Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Scarlet Wilková. Četba na pokračování. Připravila Monika Horsáková. Dramaturgie Eva Lenartová. Zvuk Marek Hoblík. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Zuzana Truplová, Robert Finta a Magdalena Kubatková.

Nastudovala Ostrava v roce 2025. Premiéra 1. dílu 28. 9. 2025 (ČRo Ostrava, 15:30 h.) v cyklu Rozhlasové listování. Repríza 1. dílu 24. 5. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.. Lenartová, Eva: Scarlett Wilková: Vekslačka. Příběh ženy, která se v časech totality vydrápala mezi nejbohatší stínovou elitu. In web ČRo Ostrava, 1. 12. 2025 (článek). – Cit.: Když bylo Almě třináct, komunistický režim provedl tajně připravovanou měnovou reformu. Její rodinu to zničilo. Alma ale nebyla holka, co sedává s rukama v klíně. A tohle je její příběh.

Měnová reforma měla znehodnotit úspory občanů, ukončit přídělový systém a zlikvidovat černý trh. Výměna peněz byla drastická – hotovost nad 300,- Kčs se měnila v poměru 50:1, zatímco nižší částky v poměru 5:1.

Doktorská dcerka zvyklá na život ve velké vile se najednou ocitla v malém přízemním bytě se dvěma babičkami a hlavně se špatným kádrovým profilem. Zato bez matky, bez otce a jak se rychle ukáže, taky bez přátel. (…)

Rick Riordan. Čtení na pokračování. Z anglického originálu Percy Jackson a Olympané, díl 1: Zloděj blesku přeložila Dana Chodilová. Rozhlasová úprava Anna Smrčková. Dramaturg Petr Gojda. Zvuk Ladislav Reich. Hudba Ondřej Gášek. Režie Josef Kačmarčík.

Vypráví Matěj Převrátil.

Natočeno 2025. Premiéra 1. dílu 24. 12. 2025 (ČRo Rádio Junior, 18:30 h.; celková délka 7 hod. 43 min.) v cyklu Čtení na pokračování.

Lit.: anonym: Percy Jackson – Zloděj blesku. Dobrodružný seriál plný napětí a mytologie. In web ČRo Rádio Junior, 24. 12. 2025 (anotace). – Cit.: Percy Jackson zjistí, že není obyčejný kluk – je syn boha! A když někdo ukradne Diův blesk, ocitá se uprostřed války mezi Olympany. Spolu s kamarády se vydává na nebezpečnou výpravu napříč Amerikou, kde číhají nestvůry i dávná řecká tajemství. (…)

Jana Losová, Vojtěch Kessler, Veronika Kršková. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček, dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Pavel Čeněk Vaculík, Zdena Herfortová a Vladimír Krátký.

Natočeno 2025. Premiéra 1. dílu 22. 12. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: Díl první: Byla to prostě naše babička. Na svoje babičky vzpomínají Anna Poláková-Mejsnarová a Anna Šmatová. –

Díl druhý: Její ruce mne hýčkaly a laskaly. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babička Ivany Koprnické byla sokolka, zpívala tak dobře, že zvládla náročné operní árie, a měla tuhý kořínek. Zemřela v devadesáti letech.

Díl třetí: Poloviční doktor, sedmihlavá saň a paní hostinská. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babičku Dagmar Gregorové nazývali ve městě sedmihlavá saň, byla však plná optimismu a humoru a každého uměla vyslechnout. Babička Jaroslavy Tiché měla pověst vynikající kuchařky, s manželem se starala o hospodu a zavedla v ní čtenářskou besedu. Těžkým a skromným životem prošla vesnická babička Jiřiny Krupové.

Díl čtvrtý: Cítila ke mně tolik lásky, kolik já k ní odporu. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. „Znamenala pro mé rodiče těžké břímě a nemohli k ní nalézt ani poněkud snesitelný vztah,“ píše ve své vzpomínce na babičku Reinhold Klaus. Původcem neštěstí byl vedle babiččiny povahy mimo jiné alkohol. Také babička Jaroslava Pátka měla ráda kořaličku a svého vnuka učila pít od dvou let.

Díl pátý: Takový je řád světa. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. V dalším vyprávění srovnává Věra Holubářová svoji babičku s babičkou Boženy Němcové. „Je jiná, a přece také krásná, moudrá a milující.“ Píše ve svých vzpomínkách.

Díl šestý: Nejkrásnější svíčka v kostele. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Milena Čupíková prožila celé dětství u babičky, kam ji jako „obtížné dítě“ rodiče odložili. Byla první světová válka, vesnický statek ale skromnou obživu přece jen poskytoval. Zbožná babička měla své stálé místo v kostele a svíčka, již si na mši nosila, byla „nejkrásnější ze všech“. Vnučka s babičkou prožila svých prvních deset let.

Díl sedmý: Střed je tam, kde stojíme. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babetta Bůvová se portrétům babiček v mnohém vymyká. Dostalo se jí slušného vzdělání, pražská studia trávila v rodině Františka Ladislava Riegera a poznala tehdejší kulturní elitu národa. Sama byla součástí místní elity, když se provdala za majitele továrny na cikorku ve Vysokém Veselí Františka Xavera Bůvu. O své babičce Babetce vyprávějí Marianna Fragnerová a Ladislav Radimský.

Díl osmý: Připomínala vědmy z dávných dob Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Babička Ferdinanda Chaloupka byla temperamentní a nedůtklivá, a utrpěla-li příkoří, neodpustila. Ve vyprávění vzniká třígenerační rodina v okamžiku, kdy se tato tchyně i s tchánem nastěhuje do rodiny Chaloupků. S mladšími generacemi bydlela i babička Anny Thomayerové z dalšího vyprávění.

Díl devátý: Není kumšt vařit, když je z čeho. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. „Babička bydlela v malé komůrce s malým okénkem. Uvnitř byla úzká postel, oválný stůl, dvě židle, skříň, truhla a malá kamna,“ vzpomíná Franziska Meritzová. Také žižkovský byt babičky Růženy Horové byl malý a odrážel skromnost až chudobu a babiččin těžký životní úděl.

Díl desátý: Vím, komu vděčím. Nejzajímavější vyprávění o babičkách z předminulého, minulého a počátku tohoto století. Vybráno z Databáze dějin všedního dne. Rakousko-Uhersko, Ukrajina, Slovensko i Čechy, těmito lokalitami prošla rodina Vlastimily Dobrotové. Babička mluvila patrně slovensky, ale nadávala polsko-rusky a vnučce nutila myšlenku, že je nešika a nic neumí. Přesto vzpomínka hovoří o vděčnosti a úctě. O ní hovoří i Svatava Martínková, jejíž babička, učitelka, se o vnučku obětavě starala po onemocnění tuberkulózou kostí a pomohla jí vést plnohodnotný život.

Lit.: Blažejovská, Alena: Babičky očima vnoučat. Staříci vzpomínají na moudrost a rady svých bábinek z minulých staletí. In web ČRo Plus, 22. 12. 2025 (článek). – Cit.: Milující, pracovitá, zásadová, moudrá. Anebo také nedůtklivá sedmihlavá saň? Ve vyprávění pamětníků ožívají babičky všech temperamentů a životních zkušeností. Od buditelských kruhů 19. století po skromné světničky, tam všude se rodila vnoučata, dnes už sami senioři. Vzpomínají na své dětství pod dohledem přísných i laskavých babiček i na jejich rady, které si odnesli do života a podle nichž se snažili, nebo naopak vůbec nesnažili žít.

Nebylo tehdy zvykem vydat se dál než do sousední vesnice. Místnost osvětloval slabý plamínek petrolejky a v domě žilo několik generací dohromady. (…)

Miřenka Čechová. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky, kterou si pro sebe v dětském domově vyhlédl starší učitel. O opuštěných dětech, které se musejí spokojit s odměřenou porcí lásky. Pro rozhlas připravila Petra Hynčíková. Účinkuje Tereza Dočkalová. Režie autorka Miřenka Čechová.

Natočeno 2025. Premiéra 1. dílu 17. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Iida Turpeinenová. Četba na pokračování. Z finštiny knihu přeložil Vladimír Piskoř. Pro rozhlas připravila Jaroslava Jiskrová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Hana Mikolášková.

Účinkuje Jan Kolařík.

Natočeno 2025 Premiéra 1. dílu 6. 12. 2025 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: V roce 1741 vyrazila hledat námořní cestu z Asie do Ameriky Velká severní expedice kapitána Beringa. I když nikdy nedosáhla americké pevniny, zapsala se do historie. Měla na palubě přírodovědce Georga Wilhelma Stellera a objevila sirénu, nazývanou též ochechule nebo mořská kráva. Spolu s ní se vypravíme napříč staletími. Poslední siréna je román o vztahu člověka k živému světu i o důsledcích našich činů a síle přírody. (anotace)

Lit.: kac: Iida Turpeinenová: Poslední siréna. Příběh tvora, který se střetl s lidstvem a vyhynul. In web ČRo Plus, 6. 12. 2025 (článek). – Cit.: Dokonalá oběť: něžná, mírná, láskyplná k potomkům. To byla ochechule nebo také siréna ještě před tím, než dostala v 1741 jméno Stellarova mořská kráva. Nenesla ho dlouho, už o 30 let později ji lidé vyhubili. Dochovalo se jen několik koster a poznání, čeho je člověk schopen. Příběh ambicí, posedlosti poznáním a touhy vzkřísit to, co lidstvo nenávratně zničilo, vypráví ve své prvotině finská spisovatelka Iida Turpeinenová. (…)

Dějiny záhuby sirény, ochechule, mořské krávy neboli kourona bezzubého začíná v roce 1741, kdy přírodovědec Georg Wilhelm Steller doprovází kapitána Vituse Beringa na jeho severní expedici. Posádka lodi ztroskotá a díky tomu má Stellar dost času studovat zvláštního tvora. 

O století později, v roce 1859, vysílá finský guvernér Aljašky Hampus Furuhjelm své muže, aby našli kostru tohoto obřího savce, o němž se už tehdy říká, že vyhynul. (…)