Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Eugéne Ionesco. Rozhlasová úprava divadelní hry. Překlad Ľubomír Vajdička. Rozhlasová úprava Peter Pavlac. Dramaturg Peter Pavlac. Zvuk Rudolf Fritzman. Hudba Marek Kundlák. Hudební dramaturg Matúš Wiedermann. Produkce Petra Kasanová. Režie Adam Hanuljak.

Účinkují Emília Vášáryová, Emil Horváth II. a Milan Bahul.

Natočeno 2025. Premiéra 11. 11. 2025 (SRo 3 Rádio Devín).

Pozn.: Legendárne Stoličky Eugèna Ionesca sa vracajú – tentoraz v rozhlasovej adaptácii s Emíliou Vášáryovou a Emilom Horváthom, ktorí svojimi výkonmi pred rokmi očarili publikum Činohry SND. Dramaturg pôvodnej inscenácie Peter Pavlac ju tentoraz preniesol do rozhlasovej podoby ako poctu výnimočným hereckým výkonom i samotnej absurdnej dráme, ktorá dnes znie aktuálnejšie než kedykoľvek predtým. (anotace)

Lit.: anonym: Rozhlasová hra | Eugene Ionesco / Peter Pavlac: Stoličky. Rozhlasová tvorba. In web SRo 3 Rádio Devín, 7. 11. 2025 (článek). – Cit.: Fenomenálna inscenácia Ionescových Stoličiek Činohry SND z roku 2000 sa ešte dnes vynára mnohým divákom z pamäti. Najmä však herecké výkony dvoch protagonistov – Emílie Vášáryovej a Emila Horvátha. Napriek tomu, že inscenácii predpovedali maximálne 9 repríz, dosiahla napokon repríz viac ako 250, získala niekoľko ocenení, hrala sa na veľkých festivaloch. Nazvať ju teda “fenoménom” určite nie je prehnané.

Rozhlasová adaptácia (Peter Pavlac, ktorý bol dramaturgom i pôvodnej inscenácie Činohry SND) je tak trochu pokusom o nový návrat k nezvyčajnej absurdnej dráme Eugena Ionesca, o záznam v preklenutí času, o zabezpečenie, aby takéto výnimočné výkony neostali len ako prchavá spomienka na úžasný divácky zážitok, o poctu, nie však o rekonštrukciu. Napokon, presun do média rozhlasu prináša úplne nové výzvy pre realizačný tím (Adam Hanuljak, Rudolf Fritzman, Marek Kundlák). V prvom rade však ide o snahu objaviť v nej novú prítomnosť, tú našu, odkryť v modelovej situácii znaky doby, ktorá sa absurdite situácie v hre priblížila doslova na dotyk.

Príbeh dvoch starčekov čakajúcich na príchod Rečníka, ktorý všetko podstatné vysloví a konečne prinesie to zásadné pososltvo, čo tento svet možno aj zachráni, naberá v dobe globálneho rozkladu akýchkoľvek istôt našej civilizácie aktuálnosť doslova nebývalú.

František Švantner. Rozhlasová adaptace stejnojmenné povídky. Dramaturgie Gabika Alexová. Zvukový mistr Stanislav Kaclík. Dramatizace a režie Laco Kerata.

Účinkují Peter Rúfus, Jakub Rybárik a Mirka Frankovská.

Natočeno 2025. Premiéra 7. 11. 2025 (SRo 3 Rádio Devín, 21:00 h.) v cyklu Naša zabudnutá klasika.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra | Laco Kerata/František Švantner: Stretnutie. In web SRo 3 Rádio Devín, 5. 11. 2025 (článek) – Cit.: Adaptácia poviedky o tajomnom stretnutí dvoch neznámych mužov v hlbokom lese. Jeden sa práve vracia z väzenia, kde si odpykával trest kvôli vražde sa druhému sa a bez výzvy spovedá z toho aké podivné a kruté veci zažil so ženou, ktorú mal rád, kvôli ktorým, podľa neho nevinne, ho súd uznal vinným. Druhý muž sa cíti byť v ohrození, uvedomujúc si svoju bezmocnosť voči možnému nebezpečenstvu. (…)

Pavel Hanuš. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Premiéra 28. 10. 1963 (Bratislava, 15:00 – 16:30 h.).

Pozn.: Rozhlasová úprava divadelní hry bohatého děje, jenž se odehrává v červenci roku 1916 v Zauralí. Ústřední problematikou je účast čs. legionářů a rudoarmějců na občanské válce v sovětském Rusku a hlavním nositelem děje dělník z pražského žižkovského prostředí, uvědomělý, statečný a charakterově ryzí komunista. (anotace)

Ivan Lehotský. Rozhlasová hra. Dramaturg Ján Vdovják. Režie Milan Semík.

Osoby a obsazení: švagr (Vlado Müller), Hermína (Soňa Valentová), Peťo (Martin Beňovič), Pálko (Ivan Šándor), Verga (Michal Dočolomanský) Brosek, předseda CZV (Dušan Blaškovič), Hana (Olga Zöllnerová), Gaba (Kamila Magálová), Malec (Leopold Haverl), šofér autobusu (Ivan Krivosudský), Fero (Stano Dančiak), Jano (Ľubo Gregor), Maroš (Pavol Mikulík), ing. Heveši (Milan Kňažko), ing. Malík (Ľubo Roman), redaktor (Dušan Jamrich), sestra (Nataša Gräffingerová), Jana (Oľga Šalagová), Dana (Zora Kolínská), Gréta (Zuzana Cigánová), náčelník ČSD (Vladimír Kostovič), ředitel (Mikuláš Huba), Jusko (Ctibor Filčík).

Natočeno 1983. Repríza 22. 1. 1984 (Praha, 19:15 h.) v cyklu celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.

Lit.: anonym: Ivan Lehotský: Takový zbytečný švagr. In Rozhlas 4/1984 (9. 1. 1984), s. 1 (článek). – Cit.: První kontakty s rozhlasem získával autor v Košicích v letech 1945—1948, kde později publikoval také své první rozhlasové povídky a črty. Jako dramatický autor debutoval v roce 1970 rozhlasovou hrou Hodina po infarktu. Jeho v pořadí druhá rozhlasová hra Rána nevidomých (1972) získala na III. festivalu původních rozhlasových her v Piešťanech Cenu města Piešťan. Pak napsal hru o mladých lidech v SNP Roztrhej pavučinu (1974). Nutno také připomenout autorovu stereohru Bezohledný smog, která na VI. festivalu původní rozhlasové hry dostala cenu za stereo. Potom následovala další stereohra Po noci přijde noc (1979), která byla odmčněna v soutěži o původní rozhlasovou hru. Takový zbytečný švagr získal 1. cenu v soutěži o původní rozhlasovou hru v roce 1982.
Autor ve své hře zpracovává aktuální a pro současnost potřebné téma. Děj hry se odehrává na velké stavbě, seznamuje nás s překážkami, které si často vytvářejí lidé sami, protože práci řídí direktivně. Od psacích stolů, z výšky ministerstev, na základě holých čísel. Zapomínají. Že za vším stojí člověk — lidé typu Švagra (přezdívka hlavní postavy) Várgy a jiných pracovníků stavby, kteří nejčastěji doplácejí na nedostatky v řízení. Autor ve hře nechce poučovat, nechce ospravedlňovat jedny na úkor druhých. Vidí chyby nejen u předsedy celozávodního výboru, ředitele nebo tajemníka, ale i u samotných dělníků. Usiluje o komplexní a výsostné kritický pohled, přitom však zůstává objektivním pozorovatelem a hodnotitelem situace. Aby se vyhnul známému schématu, který obyčejně provází podobná témata, zkoumá některé své postavy rovněž v jejich soukromí, víceméně přesvědčivě. Obraz Švagra však podává i v jeho soukromí věrohodně a konfliktně.

V centru Lehotského rozhlasové hry Takový zbytečný švagr stojí dělník, předák, člověk zanícený pro svou práci. Autor v něm vytvořil typ současného pracujícího, který vždy zná svou povinnost, umí zasáhnout tam, kde je toho nejvíc zapotřebí, ale zůstává například bezmocný ve vlastním citovém a rodinném životě.
Název díla je míněn poněkud ironicky: za zbytečného považují mistra jen ti, kteří se nedovedou smířit s jeho poctivostí v práci i doma, kterým jsou směšné jeho donkichotské rysy. Avšak pravdou je opak: právě takovíto lidé, které dobře známe především ze sovětské prózy a dramatu, Jsou solí našeho života i současného socialistického umění.

Hru s předními herci bratislavských divadel nastudoval režisér Milan Šemík a hlavní postavu vytvořil zasloužilý umělec Vladimír Müller.

Jana Kákošová. Rozhlasová hra. Dramaturg Milan Materák. Režie Viktor Lukáč.

Osoby a obsazení: Selecký (Štefan Kvietik), Zúbek (Elo Romančík), Selecká (Anna Javorková), profesor (Anton Glézl), aspirant (Boris Farkaš), psycholog (Martin Huba), Tibor (Marián Zednikovič), rektor (Ladislav Chudík), členové kolegia (Soňa Ulická, Eva Galandová, Peter Jezný), tajemnice (Magda Grandtnerová), Červenka (Igor Hrabinský), sekretářka (Darina Vašíčková), studentka (Anna Tyralová).

Natočeno 1985. Československá premiéra 4. 11. 1985 (Vltava, 22:15 h.). Repríza 18. 1. 1986 (Praha, 19:10 h.) v cyklu 10. celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.

Lit.: jv: Jana Kákošová: Orchestr. In Rozhlas 3/1986 (6. 1. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Rozhlasovou prvotinou Jany Kákošové byla v roce 1975 hra Různoběžky, která na V. festivalu původní rozhlasové hry v roce 1977 získala prémii za debut. Rozhlasová hra Orchestr získala na loňském festivalu prémii za stereonahrávku a stereotext. Autorka pracuje jako televizní dramaturgyně v Bratislavě.

Hra Orchestr je tematicky zaměřená na osud jednotlivce, který navzdory svým výjimečným vlastnostem selhává v kolektivu i v nejužším rodinném kruhu. Vymkne se mu z rukou vlastní rodinný život a mašinérie prestiže, závisti, sobectví, ale i lhostejnosti na pracovišti jej nemilosrdně deptá. Hledá východiska, snaží se o očištění své osoby, zakomplexované vztahy však celé toto jeho úsilí přivádějí nazmar. Orchestr je rozhlasovou hrou o složitém obrazu vztahů a psychiky člověka, ve kterém často zaznívá disharmonie a falešný tón. Příběh se odehrává v několika časových rovinách, čímž autorka usilovala o vystihnutí mnoha věcí, které nás trápí a bolí, věcí, se kterými se setkáváme v každodenním životě a jsme proti nim často bezmocní.

S hrdinou hry Seleckým a jeho rivalem se setkáváme v lázních, kde po mnoha letech loví ze své paměti trpce prožité chvíle, zápas o vlastní osobnost, ale také o ozdravení po měrů, které vládly na jejich pedagogickém pracovišti. V epilogu se rozcházejí, aniž si řeknou to, co si říci chtěli. (…)

Vilma Juríčková. Rozhlasová hra. Dramaturgie Oľga Duhanová. Režie Ria Páldiová.

Osoby a obsazení: vedoucí odboru Korman (Gustáv Legéň), Eva Kováčová, sekretářka (Zdena Studénková), paní Horváthová (Oľga Zöllnerová), dr. Zajíčková (Soňa Ulická), dr. Stehlík (Ľubo Roman), dr. Blanárik (Ján Valentík), dr. Senka (Ivan Letko), ing. Páleníková (Eva Rysová), ing. Klocháňová (Erika Bauerová).

Nastudovala Bratislava v roce 1984. Československá premiéra 13. 8. 1984 (Vltava, 22:15 – 23:10 h.). Repríza 22. 1. 1986 (Praha, 19:15 – 20:15 h.) v rámci cyklu 10. celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.

Charles Ferdinand Ramuz. Dramatizace románu. Překlad Jozef Felix. Režie Vladimír Rusko. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1970. Premiéra 4. 2. 1971 (Bratislava, 20:00 – 21:03 h.). Repríza 24. 4. 1977 (Děvín, 20:00 h.).

Pozn.: Komorný príbeh z čarovného prostredia Vaudských Alp o živote tvrdých horalov a o ich urputných bojoch s neskrotnými a tajomnými silami prírody, večný zápas človeka o kúsok šťastia i o zachovanie ľudského pokolenia: akási konfrontácia človeka so živlami prírody. V zabudnutom svete alpskej osady zrúti sa hora a dvaja milenci prekonávajú napokon hrôzy horskej katastrofy silou svojej čistej lásky. (anotace)