Milí přátelé,
podlehli jsme neuvěřitelnému tlaku vlastní prácechtivosti a stvořili jsme našemu Mluvenému panáčkovi speciální stránku na Facebooku. Chcete-li se dozvídat aktuální zprávy o vysílání či dostávat pozvánky k poslechu, stačí si stránku zaregistrovat..
Odkaz je zde: http://www.facebook.com/pages/Panaek-v-isi-mluveneho-slova/92175722453
Milí čtenáři, přátelé a uživatelé Panáčka v říši mluveného slova!
Po třech letech jsme se odhodlali ke změně vizáže našeho katalogu mluveného slova. Snad vás jeho nová, jiná, ale stejně elegantní tvář zaujme a nepopudí. Mně se tedy líbí velice.
Zároveň ale nabízí nový Panáček i několik inovací – díky dokonalejšímu spamovému filtru již není nutno přihlašovat se pro komentáře k příspěvkům. Hlavní správce Panáčka SUNicko navíc slibuje rozšíření služeb Panáčka, takže bude možno pořádat ankety a různé další vymyšlenosti. To vše ale ukáže teprve čas.
Děkujeme Vám za přízeň a příjemné hledání přejeme!
Jako malý novoroční dárek uvádíme náhodně získaný pozoruhodný článek dr. Václava Růta, který vyšel v časopise Náš Týden (číslo 3/1947, s. 1-2; vyšlo 18. 4. 1947). Jde o zajímavou úvahu na téma souvislostí mezi rozhlasovým a divadelním dramatem – dnes již poněkud překonanou, ale přesto.. Zde ji máte:
Divadelní rampa a rozhlasový mikrofon mají vděčné diváky a posluchače. Co kultura kulturou stojí, můžeme sledovat historii divadla jako významného tlumočníka kulturního projevu a mezi prvními rozhlasovými pořady byly právě divadelní hry. Mezi prvními spolupracovníky vznikajícího rozhlasu stáli divadelníci. U nás to byl na př. herec Adolf Dobrovolný, první hlasatel a recitátor, na prvních představeních her a scén v rozhlasu pracoval jako režisér Jaroslav Kvapil, v Brně začínal divadelní režisér Šimáček s představeními divadelních her v rozhlasu, od divadla přišel k rozhlasu Josef Bezdíček, který potom vytvořil a rozvinul vlastní rozhlasovou režijní práci atd. Poměr divadla a rozhlasu, který z počátku snad tu a tam narážel na nedorozumění, se časem ustálil v plodné spolupráci. Ba můžeme konstatovat dnes, že už dávno není rozhlas jenom elementem přejímajícím, nýbrž také dávajícím.
Na kterých programových polích se stýká rozhlas s divadlem?
Arciť nejvíce v dramatickém programu, ale i jinde. Především zpravodajsky. Můžeme dnes říci, že rozhlas je podporou divadel. Nejenom tím, že pravidelně oznamuje divadelní repertoár, ale víc. V kulturní hlídce rozhlasu dostává posluchač pravidelně referáty o významných premiérách den po představení. A nejen to. Už před představením přináší kulturní hlídka velmi často ukázky z her a propaguje tak už samu premiéru. (more…)
No vida – pár dní před koncem starého roku a Panáček si opět dává malý dárek – již třináct tisíc příspěvků je umístěno na tomto serveru. Doufáme, že Vám již od roku 2005 dělá Panáček samou radost, tak, jako nám.
Snad se mu bude dařit i příští rok; to ovšem můžete ovlivnit i vy. Více zde.
Přemysl Hnilička
Není to tak dávno, co jsme informovali o započetí akce Hledáme ztracené rozhlasové hry, v níž jsme vyzvali posluchače a milce mluveného slova, aby své magnetofonové pásky nevyhazovali, ale poskytli nám či Českému rozhlasu ke studiu – neskrývají-li nějaký skvost, v archívu ČRo již před lety smazaný.
Naší akci byl v tištěných a rozhlasových médiích věnován značný prostor; hovořilo se o nás na ČRo 2 Praha v Dobrém jitru, ostravské Čítárně, ba prvního prosince dokonce v brněnském komerčním rádiu Petrov!
To vše samozřejmě potěšilo, protože medializace je v takových případech velmi důležitá, ale rozhodující jsou přeci jen výsledky. Jsme rádi, že i ty se dostavily. (more…)
Přemysl Hnilička
Dostala se mi do rukou zajímavá publikace „Nedělní divadelní večery 1956-1957 – cyklus činoher a oper“, kterou vydal Československý rozhlas. Obsahuje celkem podrobné informace o hrách a operách, vysílaných v uvedených letech, většinou včetně obsazení (ostatně, pod tímto článkem najdete dostatek nových záznamů, které pocházejí právě z tohoto sešitku).
Je to výborný zdroj údajů, za který Ondřeji Suchému, který mi jej poslal, velice děkuji. Některé hry zde uvedené Český rozhlas občas reprízuje, některé (například O“Caseyho drama Jen jeho stín nebo Feuchtwangerův Ďábel v Bostonu) by si reprízu rozhodně zasloužily.
Zároveň mne samozřejmě napadlo, že by pro odbornou veřejnost a zájemce z řad amatérů a milců mluveného slova nebylo špatné zavést podobné publikace i dnes; mnoho peněz a času by to nestálo a zájemci by měli dostatek údajů o premiérách toho konkrétního roku. Takže – proč v únoru 2009 nevydat přehled premiér roku 2008 s údaji o tvůrcích a interpretech, o anotacích nemluvě?
Přemysl Hnilička
Ano, rozhodl jsem se pro trochu barnumský titulek, ale věřte, že mám vážný důvod. Právě dnes, 30. 10. 2008 odvysílá internetová stanice ČRo Leonardo původní rozhlasovou dramatizaci Války světů H. G. Wellse z roku 1938 v režii Orsona Wellse – a to s českými titulky! Netroufal bych si hodnotit, ale domnívám se, že jde určitě o první otitulkovanou rozhlasovou hru v České republice – a kdoví, jestli ne ve světě…
Už ve 20:00 hodin ale uslyšíte i českou katastrofickou rozhlasovou hru Požár v opeře Jana Grmely. Tato hra byla pro úspěch ve vysílání zaznamenána v roce 1933 na deskách Ultraphon, a tak ji má archív Českého rozhlasu k dispozici kompletní. – Ihned po ní bude následovat Válka světů, unikátní rozhlasový pořad v anglickém jazyce s českými titulky, které se budou zobrazovat na internetu během vysílání.
„Poprvé v historii Českého rozhlasu nabízíme posluchačům kombinaci digitálního streamu a rozhlasového pořadu s titulky, které budou – spolu se zvukem – k dispozici na stránkách ČRo Leonardo ,“ uvedl šéfredaktor Českého rozhlasu Leonardo Luboš Veverka.
Válka Světů je adaptací románu H.G. Wellse a vznikla v říjnu 1938 ve studiu americké společnosti CBS (Clumbia Broadcasting System). Autorem adaptace je Howard Koch a režisérem Orson Welles. „Jedná se o nejslavnější rozhlasovou hru všech dob, která byla odvysílaná na vlnách CBS právě dne 30. 10. 1938. Miliony posluchačů zpanikařily v domnění, že byly USA skutečně napadeny mimozemskou civilizací nebo přinejmenším německou armádou,“ uvedl autor metody titulkování rozhlasových pořadů a redaktor Českého rozhlasu Leonardo Marek Janáč.
Sedm let před Válkou světů vysílal katastrofickou rozhlasovou hru i Československý rozhlas. Pod názvem Požár v opeře ji připravil spisovatel Jan Grmela. Senzační hra posluchače rovněž velmi vzrušila. Jsou dochována svědectví, že Pražané z pražských vyvýšenin hledali místo odkud stoupá dým právě hořící opery.
Oba pořady odvysílá Český rozhlas Leonardo na internetu v pozemním digitálním vysílání DVB-T (multiplex A Českých radiokomunikací) a na satelitu v DVB-S (CS Link).
Jakub Kamberský
V pořadu RozHraní, který je vysílán každý čtvrtek večer na stanici Praha nás jeho autor Tomáš Černý zavedl do zákulisí natáčení nového, konkrétně pak rozhlasového nastudování hry Alda Nikolaje, Tři na lavičce (2008). Jedná se o velmi známý příběh tří důchodců. Termín známý nepoužívám jen tak náhodou, neboť je známá skutečnost existence televizního zpracování s Ladislavem Peškem, Martinem Růžkem a Jiřinou Štěpničkovou či záznamu z poetické kavárny Viola taktéž s Ladislavem Peškem, Valterem Taubem a Danou Medřickou. (ukázka zazněla v rámci Pátečního večera na stanici Vltava Pětačtyřicet let s Violou).
Režisér Petr Mančal do nového nastudování obsadil herce Petra Kostku, Josefa Somra a Zdenu Hadrbolcovou. Dozvěděli jsme se, že premiéru si hra odbude na Nový rok 2009. V této souvislosti, resp. v souvislosti s vysíláním rozhlasových her vůbec, vznesla dramaturgyně Jitka Škápíková prosbu, či apel na posluchače, aby posílali náměty a návrhy, jaké hry a v jakém rozsahu je chtějí posluchači stanice Praha slýchat.
Ne všechna přání mohou být pochopitelně splněna, ale dramaturgie Prahy přislíbila, že se podněty bude určitě zabývat. Proto jsem si dovolil předložit dané informace.
(K apelu Jakuba Kamberského se samozřejmě připojuje celá redakce Panáčka – prosíme, pište na e-mail Jitka.Skapikova@rozhlas.cz všechny své nápady stran dramaturgie rozhlasových her!)
Přemysl Hnilička
Jsme rádi, že můžeme během dvou týdnů upozornit už na druhý skutečně povedený dramaturgický „zářez“. Zatímco první byl dílem archiváře pana Turka a redaktora Tomáše Černého, druhý dal dohromady dramaturg Hynek Pekárek. O celém cyklu „Ferdinand Vaněk v hlavní roli“ již informoval Týdeník Rozhlas, a tak se snad autor článku Josef Mlejnek nebude zlobit, ocitujeme-li ho tu celý:
„O cyklu rozhlasových „vaňkovek“přemýšlel dramaturg Hynek Pekárek z vltavské literárně-dramatické redakce několik let. Letošní „osmičkový“rok se stal skvělou příležitostí nápad realizovat. A tak nás podzimními čtvrtečními večery až do předvánočního času budou provázet příběhy Ferdinanda Vaňka v podobě,v jaké je zpracoval nejen Václav Havel, ale i Pavel Kohout, Pavel Landovský a Jiří Dienstbier. Můžeme se těšit hned na čtyři premiéry – jednu dokonce světovou!!
V říjnu roku 1989 se v Rudém právu objevilo nenápadné oznámení,že jistý Ferdinand Vaněk oslavil 5.října narozeniny. Nevím,jak se podařilo je tam propašovat,nejspíše došlo uplatnění pravidlo „Pod svícnem bývá největší tma“. Text inzerátu s občanskou fotografií Václava Havla z mladších let se objevuje i na obálce knihy V hlavní roli Ferdinand Vaněk, kterou v roce 2006 vydalo nakladatelství Academia rovněž k připomenutí Havlových narozenin, tentokrát sedmdesátých. (more…)
Přemysl Hnilička
Málokdy máme příležitost tak vehementně chválit rozhlasovou dramaturgii, ale když se daří..
Již v pátek 17. října 2008 bude mít premiéru skutečně výjimečný Páteční večer s tajemným názvem Šumí či praskají, obraz ale dělají. Jeho autor Tomáš Černý nás konečně seznámí s poklady, o jejichž existenci jsme věděli, ale (až na výjimky) jsme je nemohli slyšet.
Hlavním tématem tohoto Pátečního večera jsou totiž překvapivé nálezy v rozhlasovém archívu, konkrétně několik rozhlasových her, které buď posunuly hranice nejstarších dochovaných her nebo ze soukromých zdrojů vrátily archívu to, co z něj kdysi „ruka zlá“ nechala vymýtit.
Abychom byli konkrétnější – uslyšíme ukázky (nebo snad celou hru?) z inscenace Bílého tesáka Jacka Londona v nastudování z roku 1937 (!), které se náhodou dochovalo na rozhlasových fóliích a na hromadě vyřazených materiálů přečkalo až do doby objevení cca před dvěma lety. (Je paradoxní, že se dochovala právě tato hra, o níž dobový kritik napsal: „4. prosince se obracel Jack London v hrobě. (…) Nudný, nemožný večer, plný tápavé ochotničiny, diletantského přednesu veršů a nevhodné zvukové kulisy. Herce raději ani nejmenujeme.” Vynikající inscenace E. F. Buriana, Josefa Bezdíčka, Přemysla Pražského či lepší opusy Václava Sommera takové štěstí neměly.)
Následovat bude inscenace hry Jana Nerudy Prodaná láska z roku 1945. Do archívu se dostala díky (sebe)nahrávacím aktivitám Karla Högra, který si ji nechal zaznamenat v soukromém nahrávacím studiu přímo z vysílání, díky čemuž se dochovala i další rarita: hlášení o náletu (ano, to pověstné „Achtung, achtung !, die Luftlagemeldung …“), které nikdy nikdo na rozhlasovou fólii či desku nezachytil; hlásilo se aktuálně, okamžitě, tak proč zaznamenávat, že.. – Zkrátka dvě rarity v jedné.
Uslyšíme také úryvky ze hry Karla Steigerwalda Slabé odpolední slunce (1977), kterou si pro změnu natočil herec Bohumil Švarc, který v ní účinkoval společně s Karlem Högrem, pro nějž to asi byla poslední role v rozhlasové hře. Pro ty, kteří znají dnešní Steigerwaldovy sloupky v novinách, bude téma i vyznění překvapivé: jde totiž o protiemigrantskou hru. Hlavní postavou je totiž emigrant, který se uchytil jako televizní herec v Západním Německu a právě navštěvuje svou „starou vlast“ a v ní svého středoškolského profesora. Mělo jít asi o střet povrchního konzumerismu s „vyššoprincipními“ ideály (alespoň tak se hru snaží dnes interpretovat Tomáš Černý), především je to ale hra o hloupých povrchních emigrantech přesně v intencích Pluhařova „Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš“ a žádný aktualizační výklad ji tohoto ostudného kabátu nezbaví. Přesto byla později smazána – Steigerwald se stal nepohodlným a jeho rozhlasová prvotina tak musela zmizet. Do archívu se vrátila – a nutno říci, že asi ne k autorově radosti – díky herci Švarcovi.
I to však stojí za poslech; patří to k dějinám české rozhlasové hry a proto bude dobře, uslyšíme-li alespoň úryvky. Bude to skutečný svátek veškerých panáčkologů a rozhlasofilů; přesto nutno říci – jen houšť a větší kapky!
(PS: Chcete vědět, která že to událost je druhou Rozhlasovou událostí desetiletí? Čtěte zde!)
Powered by WordPress