. Připravila Eva Lenartová. Režie Simona Nyitrayová.

Účinkuje Michal Stalmach.

Nastudovala Ostrava v roce 2017 (?). Premiéra 8. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h) a 9. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19:30 h).

Obsah: 1. Zabít je tak lehké… – 2. Jsem Antoniův vrah…

Pozn.: Zabít je tedy tak lehké? Příběh zločinu a trestu. Dobro a zlo. Chvějivá existence mezi oběma póly je jedním z hlavních motivů celého díla Itala Sveva. Vražda v ulici Belpoggio je jeho prvním rozsáhlejším textem, a přesto už udivuje mistrnou analýzou duševních stavů člověka, který se dopustil loupežné vraždy. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress